Thanoris

Musím sice ocenit velmi pečlivou nápodobu původního Prince a tanečnice, místy jsem měl opravdu dojem, že vidím originál, stačilo si odmyslet obličej. Je to však právě obličej Michelle Williams, kterému opravdu zcela chybí ona specifická jiskra, která dělala Marilyn výjimečnou. Když si pak muži ve filmu obdivně šuškají o kráse Marilyn, nemohu se zbavit myšlenky, že o Michelle Williams se tak mluvit nedá. Tolik k nejlepší části filmu, zbytek je totiž právě ve světle těchto několika vypiplaných momentů kopírujících původní film zoufale nudný, plochý a nevěrohodný. Kdo zná Marilyn Monroe, uvěří její představitelce stěží těch pár scén na velvyslaneckém gaučíku či při tanečku po pokoji, rozhodně ale ne scény ze soukromého života. Obsahově jsou sice věrohodné, herecky ale zcela mimo. Jediné, co tedy v mých očích tento životopisný počin obhajuje, je jeho obsah, který se dostává až ke hraně dokumentárního žánru a poodhaluje tak melancholický pohled na Marilyninu minulost, bohužel však ne nepodobně knize, která je dobře napsaná, ale špatně (a hlavně špatným člověkem) přečtená.

Film mě nutí přemýšlet hned v několika rovinách. V první řadě samozřejmě o fenoménu, který se osobně týká každého, komu záleží na bezpečí rodiny. S tím souvisí myšlenka na možná řešení. A hned za ní navazují i myšlenky na objektivitu, autenticitu, na svět, ve kterém žijeme, a velmi rychle se měnící aktuálnost všeho, co se týká komunikačních způsobů. Říkám si, že je toho hodně o čem přemýšlet. Ale rozhodně je to dobře. I kdyby způsob, kterým se nám dokument snaží nastínit nebezpečí dnešní doby, byl až příliš vyhrocený a postup místy nekorektní (vždyť pokud predátoři nehledají děti kvůli pedofilii, ale kvůli snadné kořisti, je logické, že ta nejkrásnější – nejvyspěleji vyhlížející – holčička bude pro takové predátory nejatraktivnější; zároveň přístup dívek působil až přehnaně otevřeně, neautenticky bezelstně a místy až provokativně, ale co já vím o dnešním světě většiny dětí ze své sociální bubliny dospělého), přesto mohu jedině ocenit, že tento film je něčím více než jen dokumentem. Jde zde v první řadě o vyburcování emocí, o pohled z určité strany – správně nasvícený a šikovně sestříhaný – a je to jedině dobře. Pokud to přispěje k všeobecné opatrnosti, lepší výchově dětí a informovanosti rodičů, vše je dovoleno, zvláště, když pravda není ohýbána a překrucována (a já tomu pevně věřím), jen je na ni pohlíženo z toho správného úhlu. A nakonec, nejlepší momenty jsou ty, které nenaplánujete, takže cením i onu symbolickou ironii, kdy kolemjdoucí pes ukáže všem, co si o úchylném predátorovi myslí, pozvednutím nožky u jeho židle...

"Úžasné! Se slzami v očích tleskám! Od zamotané zápletky, přes upřímný smích a dojetí, po grandiózní závěr a hluboké poselství. Charakterní hlavní postava, jíž nechybí ani pořádný handicap do života a láska, která hory přenáší. Nakonec své lásky po dlouhých útrapách dosáhne a vše vrcholí ve šťastném konci. Nádherný animák pro děti i dospělé, který doufám nezůstane zapomenut. Nemohu než hodnotit pěti hvězdami a nadšeně prohlásit, že je pro mě inspirací a oporou i ve všedních dnech." (anule25 v. r.)

"Jsem nadšen! Nedávno jsem se oženil a stále existují témata, která jsou pro mě španělská vesnice. Bál jsem se své ženy zeptat a Woody mi přispěchal na pomoc. Už dlouho mi vrtalo hlavou, jak některé věci vypadají zevnitř, a musím se přiznat, že tento film je lepší než leckteré pomůcky na medicíně (o čemž něco vím). Do New Yorku posílám vřelé díky panu režisérovi za tento dokument osvětlující temná zákoutí jinak tak krásného fenoménu (o němž také něco vím) a doufám, že praktické rady brzy využiji." (Ombe v. r.)

U propagandistických filmů je vždy potíž jak pojmout hodnocení. S odstupem totiž film často poučí, zaujme způsobem myšlení, náhledem do své doby, někdy dokonce i pobaví. Přesto si však myslím, že každý film by se měl hodnotit v rámci kategorie, ve které byl zamýšlen. A proto tento film nezaslouží vůbec žádné uznání, protože jako dokument je hůř než zcela špatný, je vyloženě úděsný. Ale s odstupem je i jednoznačně poučný, to se mu nedá upřít.

Ó, kdyby to tak bylo v životě stejně jednoduché, jako v takových pohádkách... Ale což, vyprávění je to pěkné, ale tyhle prvopočátky bych opravdu nesrovnával s daleko povedenějším Krtkem o tři roky pozdějším. To mluvené slovo bez podkresu se přecejen na film kouká trochu zdálky.

Přesně trefit emoce je pro animovaný film vždy snazší. Herci jsou totiž příliš emocionálně komplexní a proto ve většině scén není možné vyvolat pouze úzké spektrum emocí, které se filmu právě hodí. A právě proto naprosto nechápu, proč zrovna těch pár scén, které jasný emocionální náboj nabízí takříkajíc zadarmo, prostě v hrané verzi vůbec není. To, co bylo na animované předloze nejlepší, v hraném remaku prostě chybí. Scény jsou mnohdy poupraveny jen nepartně, ale právě tak, aby se moment, na který se divák znalý předlohy nejvíce těší, ze scény úplně vytratil. Perfektně se mi teď hodí citace ze silvestrovského Poděkování Luďka Soboty: „Děkuji dramaturgům, že mně vyškrtali můj často velmi málo vtipný text a nahradili ho daleko jiným... Daleko jiným textem.“ Remake je nakonec založen jen na efektech, které užívá vskutku bravurně, nutno ocenit také fenomenální píseň Speechless, která je zcela mimo předlohu. Ani to ho však už nezachrání a já nemohu jinak než zůstat u horších dvou hvězd.

Tenhle díl je úplný hymnus na Česko. Nejen český papír nebo golem světově proslavený hlavně příběhem pražského rabína, ale i SEMTEX z Pardubic, což, předpokládám, ani nebylo naschvál. No co, nebylo to špatný...

Pro mě velké zklamání. Od začátku až do konce je jediný motiv, který stojí za to, nezapomenutelná Moon river. Divák celou dobu přemýšlí, jak jen tohle může skončit tím slavným happyendem a ono zrada! Happyendem to vůbec neskončí. Utopie do nebe volající se s vnucenou romantičností tříská takovým způsobem, že jsem si nemohl odpustit hluboké opovržení. S bídou 20% a to jen kvůli hudbě.

Velmi milá jednoduchá odpočinková komedie. Byť ne dokonale zahrané, celé tak svěží s jasnou pointou a jednoduchým uvěřitelným humorem, že ten, kdo nepřišel kritizovat, snad ani nemůže být nespokojen. K vyzdvižení zejména všechny dětské role, které paradoxně přehrávají mnohem méně, než dospělí...