Thanoris

Ačkoli snímek končí víceméně otevřeně, působí dojmem, že se chlapec chystá ke konci vše přiznat. Ve skutečnosti byl však propuštěn z nemocnice a ještě dvacet dnů trvalo, než byl díky detektoru lži usvědčen. Na základě toho se přiznal jak on, tak další čtyři svědci.

Chlapec si v reálu vysloužil trest 20 hodin veřejných prací a roční podmínku za křivé svědectví.

Chlapec, jímž byl snímek inspirován, se ve skutečnosti jmenuje Petr a svědci jeho nehody byli čtyři. Jinak je ale předloha dodržena velmi pečlivě, ať už strach z matky, žádost o cigaretu a tři Romové v chlapcově výpovědi nebo vyoperovaná ledvina.

To, že Jupiteřinu (Mila Kunis) královskou krev poznají včely, může být odkazem na svatou Ritu, která byla podle legendy odmalička chráněna včelami, které se kolem ní slétaly a měly dokonce léčivou moc. Zatímco u světice je tento jev spojován s požehnáním Božím, u Jupiter ukazuje na jakousi vyšší moc, která je však lidem ze Země neznámá. I v tom můžeme onu paralelu jasně zachytit.

Ve filmu je několikrát zmíněno jméno vzácné květiny z botanické zahrady „Casateum fibriatum speciosum“. Takový taxon však neexistuje a je pravděpodobné, že jde o zkomoleninu názvu rostliny „Catasetum fimbriatum“, a to z několika důvodů: zde zmíněná rostlina je totiž orchidej, právě tak, jako rostlina zmiňovaná ve filmu, název je navíc podobný nejen rodem, ale i druhem, pouze poddruh nesedí. Do filmu pro děti se však vysloveně nabízí jako třetí specifikum rostliny použít slovo, které bude znít prostě „speciálně“. Nutno dodat, že ve filmu reálně zobrazená rostlina spasená kozou je sice pravděpodobně orchidej (tedy její růžový květ), jistě však nejde o rod Catasetum, a navíc orchidej zde představuje pouze květ, ten je svým stvolem naaranžován do rostliny čeledi áronovitých, která je sama uměle sešroubena ze dvou různých rodů. Její červený květ (který koza spase vzápětí) totiž nepatří k zelenému zbytku celé rostliny.

Když se na konci rekapitulace minulého dílu Alfons Urban (Otto Šimánek) vznáší v balónu, v pravém horním rohu je zřetelně vidět lano, které balón drží.

Když se Holly (Katherine Heigl) a Messer (Josh Duhamel) snaží uklidnit Sofii na dálku, zpívají jí improvizovanou píseň na motiv filmu Nebezpečná rychlost (1994).

V závěrečné fázi filmu, když se paní Živná (Zdeňka Baldová) přimlouvá za svého syna, je jeho nedbalost demonstrována nejprve profesorkou dějepisu (Lola Skrbková) s tím, že „ani neví, kdy byla bitva u Jerez de la Frontera“, a poté profesorem latiny (František Kreuzmann st.) poznámkou, že „nezná ani pravidlo o konsekuci temporum“. Zmíněná bitva mezi Muslimy a Vizigóty poblíž Gibraltaru proběhla v červenci 711 a consecutio temporum (souslednost časů) je pravidlo uplatňující se například v latině, kde čas věty vedlejší závisí na větě hlavní.

Cifra (Mads Mikkelsen) vysvětluje původ svých krvavých slz v narušeném očním kanálku. Konkrétně jde o vrozenou absenci Hasnerovy chlopně v nasolakrimálním duktu, která normálně brání zpětnému nasávání vzduchu do slzných cest. Při epistaxi (krvácení z nosu) tak opravdu může být nasána krev a projevit se krvavou slzou.

Na plese tančí Laurie (Timothée Chalamet) s Jo (Saoirse Ronan) za okny za zvuku tónů třetí věty Amerického kvartetu od Antonína Dvořáka. Ten byl však napsán až v roce 1893, zatímco autobiografický román „Malé ženy“ vznikl už v roce 1868 a samotná autorka zemřela už v roce 1888.

