Knifeos

Tak jsem si pro jednou taky udělal halloweenský večer s pravou hororovou tématikou "po americku" a mám z toho zážitek, který mě hororově nasytil přinejmenším do příštího Halloweena. Zcela vážně - Barbarian je tím nejděsivějším, co jsem letos jakožto člověk, který horory cíleně nevyhledává, viděl. Celý film je skvěle odvedená práce, co se práce s originálním námětem a klasickými hororovými prvky týče. Atmosféra snímku nemá chybu a není tradičně založená hlavně na cíleně laděném vizuálu, ale hlavně zvuku, jež odvedl ohromný kus práce. Celkově se nedá a nemělo by se mluvit o ději samotném, protože cokoliv z řečeného by byl spoiler. Proto jen řeknu, že jsem nic z toho, co jsem viděl, nečekal, vůbec jsem nevěděl do čeho jdu a jsem rád. Zmíním ještě Billa Skarskårda, který odevedl slušný kus práce a chci ho vidět nejen v podobných filmech i v budoucnu. Osobně musím Barbarovi vytknout vlastně jen pár větších věcí, které cítím, že bych si přál jinak - kratší stopáž, což je při pouhých 102 minutách divné přání, ale dění filmu je velmi úderné a každá minuta navíc tohle tempo akorát brzdí. A druhou čistě osobní věcí aniž bych spoileroval, je můj pocit, že kdybych o pozadí příběhu dostal méně informací, měl bych z filmu ještě větší prožitek a téma na zamyšlení o detailech do dalších dnů. 7/10

Očekávání od této adaptace byla vysoká, co si budeme povídat - strhující trailer slibující výborný vizuál, příběh, navíc německá produkce, zkrátka ideál. Byť jsem zatím veleznámou předlohu nečetl, pouze jsem se o ní učil, tak jsem ale přesto očekával, že nepůjde o akcí nabitý a na akci mířený válečný film s ohromujícím tempem, ale spíš o silnou pomaleji plynoucí adaptaci. Tak se i stalo, nicméně celkově mám dojem, že to tempo občas bylo pomalé až příliš a přestalo to být účelné. Dále jsem postrádal jistou návaznost jednotlivých pasáží, která by napomohla k napojení se s postavami, o kterých bych si myslel, že mě více dostanou a že se o ně budu neustále muset bát. Na druhou stranu, vážně nevím, jak Remarque pojmul svojí knihu, takže těžko kritizovat adaptaci. Proto pochválím to, co vidím, že se nepochybně povedlo. Audiovizuální zpracování na jedničku z hvězdičkou, líbilo se mi dokonce víc než u 1917, kde jsem tak nějak plně nedocenil kamerový experiment "na jeden zátah". S vizuálem se pojí surovost a věrohodnost aspoň tedy z pohledu laika. Scény v zákopu byly špičkové a vžil jsem se do nich maximálně. O to větší škoda, že se natolik nepodařilo ono napojení na postavy jako takové. Nakonec jsem tedy moc rád za to, že se do toho Netflix vrhnul a dopadlo to velmi slušně. Nejedná se vůbec o zbytečný film, což je vzhledem k předloze moc dobře. 7/10

