DavidWark

Ironie osudu aneb rozhodně nesprávná koupel: politický hrdina Havel je ve své filmové podobě slaboch, zatímco politický slaboch Dubček je ve filmové podobě hrdina. Filmů o osmašedesátém nebude nikdy dost a poctivé historické drama o něm ještě nikdo nenatočil, nejblíž je pořád Kaufman se spíš průměrnou Nesnesitelnou lehkostí byti, ale tento Halamův pokus mířil mimo terč. Průměrně natočené i zahrané, reálie zachyceny ok, ovšem osobní Dubčekův příběh na historicky věrném základě je tady velmi přikrášlený,  ba vylhaný. V čem vylhaný, to zde dobře vystihl ve své recenzi Aky.

Matt Damon a Ben Affleck oprášili skoro čtvrtstoletý prach na svém Oscaru za scénář Dobrého Willa Huntinga a parafrázovali Kurosawovův průlomový Rašomon. Oba jsou lepší scénáristé (a Affleck i režisér) než herci, i když tady starý mistr Ridley Scott vymáčkl výborné herectví i z Damona ztvárňujícího středověkého negramotného humpoláckého ukřivděného rytíře, machistického mstitele své uražené pýchy a marných ambicí. Sokem v jeho životním souboji je vzdělaný sukničkářský zeman a bývalý bratr ve zbrani, kterému v životě všechno vychází líp, ale závidí rytíři jeho krásnou ženu, kterou po marném dvoření znásilní. Příběh vyprávěný postupně ze tří odlišných pohledů rytíře (Damon), zemana (skvělý Adam Driver) i rytířovy manželky (výborná Jodie Comer) ztvárnil Scott tak famózně, že na Kurosawových oslavovaných základech filmového nespolehlivého vypravěče vystavěl definitivní stavbu s přiznáním barvy a s mrazivým přesahem do současnosti. Tady neplatí ono zprofanované „pravda je někde uprostřed“. Film otevírá skříně s kostlivci ženského údělu v manželství a mužského násilí na ženách, které platilo jako norma a bohužel dodnes je široce společensky tolerováno nebo zlehčováno. Pro mě nejmrazivějším momentem bylo opovržení tchýně nad znásilněnou snachou ve stylu: „Taky jsem byla znásilněná, ale proč kolem toho dělat takový skandál?“. Scott natočil závěrečný souboj v aréně na život a na smrt ještě nápaditěji a spektakulárněji než ve svém Gladiátorovi. Zmíněná trojlomnost příběhu dodala souboji na dramatičnosti natolik, že všech pět diváků v sále ani nedýchalo. Nejlepší film roku je bohužel i největším propadákem v kinech. Chápu, není to součást marketingově propracované franšízy ani tam žádný superhrdina nezachraňuje vesmír nebo aspoň svět. Ale, krucinál, je to brilantně natočený velkofilm s originálním a hlubokým příběhem.

Hledání a nalézání ztraceného času i části naší země. Velikonoční svěcení potravin rozložených na hrobech mě, nevzdělaného, fakt dostalo. Hned líp chápu, když totéž dělají návštěvníci Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě na 13. zastavení kalvárie. Republika československá byla ve svých počátcích opravdu multikulturní. Závidím klukům z Foglarovy Dvojky, že si tam užívali své skautské tábory.