DavidWark

Film se mi hodně líbil, ale bohužel neobstojí ve srovnání s Wajdovým "Walesa: člověk naděje". Horák tohle měl natočit až jako druhý havlovský film, milý polidšťující snímek, který by dopověděl, co nestihlo to předcházející (bohužel Wajdou ani Holland nikdy nenatočené) oscarové drama o Havlově leadershipu a tahu na branku (tady jen nesměle naznačen, spíš potlačen), o moci bezmocných (včetně těch, ze kterých se pak stanou mocní) atd. "České století" je v tomhle ohledu mnohem lepší.

Ach, jak jsou produkty šité na míru cílovým skupinám. Podivil jsem se nad slabým hodnocením seriálu Brooklyn99 od zdejší přední recenzentky, tipl jsem si, že tady to od ní bude za plný počet hvězd, překlikl sem a samozřejmě že jo. // Příběh služebnice je další z románů pro ženy, které mají v sobě nebo s okolím něco nevyřešeného. "Feministky" je asi příliš zjednodušující nálepka. // Dystopický svět Gileadu je NE-uvěřitelný, není přitom bohužel dost surreálný nebo ulítlý, aby se na to dalo soudnýma očima koukat. Technická řemesla to zvládla dobře, problém je v předloze i v jejím autorském uchopení. Celá první sezóna je zdlouhavou expozicí bez náznaku nějakého bodu zlomu, brzy to začne nudit a divák si všímá drátů, které čouhají z dramaturgické ledabylosti. Dámy, svět není tak zlej a všichni chlapi nejsou hovada!

Distributor prezentuje film jako „rodinný příběh“, ve kterém „Jaroslav K. bojuje o svoje děti, a aby je získal od svojí krásné ženy, musí se vyrovnat nejen se svojí dominantní matkou, ale hlavně se musí poprat se svými nejtemnějšími stránkami a démony“. Když pominu otřesnou gramatiku a stylistiku, jde o klamavou reklamu patrně s cílem přilákat víc diváků. // Podobenství na půdorysu pohádky o slepičce a kohoutkovi je vtipný nápad, výsledek však připomíná spíš dort od pejska a kočičky. Na české premiéře na Letní filmové škole režisérka nevyužila šanci zkorigovat kusé matoucí promo, jen divákům před filmem popřála hezký zážitek. Na Filmovce bývá nadprůměrně vnímavé a filmově vzdělané publikum. Přesto ze sálu při projekci odešlo hodně diváků, ti zbylí se po sobě často otáčeli nevěřícnými WTF pohledy. V debatě po projekci pak režisérka neustála hned první (navýsost opodstatněný) dotaz, co filmem chtěla vlastně sdělit, a agresivně utřela tazatele slovy „Když jste to za celý film nepochopil, já vám to tady další dvě hodiny vysvětlovat nebudu.“ WTF??? To byste měla umět vysvětlit za dvě minuty, paní režisérko, třeba citátem ze žádosti o grant. // Tato verbální agrese vůči divákovi bezděčné zařadila režisérku do panoptika postav jejího filmu. Temné stránky a démony mají všichni a mezilidským vztahům často vévodí sobecké manipulace a agrese (fyzické, psychické, verbální…), což film dovedně obnažuje (nejlépe hned úvodní scénou s visacím zámkem na brance, kterým Jaroslavova žena brání jeho kontaktu s vlastními dětmi). // Domácí násilí, jehož pranýřováním Mira Fornay ospravedlňuje investice do filmu, je naprosto opovrženíhodně, nicméně bývá spíš důsledkem než příčinou. Nejsem si jistý, zda tuhle zásadní okolnost režisérka pochopila. Z jejího díla to patrné není. Její argument z diskuse po projekci "násilí nemá logiku" je vadný. Násilné jednání mívá svou příčinu, která se skrývá často až v násilníkově dětství.