progression

Výborný dokument režisérky Krystyny Krauze o ikoně polského filmu. Myslel jsem, že dokument bude mapovat celou její kariéru, ale zdůrazněna byla hlavně její studentská léta na FAMU v Praze, rok 1968 a současné vzpomínky její a jejich přátel a spolužáků na Prahu, kam se velice ráda stále vrací. Natočila zde i závažný film "Hořící keř" o Janu Palachovi, když je dost s podivem, že o tuto látku se už dávno "neprali" tvůrci a producenti čeští. Z tohoto dokumentu jasně vyplývá jak velkou osobností Agnieszka je, její smysl pro humor a nesporné filmařské kvality, které se projevily v Polsku, u nás i ve světě. Krystyna Krauze její "pražské pobyty" ukazuje zajímavou, realistickou i úsměvnou formou, i když doba roku 1968 a poté nebyla zdaleka procházkou růžovým sadem. Dokument je velice poučný a vypovídá o osobnosti Agnieszky Holland velice poutavou a lidskou formou. Pro režisérku Krauze to byla určitě "skvělá generálka" pro pozdější vynikající dokument "Bratříček Karel", o kterém platí to samé v bleděmodrém jak už jsem psal výše o "Hořícím keři".

Výborná a neprávem pozapomenutá balada podle kvalitní knižní předlohy je především hereckým koncertem Jiřiny Bohdalové (u které to vůbec nepřekvapuje), ale Stanislav Zindulka ji sekunduje velice zdatně a možná, že je škoda, že pro ty "hlavní" role neměl ve své kariéře zdaleka tolik příležitostí. Třeba bychom se opravdu divili ! Zajímavý příběh skoro v nerudovském duchu, malostranské exteriéry nahrazeny karlínskými a kromě ústřední dvojice ještě mnoho dalších nezapomenutelných hereckých výkonů (Galatíková, Vlach, Poloczek a další) notnou měrou přispěly k tomu, že tento "malý TV film" je docela dost Velký.

Výborná tragikomedie kombinovaná s road movie. Přesto, že podobné téma bylo zfilmováno už vícekrát, patří k těm silně nadprůměrným. Zaujal mne Timothy Dalton, ale především postava Janet McTeer. Výborně se hodící hudba, vyvážený mix situací komických, smutnějších, emočně vypjatých i těch "zdánlivě všedních" i zajímavá pointa. Ne náhodou se mi vybavilo i německé "Klepání na nebeskou bránu". Tohle je spíše po anglicku, ale za "klepáním" ani moc nekulhá. Ale podle mého osobního názoru kulhá docela dost za jiným britským snímkem a mojí velkou srdcovkou "Běsnící měsíc" - i v hereckém obsazení.

Tahle výborná komedie, ale zdaleka ne jen komedie mne docela dostala. Do role přesně padnoucí George Segal, skvělá Glenda Jackson, perfektně zvolená hudba a geniální dialogy s mnoha gagy, ale i těmi vážnějšími s hlubším přesahem a podněty k zamyšlení zvládnul režisér "v duchu přání lásce" ukočírovat nadmíru zajímavým způsobem. Přesto pokud bych si mohl vybrat, dal bych přednost wilderovskému pojetí "jak lásce přejí" nebožtíci.

Dost netradiční krimi tragikomedie v podání Jima Jarmusche. Filmu nejenom o útěku z vězení bezesporu "kraluje" Roberto Benigni, ale jeho "parťáci" Tom Waits a John Lurie za ním nezůstávají moc pozadu. Netradiční způsob vyprávění, zajímavá hudba, "kurs" angličtiny po italsku a zážitek od začátku až do konce. S některými díly se u mne Jarmusch trošku minul, ale v tomhle "trefil" a to skoro naplno.