Ve filmu se objevuje hned několik herců s podobně nebo i více slavným sourozencem z oblasti kinematografie. Zmiňovanými sourozenci jsou: Matěj Hádek, Jiří Langmajer, Oldřich Lipský, Sára Voříšková a Karel Roden.

Kromě mnoha zvířátek nakreslil Zdeněk Miler do filmu i množství rostlin, které jsou v naprosté většině zcela konkrétní. Jsou jimi (víceméně chronologicky podle scén filmu): zvonek okrouhlolistý, jitrocel prostřední, kohoutek luční, podběl lékařský, pcháč oset, drchnička rolní, vesnovka obecná, mařinka vonná, škarda dvouletá, mák vlčí, pampeliška obecná, borovice lesní, jahodník obecný, bojínek luční, třezalka tečkovaná, řebříček obecný, pomněnka, sedmikráska chudobka, smolnička obecná, kokoška pastuší tobolka, hvozdík kropenatý, čekanka obecná, trojštět žlutavý, zeměžluč okolíkatá, rozrazil, heřmánek pravý, blatouch bahenní, vodní mor kanadský, rákos obecný, len setý, bodlák obecný, kopretina bílá, jetel plazivý, heřmánkovec nevonný, mateřídouška vejčitá, masité oplodí jírovce maďalu, lupina mnoholistá, mrkev obecná, jetel luční, růže šípková, devaterník velkokvětý, vřes obecný, brusnice borůvka, přeslička rolní, ploník obecný, pryšec chvojka, máčka ladní, jílek vytrvalý, ocún jesenní, několik kapradin a další. Kromě toho je také možno spatřit tři druhy hub: muchomůrku červenou, václavku obecnou a lišku obecnou.

Ve scéně, kde komorník Vendelín (Jakub Rybárik) popisuje stromy v lese latinskými názvy, jmenuje je v pořadí: Pinus sylvestris (borovice lesní), Picea abies (smrk ztepilý) a Taxus bacata (tis červený). Stále však ukazuje na smrky, které v onom lese tvoří monokulturu. O několik scén později při kácení smrku opět jmenuje Pinus sylvestris.

Ve scéně, kdy čtveřice dívek s Vojtěchem (Vladimír Polívka) vyběhnou na kopec za západem slunce, je na jednom ze záběrů slunce znatelně výš nad horizontem než na předchozích záběrech.

Ačkoli je xeroderma pigmentosum nemoc zcela raritní (incidence je odhadována v jednotkách na milion lidí), ve světové kinematografii jde o velmi častý námět (kromě Půlnoční lásky například filmy Děti tmy – 1994, Odvrácená strana slunce – 1988, Taijó no uta –2006, včetně seriálového zpracování – od r. 2006, Ti druzí – 2001 nebo dokument Políbeni sluncem – 2012).

V jedné ze scén se hlavní čarodějnice (Michelle Pfeiffer) zjevuje svým sestrám v zrcadle v omládlé podobě i přesto, že bezprostředně před i po této scéně je zestárlá používáním kouzel. Přitom zrcadlo ve všech ostatních scénách zobrazuje čarodějničinu podobu autenticky.

Ve scéně, kdy se opičák Abu pokouší ukrást drahocený šperk v podobě květiny, je hned několik chyb. Ve váze jsou dvě květiny. Opičák sebere obyčejnou květinu a následuje záběr na vázu s oběma květinami. V dálším záběru opičák zahazuje obyčejnou květinu a hned následuje záběr na prázdnou vázu. Drahocenou květinu však opičák z vázy vytahuje až v dalším záběru.

Scéna, ve které je Horst (Jaroslav Dušek) s Marií (Anna Šišková) ve venkovní restauraci, se odehrává na venkovním posezení Bartoňovy útulny v osadě Peklo.

Když Rozruch (Vlasta Burian) vstává, aby opilému Brunerovi (Jaroslav Marvan) zarecitoval báseň o deliriu, bere Bruner do ruky láhev a skleničku, aby si nalil. V navazujícím záběru ale sedí klidně s prázdnýma rukama.

Stejný rytmický projev s kelímky, který předvádějí Danovi dcery, je o pět let později použit Becou Mitchell (Anna Kendrick) ve filmu Ladíme! (2012).