Knifeos

Naprosto nádherná epizoda, která mi zcela nenásilně představila lásku tak, jak jsem ji dosud neviděl uprostřed nádherného království s hradbami, které jsem si ani představit nedokázal. Epizoda, která jde proti proudu a mnozí ji nerozdýchají. Za mě je to nicméně špičková záležitost.

Změna, která u spousty seriálů nastává po přechodu ze série na sérii, tady nastala již po půlce epizod. Hra nás zprvu uvrhla do světa, ve kterém se postupně odhalilo aspoň to málo karet, abychom porozuměli místním pravidlům. Nastavila se laťka na úrovni nevyzpytatelného thrilleru, který si nebere servítky, což předvedl v dokonalé třetí sérii, která vyždímala emoce přesně tak, jako jsem potřeboval a doufal. Jenže brzy poté došlo k tomu přechodu. Série se stala "velkolepější, komplexnější" představením nepředstavitelné masy lidí shromážděných v cool rezortu pod vládou pantáty s docela zajímavou motivací. Nicméně právě ta masa a pojetí celé skupiny změnilo náladu celého seriálu a podle mého i zazdilo spoustu potenciálu a cest, po kterých by se dalo vydat. Z posledních dílů jsem cítil velkou průměrnost a byl jsem svědkem i spousty trapných scén, kdy postavy vypadaly, jednaly a mluvily jako postavy z anime seriálů, což by bylo v pořádku, kdyby se jednalo o anime. Celkový dojem nespravila ani poslední epizoda, která stihla vše ještě natáhnout, nakonec do konce dotáhnout, předvést dost neuspokojivé odhalení, ale docela i nalákat, nicméně dopracovat se sem nebylo jednoduché. Každopádně ale Arisu je fajn postavou a Usagi zbožňuju, druhou sérii si dám, protože samotný koncept seriálu mám rád. 6/10

Shrňme si, co tedy stačí (v případě že je práce výborně řemeslně odvedená) pro fantastický animák v roce 2023 - příběh, ve kterém ta nejméně pravděpodobná postava dosáhne sebereflexe, lásky a vůbec nejvíce strachu, strachu ze záporáka, který přesahuje stanovené hranice animovaného filmu a představuje charakter natolik temný, že děti z gauče prchají a rodiče se alespoň víc zabalí do deky, aby nahnali trochu komfortu a odehnali to nepříjemné mrazení. K tomu přidejme neskutečně čistou a dojemnou vedlejší postavu Pejska v ponožce a je z toho radost. A tu já mám vrchovatě, protože jsem lepší rodinný animák neviděl velmi dlouho a zároveň mi byla dána naděje, že natočit jeden takový nemusí být nemožné. Stačí jen sem tam obejít nějakou z animákových škatulek, držet tempo s vizuálními trendy doby a rozvíjet je srdcem. 8/10

Wednesday je nečekaně vydařenou hitovkou pro mladé. Kdo by to byl před vydáním řekl, že spin-off dávné Adamsovy rodinky dneska tolik osloví a trhne Netflixácký rekord? Je to síla a Netflixu se musí nechat jedno - umí si u svých seriálů zvolit cílovou skupinu a servírovat pro ni na míru. Timu Burtonovy a spol. se podařilo dát standardnímu teen gotickému mystrióznu/detektivce přesah v podobě velmi dobře zahraných postav v čele s novou hvězdou, kterou je Jenna Ortega. Její výkon je suverénní a zároveň je tou postavou, která osloví všechny věkové skupiny, a tím rozšíří zájem o seriál. Wednesday je úžasným charakterem s ani trochu neokoukaným humorem, který vše hrozně zvedá nahoru. A navíc - já v ní vzhledově fakt vidím jak Johnnyho Deppa, tak i Helenu Bonham Carter. I proto možná Burton vložil do Ortegy svoji důvěru... První půlka seriálu je prvotřídní. Mísí tu svěží teen složku se sympatickými postavami s temným nádechem, který se umocňuje a vrcholí ve třetí a čtvrté epizodě, které představují vůbec to nejlepší. Detektivní zápletka jakožto hlavní děj není tak silná a nesnaží se určitě být nevyřešitelnou. Je to spíš prostředek jak dát seriálu temný až krvavý nádech a vše tak nějak zvážnit. Zároveň není ani náhodou odfláknutá, u každého dílu jsem se přistihl jak očkem na pozadí srandiček a bálů dávám pozor, aby někdo nechyběl v kolektivu, mezitím, co se v lese řádí :) Druhá polovina odhaluje karty i nejnatvrdlejším a možná trochu ztrácí právě tím, že na onu pátrací složku tlačí ještě víc, přestože diváky spíše zajímá všechno okolo. Ve finále do sebe ale důležité body zapadají a vztahy a ze strany diváka k postavám se dostávají do dost komfortního stavu, kdy prostě chceme další nálož. Snad druhá série vybalí celkově nadupanější zápletku, která zároveň bude v harmonii s prvky, které z Wednesday udělaly hit. 7/10

