Necrotongue

Jo, jo, po čtvrté epizodě se mi jen potvrdilo, že budu mít i dnes fajn den se skvělým českým seriálem. Převelice mě baví sledovat každodenní pachtění se kriminalistů a dohledávání sebemenších detailů k případu, přičemž je výsledek krajně nejistý. Tvůrci dokonale namixovali fikci s fakty, takže celek působí naprosto kompaktně a velice jasně ukazuje nelehkou situaci kriminalistů v nejdivočejším období porevoluční svobody. / Poučení: Když nic nevidíš, jdi po hmatu.

Vida, vida, obával jsem se, že mi bude v dalším ději Ivan Jonák chybět, ale nestalo se tak. Tvůrci totiž dokázali udržet seriál dostatečně zajímavý i přesto, že z příběhu vypadla tato výborná figura. Mně je tedy jasné, že se tu nejedná jen o popis skutečných událostí a že autor scénáře přispěl i vlastní fantazií, ale musím ocenit, že to dosud prováděl sakra dobře a doufám, že tomu tak bude i ve druhé polovině seriálu. Ivan Jonák už je minulostí, ale ve hře zůstalo mléčné oko Bořka Slezáčka i Orličtí vrazi, takže zůstávám velmi spokojeným divákem a těším se na to, jak si dám zítra tři zbylé díly. / Poučení: Každé jednání má své následky.

To je paráda, když se můžu pochvalně vyjádřit k české seriálové tvorbě. Takovou možnost jsem dostal naposledy u Pustiny. Ale Pustina byla v podstatě remakem severské odnože krimi žánru, Devadesátky jsou jen naše. Nejlepší je na nich to, že si ty záležitosti pořád ještě pamatuji, což dává celému seriálu úplně jiný náboj. Po dvou epizodách jsem nadšený a není to jen skvělým scénářem a atmosférou; lví podíl na tom mají herecké výkony, ať už jde o vyšetřovatele nebo o herce, kteří dávají ožít postavám českého zločinu. No, já jsem se do seriálu přímo "zažral", užívám si ho a skvěle se bavím. / Poučení: Není nad to, když tvé vzpomínky ožijí ve formě pohyblivých obrázků.

Nemohl jsem si nevšimnout mnohých pozitivních reakcí na tento český seriál. Řekl jsem si, že by stál za shlédnutí, ale nedělal jsem si velké naděje, protože se mi docela často stává, že se nedostanu na vlnu většinového nadšení. V tomto případě jsem se ale už po první epizodě poslušně zařadil do davu spokojených diváků, protože mě ani nenapadlo, abych tvůrcům něco vytýkal. Na rozdíl od Případu Roubal, který mě dost rozladil, tady všechno šlapalo jako švýcarský časoměr a já jsem mohl opět naplno zažít devadesátkovou atmosféru, která podkreslovala nezáviděníhodnou práci kriminalistů. Pokud bude seriál pokračovat ve stejném duchu, bude to paráda. / Poučení: I za svobodu se platí daň.

Tři hvězdičky tomu dám, protože jsem se vcelku dobře bavil, ale je to s přimhouřenýma očima, protože ve filmu nechyběly nějaké ty díry v logice, zato trpěl nedostatkem originality. V jednu chvíli jsem si tak zavzpomínal na Obvyklé podezřelé, v jinou zase na Klub rváčů, no ale co už. Snímek měl prostě své mouchy, na druhou stranu je pravdou, že jsem se v žádném případě nenudil, takže nemusím litovat investovaného času. Navíc bych špatným hodnocením nerad naštval nějakou tu hackerskou buňku; couvl i Bridgestone, proč bych si já měl hrát na hrdinu? / Poučení: Pokud si chceš zahrát onlajnovku, nevytáčej hackery.