// Kamil Fila film recenzuje jako „Žáby bez kauzality“. Nejsem platícím abonentem jeho stránek, takže jen odhaduji, že naráží na chybějící kauzalitu filmového vyprávění. Aha-momenty se nedostavují, tvůrci si pohrávají s divákem stylem „přestavte si, představte si, co teď s herci provedu“. Až mi herců bylo líto. Vztahové dusno v bytě Jaroslavovy matky se jistě dalo vykreslit i bez full frontalu 73leté Reginy Rázlové. Surreálný kontrapunkt názvu filmu s obrazem dívenky stojící v rybníce, jejiž vzrušení roste poté, co strčí žábu (bez jazyka?) pod vodní hladinu ke svému rozkroku - to jako vážně? To se ve filmu vztahuje k čemu? Postava vraždícího Katze jako nástroje časové smyčky - odkaz na Kosíkovu stať „Hašek a Kafka“ nebo nechutný příspěvek k tématu holocaustu nebo jen další WTF? // Kauzalitu bohužel postrádá i zobrazování manipulací a agresí, které tak zůstává v popisné rovině bez snahy o pojmenování příčin. Jako by terapeut vyslechl klientův pohnutý příběh a řekl mu „když jste to za celý život nepochopil, já vám to tady vysvětlovat nebudu“. // Žáby bez jazyka jsou nevšedním filmem, který mohl být pokračováním Švankmajerových opusů nebo nemilosrdnou sondou zaostřenou na špínu pod kobercem naší společnosti. Bohužel není ani jedním ani druhým.// Klub kultury, Uherské Hradiště (46. Letní filmová škola), 9. 8. 2020

Film patří k Linklaterovým neslabším. Režisér knižní předlohu pozměnil, stěží uvěřitelná dramatická zápletka ale zůstala.. Z Bernadettina manžela dělá úplného trotla, který se nechá manipulovat okolím proti manželce, jako by měl IQ 70, což asi nemá, když prodal software Microsoftu a od počátku filmu nejedná jako nesvéprávný. Cate Blanchett je ovšem famózní, její introvertní agorafobické etudy jsou dokonalé. Ostatní jí jenom přihrávají. Je prima, že tento typ životem vykolejené neurvalé ženy stranící se lidí dostal prostor jako hlavní postava hollywoodského bijáku.. Film ale nedrží moc pohromadě, s hrdinkou těžko se ztotožnit, snad jen pochopit motivaci jejího jednání. A když dcera za vysvědčení chce rodinný výlet na konec světa, protože to použije ve školním projektu a rodiče chápavě svolí - jo, to se hravě vcítí celých dolních tři sta milionů Američanů. Celé je to vycucané z prstu. Příspěvek do zlatého fondu hlášek: "Popularity is overrated." /// P.S.: Pisatelé obsahu filmu zjevně ten film neviděli, jen přeložili nějaké promo ke knižní předloze. Bernadette ve filmu nezmizí nečekaně a žádné nepříjemné skutečnosti z Bernadettiny minulosti celou situaci nemění. (Angelika Film Center, New York, 16.8.2019)

Zkušený hudební dokumentarista Nick Bromfield v Sundance 2019 uvedl dokument „ze šuplíku 60. let“ o vztahu Leonarda Cohena k Marianne Ihlen, která Cohena inspirovala ke dvěma z nejslavnějších písní „So Long Marianne“ a „Bird On A Wire“. Kráska z fotografie za Cohenovým psacím strojem na obalu alba „Songs From a Room“. Režisér dal dohromady padesát let staré záběry z řeckého ostrova Hydra (který byl tehdy domovem pro Leonarda i Marianne) ze svého a Cohenova archivu. Sám měl totiž na Hydře s Marianne krátkou romanci, když jí Cohen už víceméně dal sbohem. Výpovědi pamětníků vykreslují bohémská šedesátá léta na Hydře jako dlouhou party, po které zákonitě přišla kocovina. Bromfield se bohužel celých 50 let k tématu neodhodlal vyzpovídat Leonarda ani Marianne, než zemřeli krátce po sobě r. 2016. Až na záběry Marianne na smrtelné posteli, které jsou dojemné, ale na můj vkus až nepatřičné. Přesto vznikl důležitý film nejen o zlatých šedesátých, ale i o romanci dvou bohémských expatů a jejich dalšch osudech poté, co jeden z nich dosáhl světového úspěchu. Nechybí přehled Cohenovy tvůrčí a životní horské dráhy. Leonard z toho nevychází jako kladný hrdina, Mariannině synkovi se nestal otcovským vzorem, jak zprvu sám toužil. Marianne ze vztahu nedostala víc, než Cohen chtěl či mohl unést. Jak trefně popsal v písni „So Long Marianne“: „I'm standing on a ledge and your fine spider web is fastening my ankle to a stone. (…) I never said that I was brave. Film rozhodně stojí za zhlédnutí. (City Cinema Village East Cinema, New York, 12.8.2019)

