emkon

Seriál který vás nabije pozitivní energií. Přesvědčivé herecké výkony většiny postav. Obsazení charismatického Michaela Cimina do hlavní role bylo skvělou volbou, byť v prvních dílech vypadá až moc vyplašeně. Ocenit musím i výběr songů, které v seriálu zazněly, a které skvěle dotvářejí děj. Zejména Nostalgic od Arizony v 6.dílu, nebo Lost Without You od Freya Ridings během poslední scény Viktora s Benjim v 10.dílu. Ta scéna mě dostala do kolen.

"Nesměli být přáteli, přitom nemohli zůstat jen přáteli." - - - - - - Do sledování jsem šel s nulovým očekáváním. Neviděl jsem trailer, neměl jsem ponětí o čem to je, nebo že to vůbec existuje, a on se z toho vyklubal naprosto úžasný seriál. V každém díle je pořádná dávka humoru, lásky, emocí a zvratů. Slušná horská dráha. Zejména u dílů 5, 6, 7 a 10 je to masakr, tam je téměř nemožné udržet slzy. I přes poměrně dlouhou stopáž jednotlivých dílů (50-60 minut) děj poměrně rychle plyne, je bez hluchých míst. A jak jsem si vygůglil, příběh je natočen podle knižní předlohy. Musím ocenit výborný scénář a režii. A soundtrack!!!. A hlavně herecké obsazení obou hlavních hrdinů!!! Nanon a Ohm jsou úžasní!!! Chemie mezi hlavními představiteli je vážně neuvěřitelná. Aby také ne, když herci jsou v civilním životě blízcí přátelé. Oni své city totiž nehráli, oni jsou takoví doopravdy. Bad Buddy boduje i ve vizuálním vyprávění. Přestože seriál neměl rozpočet ani průměrného amerického televizního pořadu, režisér skvěle využil potenciál. Když je scéna emočně důležitá, dá se jí patřičný prostor. Když si Pat a Pran dají svůj první polibek, odehrává se to na střeše výškové budovy s výhledem na noční Bangkok. Tato scéna trvá šest emocemi nabitých minut, a režisér nespěchá. Za doznívajícího songu Cloaked Emotions si nejprve Pat pětkrát povzdechne, než se vůbec přiblíží k Pranovi, protože ví, jak důležitý okamžik to je. Zatímco Pat vyznává své city Pranovi, kamera je zaostřena na oba protagonisty, a světla velkoměsta v pozadí se rozostří v něco abstraktního. Na okamžik jsou Pran a Pat jediní dva lidé na světě, což vede k zoufalému (z Pranovy strany) a euforickému (z Patovy strany) polibku, při kterém jsou obě postavy v slzách. Tahle scéna mě dostala do kolen. Chválím, že dějová linie se točí jen okolo obou hlavních hrdinů, zbytečně neodbíhá k jiným postavám. V prvních dílech jsou poměrně časté návraty do minulosti, aby se chování a jednání postav dalo lépe pochopit, aby ony kamínky do mozaiky do sebe přesně zapadaly. Díky za tuhle sérii. Pro mě je tento seriál tím nejlepším z asijské seriálové tvorby, a největším překvapením letošního roku. 100% - - - - - - EDIT: Po měsíci jsem viděl seriál znovu, a neskutečně mě to bavilo i podruhé.

Thajská produkce je hodně podceňovaná. Společně se seriálem Bad Buddy považuji tento seriálový skvost za vrchol LGBT tvorby. Zatímco u mého oblíbeného Bad Buddyho jsem si u prvního dílu nebyl jistý, jestli to chci sledovat, a teprve až od třetího dílu si mě seriál získal, u Until We Meet Again to bylo úplně jinak. Ten mě chytil za srdce okamžitě. Tam se na začátku prvního dílu něco stane a postupně se rozkrývá tajemství. Každý díl končí nějakou událostí, která nutí koukat na to dál a dál. A když už se seriál blíží ke konci, a už se dá odhadovat rozuzlení, tak se zase něco podělá, a děj je tak napjatý až do poslední scény. To je to, proč mě seriál tak neuvěřitelně zaujal, a dal jsem mu 14 hodin svého času během 3 dnů.