No jo, a zrovna ve včerejším komentáři/ recenzi jsem brblal nad přístupem stříbrnoplátnistů k těžkým zločincům. A je to tu zas. Film pojednává o Tedu Bundym, ale jeho zločiny jsou v něm vlastně podružné. Tvůrci se spíš zaměřili na to, jak dokonalým dojmem ten hnusný hajzl působil (zejména na ženy), a i když v tomto bodě nelhali, zvedal se mi z jejich přístupu kufr. Takhle nějak by asi mohl vypadat film o Dr. Josefovi Mengelem. Filmaři by se mohli zaměřit na jeho příkladný rodinný život, na to jak byl pro ženy atraktivní a jak moc mu to slušelo v jeho uniformě SS, a jen tak na okraj by mohli zmínit, že si v zaměstnání občas drasticky zaexperimentoval na lidech a rozhodoval o životě a smrti (té hlavně) tisíců nevyhovujících. No, nebylo by to pěkné? Nebylo. Tento snímek mě zklamal hlavně svým zaměřením na charismatického zmrda (a za to slovo se neomluvím), který mučil a vraždil ženy jen tak pro zábavu, aniž by se děj důsledněji věnoval jeho obětem. Být pozůstalým po jedné z nich, asi bych se na tuto záležitost nedokázal dívat do konce. / Poučení: Vrazi zabíjejí lidi, nejsou to rockové hvězdy.

Pokud vychází tvůrci nějakého filmu ze skutečných událostí, už předem počítám s tím, že si děj poněkud upraví, jenže v tomto případě napsal scénárista úplně nový příběh, který toho se skutečností neměl mnoho společného. Asi to bylo tím, že se ve skutečném příběhu Charlese Raymonda Starkweathera a Caril Ann Fugate vyskytovalo mnohem více krvavých detailů než romantických momentů, a lidé si (fakt netuším proč) velice rádi idealizují zločince. No, a protože se scénář vydal touto novou cestou, ztratil pro mě film jakoukoli výpovědní hodnotu, při projížďkách polopouští jsem se navíc celkem nudil, takže to pro mě byla z větší části jen ztráta času. Ale uznávám, že se několik záběrů západu slunce fakt povedlo a Martin Sheen se vcelku snažil. / Poučení: Okouzlují tě zločinci? Mysli na své blízké, blbe.

Dobře mi tak. Mám celkem hezký (ač jednostranný) vztah s Alexandrou Daddario, takže jsem si tento film zvolil jen pro její účast v něm, aniž bych si zjišťoval bližší informace. A teď přemýšlím nad tím, proč se točí stále totéž; mám pocit, že když nějakému scénáristovi dojdou nápady, automaticky sáhne po časové smyčce. Tvůrci snímku nepřišli absolutně s ničím novým; každý, kdo už viděl nějakou romantickou komedii, musel nejpozději v polovině této záležitosti vědět, jak příběh dopadne, neměl jsem se čemu doopravdy zasmát a byla to tak trochu nuda. Film mě sice neurazil, ale zítra si už ani nevzpomenu, že jsem ho viděl. Úplně mě fascinuje, jak často mívají hlavní hrdinové amerických filmů a seriálů za nejlepšího přítele černocha nebo gaye. Jak to asi funguje? Já si myslím, že na to musí být ve Státech nějaký dotazník nebo aplikace, do nichž zadáte požadavek: "Běloch hledá nejlepšího přítele. Zn. Černoch nebo gay (kombinace vítána)", a pak se se zájemci uspořádá konkurs. Jinak si to nedovedu vysvětlit. / Poučení: Dospěj.

Po sKORO NA mizině jsem u další sbírky věřil v něco podobně vtipného, ale tohle jsem tedy opravdu nečekal. Nasazení českých herců do slezských rolí jsem kritizoval už v komentáři k Dukle; tady mě to tahalo za uši ještě víc. Nikdy jsem nezažil, aby se v hospodách v našem regionu razovitem mluvilo takovýmto způsobem. Je tedy pravdou, že jsem byl v hospodě naposled před devíti lety, ale nedovedu si představit, že by za tu dobu došlo k tak převratným změnám. Tento počin by mohl být vřele příjímán mimo Moravskoslezský kraj, ale pro mě má příliš mnoho falešných tónů. Hvězdička za Pavlu Gajdošíkovou a za kameru, protože Petr Hrubeš. / Poučení: Z Čecha přes noc Slezana neuděláš. A vice versa.

V první řadě musím pochválit kameru, protože nejsem z těch, kdo by potopili spolužáka. Abych pravdu řekl, celá záležitost mě příliš nenadchla. Od Mírotvůrců jsem zvyklý na vydatnou porci humoru; tady se vyskytoval buď v takové nenápadné, smutné podobě, nebo byl zase až příliš polopatický, takže mě neuměl rozesmát. Ta hodina se mi chvílemi docela táhla, a i když mám tuhle sestavu rád, tentokrát to skřípalo. Ale alespoň jsem z toho cítil člověčinu a Ostravu. / Poučení: Braň si svou bagetu. 3*-