DavidWark

No jo, zima už zase přichází. Draci kluci ohniví se trošku prolítli v samoúčelné scéně už zase vykrádající tohle veledílo. Jako žranice v Cimrmanově divadle, kde měl principál na mysli hlavně to, aby se jeho herci konečně dosyta najedli. Že přitom Daenerys neomdlela vzteky, že jako poslední Targaryenka není najednou jediná, koho Bezzubka snese na hřbetě? Divný. U draků oceňuji dějový zvrat z bitvy na ledovém jezeře (S07E06), jakkoliv nerealistický i ve fantasy světě – viz tyhle skvělé komentáře z webové diskuse: (Cheesey John: )“I still wonder where he got those battleship sized chains to drag the dead dragon out of the lake. The local Home Depot?“ (Invanz: ) „Hardhome Depot.“/// Ok, Dany a Sansa se nemusej, já nějak nemusím žádnou z těchhle omylem milovaných ženských miláčků (nebo snad milenek?) publika, který tak krásně naplńují kvóty ženských hlavních postav, aby bylo vše generově vyvážené. Jediným věrohodným ženským „charakterem“, jak se teď fakt skvěle počešťuje, zůstává všemi mastmi mazaná a proradná mrcha Cersei. Brienne je pěkná pohádková postava, tu taky beru a přeju jí co nejdelší stopáž na obrazovce. Ale jinak - Daenerys krutovládkyně s demokratickým nátěrem, ideologicky oscilující mezi tyranií a komunismem – do té se mám vciťovat? Sansa pronikavě zmoudřelá prázdná nádoba, zatímco Tyrion nám podezřele hloupne, jaká škoda – pro mě byl hlavním hybatelem Hry o trůny právě příbuzenecký svár Lannisterů a nenávist vůči trpaslíkovi jako hanbě rodiny zářným dokladem realističnosti zobrazení jakože středověké doby. Dinklage je sakra dobrý herec, ale v posledních dílech neměl moc co hrát. Arya zabijačka s drobnou tělesnou konstrukcí, kterou by v realitě nějaký chlap Hora dávno rozmáčkl. Ano, chápu, že si tahle už dospělá holka musí ještě něco odbojovat a odškrtat další jména ze shopping listu, aby se nám zápletka rozplétala. Kéž se opravdu rozplete, zašmodrchané je to pořád dost – na to, že máme už jen nějakých šest hodin děje před sebou. Ale tak konečně je máme skoro všechny pod jednou střechou. Zima je tady. Nebo to už jsem psal?

Musí to být těžká práce pro Benioffa a Weisse pozavírat všechny ty příběhové linie, které G.R.R. Martin hedonisticky nakousnul a dlouhá léta nechal být. Tahle přemosťovací epizoda splnila účel, pohla s figurkami po šachovnici, jak bylo potřeba, víc se toho do ní nevešlo. Ale byla vážně "jen přemosťovací"? Celá výplatní listina seriálu kromě Cersei a Eurona se sešla na Winterfellu, setkaly se postavy, kterým se to ještě nepovedlo. Připomnělo mi to neblahou závěrečnou scénu v kostele v sérii Lost (ach, pane televizního nebe, kéž to Benioff zvládně líp než tehdy Lindeloff). /// Všichni si řekl, co bylo nutné pro další pohyb děje vpřed (rovnici L+R=J se už naučila i Daenerys). Autoři toho už evidentně nemají tolik na srdci, když si pátou epizodu od konce celého seriálu dovolili zaplnit scénami jak ze starého (dobrého) ruského válečného filmu, jehož postavy mezi bitvami balí papirosy a vyprávějí si o svých životech nebo jen tak mudrují a zpívají, než v dalších scénách zahynou. Napětí před blížícím se fatálním střetem vydrželo. /// Hvězdná epizoda pro rytířství Jamieho Lannistera a Brienne z Tarthu. Coster-Waldau i Christie/ová předvedli v rámci daného schématu pěkný kousek divadelního herectví. Seriál dává prostor neuvěřitelnému množství postav, daní za to je jejich většinová prvoplánovitost. Jamie, Sansa (a v menší míře i třeba Theon) se tomu vymykají, jejich postava prošla velkým a nepředvídaným vývojem. /// Love stories lehce zajiskřily, pro Aryu konečně skončil ten prvý den smáčený krví, aby pro všechny na Winterfellu den plný krve a smrti nadešel. Nepřipojím se k těm, kterým v epizodě chybělo vic dramatu. Bylo ho tam až až, subtilního, ale působivého. Vždyť na podobné situaci jsou postaveny i dobré samostatné filmy, třeba tenhle. Mráz přichází zpoza Zdi.Až mě z toho v několika momentech mrazilo v zádech.

