Eldrick

HALLOWEEN KILLS je prostřední článek trilogie, a tak funguje spíš jako takový most, než sám o sobě, protože oplývá neskutečnou scénáristickou demencí. Oživením Hawkinsovy postavy, kterou v předchozím díle přejeli autem, počínaje, přes debilní dav stíhající dementa z blázince v domnění, že se jedná o Michaela a z toho vyplývající rádoby snahu o nějaký sociologický přesah, který působí dost tragikomicky. Bez těhle retardací by se ale jinak jednalo o ultimátní slasher pro fanoušky. Máme tu totiž plno nápaditých a zábavných mordů, např. párek důchodců (kde stará je černoška) a paráček buzerantů, co si říkají malý a velký John. Michael Myers už byl tak (podle jednoho článku) nařčen i z rasismu a homofobie, hahaha. Dále odkazy na třetí díl původní série, Season of the Witch, v podobě masek. Zmrtvýchvstání Hawkinse tu má jediný účel, flashback, který jako by z původních dvou filmů vypadl. Bohužel nápad s přivedením vedlejších postav z originálu postrádá smysl, protože kdo si je bude z dnešního publika pamatovat a především, koho budou zajímat? Tempo filmu tak hapruje a grády to dostává až v závěru, jenž slibuje pořádnou konfrontaci s Laurie v HALLOWEEN ENDS. Tady si ji totiž vůbec neužijeme, protože zevluje v nemocnici.

John Carpenter uvádí jako zřízenec pitevny 3 povídky, z nichž si první 2 sám režíroval. První na benzínce s krásně tvarovanou Alex Datcher je taková klasická Carpenterovka, která připomene Halloween nejen odkazem na Haddonfield. Druhá s vlasama je spíš taková komediálního rázu. Ale zato třetí s okem připomene ujeté kořeny Tobeho Hoopera v čele s nebývale psychopatickým Markem Hamillem, kterého jsem nepoznával. A na závěr epitaf s Carpenterem a jeho postavou. Příjemný závan minulosti.

Středometrážní povídkový horor od mistra žánru, který ačkoliv byl v té době již považován za zenitem, natočil drsný kousek ve stylu 8MM. Prkenný Norman Reedus hraje majitele malého kina, který má finanční problémy, jež se snaží vyřešit vystopováním vzácného hororového filmu, který způsobuje násilné konsekvence, když se k němu byť jen přiblíží. Ve filmu je nečekaně hodně násilí a gore. Na minimalistického Carpentera v letech až překvapivě hodně. Některé násilné scény mi přišly zbytečně na sílu a tak trochu vynucené na efekt, což přikládám spíš scénáristům, protože to není z Carpenterovy hlavy. Nejedná se o film, co by vás vyděsil, spíše vzbudí pocit narušení a lehkého nevolna. Hororový pohled na posedlost a vinu s nezvykle excentrickým Udo Kierem, který hraje proti svému jinak zádumčivému typu.

V životě jsem u bondovky nekroutil tak hlavou jako Craigovy rozlučkové. Absolutní WTF momenty jak z telenovel, které do bondovek vůbec nepatří, od "I miss you", přes "I love you", po haranta a hlavně ten konec. Neskutečný, do jakých politicky korektních sraček se celá značka posunula. Nová 007 je otravná přesně jako všechny ty MeToo a BlackLivesMatter kampaně. Celkový dojem trochu vyvažuje skvělá akce a snímání kamery, ale to je třeba brát jako samozřejmost. Anička de Armas je tu jen na oko a její potenciál je absolutně nevyužitý. Najali ji jen kvůli marketingu. Tím se dostávám k dalšímu problému, už tu nejsou žádné klasické bond girls. Chvílema jsem měl pocit, že už ani nekoukám na bondovku, ale na nějaký dobrodružný rodinný film. Rádoby záporák Rami Malek je spíš směšný. Radši mu na ksichtě měli nechat tu masku. Vůbec většina dialogů je jak z jiného typu filmů a je vidět, že scénář byl hodně přepisovaný (celá dějová linka je sešitá horkou jehlou) a dost negativně se na něm podepsala Phoebe Waller-Bridge, která z toho udělala limonádu. A to nemluvim o neúnosné délce skoro 3 hodin. Za mě druhá nejhorší bondovka (po Quantum of Solace) s Craigem. Ještě že jsem takový paskvil nepodpořil zaplacením vstupenky v kině. Velká škoda, že kvůli neshodám s píčou Broccoli a jejím nevlastním bráchou od projektu odstoupil Danny Boyle, který chtěl natočit bondovku, ne politicky korektní sračku. Starej Broccoli se musí otáčet v hrobě, jak jeho potomci celou franšízu dokurvili.

Nedoceněná záležitost. Dokonalá symbióza Lovecrafta a Kinga v režii mistra žánru, Johna Carpentera. Fantastický Sam Neill a jeho vřískot. K tomu otvírák ve stylu Enter Sandman. Klenot let 90.

