Reklama

Reklama

Until We Meet Again

(seriál)
  • Thajsko ด้ายแดงซีรีส์ (viac)
Trailer

Obsahy(1)

Dean a Pharm se budí ze snů o svém minulém životě a odjakživa měli pocit, že někoho musí najít. Postupně začnou zjišťovat, co se opravdu stalo jejich předchůdcům před třiceti lety. Je jejich láska opravdová nebo jde jen o červenou nitku osudu, která je svazuje? (ketyyy257)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (8)

Petra321 

všetky recenzie používateľa

Dala by som plný počet, keby sa to tak veľmi nenaťahovalo. Musím ale pochváliť celkový príbeh, pretože osobne som sa s takýmto námetom ešte nestretla. Reinkarnácia je niečo, s čím sa príliš často nepracuje a to je vlastne možno iba dobré, pretože inak by to ľuďom začalo liezť hore krkom. Hneď prvá scéna, na ktorú sme sa mohli pozrieť, bola naozaj krutá, no priznám sa, nepochopila som, prečo tam ich otcovia len tak stáli, keď videli, čo sa Korn a neskôr aj Intouch chystali urobiť. Prikladám to k šoku, no mohlo to byť trochu lepšie znázornené. Páčilo sa mi, ako sa dejové linky párikov z minulosti a súčasnosti prelínali, no tie odhalenia o rodinách ma naozaj dostali. Keď si uvedomíme, že Korn v podstate vybral meno pre Pharna... No, bolo to zlatučké. Dosť ma však zarazilo, keď sa na konci ocitli v byte, kde sa nikto netváril prekvapene z okolností, ktoré na nich vybafli. Viem, že budhizmus - thajské náboženstvo - podporuje reinkarnáciu, no nemyslím si, že by ju ľudia prijali bez jediného zaskočeného výrazu v tvári. Možno je v tom len nedostatok informácií o thajskej kultúre, no myslím, že za ten rok som sa do toho už celkom dostala, takže neviem... No v konečnom dôsledku, UWMA má naozaj čo ponúknuť a rozhodne neľutujem, že som si to pozrela. Záverečné epizódy sú naozaj strhujúce a všetky tie nové odhalenia do seba krásne zapadajú a robia dej ešte uveriteľnejším. Najemotívnejšie pre mňa bolo, keď Pharn našiel zbraň a v podstate všetko, čo nasledovalo potom. 17 epizód + jeden špeciál naozaj stáli za to. Som rada, že Ohm a Fluke dostali príležitosť znova stvárniť hlavné postavy v ďalšej dráme, pretože spolu tvoria naozaj krásne herecké duo. ()

kklepkaa 

všetky recenzie používateľa

Dvě hvězdy za kluky z plaveckého týmu, kteří bohužel nedostali moc prostoru (ještě že dostanou příští rok svůj seriál). Začátek byl miloučký, pak už mi ale hlavní pár nepřišel ani trochu zajímavý, nemluvě o tom, že flashbacky se na můj vkus zbytečně opakovaly. Hudba děs (jako thajština mi asi k srdci nepřiroste) a může mi někdo říct, proč v uzavřené místnosti jsou slyšet v pozadí ptáci?! Provedení seriálu celkově bylo bohužel spíš na podobné úrovni jako je Ulice či Ordinace. A to ani nemluvím o nechutném product placementu. ()

Reklama

emkon 

všetky recenzie používateľa

Thajská produkce je hodně podceňovaná. Společně se seriálem Bad Buddy považuji tento seriálový skvost za vrchol LGBT tvorby. Zatímco u mého oblíbeného Bad Buddyho jsem si u prvního dílu nebyl jistý, jestli to chci sledovat, a teprve až od třetího dílu si mě seriál získal, u Until We Meet Again to bylo úplně jinak. Ten mě chytil za srdce okamžitě. Tam se na začátku prvního dílu něco stane a postupně se rozkrývá tajemství. Každý díl končí nějakou událostí, která nutí koukat na to dál a dál. A když už se seriál blíží ke konci, a už se dá odhadovat rozuzlení, tak se zase něco podělá, a děj je tak napjatý až do poslední scény. To je to, proč mě seriál tak neuvěřitelně zaujal, a dal jsem mu 14 hodin svého času během 3 dnů. ()

