kklepkaa

Potřebovala jsem něco u čeho totálně vypnu a tenhle seriál to do posledního dílu absolutně splnil. Jong-seo Jun mi zpočátku moc nesedla, ale musím říct, že jsem si ji nakonec celkem oblíbila a spolu se Sang Min Moon měla skvělou chemii a jejich společné scény byly vždy TOP. Ten konec byl trošku kostrbatější, ale co... jsem ráda, že seriál měl "pouze" příjemných 12 dílů, alespoň se to zbytečně nenatahovalo. S korejskou realitou si myslím, že to nemá moc společného, ale pokud nad tím člověk zavře oči a bere to jako vtipnou telenovelu, tak dobrý :-)

Tak tohle se scénáristicky moc nepovedlo. Zaplať pánbůh za 6 dílů. Hlouposti typu jako nesmyslný dotaz jednoho policajta na druhého, zda v totálně spáleném autě se spálenou mrtvolou nenašli nějaké stopy a nevěřícný pohled poté, když jako fakt nenašly, je jedna z mnoha. Hlavní hrdinka se chová jako totální nána, no vlastně nejen ona. Jediná sympatická postava byl ten chytřejší policajt. Ale ten potenciál tam jinak byl. Škoda

Pro mě je tohle rozhodně jeden z těch lepších korejských počinů poslední doby. Co musím ocenit, tak že se snažili, aby se opravdu až do konce alespoň trochu něco dělo. U některých seriálů mám pocit, že od 11 dílu je to už o ničem. Na druhou stranu mě mrzelo, že zakončení bylo takové moc jednoduché a vlastně i trochu na pytel. Song Kang je můj oblíbenec a s Yoo-jeong Kim měli výbornou chemii, hlavně v první polovině to stálo za to... a konečně se z hlavní hrdinky pak nestala infantilní přehrávající manželka, což se děje ve většině romanticky laděných k-dramat. A i když je to blbost, tak mi vadilo, že se v celém seriálu absolutně nikdo nezouval... to byl jeden z detailů, který jsem na korejské tvorbě vždy oceňovala a tady jsem o něj byla ochuzena. Doufám, že to neznamená, že obecně korejská tvorba bude dostávat americký nádech.

Hodně skloňovaný seriál poslední doby v záři světel Hry na oliheň, která mi ale ve srovnání tedy přijde lepší. První díly nebyly špatný. Pak se hlavní hrdinové dostali na Pláž a šlo to do kopru. Scénář moc nefungoval, byl to fakt pitomý... hlavně interakce mezi postavami a jejich osobní příběhy. Řekli jsme si doma, že druhá série už pro nás není, ale nějaká moje masochistická část chtěla vidět jak to skončí... zhodnotila jsem po tom posledním díle, že jsem vlastně o nic nepřišla. Třetí už nedám... max poslední díl :-D

Taková ta příjemná romantika bez zbytečných milostných trojúhelníků a zaplétání se do minulých životů. Bohužel se objevil můj starý problém s K-dramaty... od 11 dílu je to už více méně nuda. Ale musím říct, že na oba hlavní hrdiny se dobře koukalo a měli spolu skvělou chemii.

S dalším a dalším filmem čim dám tím víc nechápu, jak do tohohle ještě někdo může cpát prachy. Evidentně jich ale už není tolik, jelikož se šetřilo na obsazení, ale kdo ví... on ten scénář byl tak pitomej, že těžko říct, zda by s tím někdo známější chtěl mít něco společného. I ten Optimus Prime mi přišel nějakej menší. Škoda. První dva filmy si ráda pustím i dnes...

Velmi cudná japonská verze Popelky s příměsí fantasy, která ač přímo neoslní, tak má i něco do sebe a dokáže zasáhnout na správném místě. Doufám, že bude u nás dostupná i 2. série :-)

Anime bylo rozhodně lepší, šlo více do hloubky, ale chápu... do filmu nelze vše vměstnat. A trochu mě zklamal konec, ten seriálový se mi líbil více. Ale jinak jsem vlastně vcelku spokojená... takové cudné romantické fantasy.

Asijskou tvorbu už nějakou dobu sleduji a troufám si říct, že na ten jejich styl jsem už celkem zvyklá. Čekala jsem, že to bude přeslazené, ale nakonec mi vadilo, jak se celý seriál doslova topil až v neskutečné naivitě... neviděla jsem anime, ani nečetla mangu, takže netuším jestli to tak moc je i tam, ale kor u hlavní postavy mi to přišlo prostě až do očí bijící, kdy působila jak přerostlé dítě (zjištění roku... lidé jsou zlí) a vadil mi ten její věčnej výraz "mouchy snězte si mě". Jinak měl seriál i pěkné momenty, které pohladily po duši. Ale troufám si říct, že reálně by se většina z těch věcí nestala, nemohla stát. Lidi se takhle většinou nechovaj (myslím tím hlavní postavy), i když by leckdy měli.

Mijazaki je láska. Když jsem s ním v mládí začínala, nikdy by mě nenapadlo, že na něj půjdu někdy do kina. Je fajn, že i tato tvorba se k nám konečně dostává, snad budou přibývat další autoři nejen z Japonska. Film se mi jako takový líbil, ale musím uznat, že některé své starší bratříčky nepředčil. Rozhodně ale tenhle fantaskní Mijazakiho pohled do jeho duše stojí za to.