Po seriálu Bad Buddy je tohle další majstrštyk z dílny GMMTV. Originální a hodně poutavý příběh. Skvěle odvyprávěný. Gun v hlavní (dvoj-)roli naprosto přesvědčivý. Klobouk dolů.

Seriál 1000 Stars je po seriálech He's Coming to Me a Bad Buddy třetím projektem režiséra Aofa Noppharnach Chaiwimola, který jsem zhlédnul v poslední době. Všechny tyto projekty jsou mimořádně zdařilé a mají společné znaky. Ať už se jedná o stejné režijní vedení herců, nebo o pečlivý výběr lokací jako například Sai Noi Beach (Bad Buddy), nebo vodopády Huay Mae Sai, útes na Doi Pha Tang, nebo čajové plantáže (1000 Stars). Do důležitých rolí se režisér nebojí obsadit děti (1000 Stars), do hlavních rolí velmi mladé herce (Ohm Pawat Chittsawangdee v He's Coming to Me), nebo dokonce neherce (Mix Sahaphap Wongratch v 1000 Stars). U těchto seriálů ještě v polovině poslední epizody není vůbec jasné, jak příběh skončí. Co se týká samotného seriálu 1000 Stars, tak ten u mě zabodoval z mnoha důvodů. Zde sledujeme příběh zpočátku arogantního a egoistického Tiana, který si ani neuvědomuje hodnotu svého života, a který jednoho dne unikne smrti díky transplantaci srdce.  Rozhodne se být dobrovolným učitelem v odlehlé horské vesnici, aby naplnil přání dárce orgánu. Zde poznává tamní způsob života a stává se sám sebou. A zde poznává i mladého a pohledného velitele horské správy. Kinematograficky působivé dílo umocňují úžasně zvolené lokace severního Thajska a prostředí horské vesnice s tradičními dřevěnými domy. Všechny postavy mají v příběhu své důležité místo, všichni herci jsou úžasní a přesvědčiví, včetně dětí. Mix v hlavní roli Tiana je vážně neuvěřitelně uvěřitelný. Oceňuji i soundtrack. Thajská bambusová flétna v hlavním motivu je dokonalá. Příběh je vyprávěn velmi poutavě, citlivě a laskavě. Laskavý - to je ta pravá charakteristika tohoto seriálu.

Seriál I Told Sunset About You / I Promised You the Moon je příběhem o dospívání dvou mladých lidí, kteří si k sobě hledají cestu. Příběh nutí postavy klást si otázky a učit se porozumět svým zmateným emocím prostřednictvím zkušeností. Řada scén nestojí na dialozích, ale na řeči těla, na hře citů a na očním kontaktu. Scény jsou podpořeny famózní kamerou a úžasnými lokacemi, nápadně připomínající film Call Me by Your Name z roku 2017. Filmově komponované záběry se u seriálů moc nevidí. Skvěle a poutavě napsaný příběh a promyšlené dialogy podporuje podmanivá hudba, která dokresluje děj. Největší obdiv ale patří Billkinovi Putthipongovi a PP Kritovi za ztvárnění rolí Teha a Oh-aewa. Jejich naprosto přirozené ztvárnění svých postav, přednes dialogů, smích, pláč, emoce. Všechno jsem jim věřil jako bych byl součástí děje. Jakoby hráli sami sebe. V mnoha scénách lze najít symboliku. Například když si Teh a Oh-aew dají svůj první polibek, odehrává se to pod mořskou hladinou, aniž by to někdo viděl. Druhý polibek se odehraje také pod mořskou hladinou, ale ve veřejném mořském akváriu, kde je mohl každý vidět. Najednou vidíme dva lidi, kteří už jsou odvážní natolik, že nemají co skrývat. Seriál velmi doporučuji, a doporučuji také mezi první a druhou sérii zařadit tématický předěl ve formě krátkometrážního filmu Last Twilight in Phuket. - - - - - - - - EDIT: Když jsem na seriál koukal podruhé, tak mě bavil snad ještě víc. Vizuálně a příběhově to vážně nemá chybu. Uvědomil jsem si, že Billkin (populární thajský zpěvák, hraje zde Teha) a PP (známý thajský herec, hraje zde Oh-aewa) tady vlastně hráli sami sebe. Série je inspirována jejich skutečným příběhem.