jiri.twist 

všetky recenzie používateľa

Mám rád buddhismus i s jeho teorií převtělování, reinkarnace a ta pointa, příběh tohoto seriálu je pro mě nejzajímavější. Proto ze příběh plný počet, i když začíná "hrůzostrašně tragicky". Jinak hodnotím zpracování, připravte se na ještě pomalejší tempo, než "normálně" pomalé jsou thajské seriály tohoto typu, někdy ucajdané, plačtivé, ale tak to má asi být a vlastně se jedná o plynoucí drama, kdy v některých dílech dochází k postupnému odkrývání a pochopení, kdo vlastně jsou v houští spletitých rodinných pokolení Pharm a Dean a někdy těm, kteří "věří", přejede mráz po zádech, ostatní, co hledají hlavně chyby, zůstanou chladní. K herectví nemám co moc vytknout, hodnotím úrovní herectví ne Meryl Streep, ale těchto seriálů, někteří se zablýskli (kupodivu pro mě Manaow, babička Koi, uvolněný projev Wina a někteří další.). Hudba fajn, totiž pokud máte delší seriál, tak si prostě na ústřední motiv písní zvyknete. Nešťastnici kklepnee sděluji, že ptáčky uslyší i vevnitř, pokud jsou otevřená okna. Pozitivum vidím i v tom, že tento projekt vytváří kladný, realistický vztah ke gayům, navzdory tomu, že zde na začátku proběhne i tragédie - zachází se s ní po ceou dobu série s úctou a ne jakou s fraškou. DOPORUČUJI všem citlivým dušičkám, které ještě tento projekt neobjevili ... 109108 ()

Felisr 

všetky recenzie používateľa

Venku mrzne, takže další seriál na zahřátí (myslím samozřejmě u srdce, perverzáci!) neuškodí. Příběh, hlavní postavy i jejich chemie za 4 hvězdy. Do celkového hodnocení je dát ale nemůžu, jednak jim to srážela věčně přehrávající Manow a hlavně nenormální množství product placementu, který do děje zasadili asi tak přirozeně jako tvůrci Tomana a lesní panny v českých Básnících kýžené víno. ()

Zaujímavosti (4)

  • Seriál byl natočen na motivy thajského románu „Červená nit“ („Red Thread“) z roku 2018. (emkon)
  • Hlavní herci Fluke Natouch Siripongthon (Pharm), Ohm Thitiwat Ritprasert (Dean), Earth Katsamonnat Namwirote (Tar), Kao Noppakao Dechaphatthanakun (Korn), Prem Warut Chawalitrujiwong (Team) a Boun Noppanut Guntachai (Win) se také podíleli na tvorbě soundtracku. (kklepkaa)
  • Ve 12. epizodě odjíždí plavecký oddíl na výlet do Kanchanburi, kde se hlavní postavy projdou po známém mostě přes řeku Kwai. Most je součástí Thajsko-barmské železnice, známé také jako Železnice smrti. Byla vybudována v letech 1942 až 1943 Japonci jako důležitá přepravní tepna mezi Bangkokem a Ragúnem. V současné době je v provozu už jen 130 kilometrů na thajském území mezi Bangkokem a Nam Tokem. Pravidelně zde jezdí dva páry vlaků denně. Mosty přes řeku Kwai byly původně dva. Jeden dřevěný a 100 metrů od něj železobetonový, který stojí dodnes. Řeka se tehdy nejmenovala Kwai, ale Mae Klong. Nynější název dostala až po úspěchu filmu Most přes řeku Kwai (1957). Ten se však nenatáčel v Thajsku, nýbrž na Srí Lance poblíž města Kitulgala. (emkon)

Reklama

Reklama