Gemini

Jsem dalek toho, abych vykřikoval něco o tom, že král je nahý, ale faktem je, že mě úplně minul už Howlův kráčející hrad (k němuž dlužím komentář už nějaký ten rok:)), a tady to není jiné. A když to ještě vezmu tak, že Howl měl naprosto špičkovou vizuální stránku, která obstojí i dnes, zatímco Chlapec a volavka jsou podřízení Mistrovu záměru bilancovat, a proto se vrací uměleckým výrazem až někam k Totorovi, nějak najednou nemám moc k čemu vzhlížet. Tedy, vlastně ano, můžu obdivovat, kam všude se Miyazaki při svých duševních toulkách vydal, ale prosím Vás pěkně, nemělo by to taky být něco víc než Matrix dvojka v ručně malovaných kulisách s nízkým rozlišením textur?:) Nedělám si legraci - máme tu Architekta, máme tu opakované pokusy umačkat a utlouct hlavního hrdinu (který je ve skutečnosti něčím víc, než na co vypadá;)) davem generických potvor... i když přistoupím na to, že Mistr chtěl zanechat památku na to, co vše dokázal ze sebe vydat, a k tomu přidat své niterné pochyby o tom, co nás asi čeká, nic to nemění na tom, že dějově je to jeden velký bordel, kde nic už od ústřední premisy nedává smysl (jak můžou z onoho světa přicházet děti na ten náš, když onen svět vznikl někdy "na počátku období meidži"?). Místy jsem se uchechtával nad časovými a rodinnými paradoxy jak z Red Dwarfa, ale když čekáte, že poslední film takového velikána bude jeho opus magnum, a ona je to jen víceméně náhodná spojovačka obrazů (a odkazů), které jsou víc znepokojivé než působivé... tak to až zabolí. Počkal jsem si i na závěrečné titulky, jestli třeba doprovodná píseň nepřinese nějaký ten klíč, jak rozumět ať už chlapci nebo volavce, ale bohužel, nula bodov:) Nezbývá mi než dát za pravdu Miyazakiho slovům, že jsem tomu asi nerozuměl, když tomu úplně nerozumí ani on sám (přebírám z recenze na Moviezone;)), a jít si radši zahrát Ni no kuni. Nebo si pustit prakticky cokoliv jiného z tvorby studia Ghibli. Dávám 60% a už jen varuji: hlavně na to proboha neberte malé děti, zvlášť jestli máte doma andulky:) Je to totiž asi podobně pro malé diváky jako Pán prstenů;)

Tleskám kreativitě scénáristy, řvu smíchy nad ahistoričností prakticky čehokoliv, co se objeví na plátně a souvisí to s Němci, a konstatuji, že slabá hodinka a půl (bez titulků) je dnes už trestuhodně málo vídané umění, zvlášť pokud jde o žánrové filmy. A tohle není nic jiného než přepálená "one man army Nazi killing spree" žánrovka, kterou zjevně tvůrci dělali s velkou radostí:) Westernová, resp. Tarantinovská stylizace funguje na výbornou, ale přesto ke konci už to všechno bylo i přes neskrývaně záměrnou přehnanost prostě moc. Ale i tak nelituji ani jediné minuty, kterou jsem u téhle brutální záležitosti strávil. Ryzích 80%.

Rodinná komedie ze světa, který nemá s realitou nic společného. Navíc taková divně rozlítaná, což může být dané knižní předlohou, každopádně groteskní vedlejší postavy jsou naprosto WTF; a když měla zápletka vrcholit, tak to na mě nějak přestalo fungovat. Možná proto, že super mega cool hudební festival si představuju jinak než tvůrci Yes Daye:) A to mi věřte, že Jenn Garner mám rád od Alias až po Juno - to prosím neberte z hlediska času (to jsem vážně tak starý? :D ), ale žánrového rozpětí. Ke konci už toho prostě bylo moc, a kardinálně z toho trčela snaha hlavně neukázat nic, co by nebylo jak z cukrkandlu. Prostě bullshit na bullshit, a ne, nejsem ochotný to vykšeftovat za příhodné poučení pro moje vlastní děti, že mít za někoho zodpovědnost může znamenat, že z vás bude mít pocit, jak šíleně ho omezujete;) No a hraje tam Jenna Ortega, což ruku na srdce, je pravděpodobně - pokud Vám film nevybraly děti - hlavní důvod, proč se díváte:) K tomu se dá dodat jen to, že obdivuju práci maskérů, protože bych nikdy neřekl, že mezi tímhle a Wednesday uplynul pouhý jeden rok. Ale zpět k věci, jelikož jsem ani o paní jménem H.E.R. až do tohohle filmu nikdy neslyšel, vidím to tak na 50%.