Vycházející čínská americká hvězda Awkwafina ztělesňuje režisérku Lulu Wang v příběhu z jejího života.Čínští imigranti v USA se jedou do Číny naposledy setkat se svou matriarchální babíčkou Nai Nai, než umře. Rodina před babičkou tají terminální stadium její rakoviny, aby ji nerozrušila. Taky se to u nás tak ve 20. století dělávalo, věřili byste? Záminkou k dojemnému rozloučení je velkolepá svatba. Awkwafina a Szuzhen Zhou, která ztělesňuje Nai Nai, film táhnou dobrými hereckými výkony. Je to samozřejmě hřejivé a dojemné, celý Sundance Festival musel slzet. Stejně tak ti, které život zavál tak daleko od rodičů nebo prarodičů, že s nimi nestrávili dost času, než jim umřeli. Což jsme tak nějak skoro všichni, viďte. Kdo si s filmem projde katarzí a vyrovnáním se ztrátou někoho blízkého, ten přehlédne chyby a z kina odejde nadšen. U ostatních závisí na jejich senzitivitě pro tento druh příběhu. Poté, co se můj hvězdičkoměr rozkmital mezi nulou a pětkou, ustálil se na třech hvězdách. Filmu chybí dramatický oblouk, táhne se odnikud nikam, postavy se nevyvíjejí, základní premisa je těžko uvěřitelná: tak energická a manipulativní osoba se nechá v jednání o své nemoci s lékaři zastupovat svou sestrou? Oskary tomuhle proboha nedávejte. (Angelika Film Center, New York, 6.8.2019)

Vyprošťovák po kocovině předposlední epizody. U snídaně se všichni potkáváme, ožralům nepřipomínáme jejich ubohé a stupidní žvanění ani zablitý kout, který jsme po nich drhli. Čas nás tlačí, tak už neděláme fóry, pořešíme, kvůli čemu jsme se setkali, a docela rozumně se dohodneme. Docela jsem se bál, víc a víc, jak závěrečná sezóna postupovala, ale dopadlo to ok. //// Tyrion se konečně pořádně dostal ke slovu. Dějové oblouky hlavních hrdinů se uzavřely nad očekávání uspokojivě. Král, který se zavřenýma promedituje bitvu o přežití lidstva, sice není žádná výhra, ale pořád lepší než Nero v ženských sukních nebo její synovec nekňuba (i když se nakonec zase pochlapil). Přál jsem si královský pár Sansa a Tyrion, ale tolik přízně malý velký muž od tvůrců nedostal. Ona z ní možná vyroste pěkná semetrika a třikrát vyváznout z cely smrti je od Tyriona na Hru o trůny fakt slušný výkon. //// Nejlepší momenty epizody: Mrazivé scénické paralely Daenerysina projevu s náckovskou choreografií v Triumfu vůle. Sansa ucedí k Edmurovi „Strýčku, sedni si“. Brienne dopisuje záznamy o Jamiem do Bílé knihy bratří velitelů Královy gardy. Mistr mince Bronn otrávený ze stylistické poznámky Mistra loďstva Davose (hezký hold Shireen) v Malé radě: „Ty jsi teď i Mistr gramatiky?“ Píseň ledu a ohně od Arcimistra ze Starého města bez zmínky o Tyrionovi – krásně trefný sarkasmus vůči mnoha historickým knihám. //// Tak tedy šťastnou kolumbianu, Aryo. Severní vítr je krutý, Jone. Úspěšné schůze, Tyrione. Dobré bordely, Bronne. Dlouhou nezávislost Severu, Sanso. Chlapa , co by byl jako Jamie, Brienne. Dlouhý tvůrčí život, GRRM, ať tu ságu konečně dopíšete.

