Marianne & Leonard: Slova lásky

Mezi hudebními nadšenci je odvěká debata, jestli Beatles nebo Rolling Stones, jestli Led Zeppelin nebo Black Sabbath a jestli Bob Dylan nebo Leonard Cohen. Má drahá kamarádka jednou řekla, že Dylana bere jako tu zmatenou cool rozcuchanou babičku a Cohena jako toho moudrého milého dědečka. Cohenova hudba hlavně z posledních let jeho kariéry opravdu dává takový dojem, avšak opak je pravdou a tento film to více než jasně ukazuje. Dokument se vydává na pouť po stopách Cohenovy milostné odysey s až mýtickou Norkou Marianne, kterou potkal na řeckém ostrově Hydra, kam utekl ze své rodné Kanady, aby mohl nerušeně psát svůj nový román. Básníkova rozervanost ale byla až příliš neutěšená, což se však zlepšilo po setkání s Marianne, která trošku uklidnila jeho jinak velice rozbouřenou duši a stala se múzou, jejíž vliv na Cohenovu tvorbu je nezpochybnitelný. Snímek skrz tento vztah pitvá sice jen povrchově, ale o to intenzivněji hudebníkovu téměř celou kariéru a vyjevuje skrz klasické postupy s mluvícími hlavami a archivními záběry jakým člověkem ve skutečnosti byl. Ukazuje tedy neuvěřitelně talentovaného jedince, jehož romány, básně i texty songů vynikají díky jeho jedinečné práci s širokou škálou motivů, které dokázal přes silné metafory zabalit do textů, jejichž jazyková bohatost založená na široké slovní zásobě naprosto spolehlivě předává svá silná poselství. Na druhé straně ale vidíme temnotou protkaného člověka trpícího silnými depresemi, úzkostmi, nízkým sebevědomím a věčnou nejistotou, který zobá LSD a ve společnosti svými prapodivým prupovídkami a chováním (během koncertu odejde do zákulisí s tím, že potřebuje žiletku, ale ne, aby spáchal sebevraždu, jak se přítomní obávají, ale aby se oholil, což pod dohledem také udělá a vrátí se dokončit vystoupení) působí za sice charismatického, ale pořád těžkého podivína. Toto vše výše popsané je zarámováno právě jeho vztahem s Marianne, který je svou komplikovaností jako vystřižený z Bergmanových Scén z manželského života a který dokazuje, jakou zásadní inspiraci tato žena Cohenovy dodávala až do konce jejich separátní, ale přesto propojené životní cesty. Vynikající dokument plný emočního vypětí, důležitých myšlenek (mental health awareness jako jedno z hlavních témat aniž by se na to jakkoliv ostentativně poukazovalo) a samozřejmě nádherné hudby. Brečel jsem a vy budete taky. (08.11.2021)

Zkušený hudební dokumentarista Nick Bromfield v Sundance 2019 uvedl dokument „ze šuplíku 60. let“ o vztahu Leonarda Cohena k Marianne Ihlen, která Cohena inspirovala ke dvěma z nejslavnějších písní „So Long Marianne“ a „Bird On A Wire“. Kráska z fotografie za Cohenovým psacím strojem na obalu alba „Songs From a Room“. Režisér dal dohromady padesát let staré záběry z řeckého ostrova Hydra (který byl tehdy domovem pro Leonarda i Marianne) ze svého a Cohenova archivu. Sám měl totiž na Hydře s Marianne krátkou romanci, když jí Cohen už víceméně dal sbohem. Výpovědi pamětníků vykreslují bohémská šedesátá léta na Hydře jako dlouhou party, po které zákonitě přišla kocovina. Bromfield se bohužel celých 50 let k tématu neodhodlal vyzpovídat Leonarda ani Marianne, než zemřeli krátce po sobě r. 2016. Až na záběry Marianne na smrtelné posteli, které jsou dojemné, ale na můj vkus až nepatřičné. Přesto vznikl důležitý film nejen o zlatých šedesátých, ale i o romanci dvou bohémských expatů a jejich dalšch osudech poté, co jeden z nich dosáhl světového úspěchu. Nechybí přehled Cohenovy tvůrčí a životní horské dráhy. Leonard z toho nevychází jako kladný hrdina, Mariannině synkovi se nestal otcovským vzorem, jak zprvu sám toužil. Marianne ze vztahu nedostala víc, než Cohen chtěl či mohl unést. Jak trefně popsal v písni „So Long Marianne“: „I'm standing on a ledge and your fine spider web is fastening my ankle to a stone. (…) I never said that I was brave. Film rozhodně stojí za zhlédnutí. (City Cinema Village East Cinema, New York, 12.8.2019) (13.08.2019)

Pro mě překvapení, kolik lidsky cenných, velkodušných a nebanálně nasvětlujících vhledů se autorovi podařilo ze starých materiálů a vzpomínek pamětníků vytěžit a jak nečernobíle a vrstevnatě přiblížil výsady i nebezpečí té magicky bohémské doby a místa, těch velice výbušných souřadnic Hydra-Zlatá šedesátá, v nichž se tak nesourodé a pevně vnitřně určené osobnosti jako Marianne a Leonard poznali a z nichž se museli chtě nechtě časem posunout dál ke svým rozdílným osudům a čelit komplikacím v "reálném" světě a přese všechny potíže odolat zášti a zachovat si vzácné přátelství, což se jim zázračně povedlo, navzdory mnohému, co se zachránit či uchránit nepodařilo. *** Jak ve svém přiléhavém a vytříbeném komentáři praví DavidWark, v dokumentu i mně chybí výpovědi M. i L. (nicméně má to svoje kouzlo) a snímek rozhodně stojí za vidění. *~ (27.09.2020)