Působivý dokument mapující již pozapomenutý tragický příběh gymnastky Elišky Misákové z olympiády v Londýně. Dokument, který prostřednictvím dobových záběrů i vzpomínek účastníků připomíná tragický osud Elišky i to, jakým způsobem se tehdejší gymnastický tým s nenadálou tragedií vyrovnal. Přesto, že to muselo být nesmírně obtížné a momentální psychika je při zvládání obtížných gymnastických sestav nikoliv zanedbatelným faktorem, gymnastické družstvo, ve kterém Elišku, která bojovala o život v nemocnici, výborně zastoupila náhradnice Věra Růžičková, to zvládlo tím nejlepším způsobem a to zlatou medailí - pro Elišku. Významný podíl v dokumentu mají osobní vzpomínky Věry Růžičkové. Smutným epilogem mého komentáře je to, že ho píši pár dní poté co Věra Růžičková odešla za Eliškou.

Padesát let starý válečný film s "orlím hnízdem" v hlavní roli. Přistoupíte-li na hru, že ne až tak všechno je "uvěřitelné a možné", uvědomíte si která válečná strana to točila, mlčky spolknete příměr, že je to něco mezi Bondem, Klosem a Rambem, přes to všechno je to na tehdejší dobu silně nadprůměrný film se zajímavou zápletkou i krásnými scenériemi. Nechybí ani zajímavé hlášky, hudba zdůrazňuje dramatickou atmosféru a i když zápletka je předvídatelná, film si užijete až do samého letecko-výsadkářského závěru. Je sice pravda, že většinu filmu si kradou Richard Burton s mladým Clintem Eastwoodem, ale díky jejich výkonům to není nevýhoda, ale hodně velká výhoda.

Výborný dokument, který velice zajímavým způsobem mapuje kariéru Lance Armstronga od exhibice až po inkvizici. To, že vrcholový sport (speciálně cyklistika) není zdaleka jen o kvaltách sportovních, ale samozřejmě i o možnostech finančních, mediálně sledovaných i o důmyslných laboratořích, které se snaží být alespoň půl roku napřed před laboratořemi víceméně "stejnými" ale s předponou anti- je "tajemstvím", které si cvrlikají vrabci víceméně všude.Na rčení, že Grand Tour lze samozřejmě absolvovat i bez použití jakýchkoliv "podpůrných" prostředků ale ne tak rychle, je také dost pravdy. A o tom, že původní sportovní ideály barona Coubertina se postupem času a za pomoci sponzorů i médií nenápadně proměnily ve sportovní přebory "astmatiků bohužel rovněž ...

Výborné a nadčasové drama režiséra Jiřího Krejčíka, které je po "Vyšším principu" asi jeho nejlepším a nejzávažnějším dílem. Film nejenom o otázkách morálky, svědomí i rodičovské "autority". Možná nejvýraznější a životní role pro Miloše Nedbala, kterému ale více než zdatně sekundují i další. Skvělá kamera i hudba a ze začátku zdánlivě všední příběh se postupně změní ve vypjaté psychologické drama, které diváka zcela pohltí až do důstojného finále. Na tom rčení, že děti bývají dost často morálním obrazem rodiny asi něco pravdy je. Opravdu režisérův majstrštyk, jenže brzy přišel "vítězný" únor, československá kultura se vydala do období temna a přetvářky a o další potencionální filmové skvosty jsme byli bohužel na dlouhou dobu ochuzeni.

Když se spojí režisérská genialita Karla Kachyni s geniálním herectvím Rudolfa Hrušínského, okoření se to mj. ženským faktorem v podání Veroniky Jeníkové a dalších, vznikne geniální a nezapomenutelné dílo, kde realita, absurdita, tragično i komično se mění tak často a přitom zcela přirozeně, že jen sedíte a ani nedutáte, aby vám ani špetka tohoto "koncertu" neutekla. Výborně se hodící Fišerova hudba a pestrá přehlídka životních mouder, hlášek i sarkasmů v podání nezapomenutelného pana Prepsla, ale i dost nadčasové a realistické znázornění života a společnosti.. "Někdo roznáší mikroby, jiní zase blbosti. Těch druhejch bohužel přibývá" ...