Případný český název epizody by byl „Star Wars Season 8: Lost“. Nevysvětlitelné a neodpustitelné samoúčelné dějové zvraty zruinovaly letitý trpělivě budovaný charakter hlavních postav (Daenerys, Jaime). Jako mi bylo líto Marka Hamilla kvůli tomu, kam parchanti tvůrci dovedli Luka Skywalkera, tak posílám upřímnou soustrast Nikolaji Coster-Waldauovi (který i v tomhle binci uhrál svoje) a Emilii Clarke. I holkám, které jejich neprozíraví rodiče poctili jménem Daenerys nebo Khaleesi. Jen v USA je jich 3500 a Khaleesi bylo loni populárnější než Anne nebo Priscilla. Po odvysílání 72. epizody GoT jejich řady rozšíří snad už jen dcery příznivců Islámského státu. //// Ne že by tvůrci v seriálu netrousili náznaky, že Daenerys je pouhým omylem milovaná Mhysa. Ne že by dějiny nebyly plné podobných mírotvůrců. Takový Saladin proslul tím, že nechal obránce a obyvatele křižáckého města vyvraždit poté, co se mu po příslibu bezpečí vzdali. Ale jak máme odpustit, že v 69. epizodě by každý dal Daenerys poslední korunu jako zamilované dívce zmanipulované svým milým do jeho severní války, se srdcem na dlani tisknoucí ruku Sanse, a o pár dějových hodin později je z ní válečná zločinkyně masakrující obyvatele města, které se jí vzdalo a v tu chvíli se stalo sídelním městem jejího království? Kde je dějová linka, která ji přivedla k rupnutí v kouli? Aha, Misandei, Rhaegal, odmítnutí milencem, to je všechno? Ještě jsem vynechal obligátní PMS, že ano? OMG. Po osmi letech se všechno změní lusknutím prstu v jednom týdnu? Nebyl jsem nikdy fanda Daenerys, ale takhle mizerně vystavěný vývoj postavy si nezasloužila. //// Zklamáním je i konec Jamieho příběhu. Ušel notný kus cesty od vraždícího záporáka z 1. epizody k empatickému statečnému obránci základních hodnot lidství. Další lusknutí prstu a stává se z něj Eva Braun? Lannister Family Values nakonec tvoří emočně nejhodnotnější část epizody. Tyrion statečně osvobozující zajatého Jamieho a jejich vřelý rozhovor jsou závanem vyvanulého mistrovství raných epizod GoT. Stejně jako poslední společná scéna Sandora Clegana s Aryou. A ovšem CleganeBowl. A poslední Varysovy scény. Kamera a hudba skvělé. //// Jako byl v předchozí epizodě nelogický výsledek Euron vs. Draci 1:0, tak teď to bylo neuvěřitelné zase v opačném gardu. Posledně pár ballist, tři zásahy, potopený Rhegal. Teď desítky, možná stovky ballist, a ani jeden zásah? . Sudí se upískl s penaltou pro Eurona a teď to oplátkou dal zadarmo ve prospěch Daenerys. //// Před pár týdny jsem se tady strachoval, že závěr GoT bude stejným zklamáním, jako tomu bylo u seriálu Lost. Teď se bojím ještě víc. GoT paradoxně směřují k neuspokojivému konci z opačných příčin než Lost, kde tvůrci očividně psali a psali, aniž vědělí, kam to povede a jak to ukončit. Takže jim nezbylo než vytáhnout špunt z vany. Tady tvůrci dost pravděpodobně obkreslují kontury načrtnuté samotným GRRM a už léta dopředu měli jasno, jak příběh uzavřou. Jen to k zakončení vzali tryskem za cenu nedokreslených vývojových linek. Jako bychom četli knihu, kde před poslední kapitolou někdo vytrhl stovky stránek nebo aspoň deset seriálových epizod. Mám zkrátka pocit, že to Benioffa a Weise už přestalo bavit a chtěli si rychle uvolnit ruce pro další projekt. Že to mají být další Star Wars? Ach bože…