Seriál Love in the Air z pera thajské spisovatelky a scénáristky Orawan Vichayawannakul mě naprosto pohltil, stejně jako její předchozí projekt TharnType. Do hlavních rolí zde tvůrci obsadili začínající herce, neokoukané tváře. Musím se přiznat, že nejvíc se mě líbila dějová linie Sky/Prapai, která se rozvíjí ve druhé polovině seriálu. To, jak Peat (Sky) a Fort (Prapai) ztvárnili své role, bylo něco naprosto úžasného. Bez seriálových hereckých zkušeností nám vyprávěli velmi obtížnou příběhovou linii s bolestnou Skyho minulostí, která vždy přetrvávala v pozadí všeho. Tyto postavy nám velmi reálně daly pocítit jak jejich sladké momenty, tak nejtěžší chvíle. Jejich herectví bylo úžasné, hravé, ale když bylo potřeba, bylo emotivní i v těch nejbolestivějších scénách. Děkuji za tuto sérii.

V jednoduchosti je krása a síla. Skvělý scénárista a úžasní herci nám zde vyprávějí svěží příběh dvou mladých lidí, zasazený do opravdového prostředí, kdy jsem měl trvalý pocit, že nekoukám na seriál, ale nahlížím oknem do života obou hlavních hrdinů. Nejen příběh a soundtrack,  ale zejména herecké výkony Paola a Iana byly úžasné. Kluci dali svým postavám tolik života, tolik emocí a tolik vrstev! Předvedli složitou směs vzájemných emocí, vášně a opravdové lásky, kterou k sobě mají. Tato série se v mnohém odlišuje a tématicky přesahuje žánr BL. Čistá romantika, čistá upřímnost, čistá dokonalost. Příběh o skutečných dvou zamilovaných lidech.

