Necrotongue

Přestože silně ubylo církevních intrik na úkor milostného života členů rodiny Borgiů, nemusel jsem snižovat hodnocení, nejenže nedošlo na recitaci veršů rozněcujících vášeň a vlahé pohledy se podařilo udržet ve snesitelném množství, navíc se kuly pikle, které si ve výsledku s těmi vatikánskými nezadaly.

Putování odbojného kardinála po italských državách ho tentokrát přivedlo do Florencie, což mě nemálo potěšilo, protože došlo i na Niccolo Machiavelliho, kterého jsem na rozdíl od různých církevních zmetků viděl hodně rád. Děj měl opět příjemné tempo, které nezpomalila ani Lucreziina svatba.

I tentokrát jsem se (podobně jako v obou předchozích případech) slušně bavil. Tvůrci nezapomněli na Torquemadův vliv na migraci obyvatelstva v Evropě a chystaná, politicky výhodná svatba vhodně doplnila děj. Na pět hvězdiček to sice nebylo, ale na čtyři to s přehledem stačilo.

Ani druhá epizoda mě nezklamala, církevní preláti se naplno pustili do toho, co jim jde kromě sodomizování malých ministrantů nejlépe, totiž do intrikování a honby za majetkem. U tohoto dílu jsem se velmi dobře bavil, a kdyby se tvůrci s neřestmi vysoce postavených flanďáků přece jen nedrželi příliš u zdi, přidal bych i pátý kousek.

Léto je obdobím repríz, takže jsem se rozhodl, že si zopakuji další seriál, který jsem viděl už před lety. Hned úvodní epizoda mě okamžitě vtáhla do děje, a jako zavilého odpůrce náboženství obecně a všech možných církví zvláště mě velice bavila. Jen jsem měl pocit, že byly některé pasáže (jako třeba korunovace nového papeže) příliš zdlouhavé.

Tahle sonda do jedné americké rodiny mě hodně bavila. Willem Dafoe byl jako otec příjemný jako osina v místech, kam běžně slunce nesvítí, Emily Watson byla jako obvykle skvělá a hereckému výkonu Ryana Reynoldse tentokrát mocně pomohl plnovous, takže jsem si mohl film slušně užít. Jen mě trochu mrzelo, že tvůrci nerozvinuli některá témata, která jen otevřeli, a pak mě nechali, abych si zbytek domyslel. Já bych u tohoto snímku klidně ještě pár desítek minut vydržel, mně se líbil.

Film je kvalitně natočený, velmi slušně obsazený a námět je pro mě dostatečně atraktivní, abych se mohl hodně dobře bavit, Gabriel Byrne si opět střihnul roli, která mu naprosto přesně seděla a potěšil mě i Sylvester Stallone, který mě v klidnějších rolích stárnoucích gangsterů/ hazardních hráčů baví víc než jako důchodce John Rambo nebo Rocky Balboa. Problém spočíval v tom, že měl příběh příliš monotónní průběh, asi jsem čekal trochu živější děj.

Tohle je opravdu zvláštní záležitost, která asi každému nesedne, já ale nemám rád jakékoli náboženství, typické americké pokrytectví ani soutěže krásy, takže jsem si film, který právě do těchto témat radostně ryje, až překvapivě užil. Tvůrci mi nabídli pořádnou dávku černého humoru, a i když se místy pohybovali na hranici dobrého vkusu a občas ji i překročili, celek na mě fungoval velmi dobře a spousta známých (i když podstatně mladších) tváří rozhodně nebyla na škodu. Nesmazatelně se mi vrylo do paměti vystoupení loňské vítězky Mary Jo, druhé místo obsadil tanec s Ježíšem a dostalo se mi i poučení do života o tom, že by člověk neměl jíst nic, co si sebou nosí vlastní domek.

Naprosto jednoduchá, předvídatelná komedie, při níž si lze dát pohov od nadměrného přemýšlení. Hned od začátku musí být divákovi, který viděl alespoň dva romantické filmy, jasno, jak celý snímek dopadne, a přesto jsem se u něj docela dobře bavil. Přesto jsem musel své původně čtyřhvězdičkové hodnocení lehce korigovat, protože mi babička lezla příšerně na nervy a od projížďky na kole se citová ždímačka rozjela na plné obrátky.

Další z komedií, která patří mezi ty natočené v době, kdy bylo počasí řízeno mocným ÚV KSČ, a na které se rád podívám i dnes. Zdeněk Svěrák mě sice často štve svými politickými názory, ale jeho scénáře jsou podle mého názoru přímo geniální a u Vesničky se to jen potvrdilo. U filmu se může pobavit snad každý, jednodušší divák se hodně nasměje, ten bystřejší se kromě toho má i nad čím zamyslet, a hlavně je snímek, jak je to pro Zdeňka Svěráka typické, tak nějak lidský a laskavý. O tom kolik hlášek z něj mě provází životem ani nemluvě.