Tento element Hry o trůny jsem na ní měl nejraději - velkolepé komorní drama. A když jsem se v Rodu draka rychle zorientoval, pochopil jsem, že celý seriál bude právě tím. Nabízí nám to nejlepší ze seriálové tvorby, co se scénáře, napětí, hudby, hereckých výkonů a především učebnicově dokonalého vývoje postav týče. Každá epizoda byla pomalu, za to velmi silně budovaným zážitkem plným manipulace a intrik, který mě přiměl vracet se k ní v myšlenkách i po jejím skončením a těšit se na příští pondělní odpoledne. Výslovně musím vyzdvihnout sedmou a osmou epizodu, ve které jsem zažil vrcholné, téměř divadelní drama a měl jsem tím možnost vidět několik nejlepších scén, které letos v televizní tvorbě vůbec uvidím. Speciální poklonu si zaslouží Paddy Constantine, který udělal z postavy Viseryse postavu, na kterou budu troufám si říct roky vzpomínat a který pro mě hodnocení jednotlivých dílů určitě ještě pozvednul, no a za několik scén bezpodmínečně musí být oceněn. Nakonec zbožňuji Matta Smithe jako Daemona, ba i Rhyse Ifanse jako Otta, no a mladou Rhaenyru chci vidět v budoucnu opět někde obsazenou. Nezbývá než se teď těšit na druhou sezónu plnou nekompromisně špinavého intrikování, které bude mít šílené následky. 8,5/10

Prstenům moci jsme skoro po dvou měsících dali tečku a zformulovat jakýkoliv názor je nesmírně těžké. Jako celek to ale nemůžu pochválit, přestože bych moc chtěl. Tvůrcům se naskytl ohromný, neomezený rozpočet, který se jim podařilo proměnit v epický vizuál a rozhodně bylo pořád na co se koukat. Jenže, aby se výprava doplňovala s ostatními klíčovými aspekty seriálu, bylo by třeba více řemeslné zručnosti a ta nejde vykouzlit. Proto je logické, že mě po celou dobu trápil nedobrý scénář, špatné nakládání s dějovými linkami, kterých se rozehrálo příliš, ale nedokázalo se je ukočírovat tak, aby měly konzistentní tempo, a ruku v ruce se scénářem se pojí i vystavění postav, které většinově zkrátka nebyly výrazné a sympatické. To už je příliš chyb na to, aby se mohlo chválit. Na druhou stranu měly Prsteny moci své momenty. A ty stály za to. Třeba šestá epizoda byla celá perfektní. Tvůrci asi plně uvědomili, že pokud něco zvládli, tak to je zpracování skřetů a výtečně je dokázali prodat tímto akčním vyvrcholením, které bylo jak výborně natočeno, tak i skvěle napsáno. Podobně můžu mluvit i o poslední epizodě, která mě přes své chyby opět s tempem vůbec nezklamala a naservírovala mi přesně to, co jsem chtěl vidět. Takže závěrem - jde to. A já opravdu věřím, že tvůrci nabrali zkušenosti a druhá série bude citelně lepší. Já se nakonec docela těším. 6/10

Čistokrevná telenovela. Tím by se to dalo odbýt, ale pokusím se ještě o pár vět. První dva díly jsou pro mě paradoxně nejlepší, byť jsou děsné. Je zde aspoň nějaká snaha uvést She-Hulk tak, aby se to aspoň nějaké cílovce mohlo líbit. Další díly už definitivně rezignují na vyprávění, nikam nesměřují, nic nechtějí předat, je to pouze na sebe lehce navazující množina strašně nevtipných joků a sem tam nějaká camea, která hanebně degradují Hulka, Abominationa, Wonga - čtěte "top tier postavy, které by v takovéhle pozici neměly NIKDY být viděny, proboha". Vizuálně je She-Hulk vytvořena naprosto otřesně a sláva každé scéně, kde je Tatiana Maslany v civilu. Víc k tomu nemám chuť něco říkat. Marvel seriály potápí celou značku, vyhlídky do budoucna nedávají žádnou naději, sláva výdělkům, upřímnou soustrast letitým fanouškům, je mi to líto. 3/10

Špička televizí tvorby vyobrazena v 67 minutách. Neuvěřitelné, jak dokáže jeden projekt obsáhnout vše, co divák na filmařině miluje a obdivuje.