Seriál My School President (v doslovném překladu z thajštiny to je Můj přítel je předsedou studentské rady) je další seriál od GMMTV, který hodnocením na světových filmových serverech značně zabodoval. Pokud se podívám do poměrně nedávné minulosti, tak tato thajská televizní, talentová a produkční společnost s miliardovým obratem vyprodukovala už celou řadu BL seriálů, které dle recenzí a hodnocení hodně vyčnívají. Jen pro příklad uvedu série 1000 Stars, Bad Buddy, The Eclipse, nebo Moonlight Chicken. Všechny tyto seriály mají jednoho společného jmenovatele, kterým je režisér a producent Aof Noppharnach Chaiwimol. Ten člověk má opravdu štěstí při hledání nových námětů ke zpracování, a na hledání nových talentů, které se pak nebojí obsadit i do hlavních rolí. Uvedu například Mixe Sahaphapa v seriálu 1000 Stars. Co se týká hlavních hrdinů seriálu My School President, tak Fourth (hraje zde Guna) a Gemini (hraje zde Tinna) byli objeveni až v roce 2019, kdy se účastnili talentové soutěžě Thailand School Star, kterou Fourth dokonce vyhrál. A teď zpět k samotnému Presidentovi: Příběh se odehrává ve školním hudebním klubu, takže si užijeme hodně dobrou hudbu a budeme svědky lásky, která se děje na této škole. Ředitelka školy chce ale klub zrušit, protože vnímá, že se tam kluci chodí jen zašívat. Klub nemá výsledky. Zpěv je ale jediná věc, kterou Gun miluje, je to i jeho jediný sen, jediná věc, kterou Gun zbožňuje a dělá to celkem dobře. Aby nedošlo ke zrušení klubu, pokusí se Gun kandidovat na předsedu studentské rady, aby rozhodnutí ředitelky změnil. Druhou hlavní postavou je Tinn. Šprt a perfekcionista, syn ředitelky školy. Rozhodne se také kandidovat na předsedu studentské rady, kterým je i následně zvolen. Gun tak Tinna vnímá jako svého nepřítele. Vnímá ho jako prodlouženou ruku jeho matky, a největší hrozbu pro jeho školní hudební klub. Tinn ale klub tajně podporuje, aby nedošlo k jeho zrušení. Ale jen tak, aby se o tom Gun nedozvěděl. Tinn je totiž do Guna tajně zamilovaný. U této série mě nejvíc dostala hudba. Nemáme zde jednu ústřední melodii, jak je obvyklé, ale v každé epizodě je nový song, jehož texty jsou pro příběh důležité a posouvají děj vpřed. Soundtrack čítá 14 výborných písniček, které bodují i na Youtube. Jen pár dnů po odvysílání seriálu měly už několik milionů zhlédnutí. Úplně nejlepší skladbou podle mě je No One Else Like Me, kterou v deváté epizodě Song zpívá Winovi, kterou herec Satang Kittiphop i sám nazpíval. Příběh seriálu je ve správných okamžicích vážný, dojemný a často hodně silný. Například rozhovor Guna se svojí matkou v nemocnici v desáté epizodě mě hodně dostal. A nebo když se Tinnova matka chystá v poslední epizodě položit synovi otázku, co ke Gunovi cítí. Tinn tuší, na co se ho matka chce zeptat, ale oba jsou tak vyděšení, že raději úplně změní téma. Nejsilnější stránkou seriálu jsou ale Fourth a Gemini, oba hlavní herci. Režisér správně vycítil jejich potenciál, a nechal jim při natáčení volnost. Řada úžasných momentů seriálu je výsledkem improvizace až během natáčení. Kluci dali postavám tolik emocí a tolik vrstev, od vzájemného nepřátelství až po úplnou vzájemnou oddanost. Není moc seriálů, u kterých můžu tvrdit, že potenciál příběhu a herců tvůrci vyždímali na 100%. My School President je ale jedním z nich, a jako další se mě vybavuje už jen I Told Sunset About You. Obě tyto série mají hodně společného. Ať už se jedná o vysoce kinematograficky a vizuálně působivé dílo (skvělá kamera, kostýmy, výběr lokací, a celkově výborně zvládnutá postprodukce), a také tím, jak se příběh vyvíjí a jak příběh končí. U My School President se příběh uzavírá v posledním ročníku na střední škole, a budu doufat v pokračování série po vzoru I Told Sunset About You. K seriálu se určitě brzy vrátím. Zanechal ve mě hluboký divácký zážitek. - - - - - EDIT: Seriál jsem si vychutnal podruhé, a určitě se k němu brzy vrátím i potřetí, protože musím uznat, že podruhé mě seriál zaujal ještě víc. Víc jsem si vychutnával všechny písničky, atmosféru seriálu, a víc jsem vnímal i vedlejší pár Song-Win. Celý projekt My School President čítá 12 epizod samotného seriálu, jednu speciální epizodu „Den otevřených dveří“, dvě epizody v rámci projektu Our Skyy2, a závěrečnou superspeciální epizodu. A pokud dobře počítám, celý tento projekt včetně bonusů nám přinesl celkem 18 songů. GMMTV nasadila laťku hodně vysoko, a myslím, že tuhle sérii dlouho nic nepřekoná.

Čínský seriál Stay With Me, který je adaptací románu Are You Addicted, mě okamžitě pohltil svojí laskavostí a upřímností. Má to správnou míru dramatu. Není to ani přehnané, ani nudné. Jen správné množství ve správný čas. Každá epizoda nám dává něco k zamyšlení. Nejlepší na této sérii není to, co ukazuje, ale právě to, co neukazuje. Zatímco do epizody 19 můžeme stále mluvit o velmi intimním přátelství dospívajících kluků, byť s mnoha jemnými náznaky, tato hranice je dvacátou epizodou překročena. Tvůrci balancovali na tenkém ledě čínské cenzury, a snažili se vyhnout osudu seriálu Addicted, což byl první pokus o zfilmování knižní novely Are You Addicted, jenž u čínské cenzury tvrdě narazil. Tvůrci Stay With Me odvedli úžasnou práci vytvořením krásného příběhu přátelství a zamilovanosti dvou spřízněných duší. Jsem ohromen hereckým výkonem obou kluků v hlavních rolích. Skutečně zazářili, a své postavy přivedli k životu. I když poslední epizoda byla šílená a emočně vypjatá, opravdu věřím, že to není konec příběhu WuBi a SuYu. Zvláštní poděkování patří našemu skvělému překladateli Standovi, díky kterému jsem si seriál velmi užil a velmi prožil. Díky moc!