Eldrick

Laugier se vrací s mučednicema, ale tentokrát je vyválel v Lovecraftovi a Tobe Hooperovi, jehož TEXAS CHAINSAW MASSACRE přiznal jako silnou inspiraci v rozhovorech. Bohužel ty snahy o přesah překombinovanými střihy mezi realitou a snem mate natolik, že je vám to vlastně jedno. Retardovaný Leatherface bez masky sice rád čichá ke kundám, což beru jako originální nápad, ale to jeho hekání je místy až nechtěně k smíchu. Chápu, že Laugier chce dostát svému jménu, ale méně je někdy lépe.

Jeden z Lumetových nejlepších filmů, který je považován za první, kde byl použitý tzv. podprahový střih (subliminal cutting) „posttraumatických flashbacků“ použitím sofistikovaných a inovativních editačních technik vyvinutých Sidney Lumetem a editorem Ralphem Rosenblumem, které zdůrazňují rozsah stále více traumatizovaného stavu mysli Sol Nazermana v podání fantastického Roda Steigera. Jestli je Tony Scott považován za praotce videoklipařského pojetí filmu, Lumet s Rosenblumem si zaslouží zmínku jako prapůvodci klipařského střihu. Vedle NIGHT AND FOG a SCHINDLER'S LIST jeden z nejdůležitějších filmů o holocaustu.

Dnes již klasika, jejíž videoklip parafrázuje REBEL WITHOUT A CAUSE. Mladý Keanu Reeves hraje postavu Jamese Deana a Paula Abdul zas postavu Judy. Natáčelo se v původních lokacích, včetně Griffith observatoře.

Pozérský rádoby umění. Nevěřil bych, že když sestříhám záběry ze starýho porna, naroubuju na to vznešenou hudbu a sestříhám to do opakujícího se otravnýho hypnotickýho rytmu, tak si z toho kurátoři a profesoři filmových věd vyhoní kokoty.

Film jsem stáhnul jen díky tomu, že jsem narazil na rozhovor s Louisem Garrelem ve 2 roky starý Cinemě, když přijel propagovat film do Varů. Už od první scény, která vás zarazí bezkouláckou reakcí Garrelovy postavy, je jasný, že místo chlapskýho počínání, budeme mít co dočinění s typicky francouzskou pubertální melancholií. Milostný trojúhelník, podvádění, řešení otcovství a údajná vražda. Garrel hraje naivního vocase, co je bezhlavě zamilovaný do milfky Laetitia Casta (s kterou tvoří v reálu pár), jejíž postava má být údajně stejně stará jako Garrelova, což nepůsobí vůbec věrohodně, protože vedle ní vypadá jak zajíček, ačkoliv je jen o 5 let mladší. Do toho tu máme dceru Johnnyho Deppa, která jako by Vanesse Paradise z prdele vylezla. Ta je zas bezhlavě zabouchlá do Garrela. Film má hned několik WTF momentů, kdy mi reakce postav přišly jak z alternativního vesmíru. Od úvodní "čekám dítě, ale naprcal mě tvůj kamarád, s kterým tě už rok podvádím, budeme se brát, ale ráda bych, abys nám šel na svatbu" a jeho reakce "ok, nevim, co mám říct, čumim jako debil... co mu řekneš o tom, jak jsem reagoval?" - "že ses zachoval inteligentně", přes "co kdyby sis s ní zaprcal, abys zjistil, jaká je a mohl porovnat, jestli se ke mně chceš vrátit?". Nejvíc mi ale utkvěly v paměti hnusný křivý zuby Laetitia Casta. Asi proprcala milióny z modelkovských let a zubaři jsou ve Francii moc drahý, nebo je to jen francouzská diagnóza jako celý tenhle film. Na závěr musim citovat Garrela samotnýho, který v onom rozhovoru pro Cinemu zmínil, že chce točit filmy, které pochopí divák kdekoliv na světě. No nevim, možná na jiný planetě jménem Francie.

