Gemini

Zajímavý počin mapující velká válečnická střetnutí dvacátého století čistě technicky, z obou stran barikády, se stručnými životopisy generálů/admirálů "před" i "po" (pokud nějaké bylo)... a bohužel i s počítačovými animacemi jako z roku 1994. Mně osobně tato faktografická rychlovka vyhovovala, ale dovedl bych si to představit i lépe provedené. Pozitivně hodnotím i to, že třeba na rozdíl od Leteckých Stíhačů V Boji jsem neměl pocit, že by tvůrci vyzdvihovali "ty svoje" do kamene vytesávané a z bronzu odlévané vojvody. 70%

Jednou za čas neuškodí připomenout si vkusnou formou doprovozenou slušným technickým zpracováním ty, kteří narozdíl od nás museli skutečně něco riskovat a něco bránit. Právě naopak. Tato dokumentární série ale není jen o úloze našich letců v Bitvě o Británii - vypráví o letectví v českých zemích od jeho počátků až po konec druhé světové války. Bez výjimky tak činí se zaujetím a úctou, jež hrdinům, pro které morálka a čest nebyly jen jakýmsi heslem pro zaštítění se před novináři, právem přísluší. Deníkové zápisy čtené při animovaných průletech mraky jsou svým způsobem magické a jakoby z jiného světa, ale pokud to někde mělo své místo a význam, pak je to tady. Kombinaci dobových materiálů s počítačovými animacemi a hranými záběry (které jsou vždy bez zvuku) se tu podařilo výborně vyladit a Jiří Žák je více než důstojným vypravěčem příběhů fascinace létáním a odvahy, která měla často fatální následky. A jestli chce někdo na tomhle místě rýt do toho, že animace je málo animovaná a počítače jejích tvůrců byly málo počítačové, ať se dívá na Avatara nebo Trona a ne na dokumenty, anebo ať si pustí v tomhle ohledu extra tristní Souboj Vojevůdců, který američtí producenti v roce 2002 vybavili animačkami jako z roku 1994. Nemám výhrad, Dejte Nám Křídla jsou podle mne jedním z nejpoctivěji zpracovaných a nejpoutavějších historických dokumentů tuzemské výroby. 90%

Typická Janákovina "pro současného mladého diváka". Jen doufám, že se nestane, aby podobně jako v případě Snowboarďáků (režie) nebo Veni, Vidi, Vici (organizátorství zločinů proti lidskosti, tedy pardon, produkce) nabyl dojmu, že zásadním způsobem podnítil zájem o téma jeho díla, zde staré pohádky:P Úmyslně neříkám české pohádky, protože kdo neuvidí velmi výraznou inspiraci nejenom Popelkou, ale i Mrazíkem, ten si zaslouží věřit tomu, co "individuality" jako je Karel Janák vypouštějí z ústního otvoru. K obsazení tvůrcům ale jednoznačně gratuluji, kladné postavy kladnější a sympatičtější být nemohou, a proti nim stojící Veronika Žilková s Ivanou Korolovou svými výkony naprosto válcují všechny a všechno kolem. I tak je to ale jen a pouze pitvoření bez něčeho, co bych si jako divák měl odnést. Srandovní strejdové sedící pod Stonehengem to totiž rozhodně nebudou, a byť proti Otovi Jirákovi v Heleovském rozpoložení nebo dobrosrdečnému Miroslavu Táborskému s hárem do půlky zad nic nemám, nechápu, co mělo vyplynout z toho, že Pavel Kříž by nejdříve nejradši maceše zakroutil krkem, ale pak zůstane u těch několika zapadlých vět v polovině filmu, a ve zbytku ani nepůsobí jako Srpen, ale jako Mrzout ze Šmoulů. Čili objektivně ano, hezké záběry, sympatické nebo vtipné postavy, výjimečně nedementní a v ději se angažující ženich (který je ve všech ostatních zpracováních jen Němcovským McGuffinem), sebou neustále nechávající vláčet DivoBárovsky fortelná Maruška, proti tomu se nedá nic říct. Ale při srovnání s Andělem Páně nebo Lotrandem A Zubejdou mám narozdíl od nich stoprocentní pocit konzumní zábavy, na kterou za rok těžko kdo vzpomene. Když k tomu ale posadíte děti, nic zlého se jim nestane. Budou se smát a nakonec se i trošku ponaučí - sice jen v té bazální rovině, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí jen s pomocí nadpřirozených sil, ehm, ale co taky víc chtít, že. Právě že toho jde chtít ještě o dost víc, a jiní to natočit dokázali. Takže přinejlepším 70% za zpracování a zahrání.

Nejenom čtenáři Fimfára si asi vybaví pohádku, která už nesla různé názvy, ale vždy v ní byla hrdinkou chytrá tu horákyně, tu rybářská dcerka, která byla učesaná-neučesaná, oblečená-neoblečená atd. atd. Tato televizní pohádka opět zavedla do studia Jaroslava Uhlíře, který nemalou měrou přispěl k legendárnímu statutu příběhu královny Koloběžky první alias Dády Patrasové (v roce 1984, kdy představovala ikonu české krásy). Podíl na tomto úspěchu samozřejmě mají i vtipní herci v ostatních rolích - třeba na Jitku Molavcovou a jejího střízlivého střízlíka se taky houfně vzpomíná. Je to prostě jedna z těch lépe zvládnutých televizních pohádek, kde se navíc narozdíl od ostatních - považte - objevují i nějaké ty exteriéry:) A nevadí, že je to vlastně vždycky jen kus louky a pár stromů;) Proč vlastně nedat 80%, když na rozdíl od mnoha podobných počinů obvykle při střetu končím přepínací proces?