THERE'S SOMEONE INSIDE YOUR HOUSE dá vzpomenout na renesanční VŘÍSKOTovské období. Film i působí, jako by se měl odehrávat v 90. letech (oblečení postav, poslech audio kazet v autě), ale mobily vás vyvedou z omylu. Z hororové perspektivy film ztrácí, ale vynahrazuje to dobře napsanými postavami a zabijákem, který nosí masky každé konkrétní oběti, kterou jde zamordovat, což je samo o sobě originální nápad. Výroba masek je navíc součást titulkový sekvence (která trochu pomrkává i po SE7EN), což už je takový poznávací znamení, že se jedná o film od NETFLIXu. Ale nutno dodat, že jeden z těch lepších. Postavy jsou barevně vyvážené (hlavní herečka je na půl černoška a na půl asiatka), ale nepůsobí to tady propagandisticky jako u filmů Jordana Peela, protože nám tvůrci naštěstí necpou žádnou politicky korektní doktrínu. Přednosti filmu spočívají v jeho postavách, které jsou sebeuvědomělí puberťáci se skutečnými problémy a vnitřními démony. Tajemství obětí je bohužel děsivější a zajímavější než skutečný zabiják, což filmu ubírá na výsledné kvalitě. Z hororových nabídek Netflixu se tento film rozhodně odlišuje jako jeden z dosud nejlepších a v rámci slasherů poraží i přeceněné FEAR STREET.

Když u hororu usínáte, je něco špatně. A tím oním špatným je, že to bylo promováno schválně jako proklamovaný reboot/sequel jednoho z top slasherů 90. let. Bohužel se však zase jedná o afroamerickou agitku na téma zotročovaných čokoládovníků. Vliv Jordana Peela je bohužel očividný. S hororem to má velmi málo společného, spíš se jedná o socka arthouse drama a když už dojde na nějaký to prolívání krve, uvidíme z toho velmi málo. Viz. scéna na kundích hajzlech, kde není nic vidět a navíc je velmi rasistická. Odserou to jen bělošky a černoška ne. Režírovala to ženská (ano, černoška) a je to do držky bijící. Ve filmu vůbec celkově hraje jen hrstka bělochů. Formálně je to sice stylově udělaný, ale koho to zajímá. Fanoušky série rozhodně ne. Film se jako by celou dobu rozjíždí a snaha o budování atmosféry funguje, ale v tom nejlepším taky skončí. A z účasti Tonyho Todda zbylo jen počítačově omlazené cameo a voiceover na konci, nic víc. Žalostně málo. Není se nad čím rozplývat. Candyman (2021) je nebezpečná černošská propaganda proti heterosexuálním bělochům zabalená do rádoby hororu. Tento film by se ani neměl jmenovat Candyman, protože se jen přiživuje na známé značce, ale s původním filmem má společného velmi málo.

Byl by to krásně nadrbaný thriller, kdyby k té rajcovní blondýně s trojkama kozama dosadili bělocha, co by s ní vytvořil uvěřitelný pár, z něhož by sálala přirozená chemie. Bohužel ale zas zaúřadovala politická korektnost a bezkouláka hraje mouřenín, který má problém uspokojit takovou roštěnku, což je vyloženě WTF, když má v kalhotách dost pravděpodobně nálož velikosti předloktí. Místo toho se nám ale tvůrci snaží namluvit, že by bloncka radši menší bílé péro odnaproti. Ale budiž, přistoupíme na tvůrčí hru, která na dnešní připosranou dobu překvapuje aspoň nějakou nahotou v podobě regulérní ukázky koz. Závěrečný twist je sice ještě větší WTF než předchozí barevná vyváženost bílé, černé, hnědé a žluté, ale dalo nám to aspoň jako divákům naději, že v budoucnu se snad Hollywood vrátí do normálních kolejí.

Nejlíp hodnocená slasher franchise na IMDB, což je výsměch. Začíná to nadějnou poctou SCREAM, ale bohužel se z toho vyklube další STRANGER THINGS (jaká náhoda, když režisérka je stará autora) variace vyválená v Refnovských neonech a z toho proklamovaného slasher prvku toho moc nezbyde. Cílovkou jsou puberťáci dnešní generace a podle toho to bohužel vypadá. Celý to smrdí feministickou MeToo a ta lesbická zápletka to jen potvrdila. Nejlepší je na tom nakonec hlavně soundtrack plný 90. hitů od NIN, White Zombie, Bush nebo třeba Soundgarden.

Po SAMOTÁŘÍCH asi to nejlepší, co jsem u nás po revoluci viděl. Silný a depresivní jako svině zároveň. Julius Ševčík se vytasil s moderní vizuální formou vyprávění inspirovanou jednak Tykwerovou LOLOU a především Tony Scottem. Rána do hlavy, která ve vás bude ještě dlouho rezonovat, protože reálně zachycuje typicky české rozvrácené vztahy plné her, bez kterých jako by se česká povaha neobešla.