Eldrick

Historický artefakt stejné hodnoty jako Hitchcock/Truffaut. Fritz Lang v již chatrném stavu, téměř slepý, ale myslivna pořád fungující. Škoda jen, že Friedkin nejde do stejné filmařské hloubky jako Truffaut s Hitchem (v knize) a řeší se spíš Langův životopis a Třetí říše. Také mě zajímala otázka vraždy jeho první manželky, za kterou je prý zodpovědný. Ale na to se Friedkin asi bál zeptat. V podstatě předávání pochodně, stejně jako pak Friedkina zpovídal Refn.

Budování charakterů a vztahů mezi nimi skončilo se závěrečnými titulky prvního dílu. Ve dvojce už se jede jen čistě řemeslná rutina, která je neuvěřitelně přeplácaná, takže nějaká identifikace s postavami a "příběhem" ani není možná. Lekačky nefungují a na budování napětí není čas, protože tvůrci se nám snaží vesrat do tváře co možná nejvíc efektů. Zklamání.

Směšná a roztahaná taškařice, která vaří z hodně řidkýho hovna a opakujících se motivů. Naprosto zbytečná série, bez níž bychom se v klidu obešli. Lynch v pozici, kdy si může natočit, co ho první napadne a nikdo mu do toho nebude kecat, natočil opravdu veškerou banalitu, která ho v jeho senilní palici jako první napadla. V roce 2017 jsem nezvládl dokoukat ani půlku. Po 3 letech sbírání sil jsem se rozhodl, že je na čase zjistit, jestli jsem jen nebyl v tom pravym rozpoložení. Nebyl, po celou dobu jsem měl pocit, že koukám na nějakou vzdálenou nekonečnou parodii, která se ne a ne někam pohnout. Prakticky do 16. epizody se "děj" nikam nevyvíjí a až na pár výjimek je většina epizod utrpením sledovat, protože nemá žádný rytmus vyprávění, o atmosféře nemluvě. Na hnusnou civilní digitální kameru už jsme si sice od INLAND EMPIRE museli zvyknout, ale evokovat původní vibe seriálu to fakt nepomáhá. Dokoukal jsem s vypětím všech sil a jenom z úcty hodnotim, tak jak hodnotím.

Přišlo mi to celý takový černobílý a jednostranný. Na jedné straně máme fešného miliardáře, který měl slabost pro mladý holky a byl opitý mocí. Na druhé straně zas sedí hodně naivní, i na ten věk hloubé, holky, které chodily jebat dobrovolně, a ne jednou. Prachy jim nesmrděly. Dokonce se z některých nich po čase staly rekrutérky dalších holek. Po letech ty dobrovolný akty za prachy nazývají znásilněním, ale přitom jim ty drahý výlety do exotických krajů a zaplacený vzdělání dělaly moc dobře. Pokaždý se vrátily pro další cash. Na fotkách se všechny šťastně usmívají atd. Bohužel se nedozvíme, jak daleko je tenhle organizovaný zločin prorostlý. Ale fotky s kamarády Clintonem, Trumpem, Princem Andrew mluví samy za sebe. Pitva prokázala, že Epstein se dost pravděpobně neoběsil sám dobrovolně, takže ve výsledku jsme se po 4 hodinách dozvěděli jen to, že Jeffrey byl štědrý strejda, co rád mrdal mladistvé, i když měl prý ptáka ve tvaru vajíčka. Nikdo nám za ty 4 díly nebyl pořádně schopný vysvětlit, jak přesně k tomu jmění přišel a jak je možný, že nikdo ještě neobžaloval jeho spoluviníky a kamarády-celebrity. Inu, Epstein byl pouze špička ledovce.

Naprosto sebejistě a profesionálně zrežírovaný krátký film o podvědomě potlačených vzpomínkách. Výtečná práce všech elementů (scénář, kamera, zvuk, střih a režie), jež se vzájemně perfektně doplňují. Z dostupných shortů na Famufestu, to nejlepší pod 15 minut.

"Romantická komedie" pro gerontofily.

Když zkřížíte KOSTKU, SAW a HLAD, dostanete přemetaforizovanou PLATFORMU bez momentu překvapení.

Nejlepší česká komedie od GYMPLu. PÁRTY HÁRD je zjevení na české scéně, kterou by stálo za to regulérně distribuovat do všech komerčních kin po republice, protože si to svou kvalitou, narozdíl od všech těch sračkoidních stokrát omletých vztahových mrdek, prostě zaslouží. Jedná se o poctu americkým puberťáckým komediím se silným pikoidním nádechem folklóru Šluknovského výběžku, se kterou se dokáže ztotožnit kdejaká naplavenina z prdelákova podobného ražení. Martinu Pohlovi se povedlo napsat a zrežírovat nečekaně vtipnou fekální komedii, která má skvěle načasovaný humor (vyplývající z přesně vybraného castingu), skryté pointy, schválně amatérsko-dokumentaristicky vypadající kameru a nostalgický pop-punkový soundtrack, jež právě vylaďuje onen vibe amerických teenage komedií z přelomu milénia, z kterých vychází. Třešničkou na dortu je pak například citace scény z MANDRAGORY. Víc podobně odvážných projektů, u kterých se autoři nebojí vzít koule do hrsti a snaží se s tou zchátralou českou kinematografií něco udělat.

Němý Van Damme v mexické telenovele, kde už ani nekope, jen umírá.

Nejsem fanoušek a k dokumentu jsem se dostal náhodou, jelikož režisér měl na univerzitě přednášku, kde prezentoval strastiplný proces výroby. Ačkoliv má dokument výslednou stopáž pouhých 82 minut, Clausu Withopfovi trvalo 10 let, než jej dokončil a potřeboval 200 tisíc EUR od produkční společnosti na náklady spojené s výrobou, aby mohl v natáčení vůbec pokračovat. Dokument dával dohromady víceméně o volnu, když zrovna neučil na vysoký. Samotný portrét Anne Clark je protkán nelineárními rozhovory s její osobou v průběhu let, záběry z nahrávání, koncertů. Nic nestandardního, až na různý grafický koláže do rytmu hudby a obrazy přírody v Norsku. Anne nás taky provede prdelí jménem Croydon, kde vyrůstala a kde ji panelák před jejich barákem inspiroval k napsání písně Sleeper In Metropolis. Claus točil zadarmo a z vlastní iniciativy, protože byl fanouškem Anne Clark. Po premiéře v Lipsku, představil snímek také v Londýně, kde ale bohužel moc lidí nezajímal (Clark je populárnější v Německu než v UK). Po dohodě s produkční společností, která zajistila dofinancování projektu, dostal Withopf jako koproducent přislíbeno 10 % procent z potenciálních tržeb. Aneb těžký život nezávislého dokumentárního filmaře.