Jedna z těch tuctovějších studiových osmdesátkových "pod hodinu" pohádek obložených papírovými kulisami a proložených spoustou písniček, které jsou podstatně slabomyslnější a nevýraznější než třeba v Co Takhle Svatba, Princi. A kriticky vzato, i ty písničky jsou spíš do hudby mluvené slovo. Za zapamatování nestojí skoro nic, kromě toho, že tu moderní čertice trsají na disko hudbu, a že tu Jitka Molavcová, Naďa Konvalinková a Jana Paulová vypadají velmi mladě (však taky 1982;)) a nosí vcelku přiléhavé overaly:) Není to nic, co by uráželo, a ve své třídě je to čistý průměr, takže asi 50%.

Nejenom princové, ale celý nápad téhle pohádky je tak trochu na draka - ale co naplat, jsou tu "to svoje" hezky vtipně hrající herci a hlavně legendární Svěrákovy-Uhlířovy písničky. Zvlášť ta o tom hlupákovi je stále aktuální... 70%

Zásluhou Karla Heřmánka, Ladislava Mrkvičky a scénáře nezapomenutelná televizní pohádka, která by jinak mezi všechnou tou papundeklovou ČST tvorbou pro mládež osmdesátých let zapadla. Učit se, učit se, učit se - a číst, a číst, a číst, sakra práce. Ony ty zpracované povinné četby na internetu totiž nejsou vždycky správně, a hlavně vás o spoustu věcí ochuzují, cucáci:P Jenže to odhalí a dovede napravit jen dobrý učitel, takový ten nadšenec, co i za ty peníze nekončí tím, že si "to svoje" odvykládá, hlavně aby to už s těmi zpovykanými zmetky měl za sebou. Královský ruksak si už jednou provždy zaslouží osmdesát procent.

Dojem velkorozpočtovosti snažící se budit jednohubka s netypicky aristokraticky "cool" prvním milovníkem Markem Taclíkem - však to taky byla jedna z jeho prvních televizních/filmových rolí (a BTW to lomítko je pro povahu celé Zimní Víly příznačné). Krásné kostýmy, slušné, byť u někoho lehce rutinní, herecké výkony, slušný, ale ne zrovna překvapující příběh, a neočekávaně příjemná a s atmosférou filmu ladící hudba, a pozor, i píseň. Ta ale - řekl bych stejně jako samotná Zimní Víla - sdílí osud někdejšího podobně nerozhodného počinu Jak Si Zasloužit Princeznu. Je to škoda, ale s ohledem na ambice produkce si nezaslouží víc než 60%.

Krátká interiérová televizní moralitka o dětské rozmazlenosti, tentokrát zasazená cca do poloviny devatenáctého století...někde (v pozadí sice odbíjí Big Ben, ale mají Ježíška, salát, vánočku atd.:)), a s mystickým motivem - který je jen tak mimochodem docela psycho, kterýžto dojem umocňuje i hudba. Pantomimické výstupy zlého šášuly jsou výborné, holčička v hlaví roli má ale do přirozenosti dost daleko (a scénárista s režisérem na to nedokázali zareagovat, a opakovaně ji nutili nedokončovat věty, což si děvče úžasně načetlo, a taky to jako čtený text odříkalo). Výborné jsou asi jen kostýmy a správně prkenná výchovná úloha Jiřího Langmajera v kontrastu s pohádkovou lehce životem znavenou služebnou Niny Divíškové. Mohlo to být lepší, ale na míň než hodinovou komorní televizní pohádku to víc než ujde, zvlášť když to jako dospělí rodičové v klidu přežijete a děti si těch slabších článků nemají šanci všimnout;) 70%

Při každém dílu jsem si říkal, jestli je to nějaký sofistikovaný humor pro českého diváka nebo doklad toho, jak zahraniční produkce fakuje svoje diváky. Jak jinak si vysvětlit, že nejenom naši URŇáci, ale i američtí SWAŤáci, ba dokonce i "private military contractors" podnikají veškeré akce v metru na Můstku, v čtyřpatrových bytovkách předměstí Prahy nebo v jejích vilových čtvrtích, a ještě k tomu při některých přestřelkách mají zcela evidentně digitálně dokreslované záblesky u hlavní, a tudíž nejspíš i zvuky střelby? CQB je naprosto křišťálově čistý v hodně velkých uvozovkách "naučný" seriál o báječných mužích v uniformách a kuklách "made in USA" (až na to, že se točil u nás, ehm) - v každém díle je ukázka výzbroje ve stylu "tohleto je G36 automatická puška, vypadá děsně cool, a to taky je, pojďme si tady s elitním příslušníkem české policie zastřílet", desetkrát se dozvíte, že boj na krátkou vzdálenost má tři zásady, a že je používají všichni VČETNĚ SNIPERŮ, což je naprosto WTF:) Co na tom, že to stylově vypadá, a že Terry Schappert, krom toho, že to podle životopisu nebude žádné béčko, působí sympaticky, když z něho režie systematicky dělá dementa, a když o nějaké informační hodnotě se tu dá mluvit jen v případě dvanáctiletého publika? 50%, přinejlepším.