Není krásnější svátek než Vánoce a není nad pohodou a humorem nabitý speciál, který si je toho vědom.

Dobře, tohle je v pohodě Marvelovka a z pohledu mnoha fandů letos nejlepší. Za mě je tady ale částečné zklamání. Ne z toho, že by byla dvojka Black Panthera špatnou od A do Z a nic tam nefungovalo, nebo fungovalo napůl, jak je poslední dobou zvykem. Ale protože jsem z prezentovaného provedení filmu cítil, čím by mohl být, ale není. Příběh dává smysl a přestože zápletka představuje další hrozbu ohrožující vše živé, tak je děj úspěšně zkrocen a Marvel se tentokrát neutrhl ze řetězu směrem k šílenství. Vůbec tím nejlepším je záporák Namor s jeho podmořskou říší. Je konečně záporákem, který má jasnou motivaci a historii a drží se jí po celou dobu. Dokonce nabízí divákovi příležitost k vybudování si sympatií k němu a v mém případě i částečnému přeběhnutí na jeho stranu. Bohužel ostatní postavy jsou zklamavší. Shuri málo podmanivá hlavní hrdinka, podstatně méně než její matka královna. Riri, jakožto geniální holčina, která má do budoucna suplovat element Iron Mana, naprosto nijaká a zbytečná a minirole Martina Freemana byla výsměch. Na filmu mě ale nejvíc trápilo tempo. Ty tři hodiny byly velký úlet. Trailer naznačoval, že tam kde nebude akce, budou emoce a snad i dobré dialogy. Namísto toho byla buď akce a nebo hluché plky, které ve mně nevzbudily nic. Co se té akce týče, ta se povedla, byť nejvíce musím tentokrát ocenit prezentaci různých technologických hračiček, které mě bavily objevovat a je dobře, že je tvůrci vzhledem k potenciálu dvou všemocných národů, zakomponovali. Co se ale nepodařilo prodat byla právě Namorova říše, což jsme tušili už z ukázek. Marvel prostě neměl peníze na to, aby se sebeméně pokusil odprezentovat podmořskou říši jakkoli sympaticky a zůstalo se tedy u kalné, žluklé, tmavé vody s všelijakými světlými částečkami, které v ní plavaly. Zkrátka pohled jako na místním koupališti, kdybych měl odvahu pod vodou otevřít oči. Realistické možná, ale to u velkofilmové vody nepotřebuji. 6/10

Na Enole, jakožto dvou filmech mě zaprvé baví tempo, které je svižné a po obsahové stránce jde říct jen - v jednoduchosti je krása. Téhle sérii nikdy nebudu vyčítat přímočarost, protože taková prostě je a chce být a po stránce kvality se jí to v druhém díle daří lépe. Zápletka nemůžu říct, že by byla výrazně zajímavější, každopádně je ale lépe zpracovaná. Postavy jsou zde líp vykreslené a větší prostor pro fakt výborného Henryho Cavilla a jeho Sherlocka dává druhému pokračování větší vážnost a temnější notu, to se mi líbilo. Téma feminismu zde opět výrazně je a kdo Enolu již podruhé sleduje, ten s tím do toho musí jít a nemůže ho to přeci nijak zaskočit. Mě tady v tomhle ohledu nic ani trochu nevadilo. Tentokrát čistých 6/10

