Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Animovaný
  • Komédia
  • Sci-Fi

Recenzie (64)

plagát

Upír Nosferatu (1922) 

Neuvěřitelný! Po všech stránkách nadčasový, působivý, atmosféricky přesný a určující film pro své žánrové i nežánrové následovníky. Maska Maxe Schrecka ve své době musela být dokonale věrná a nejednoho diváka musel jeho herecký výkon dostat přikotvit k sedačce a sledovat film skrz prsty. Brilantní dílo, které i dnes zamrazí.

plagát

Vládcovia nebies (2024) (seriál) 

Je až vtipný, jak moc se budu lišit. Jedni zde pohotově vyčkávali na tento seriál deset let, jiní dokonce dvacet. Studovali každou zákulisní novinku a budovali v sobě na papíře zcela opodstatněný hype. Mnozí navíc svými znalostmi druhé světová války svá očekávání doplňovali o představy jak by měl konkrétní materiál být zpracovaný. No a pak jsem tu já. O seriálu jsem poprvé slyšel týden před premiérou, když ke mně náhodou zavanulo ono napjaté očekávání ostatních. Teď je březen a já mohu říct, že jsem si seriál z výše jmenovaných důvodů užil více než většina fandů. Já totiž nejsem zklamaný, přesně naopak. Skvělá zábava, vizuálně sice ne vždy dokonalý, což platí i o ucelenosti děje, ale zatraceně atraktivní hodinové epizody nenudí ani chvilku a vztah k postavám, kteří si jiní nevybudovali, ve mně pevně zakořenil - speciální klobouček dolů čtveřici Turner, Boyle, Mann, Butler. Z Austina se klube top hvězda i v kontextu Elvise a letošní Duny, což je moc dobře, charismatu a talentu má na rozdávání. 7,5/10

plagát

Argylle: Tajný agent (2024) 

Nápad jistě dobrý, provedení nebylo dobré. Na poměry Matthew Vaughna vlastně víc než nedobré. Choreograficky je to vlastně pořád víceméně Vaughn, akce je živelná, účelně ustřelená a doprovázená dobrou hudbou. V ostatních aspektech filmu se ale vše tříští. Příběh je vlastně tak tuctový, že překráčí nastavenou hranici "uvědomělé tuctovosti",  na které je film založený a stává se tedy opravdu špatným. Kde ale film vysloveně selhává, je scénář. Ten byl tak prázdný, na úrovni ChatGPT 3.5. Těch známých ksichtů Matthew zaplatil opravdu hodně, film je přehlídka známých tváří, až mě opakovaně napadlo, jaká je škoda, že nestrávili natáčecí dny u kvalitnějšího projektu, nakonec jsem ale došel k závěru, že se všichni vlastně solidně baví a mrhání jejich časem je netrápí. Pak tedy v pořádku. Těžko říct, zda tento film je průměr. V rámci žánru ještě pořád asi jo, ale laťka jde každým rokem brutálně nahoru a pro takovéhle nepovedené, rádoby odlehčené polotovary tady brzy nebude místo. Buď pořádně, anebo vůbec. 5/10

plagát

Duna: Časť druhá (2024) 

Nejlepší fantasy/scifi od Pána prstenů a nejlepší film od...no, vlastně proč ne? Ať žijí technické možnosti 21. století, klobouček všem co se na filmu podíleli. ∞/10

plagát

Avatar: Legenda o Aangovi (2024) (seriál) 

Ať už chci nebo ne, hraná adaptace Avatara se nemůže obejít bez srovnání s loňskou brilantní adaptací One Piece, která se povahou její předlohy i masivní fanbase okolo ní velmi podobá právě letošnímu Avatarovi. Je na místě si hned z kraje přiznat, že se netflixovský One Piece řadí o ležel výš. Důvodem pro to ale není vůbec nejokatější rozdíl ve zpracování těchto dvou legendárních světů, kterým je volba cílové skupiny. Avatar je od začátku do konce viditelně dětštější, určený pro mladší publikum, které odpustí značnou dávku naivity ve scénáři a naopak bude fascinováno vizuálním zpracování. Morálního mudrování je v Avatarovi opravdu hodně, příliš pro to, aby to dospěle(jší)mu divákovi nepřipadalo až moc. To ovšem není nic, za co by si seriál zasloužil kritiku, protože se jedná o tvůrčí volbu a tu já zcela dokážu tolerovat. Skutečný problém totiž tkví v postavách jako takových. Nejsilnější stránkou One Piece byl mimo jiné dokonalý casting, ve kterém byli vybráni herci, kteří ve svých rolích excelovali. V Avatarovi bohužel nemůžu být spokojený. Výkony herců jsou spíše slabší a je poměrně průšvih, že jsem si k nim nedokázal vytvořit moc velký vztah (s čestnou výjimkou strýčka Iroha, pecka). Naopak chválit je třeba vizuálního seriálu, který podobně jako One Piece nesází pouze na CGI, ale i reálné kulisy a samotné efekty mě mockrát nedráždily. Hudba na druhou stranu zase nic extra. Celkově si tedy troufám říct, že Avatar naplnil očekávání, ale nedodal vyloženě žádnou přidanou hodnotu. Další série budou mít opět velký potenciál a spousta věcí může jít výrazně nahoru už jenom díky vyššímu věku hlavních představitelů. Držím palce. 6,5/10

plagát

Iron Claw (2023) 

