Gemini

... a kdo píše, že "to" nedělá, dělá "to" právě teď:) Anebo je řezník, kupec, sedlák a jogín v jedné osobě;) A pak že do tří minut nemůžete vecpat příběh... příběh plný emocí, žalu, smrti, nepochopení a touhy po moci:) Nač to nějak hlubokomyslně rozebírat - má to znaky filmu a je to vtipné. A kdo říká, že ne, dělá "to" právě teď. A má z toho pokaždé provinilý pocit:) 80% a můžeme rozproudit sociálně kontroverzní debatu na téma "proč jsou to zrovna Francouzi, a je špatné, že vám od pohledu přijdou jako dva naprosto nepoužitelní flákači/vágusové"?;)

Naprosto neodolatelná záležitost a dnes už legendární součást kinematografické historie - a filmového vzdělání, protože zcela trefně shrnuje nejenom všechny ty veselohry a dramatičtěji pojaté kusy, které jsme mohli vidět, ale také ty, které jsme už vidět nemohli, ale kterých československá filmová studia vychrlila za první republiky neskutečné množství. Sice je jasné, že je to zadání "strany a vlády", z něhož mám setrvalý pocit pistole u hlavy, ale to nemění nic na tom, že je to kýč a parodie jakým není rovno, a velká a velmi stylová zábava, ve které se později zhlédl třeba Limonádový Joe. Jsem tak rozerván(a)... 80%

Úžasně atmosférická a řemeslně precizní (kamera a práce se světlem!!!) víceméně česká (ano, velmi koprodukční, samozřejmě) záležitost se špičkovými hereckými výkony... a bohužel až příliš mnoha náhodami a scénáristicky slabými místy, které posílají film coby temnou detektivku do kytek a do určité míry shazují Ve Stínu jako takové. Nevím co je pravdy na tom, že bylo snad sedmnáct verzí scénáře, a že se nakonec víc jak půl hodiny už hotového filmu vystříhalo, ale vůbec bych se tomu nedivil. Je to opravdu velká škoda, protože takhle dusivě vylíčenou atmosféru padesátých let jsme tu v takové kvalitě snad ještě neměli. Ondřej Malý (podle interních informací "z první ruky" skutečně studující práci toho odporného zkurvence Urválka) a jeho z rozhlasu znějící řeč jsou jen třešničkou na dortu, který kupodivu není přeslazený ani v úplně posledním záběru. Slova tvůrců o potřebnosti takovéhoto filmu nejen "i", ale "zvlášť" v dnešní době bych možná i podepsal - protože žijeme přece jen v nekonečně přívětivější době než byly padesáté roky, a i v nich se našli takoví lidé jako kapitán Hakl, tak kde je problém v boji s tou "chobotnicí" dnes? Ale nač se pouštět do moralistických řečí, k tomu jsou tu povolanější lidé a vhodnější místa - takže jdu na závěrečné hodnocení. Ve Stínu je film, který je rozhodně dobré vidět, abyste si zvedli mínění o české kinematografii. Bohužel si sám podráží nohy tím, že tvůrci nedokázali vystavět věrohodněji onu detektivní polovinu. Je to tím politováníhodnější, protože pokud by se to povedlo, nebylo by vůbec co vytknout. Tedy bylo, protože by tu pořád zůstávala ta naprosto nevhodná anglická píseň pod závěrečnými titulky;) I za současného stavu mi asi nezbude než dát osmdesátku. Protože kde jinde by už tohle hodnocení, signalizující snímek, který si zaslouží mnoho a mnoho repríz, mělo najít využití? Až jednou třeba dojde na pořádný director's cut, pravděpodobně to změním. Ale teď a tady - 80%.