Tak nejdříve zápory, abychom pro jednou skončili tím dobrým :) Celý tento speciál je scénáristicky velmi slabý, na krátkou stopáž zdánlivě svižný, přesto ve skutečnosti poměrně nepoutavý a ne, já si nemyslím, že z toho vizuálního potenciálu vytěžili maximum. Na stranu druhou velmi cením celý film jakožto experiment, který oproti "pravým" Marvelovkám současnosti má nějaký tvůrčí nápad po vizuální i dějové stránce a nejedná se jenom o rutinní zachraňování světa. Výborná byla také nepřikrášlená surovost scén především v závěrečné části. Kdyby byl celý děj vystavěn jako jedna nekompromisní temná, atmosférická akční scéna, měl bych z toho výborný dojem. A oni to takhle tvůrci vlastně chtěli, jenže ve skutečnosti je celý hon na monstrum hodně nijaký a prostřední dvacetiminutovka je v mých očích vyloženě slabá. Nakonec ale musím říct, že vlkodlak Jack a jeho famózní parťák se mi moc zalíbili a jsou jednoznačně sympatičtějšími týpky než většina....všechny nové Marvel postavy. Kéž by ještě někdy dostali prostor.. 6/10

Nepopsatelný zážitek. Entergalactic na mě zapůsobil naprosto maximálně a svým kouzlem mě úplně odzbrojil. Jaká nádhera to je, když se melancholický zážitek povede i bezchybně vizualizovat.... Vlastně jsem něco takového zažil skoro poprvé. A ten soundtrack? Ten byl kulisou a emocí sám o sobě. 9/10

Šest epizod to trvalo a já konečně můžu mít radost! Poprvé jsem cítil Pána prstenů na plný pecky a co víc - já ho v tom i poprvé citelně viděl. Tyhle scény mi byly blízké, styl vyprávění sedl a bůhví, jestli je to atraktivitou vyprávěné látky, nebo zkrátka tím, že byl alespoň pro teď odejit režisér Yip. Tak nebo tak, tohle byla nádherná filmařina a těch scén, které by si zasloužily výslovnou zmínku, je zkrátka příliš. Vyzdvihnu tedy scénu u studny, která mě šokovala a honičku v lese, která byla prvotřídní nejen díky epické hudbě. Origin, který tato epizoda odvyprávěla, je naprosto nečekaný. Kéž by Prsteny moci v tomhle duchu pokračovaly už nadobro. 9/10

Spolu je emočně silným a herecky velmi působivým filmem, ve kterém právě výborné výkony představitelů zanechávají v divákovi hlavní stopu. Štěpán Kozub potvrdil, že pro role tohoto typu nemá v Česku konkurenci a Veronika Žilková prodala svojí postavu na jedničku. To samé platí pro Kamilu Janovičovou, která je pro mě vlastně asi největším hereckým překvapením. První polovina filmu je velmi silná a chytře na malém prostoru rozehrává napínavý děj, u kterého jsem mnohokrát přemýšlel, kam se vlastně chystá v druhé polovině směřovat a jak bude vypadat finální vyvrcholení. Štěpán Kozub jakožto Michal zde předvádí své nejlepší výstupy a já měl pocit, že sledovat tohle představení v napjaté atmosféře uvnitř malého bytu by mně vlastně úplně stačilo. Následně se film dostává do své druhé poloviny, se kterou mám osobně problém. Je zde opakováno to, co jsme viděli už v první půlce, jen trošku jinak. Na nějakou čtvrthodinu film úplně rezignuje nad vývojem děje, a to ne, protože by chtěl rozvíjet něco bokem, co by pak mohl využít ve finále, ne, on prostě jen opakuje motivy a mě se mezitím vytratil ten pocit napětí a následně mě už ani Michalovy výstupy nebavily. Vyvrcholení filmu bylo nakonec asi takové, jaké jsme mohli předvídat, že bude - velmi, velmi silné, jen jsem si mylně myslel, že v TOM bodě u auta před TOU budovou bude snímek s otevřeným koncem ukončen, následovalo ale dalších několik minut, které nabídli konec jiný, příjemnější, pro mě osobně ale méně působivý. 6/10