Když je animák mnohem víc sexy než hraná verze s transkou, je něco špatně.

Nejlpší krátký film, jaký jsem za poslední dobu viděl. Skvělý nápad s pointou, která je evidentně inspirovaná Nolanem a třeba TRUMAN SHOW. Plot s fotografem zas Antonionim, titulková sekce Fincherovým MINDHUNTERem a déšť taktéž Fincherovym SE7EN, což potvrdili i tvůrci sami při promítání pro London Film Academy dnes, kde oba rok studovali Diplomu. Výtečný mix již viděného v prochcané betonové džungli Londýna. V hlavní roli znamý ksicht z Rihannina klipu. Už se těším na celovečerák, na kterém se již pracuje a v němž se nápady ještě více rozvedou, jak režisér se scenáristou nastínili.

Evropská arthouse filmařina s americko-britským obsazením v kanadském filmu pro Netflix. Marně jsem dumal nad tím, jak by mohla postava Kirby (ze zámožné rodiny) v reálu žít a čekat dítě s neandrtálským dělníkem v podobě Šály LaBlafa. Pochopil bych to ještě, kdyby působil neodolatelně a měl kládu jako bejk, ale když nám Šála připomene, že se rozhodl léčit si komplex malýho kašpárka sebeobnažováním (pokolikáté už?!), utvrdí vás to v domnění, že dramaturgicky tu něco nehraje. Symbióza kamery a hudby funguje. Herci hrají jako o život, ale když už to tvůrci natočili na základě vlastní zkušenosti, mohli do toho obsadit taky uvěřitelný pár, který by k sobě pasoval. Ne ledovou posh pannu a jeskynního muže s pidi pérkem. Když se pro ně rozhodli, očekával bych, že nám taky nějak osvětlí (flashbacky), proč je tenhle pár vůbec spolu, když teď evidentně vidíme, že spolu vůbec být nemají. Bohužel onen emocionální dopad na diváka díky tomu vůbec nefunguje.

Až neuvěřitelný, že taková na hlavu postavená premisa ve výsledku formálně funguje, díky hercům a režisérovi. Ale celou dobu jsem si říkal dokola jedno, proč by takovej prototyp hezouna od Mattela stalkoval v neviditelnym převleku nejšerednější ženskou z ošklivince, chtěl se kvůli ní zabít a mít s ní ještě dítě? Když už takový plot, tak tam aspoň jebnout fakt pohlednou kundu, z který by každýmu praskal čůrák. Jenže ta by tu vypsychlou píču tak dokonale asi nezahrála. HOLLOW MAN se Slaninou aspoň dával dramaturgicky smysl. Tohle je poutavě natočený WTF.

Fincher natočil nedivácký film plný cynismu sobě vlastnímu jako poctu svému otci, který napsal původní scénář, který byl ale následně přepisován Ericem Rothem a Fincherem samotným. Film slouží především jako studijní materiál pro fajnšmejkry, protože průměrný divák se v něm bude jen ztěžka orientovat, protože vyžaduje vícero zkouknutí. Hudba je atypicky netrento-rossovská a není skoro poznat, že ji skládali zrovna oni dva. Biják nabitý šťavnatou až literární oldschool mluvou starého Hollywoodu, vrstevnatý, plynoucí jakoby pozpátku, díky flashbackům. Rosebud byla krásná pointa, ale že Welles si postavil kariéru na scénáři, který ani sám nenapsal, je jistě mnohem cyničtější. Bohužel se nemohu ubránit dojmu, že se jedná o Fincherův divácky nejmíň zajímavý film, jelikož jsem se sám musel do opakovaného zkouknutí vyloženě nutit, jelikož samotná látka jako taková není tak zajímací, jak se původně zdála. Na vině je tu paradoxně právě scénář Fincherova táty, který je nejslabší stránkou celého filmu.