Přesně si pamatuji, kdy jsem o "nové, svěží komedii s úžasnou Eliškou Balzerovou" slyšel poprvé - bylo to v rádiu někde kousek za Zlínem, a nejdůležitější představitelka mluvila o tom jaký je ten Jiří skvělý chlapík a jak byla ta práce úžasná a obohacující atd. ... Varující, že?:) Následovala nebývalá mediální masáž a před paní Vilmou nebylo úniku. Nicméně já statečně unikal jako francouzská armáda;) Po pár letech vášně vychladly a mně nezbývá než (opět) konstatovat, že máme nepřeberné množství pohledných hereček, a že to nebyl až takový nezávazný, lechtivý, "pro každého" teror jako jsem čekal. Sice je tam "vše", co má správný film pro manželské a jiné páry mít, aby se stal nejnavštěvovanějším titulem roku, a originality tedy moc nepobral, ale vedle "české Samanthy" povinně trousící laciné lascivní hlášky a "objevování umění užívat si a být svobodná" tu jsou až překvapivě lidské momenty, které by bez zde přítomných (velmi dobrých) hereček prostě nefungovaly. Vilmina samozřejmá prostituce (donuťte mě to nazývat jinak) a kurvičkovsko-blbkovské chování Laury mě sice nikdy nepřestanou štvát, ale i tak vidím Ženy V Pokušení jako podstatně menší zlo než Poledňákovic výplachy. A dokonce se možná někdy, za pár (nebo spíš dva až tři páry) let podívám znova. Takže kolik dát? Je to dobrý film? V jistém slova smyslu ano... ale díky Vilmě a Lauře mám jakýsi blok hodnotit nějak výrazně pozitivně. 60% bude slušný kompromis - nakonec stejně jsem kdysi dal i Románu Pro Ženy;)

Především zásluhou vynikajícího Miroslava Macháčka (i v reálu přesně toho zažraného profesionála zasluhujícího respekt, se kterým byste si ale dvojdomek opravdu postavit nechtěli) těžko zapomenutelné niterné drama o životě špičkového neurochirurga. V uvedených intencích je to zřejmě náš nejkomplexnější film, nechybí v něm snad žádný aspekt života hlavního hrdiny. Zápletka s dětským pacientem by mohla evokovat některé Kachyňovy filmy, ale Svobodovo pojetí by od zmíněných víceméně hořkosladkých snímků nemohlo být odlišnější. Velmi působivé a řemeslně výborně provedené dílo - které ale nebude vyhovovat každému. 80%

Překvapivě funkční spojení špionážního/detektivního filmu a westernu. Scénář by sice šel ještě dopilovat a v závěru jsem si nebyl jistý, jestli to s těmi indiány a krokem jedoucím vlakem je myšleno vážně, ale herecké výkony leccos zachraňují. Jediné, k čemu nemůžu mít žádné výhrady, je neskutečně živá a atmosférická hudba Jerryho Goldsmithe. Jelikož projet Breakheartský Průsmyk trvá něco kolem hodiny a půl, je to taková příjemná pohodová podívaná... tak akorát na sedmdesát procent, možná o trošku víc. 70%

Nolan to rozseknul a nakonec dovedl svého Batmana důstojně do finále... ale zdaleka ne tak vyváženě a setrvale kvalitně jako se mu to dařilo držet v prvních dvou dílech. Nedokážu pochopit, co přimělo poctivého architekta začít magořit způsobem motajícím Batmana, prapodivný anarchistický konstrukt jménem Bane alias svědomí naší směšné hnijící společnosti s ještě prapodivnějším a nerealističtějším modelem toho jak by to asi na tom Manhattanu fungovalo, kdyby se skutečně stalo to co v tomhle filmu, a nádavkem ještě regulérní úlet aka Scarecrow/Robespierre (včetně gigantického soudního stolce;)) a výsměch všem divákům v ratingu PG-13 (chrabří policisté se hrnou s holýma rukama úzkou ulicí proti militantním anarcháčům - jinak ovšem profesionálním zabijákům - s útočnými puškami a pár těžkými vozidly, a nejenže vítězí, ale těch několik heroicky padlých umírá zřejmě na infarkt, protože krev nevidno - a to je jedna z poměrně důležitých postav zabrána téměř v detailu...). Temný Rytíř byl inteligentním, temným a osobním thrillerem, kterému po stránce logiky nešlo nic vytknout. Tady se i přes nezvykle dlouhou stopáž musíme dívat na to, jak se hlavní hrdina zničehonic s veškerou výbavou (kterou předtím neměl) zhmotní na "nejnedobytnějším místě na světě", a ještě k tomu pronese stupidní buddy-movie hlášku... což jen tak BTW provádí v konfrontacích s lahůdkovým černou kůží obepnutým zadečkem Kočičí Slečny celý film, a rozhodně to ničemu neprospívá. Jenže věc má "z marxistického hlediska" ještě druhou stránku. A tou je - samozřejmě kromě brilantních hereckých výkonů Christiana Balea (dobře, u něj jen po lehce nadpoloviční většinu filmu), Michaela Cainea, Garyho Oldmana, Toma Hardyho (ten Baneův hlas je neskutečný) i Josepha Gordona-Levitta - to, že závěr v emocionální rovině naprosto dokonale funguje a dává divákovi (nebo alespoň mně) ten správný pocit comicsové osudovosti... a naděje. A co na tom, že se Nolan po zkušenostech s Inception rozhodl poslední Caineův záběr dovést do úplného konce, aby vznikalo méně pochybností:) Když zadunělo další z Zimmerových témat v posledním záběru v jeskyni, byl jsem ochoten odpustit Nolanovi úplně všechno... asi na pět sekund;) The Dark Knight Rises tak pro mě bude ukázkou dokonalého řemesla s občasnými trestuhodnými výkyvy v kvalitě scénáře, která sice (ta ukázka) nedosáhla mistrovské úrovně druhého dílu, ale přesto dovedla trilogii, která nemá ve světě filmu mnoho srovnání, do finále, jaké si zaslouží. 80% a nelituju ani jediné koruny za lístek do kina.