Silný příběh o tragickém rozkladu jedné strašné rodiny plný výtečných hereckých výkonů řízených výborným Zacem Efronem. Bohužel měl film veškerý potenciál dostat mě a stát se nejlepším zářezem A24 roku. Naneštěstí šel úplně mimo mně a emočně mě nechal chladným, přestože jsem si vědom jeho kvalit a doporučoval bych jej zkusit každému. 6/10

plagát

Nočné kúpanie (2024) 

Noční koupání si zdejší hodnocení ne úplně zaslouží. Ve skutečnosti je to docela pohodový film, který sice nedosahuje kvalit dobrého hororu, ale splňuje aspoň pomyslná minima. Napětí je zde minimální, přesto ale nějaké. Strašení zde není vůbec, což mně nevadí, herecky to není výsměch a hlavní myšlenka obohacená o jakousi mytologii je silně nedotažená. Byl potenciál udělat z toho podobně solidní kousek, jako byla také Jamesem Danem produkovaná M3GAN před rokem. Ta ale nakonec končí kvalitativně o ligu výš, protože se narozdíl od Nočního koupání jednoznačně stala zapamatovatelným hororem. 5/10

plagát

Percy Jackson a bohovia Olympu (2023) (seriál) 

Percy mi to nedělá jednoduché. Stal se z něho první mnou sledovaný seriál v tomto roce a zároveň byl jakousi stálicí středečních večerů a právě v tento moment je třeba se zamyslet, jak jsem k němu tedy každou středu přistupoval. Těšil jsem se na něj, ano a bavil mě. Bavil mě nebo byl zábavný? Zde narážím na první dilema. Já chci Percymu neskrývaně fandit, ba mu i nadržovat, pravdou ale je, že má plno much. Epizody na mě působily hodně zkratkovitě a jednotvárně v tom smyslu, že v průběhu série postrádaly výraznou gradaci. Zápletka se pochopitelně vyvíjela a rozpočet, jehož omezenost seriál značně stahovala dolů, byl viditelnější s každou epizodou. Přesto Percy nedokázal nadchnout, dojmout ani pořádně rozesmát, dokázal "pouze" pěkně zabavit. Nemůžu ale říct, že by to bylo vyloženě málo. Percy se přesto jednoznačně stal seriálem, který u mě bude mít místo i nadále. Jsem rád, že u předplatitelů Disney+ vyvolal velký zájem a bude tedy pokračovat i dál a s větším rozpočtem. Za sebe ještě o něco více doufám ve větší tvůrčí odvahu, šmrnc a lépe napsané dialogy pro mladé hlavní hrdiny. Ti jsou pro teď jednoduše sympatičtí, ale s přibývajícím věkem bude třeba i trochu víc. Pro teď si mě nejvíc získal Grover, jehož postava byla o level nad ostatními. 6/10

plagát

Aspoň jeden gól (2023) 

Spousta nejen filmů v dnešní době postrádá duši a takovou pravou nevinnost, kterou si rádi připomínáme ve filmových srdcovkách ať už dětství nebo zkrátka uplynulých let. Je tedy čirou radostí, když občas vznikne film jakým je Jeden gól - film, který je zkrátka z principu pozitivní a není třeba za tím hledat další motivy. Emoce, humor ale i vážná tvář se zde mísily za doprovodu pohodové hudby a Taika Waititi opět doručil a odčinil tím svůj jediný přešlap kariéry z předloňského roku. 8/10

plagát

Bastard (2023) 

Hned na začátku musí padnout, že můj dlouhodobý respekt k Madsi Mikkelsenovi je nezměrný a s vědomím kolik toho za svoji kariéru udělal a dělá pro evropskou kinematografii, ho navíc považuji za nejlepšího aktivního evropského herce. Bastard nemá chybu. Jedná se o precizní film, u kterého různí diváci pouze různě přijmou jeho téma, od čehož se pak odvíjí míra toho, jak na ně tenhle dánský skvost zapůsobí. Historický film by měl působit přirozeně věrně a pokud je navíc i životopisný, pak k tomu ještě v žádném případě nesmí nudit. To se tady naplnilo - děj je surový, od přírody extrémně opravdový obohacený o milostnou a osobní linku, která pak všechnu surovost krásně vyvažuje a dělá z celého filmu neskutečně atraktivní podívanou. Dilemata, kterým musí Mikkelsenův kapitán Kahlen čelit, jsou po čertech těžká a učinit správné rozhodnutí pro daný okamžik je nemožné. Po polovině filmu mě vlastně napadlo, že neexistuje důvod, proč mít postavu Ludwiga Kahlena rád? Vždyť on ještě neučinil jediné rozhodnutí, které by diváka obměkčilo. A přesto jsem k němu, možná i skrze herecký um a charisma Madse Mikkelsena jedinkrát sympatie neztratil. Za to k postavě záporáka jsem od začátku cítit takový odpor, že mi rudla tvář hned, když se vrátil na obrazovku. Kolem a kolem, Nikolaj Arcel natočil mistrný film napěchovaný emocemi, který drží neustálou pozornost diváka, herecké obsazení tuto skutečnost pouze podtrhlo a podepsalo, no a kameraman a skladatel soundtracku veškerý dojem definitivně umocnili svojí perfektní prací. Do Dánska posílám 9/10.

Ovládací panel
1 bod