Konec seriálu je takový uspěchaný. Nic na tom nezmění, že autoři věnovali celých devět minut úvodu epizody tryzně za padlé a dalších 13 minut pohřební hostině. GRRM před časem prohlásil, že na adekvátní převedení dvou dosud nenapsaných knih ságy by bylo potřeba dalších pěti sérií. Z produkčních důvodů je to zhuštěné na polovinu a ke konci už dochází screening time nutný pro pohyb figurek po šachovnici i dostatečné propracování motivace jejich činů. Na druhou stranu – seriál svůj příběh dotáhne aspoň k nějakému konci a víceméně uspokojivě přitom rozplete a (doufám) uzavře dějové linky. 70letý GRRM píše předposlední díl Písně ledu a ohně už nejmíň 8 let a je dost pravděpodobné, že ságu nedopíše. //// Líbí se mi nejednoznačné kreslení postav Jona a Daenerys. Jon je mizerný šachista a Daenerys čas od času spálí šachovnici. Uvěřitelnost velkoryse rozmáchlé kresby se ale vytrácí. GoT nezapře přepálený genderismus dnešní Ameriky – doporučuju přečtení US-fan-diskusí s častými lamenty nad tím, že tvůrci nechali zemřít jedinou barevnou ženskou pojmenovanou postavu. OMG. Však se to odehrává ve Westeros, což je v zásadě území středověké EU, kde a kdy se barevní dali spočítat na prstech. Když už genderismus, což takhle pozastavit se nad tím, kolik hlavních postav je ženského rodu? Neměli by tam zavést kvóty pro muže? Na barikády, herečtí odboráři! Jasně, tisíciletá středověké historie zaznamenala Markétu z Anjou a Kateřinu de Medici (předobrazy Cersei), Pannu orleánskou (předobraz Brienne). Pak ještě Isabellu francouzskou a Matildu toskánskou. Ale na stejné úrovni stovky, možná tisíce mužských vládců, vojevůdců, konspirátorů. Dějem v této fázi pohybují Deanerys, Sansa, Cersei. Silné konzistentní ženy pevné v kramflících jdou tvrdě za svým. Vedle nich čestní, zmatení, nestrategičtí muži jako Jon nebo Jaime. Jen zčásti to zachraňují Varys a Tyrion. Ten konečně zase dostal víc prostoru aby právem vynikl. Jen kroutím hlavou nad blbem, který mu připsal repliku o panenství Brienne. Když už to mělo Jaimeho přimět k ještě explicitnějšímu sblížení s Brienne než v epizodě Rytíř Sedmi království, tak to snad měl říct někdo míň otesaný a vzdělaný. Takhle to působí jako inzerce Anonymních alkoholiků. //// Způsob, jakým se produkce zbavila dvou CGI postav, drasticky poškodil uvěřitelnost této epizody. Politik, který udělá něco nepatřičnému vůči psovi, to může rázem zabalit. Jon jen tak bez jediného doteku od sebe odežene svého zlovlka, který věrně ležel poblíž jeho mrtvoly. A zlovlci tolik znamenají pro všechny Starky! Euron jen tak překvapí nic netušící Daenerys přilétající na svůj domovský hrad, zničí její lodě a sestřelí jí draka, aniž by se Daenerys pomstila jednoduchým manévrem – dracarys směrem k ballistami nechráněným zádím Euronovy flotilly? To mám uvěřit, že jsou tihle zkušení a úspěšní válečníci tak naivní, že nenechali na svém strategicky cenném sídelním hradě posádku a že nevyslali průzkumné jedotky před nutně rizikovým námořním přesunem své bojové síly? Chápu, že před poslední bitvou chtěli tvůrci vyrovnat síly obou stran a že CGI zlovlci a draci jsou drahý špás, ale proč je nenechali hrdinně zahynout o epizodu dřív v boji s nemrtvými?

