emkon

Film do zlatého fondu světové kinematografie. Režiséru Guadagninovi se podařil natočit velmi silný příběh nečekané lásky dospívajícího Elia, a studenta jeho otce Olivera, který přijel na šestitýdenní pobyt do letního sídla Eliových rodičů na ospalý italský venkov. Děj je zasazen do roku 1983 s pečlivým výběrem lokací, a je podbarven podmanivou hudbou Sufjana Stevense. Tempo příběhu je záměrně zpočátku hodně pomalé, aby vás to dokonale vtáhnulo do děje. Abyste se ztotožnili s hlavním hrdinou, se kterým si užíváte a zároveň trpíte. Přísun emocí postupně graduje, a závěr filmu je naprosto zdrcující. Jeden z nejemotivnějších filmů, co jsem kdy viděl. Skvělý příběh, skvělá hudba, skvělé herecké obsazení, skvělá kamera. Skvělý Michael Stuhlbarg netradičně s plnovousem. Jeho závěrečný monolog do kamene vytesat. A samozřejmě fenomenální Timothée Chalamet. Tohle byla jeho životní role. Bez debat.

Rekonstrukce vystoupení skupiny na koncertu Live Aid na konci filmu byla naprosto dechberoucí. Diváci v zaplněném kinosále se zvedali ze sedadel až po skončení závěrečných titulků. Freddieho hláška před koncertem: "-Ve Wembley prorazíme díru do střechy. -Wembley nemá střechu. -Tak prorazíme díru do nebe!"