Nějak jsem si k tomuhle Leanovu rozmáchlému velkodivadlu o šlechetném lékaři semletém ruskými dějinami první poloviny dvacátého století, nenašel cestu. Omar Sharif mi přišel ve srovnání nejen s Alecem Guinnessem (jehož Jevgraf je naprosto ikonická figura), ale i třeba Rodem Steigerem zoufale nezajímavý, a příběh "jeho žen" byl na mě až moc knižně z prstu vycucaný. Nicméně jako celek je to skutečně fascinující podívaná aneb vzdech, takovéhle filmy už se dneska netočí:) Přesto se nedovedu oprostit od svého subjektivního dojmu a velebit objektivní kvality (s těmi Oscary bez výhrad souhlasím) a historickou pozici Doktora Živaga, takže dávám jen 70%.

Díky zrestaurovanému a kolorovanému dobovému filmovému materiálu má "barevná ruská revoluce" hned na počátku dánu jistou dávku přitažlivosti. Doplnění hranými sekvencemi je také dost zdařilé, ale u dokumentu je vedle formy samozřejmě rovnocenně důležitý i jeho obsah - a tady obávám se zůstali američtí "kamarádi" dost daleko za svými možnostmi. Devadesát minut je přece jen málo na to, aby se o takové obrovské události jakou byla (jak se dozvíme zdaleka ne tak) všelidová revoluce roku 1917, dalo mluvit nějak do hloubky. Zvlášť když se tvůrci rozhodli vyjít už z dřívějších událostí, které carské Rusko k VŘSR směrovaly, a díky kterým je zřejmější celkový společensko-politický kontext té doby. I přes značně omezený prostor je ale potřeba uznat, že se podařilo vykreslit onen kontroverzní historický okamžik masového nadšení pro marxistické ideály jako ještě desetkrát kontroverznější než jak jste se o něm mohli na střední škole dovědět od těch nejméně idealistických profesorů, a především jako téměř stalinsky pragmatický, dokonale bořící obraz filozofického a výlučně na blaho všeho lidu - tedy samozřejmě jen toho vykořisťovaného lidu;) - myslícího báťušky Lenina. Myslím, že kromě studentů fakult historie/filozofie měl o tomto "skutkovém stavu" povědomí jen značně omezený počet lidí. Já jsem se z Ruské Revoluce V Barvě dověděl spoustu pro mě velmi zajímavých informací, a mrzí mě jen to, že jich tam nebylo víc, protože jak se znám, k hlubšímu studiu se ve svém volném čase už nedokopu... Subjektivně daleko větší spokojenost než u procentně stejně hodnoceného cyklu Sbohem, Soudruzi (u kterého mi kromě povrchnosti trochu vadila i forma). 80%

Vynikající a nestárnoucí anibychneřeklžekomedie o výkonu advokátní praxe nejen za minulého režimu. Místy můžete Kopeckého Lukáškovi vyčítat jistou "morální flexibilitu" (k čemuž vždycky radím položit si otázku "Jak byste chtěli, aby se choval váš advokát, když za ním přijdete s tím, že potřebujete vytáhnout z průšvihu?"), ale jeho svaté rozhořčení a nezapomenutelná slova citovaná Tosimem jsou tím, co bychom si měli z tohohle počinu legendárního režiséra odnést. Pro advokátní stav má Causa Králík o několik řádů větší půvab, protože klienti, ti se za těch víc než třicet let vůbec nezměnili...:)