Thanoris

Tahle chuťovka mě dostává hlavně prostředím mého milovaného Hradce a mé alma mater. Možná i proto mě děj po celou dobu držel a odpustím mu i místy drobné, místy závažnější odborné nedostatky, svému smyslu, myslím, dostál (tedy smyslu pro tumor). Velmi kladně vnímám výkony jak mladých, tak zkušených herců, zkrátka jsem si to užil. Víc takových hradeckých počinů!

Tu jednu hvězdu jsem fakt dlouho zvažoval... Ale nakonec to nevyšlo. Herci hráli fakt dobře, Witherspoon hrát umí, ostatní se taky drželi. Ale ten scénář zkrátka neumožňoval dostat z filmu cokoli hodnotného a nenadělali by s tím nic ani Elizabeth Taylor s Paulem Newmanem. Bohužel.

Tak takhle ujetou, naprosto nesmyslnou, extrémně nelogickou a vlastně úplně hloupou pohádku jsem snad ještě neviděl. Za celkovou myšlenku i dojem bych dal nejradši odpad, ale v povšechné směšnosti téhle absurdity jsem s odstupem přecejen našel určitou míru vtipnosti, což jednou hvězdičkou oceňuji. A druhou dávám za výkon páně Pleslův, ten vysloveně zářil, nemůžu si pomoct.

Jako bych se vrátil ke svému slohu z dětství o čaroději z Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, který ale přeci vůbec nemusel být zlý! Tenhle film zásadně mění pohled na Cruellu a vůbec mi nevadí, že tak moc, až původních 101 dalmatinů na něj prostě vůbec nemůže sedět. Tenhle příběh opravdu stojí za to a já se nebojím říct, že narozdíl od naprosté většiny předchozích dnes tak moderních remaků animovaného pokladu do hrané dimenze tenhle vážně měl vzniknout.

Tenhle seriál drží jen dvě věci. Charismatický Myšička a krásná Křenková. Herecky to bohužel není žádná paráda a naprostá většina scén není vůbec uvěřitelných. Nejhorší je ale celková naivita, ať už ze strany „klaďáků“, tak „záporáků“. V porovnání s britskými Podfukáři (kteří mi přijdou jako porovnatelní i přes jiné úmysly hlavních postav) je to zoufalé.

Film o tom, jaký uměj bejt Amíci svině. Na ostatní i na sebe navzájem. Ale tak hlavně, když jim to jezdí...

Tohle je prostě nádhera. Kdo občas přeje chytrým, vytrvalým, odhodlaným, nebojácným, nezlomným, neústupným a velkoformátovým hajzlům (samozřejmě jen ve filmu), musí si tohle užívat právě tak, jako já. Zvlášť, když se v tom tak dokonale odráží ona temná část obyčejným lidem neznámé reality.

Musím říct, že na tak vykradenej scénář se to fakt povedlo. Film si po celou dobu udržel náboj, bavil, má zvědavost vydržela vlastně až do konce a koukalo se na to celkově dobře. Komediálně naladěnej akčnák v kůži správně starý hry, no, rozhodně líp zvládnutý než poslední Spielbergova blbost Ready Player One. Ale přecejen mám dvě výtky. První – sice drobná, ale klasická v tomhle žánru – je podcenení času. Největší vynaloženej čas na jednu věc je učení se s mečem. A je to přesně 40 dní, chlápek, co zřejmě nikdy meč nedržel, porazí mistryni světa v šermu za čtyřicet dní. Všechno ostatní se naučí za 200 dní a to to pořád mění... Kdo hrál někdy hru, která dokáže i ve svý primitivnosti pěkně prudit, když člověk po padesátý umře na stejným místě, je mu jasný, jak dlouho by to asi trvalo v reálu. Ale dost už toho, k druhý výtce: Ten konec. Vážně jsem tak dlouho vydržel bejt zvědavej a teď nic? Jak říká Kapitán America: Trpělivost někdy vede k vítězství a někdy... No, nakonec to zkrátka bylo trochu zklamání. Ale možná jak pro koho.

Vanity, definitely my favourite sin! Film rozhodně úžasný, ale zároveň hrozný. Koncepce ďábla, jako snad nikde jinde, perfektně vystavěná, vykreslená do detailů. Nejde zde o snahu přiblížit se náboženskému modelu světa, ale navrhnout samotného ďábla. A to úplně stačí, třeba i na zamyšlení... A ona ďáblova oblíbená ješitnost vynikne zvlášť právě v originále jako „vanity“, v níž slyšíme onu prázdnotu a marnost. Hřích dokonale kombinující pýchu a sobectví, ony nenápadné soupeřky lásky.

Kdo by chtěl tento počin hodnotit jako pohádku pro děti, nemůže být příliš spokojen. Je však nutné vnímat film v kontextu původního Andersenova příběhu, který je, přirozeně, pro děti snad ještě méně. Temný a tajuplný příběh původní je však v tomto filmu pozdvižen, jako by režisér chtěl otevřít to, co sám autor nezamýšlel domýšlet, aby se vzápětí nabídlo mnoho dalších a ještě palčivějších otázek. A tak může film téměř doslovně sledovat původní příběh a přitom se od samého začátku, kdy se objeví v ruce Janova otce tajemný rubín, ubírat zcela jiným směrem. A jednu konkrétní věc bych přecejen rád prozradil: V původním příběhu je oním podivuhodným přítelem mrtvý, který koná spravedlivou službu Janovi tím, že mu pomůže v jeho úsilí, dokud tak svůj dluh nesplatí. A právě v jeho osobě je největší rozdíl filmu vůči předloze; onen tajemný muž je i zde zřejmě umrlec z kaple, však má i na ruce hned v prvním záběru zmiňovaný prsten, narozdíl od předlohy zde ale není tento jeho původ vyčerpávajícím, zcela jistě ne, naopak, zdá se, že onen muž musel i toto setkání plánovat. A tak se u diváka zamyslivšího se nad oním přítelem komplexně jen prohloubí podezření, které musí zasáhnout a zmást každého, kdo shlédne film až do konce. Toto podezření je však nevysvětlené a to zřejmě zcela záměrně, a proto se právě ten, kdo hledá vysvětlení jinde, musí jen více znepokojovat myšlenkou: pro koho byl tedy onen věčný život, který se nehodí pro člověka?