Necrotongue

Vůbec jsem nečekal, že bych se při sledování této depresivní bezvýchodnosti mohl od bránice zasmát, ale stalo se. Regina terorizovaná malým vetřelcem byla totiž dokonalá a její flekatý outfit všechno doladil k dokonalosti. To bylo parádní osvěžení před následnou, očekávanou vlnou bezútěšnosti. V tomto seriálu opravdu platí Murphyho zákon o tom, že když se něco může pokazit, pokazí se to, když se nic pokazit nemůže, pokazí se to, a tvůrci k tomu přihodili ještě své vlastní pravidlo- každé chybné rozhodnutí tě bude pronásledovat, aby tě nakonec kouslo do zadku. Velmi, velmi citelně. / Poučení: Bez peněz na benzínku nelez.

No, rozhodně se nedá říct, že by příběh postrádal vývoj. Naopak, divák může sledovat, jak se deprese vyvíjí přímo před jeho očima v ještě větší depresi. Do konce seriálu zbývají ještě tři epizody, šťastný závěr v žádném případě neočekávám, takže už začínám tipovat, jakým způsobem to Alex skoncuje. Cha! A já bloud si myslel, že mám v životě problémy. Proti téhle směsici ohavných okolností a špatných rozhodnutí si žiju jako v bavlnce. / Poučení: Majetek je pomíjivý, příliš se na něj neupínej.

Zpočátku jsem si myslel, že jde o běžný seriál, teď ve mně s každou další epizodou sílí přesvědčení, že jsou jeho tvůrci partou bestiálních sadistů, kteří si své zvrácené choutky vybíjejí na postavě hlavní hrdinky. A aby trpěla co nejvíc, dopřejí jí občas okamžik štěstí a radosti, po němž následuje návrat do inkviziční mučírny. Tím chci říct, že jde o velice povedenou záležitost, na niž se ale paradoxně nedívá úplně nejlíp. / Poučení: Pozor na následky dětské oslavy.

Tak jo, minulé Díkůvzdání je minulostí stejně jako poklidnější děj a v páté epizodě už Alex zase schytává od života jeden kopanec do žeber za druhým. Pokud bych věřil v nějakou vyšší moc, řekl bych, že ji hlavní hrdinka musela neskutečně vytočit ještě jako embryo, nebo musí v téhle všemocné entitě svým zjevem vyvolávat bezbřehou nenávist. Protože ale v nic podobného nevěřím, musím konstatovat, že to má Alex neustále posraným navrch. / Poučení: Důkladně zamykej.

Tento seriál si mě nějak záludně získal, protože bych jinak podobnou epizodu ohodnotil jen třemi hvězdičkami. Tempo ani samotný děj nebyly zvlášť výrazné, ale přesto jsem se u dalšího Alexina přešlapu docela bavil. Asi mě zhypnotizovali. Každopádně jsem náhle pocítil intenzivní radost nad tím, že nejsem movitým jedincem (sic!), a nemusím se tak obávat, že mi cizí lidé začnou zcela otevřeně vyjídat lednici a krást (taktéž otevřeně) kašmírové svetry. / Poučení: Zakládáš si na soukromí? Uklízej si sám.

I přes nečekaně optimistický závěr (na místní poměry) nevidím další vývoj příběhu ve světlých barvách. Což o to, kdyby šlo jen o partnerské záležitosti, to by ještě šlo (ale ani tak bych příliš nedoufal), jenže tvůrci zapojili do děje i mocný Systém se všemi jeho Vogony a jejich barevnými formuláři, takže pouhý jedinec nemá šanci. Margaret Qualley a Andie MacDowell jsou skvělé a na jejich společné scény se vyloženě těším. / Poučení: Pokud máš stodolu, zkontroluj, zda v ní nemáš umělecké dílo vysoké hodnoty.

Milovníci akčního žánru a diváci, kteří jsou už otráveni nezdolnými ženskými hrdinkami, jichž je v poslední době víc než jarních kuřátek, si asi seriál úplně neoblíbí, ale já, přestože jsem odpůrcem kvótovacího systému, politické korektnosti a genderové rovnosti za každou cenu, jsem zatím velmi spokojen. Alex je totiž bytostí po čertech sympatickou, její příběh není žádnou přeslazenou záležitostí (právě naopak), a jako drama to na mě moc dobře funguje. / Poučení: Vždy plať za poskytnuté služby.

No, už po úvodní epizodě můžu, myslím, prohlásit, že tento seriál bude zřejmě vcelku depresivní záležitostí. Tomu, s čím se potýká hlavní hrdinka, se říká hrát se špatně rozdanými kartami. Naděje na lepší budoucnost je navíc v nedohlednu, protože to, co není špatně vinou druhých, si Alex zhorší vlastními chybnými rozhodnutími. Pilotní díly seriálů obvykle hodnotím třemi hvězdičkami, ale v tomto případě to šlo s hlavní hrdinkou z kopce takovým způsobem, že jsem musel přidat čtvrtý kousek. / Poučení: Když se ti hroutí život a všechno se ti rozpadá pod rukama, buď si jistý, že se to ještě zhorší.

Ještě jednou Drsný Harry a i tento film mi, stejně jako předchozí Sudden Impact, potvrdil, že sedmdesátkový Harry Callahan na mě působil lépe než ten z osmdesátek. A nemyslím si, že by to bylo spojeno s postupujícím věkem hlavního hrdiny. Jde o to, že mi starší příběhy přišly dějově mnohem zajímavější. Hlavního záporáka tentokrát tvůrci drželi dlouho v utajení a já nevím proč; když už s ním totiž vyšli na světlo, byl pro mě natolik nezajímavým, že jsem si ho stejně skoro nevšiml. Harry tady častěji večeřel, než suše hláškoval a nebýt italských mafiánů, skoro bych se nebavil. / Poučení: Chceš-li ulovit pořádnou rybu, chop se harpuny. 3*-

Harry Callahan byl v tomto filmu o dvanáct let starší než ve svém prvním snímku, v tom bych ale problém neviděl. Hlavní slabina filmu spočívala v tom, že mi nedal ani na moment zapomenout na fakt, že sleduji jen pohyblivé obrázky. Nebyl dostatečně přesvědčivý, abych se dokázal "zažrat" do děje. Tuhle režii holt Clintu Eastwoodovi nepochválím. K nepřesvědčivému pocitu z filmu notně přispěly i značné mezery v logice a některé zcela zbytečné postavy. Snímek mě tak úplně nepřesvědčil už před lety, když jsem ho viděl poprvé a po dnešním shlédnutí jsem se ve svém názoru jen utvrdil. / Poučení: Pozor na kolotoče. 3*-