Ach jo, potvrzeno. Miguel Sapochnik nemá na Petera Jacksona ani jako specialista na bitvy. Hardhome a Bitva bastardů se mu moc povedly, bitva všech bitev o Winterfell ale tolik ne. Koukal jsem se v noci na fullHD monitoru a houby jsem viděl. Sapochnik asi nedával pozor, když mu vysvětlovali osvětlování nočních scén. Měl by teď povinně stokrát zhlédnout tohle dílo českého mistra. Švec se držel svého kopyta, ale boty tentokrát tlačí. /// Důraz na detaily bitev a mikropřííběhy jednotlivých hrdinů vtáhnou obyčejně diváka do děje a emočně zapůsobí, tady to bylo bohužel nesourodé, nelogické, nepřehledné. Vzdušné souboje draků nevyjímaje. Oceňuji ale, že bitva se Jonovi zase zvrtla a nešla podle plánu, letecká převaha Daenerys tím pádem nebyla tak drtivá. Kde byla, když tisíce oblud stály před hořícím příkopem a stačilo pár povelů dracarys? Obětování dothracké jízdy odepřením ohnivé podpory draků za dobré viditelnosti byla fatální chyba našich milých vojevůdců. Pro mě dobrý doklad jejich omezených strategických schopností a ne nutně scénáristický lapsus, vždyť po bitvě je každý generál, že. Ovšem scénaristé to taky nejspíš potřebovali pro větší dramatičnost dalších bojů s Cersei, dokladem jejíž mazanosti je takový úpadek vojska targaryenské bloncky. Bez Dothraků a Šedých červů to Deanerys bude mít o dost těžší. //// Když se 10+ nemrtvých sesype na jednu postavu, pravděpodobnost jejího přežití se limitně blíží nule. Tohle se ale opakovaně stalo Jonovi/Aegonovi, Samwellovi, Brienne a … a nic. Záběr skončil a za pár minut se zase někde objevili jakoby nic. Nejsem krvelačný, ale show tímhle dílem ztratila velký kus kreditu, protože apokalyptickou bitvu přežilo příliš mnoho hlavních postav v poměru k celkové míře padlých. Píseň ledu a ohně a později i tahle její TV adaptace si vybudovaly renomé právě realistických ztvárněním krutého středověkého životního údělu včetně nevyzpytatelných úmrtí hlavních hrdinů (poprava Neda Starka, Krvavá svatba jako z oka vypadlá třeba vyvraždění Slavníkovců). Pověst ale předchází realitu, většina z hlavních postav představených před 8 lety na začátku seriálu je pořád na scéně, dokonce i po téhle masakrální bitvě. Stěží uvěřitelné i ve fantasy příběhu. //// Anděl je naštěstí v detailech: Soundtrack! Nádherná úvodní scéna napětí, nervozity a strachu těsně před bitvou. Melisandra. Dvakrát David porážející Goliáše (Lyanna Mormont, Arya). Aryina stealth akce v knihovně plná strachu o přežití, polidšťující toto zabijácké stvoření. Zajiskření mezi Sansou a Tyrionem v úkrytu za hrobkou (že by se Tyrion přece jen dočkal konzumace jejich sňatku?), než vyrazili bránit ostatní. Na Nočního krále dracarys neplatí. Epická hrdinská smrt Joraha Mormonta bránícího dámu svého srdce neopětující jeho city. Podobně epická smrt Theona. Repetice Aryina útočného kousku nacvičeného s Brienne, tentokrát jako smrtící úder Nočnímu králi. Ten ale vyvolal pár otazníků – to jako bylo všechno? Když Frodo vhodil Jeden prsten do pukliny v Hoře osudu a zničil tím celé Sauronovo vojsko, bylo to poté, co si to Tolkien a jeho hrdinové v příběhu odpracovali. Tady to byl neuspokojivý Deus ex machina, včetně toho, že Arya seskočila na Nočního krále odněkud z výšky – jak se tam kruci dostala? To ji tam dopravil zraněný Drogon? /// Při hodnocení váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, možná je to až nepravedlivé s ohledem na to, o kolik výš tento seriál posunul laťku. Za průkopnictví na poli TV dramatu i za těch 55 belfastských natáčecích nocí zaokrouhlím nahoru.