Tak jsem si pro jednou taky udělal halloweenský večer s pravou hororovou tématikou "po americku" a mám z toho zážitek, který mě hororově nasytil přinejmenším do příštího Halloweena. Zcela vážně - Barbarian je tím nejděsivějším, co jsem letos jakožto člověk, který horory cíleně nevyhledává, viděl. Celý film je skvěle odvedená práce, co se práce s originálním námětem a klasickými hororovými prvky týče. Atmosféra snímku nemá chybu a není tradičně založená hlavně na cíleně laděném vizuálu, ale hlavně zvuku, jež odvedl ohromný kus práce. Celkově se nedá a nemělo by se mluvit o ději samotném, protože cokoliv z řečeného by byl spoiler. Proto jen řeknu, že jsem nic z toho, co jsem viděl, nečekal, vůbec jsem nevěděl do čeho jdu a jsem rád. Zmíním ještě Billa Skarskårda, který odevedl slušný kus práce a chci ho vidět nejen v podobných filmech i v budoucnu. Osobně musím Barbarovi vytknout vlastně jen pár větších věcí, které cítím, že bych si přál jinak - kratší stopáž, což je při pouhých 102 minutách divné přání, ale dění filmu je velmi úderné a každá minuta navíc tohle tempo akorát brzdí. A druhou čistě osobní věcí aniž bych spoileroval, je můj pocit, že kdybych o pozadí příběhu dostal méně informací, měl bych z filmu ještě větší prožitek a téma na zamyšlení o detailech do dalších dnů. 7/10

Očekávání od této adaptace byla vysoká, co si budeme povídat - strhující trailer slibující výborný vizuál, příběh, navíc německá produkce, zkrátka ideál. Byť jsem zatím veleznámou předlohu nečetl, pouze jsem se o ní učil, tak jsem ale přesto očekával, že nepůjde o akcí nabitý a na akci mířený válečný film s ohromujícím tempem, ale spíš o silnou pomaleji plynoucí adaptaci. Tak se i stalo, nicméně celkově mám dojem, že to tempo občas bylo pomalé až příliš a přestalo to být účelné. Dále jsem postrádal jistou návaznost jednotlivých pasáží, která by napomohla k napojení se s postavami, o kterých bych si myslel, že mě více dostanou a že se o ně budu neustále muset bát. Na druhou stranu, vážně nevím, jak Remarque pojmul svojí knihu, takže těžko kritizovat adaptaci. Proto pochválím to, co vidím, že se nepochybně povedlo. Audiovizuální zpracování na jedničku z hvězdičkou, líbilo se mi dokonce víc než u 1917, kde jsem tak nějak plně nedocenil kamerový experiment "na jeden zátah". S vizuálem se pojí surovost a věrohodnost aspoň tedy z pohledu laika. Scény v zákopu byly špičkové a vžil jsem se do nich maximálně. O to větší škoda, že se natolik nepodařilo ono napojení na postavy jako takové. Nakonec jsem tedy moc rád za to, že se do toho Netflix vrhnul a dopadlo to velmi slušně. Nejedná se vůbec o zbytečný film, což je vzhledem k předloze moc dobře. 7/10

Tento element Hry o trůny jsem na ní měl nejraději - velkolepé komorní drama. A když jsem se v Rodu draka rychle zorientoval, pochopil jsem, že celý seriál bude právě tím. Nabízí nám to nejlepší ze seriálové tvorby, co se scénáře, napětí, hudby, hereckých výkonů a především učebnicově dokonalého vývoje postav týče. Každá epizoda byla pomalu, za to velmi silně budovaným zážitkem plným manipulace a intrik, který mě přiměl vracet se k ní v myšlenkách i po jejím skončením a těšit se na příští pondělní odpoledne. Výslovně musím vyzdvihnout sedmou a osmou epizodu, ve které jsem zažil vrcholné, téměř divadelní drama a měl jsem tím možnost vidět několik nejlepších scén, které letos v televizní tvorbě vůbec uvidím. Speciální poklonu si zaslouží Paddy Constantine, který udělal z postavy Viseryse postavu, na kterou budu troufám si říct roky vzpomínat a který pro mě hodnocení jednotlivých dílů určitě ještě pozvednul, no a za několik scén bezpodmínečně musí být oceněn. Nakonec zbožňuji Matta Smithe jako Daemona, ba i Rhyse Ifanse jako Otta, no a mladou Rhaenyru chci vidět v budoucnu opět někde obsazenou. Nezbývá než se teď těšit na druhou sezónu plnou nekompromisně špinavého intrikování, které bude mít šílené následky. 8,5/10