Necrotongue

Druhá sezóna pokračuje pátou epizodou ve správně nastaveném kurzu. Zatímco jsem předchozí díl chválil hlavně za to, že jsem konečně dostal pořádnou akci, tentokrát se mi líbilo hlavně intrikování (papežovo i proti papeži). Hodně mě bavily i dialogy ve Forli, takže jsem se znovu rozhodl pro plný počet.

Ve čtvrté epizodě se tvůrci konečně rozhoupali k nějaké ucelenější akci a na ději to bylo hned znát. Aby toho nebylo málo, potěšily mě i papežovy intriky, takže jediné, co mi trochu vadilo, bylo obvyklé: "Teda řeknu vám, to byla ale bitva." Já to chápu rozpočet nepustí, ale mrzí mě, že všechny důležité boje probíhají mimo záběr.

Tentokrát jsem se opravdu dobře bavil, protože se ve Vatikánu zase jednou radostně intrikovalo, Sforzové přešli otevřeně na stranu nepřítele a pomstychtivá Lucrezia mě zaujala mnohem víc, než když byla v naivně romantickém módu. Byly by to asi silnější čtyři hvězdičky, na pět kousků jsem hodnocení zaokrouhlil, díky Potěmkinově artilerii.

U druhé epizody jsem se k vlastnímu překvapení bavil víc než u předchozího dílu, přestože jsem měl velké obavy z návratu přebujelé romantiky. Obavy to byly naštěstí zbytečné, děj měl solidní tempo a v žádném případě mě nenudil, takže si své čtyři kousky zasloužil.

První epizoda druhé řady mě tedy ničím zvlášť neohromila, řekl bych, že tvůrci předvedli svůj standard. Nejzajímavější pasáž pro mě byla ta, ve které papež rozebíral nutnost pomsty na všech zrádcích, pak ale příběh uhnul úplně jiným směrem, a to mu vůbec neprospělo. 4*-

Po první sezóně jsem spokojený. Nadšení ve mně sice tvůrci vyvolat nedokázali, přece jen jsem narazil na nějaká hluchá místa a i v těch lepších epizodách mi chybělo něco, co by mé hodnocení o tu hvězdičku zvedlo, ale většinu času jsem se slušně bavil.

Závěrečná epizoda první sezóny se tvůrcům vcelku povedla. Mě každopádně nejvíce pobavilo papežovo totální vítězství v nevyhlášené válce proti kolegiu kardinálů, ale ani ostatní události a rozhovory mi nezpůsobily žádné výraznější zklamání, takže šlo o solidní zakončení první řady.

Přestože se tentokrát spíše mluvilo, byl jsem s epizodou spokojen. Stateční obránci víry mě velice bavili a jejich interakce s papežem neměly chybu. Podobně mě pobavil i gonfaloniere Juan Borgia, který se projevil jako "geniální" taktik, a vylepšil mi den.

Sedmá epizoda se zbavila zbytečného balastu, který zatěžoval předchozí díl, a hned to bylo znát. Děj nabral svižné tempo, události se daly do pohybu, signor Machiavelli byl zase jednou sám sebou a já jsem se opět bavil. Proti minulému zážitku šlo o výrazný posun k lepšímu.

Jestliže mě předchozí díl nijak nezklamal, šesté epizodě se to už povedlo. Tvůrci se do různých milostných afér ponořili tak úspěšně, že se jim podařilo veškerý zajímavý děj dostat jen na okraj zájmu, případně ho obětovali úplně. Poprvé jsem se u tohoto seriálu místy nudil, a to určitě není dobře.