Muzikál se vymyká ze šablony "pojďme udělat show a ohromit Broadway nebo pojďme přesvědčit producenta, aby nás najal pro svou show". Příběh je ze života reálného černošského stepaře z počátku 20. století. Pěkné taneční kousky, ale nejleoším muzikálům své doby jen dýchá na záda. 44. LFŠ Uherské Hradiště, Sportovní hala, 28.7.18

Nejlepší filmově režijní debut v historii filmu. Nejlepší soudní drama v historii filmu. Absolutní vrchol kinematografie. Paradoxně natočený za pár dní v jedné místnosti (s velmi krátkou exteriérovou dotáčkou). Jednota místa a času která tak skvěle fungovala už ve filmu V pravé poledne, zde opět není žádnou manýrou, ale dramatickým dějotvorným prvkem. Ale nade vše ční skvělé herecké výkony všech dvanácti pánů porotců (jsem dojatý, že mezi nimi je i Jiří Voskovec) podpořené úžasným scénářem Reginalda Rose. Rád bych vidél záznam jeho původního nastudování ve formě televizní hry z r. 1954. Lumetova filmová režie je ovšem geniální. Morální poselství filmu je titánské: Nedělejte ukvapené soudy o lidech (a situacích), o kterých toho dost nevíte, nebo kterým jste neporuzuměil.Promýšlejte dobře svá zásadní rozhodnutí. Film jsem viděl nejméně pětkrát, naposledy na 44.LFŠ Uherské Hradiště, Hvězda, 28.7.18

Jak se mám ztotožnit s hlavními hrdinkami a prožívat s nimi jejich příběh, když jsou to tak vymaštěné pipky. Kde je jejich příběh, který je do týhle špíny přivedl? Že jsou to značkový hadry a kredity do mobilu? Aha. Film pro mě prostě nefunguje od samého začátku, 44. LFŠ, Slovácké divadlo, 27.7.18

Mí tůůů! Tenhle film mě sexisticky obtěžuje, protože chlapy vykresluje jako hovada. Tento pocit byl bohužel jedinou emocí, kterou ze mě film dostal. Nezajímavá tuctovka, o které tak leda můžou tlachat dámy u kávy a dortíku.Tím myslím celý film, nejen Vilhelmovou a její výkon. (44. LFŠ, LK Masarykovo nám., 27.7.18)

Film skandalizovaný pro svou erotičnost je paradoxně sentimentální moralitkou se skvělým vizuálem - a tím nemyslím především Hedy Lamarr, ale kameru Jana Stallicha. Erotikon se mi ovšem líbil víc, zvuková stopa filmu je slabší (jak dialogy, tak hudba). Extase i další Machatého filmy i tak čnějí nad dobovým českým fillmovým amatérismem a kopírováním US a DE vzorů. (44. LFŠ Uherské Hradiště, LK Smetanovy sady, 27.7.18)

They tried to make me go to rehab, I said, "no, no, no". Po snímku Frost/Nixon je tohle další film natočený podle žurnalistického rozhovoru s celebritou za zenitem. Romy Schneider v luxusním přímořském sanatoriu se naprosto odkopává tváří v tvář novináři Jürgsovi s velký tahem na branku. Další žena, která neunesla slávu plynoucí ze své krásy, s hereckým talentem, ale bez talentu pro běžný život. Marie Bäumer je jí fyzicky dost podobná a herecky dost na výši, aby utáhla celý dvouhodinový film. Ten uplyne stejně svižně jako Romy vyzunkne láhev šampusu, a to si tam pár lidí "jen povídá". (44. LFŠ,, Slovácké divadlo, 27.7.18)

Sheridana jsem znal jen jako obyvatele londýnského domu na Saville Row 7, který podle Verna později obýval i Phileas Fogg. Díky tomuhle archivnímu televiznímu detektivnímu thrilleru podel jeho předlohy si mě získal jako slušný spisovatel. Je to chudé televizní zpracování, ale herci dobří, mezi Brejchovou a Hanzlíkem to jiskřilo už tehdy 44. LFŠ Uherské Hradiště, Stan ČT, 27.7.18

Dokudrama s kurdskými neherci víceméně o jejich životní realitě (dětští uprchlíci hrají dětské uprchíky). O hereckých výkonech se proto ani nedá mluvit vážně, ale hlavní slovo mají stejně otřesné reálie, nám naštěstí tak vzdálené. Ghobadi ani nemusí z diváka klasickými triky ždímat emoce, ty se dostaví samy. Film, který je třeba vidět. (44. LFŠ Uherské Hradiště, Hvězda, 27.7.18)