Inn at the Flying Dragon
Réžia:
Eva SadkováScenár:
Bohumila ZelenkováKamera:
Alois NožičkaHudba:
Miloš HolečekHrajú:
Jaromír Hanzlík, Jana Brejchová, Petr Haničinec, Jiří Adamíra, Vladimír Šmeral, Karel Šebesta, František Husák, Zdeněk Hodr, Ferdinand Krůta, Jan Teplý st. (viac)Obsahy(1)
Joseph Sheridan le Fanu přichází na televizní obrazovku jako autor příběhu plného temné fantazie, přízračných zjevů a záhad - Hostinec U létavého draka. Ten patří do nejproslulejší sbírky jeho povídek "Temné zrcadlo", které autor vydal rok před svou smrtí, před více než sto lety. Jeho knížky však mají dodnes své čtenáře zřejmě také proto, že tento spisovatel už v minulém století vytvářel ve svém dílo to, čemu se dnes zkratkovitě říká horror. Bohumila Zelenková si jeho novelu Hostinec U létavého draka zvolila za předlohu nejen pro její tajemný, romantický kolorit, ale také proto, že postavy vydávají pozoruhodné svědectví o době, která následovala po Napoleonově porážce u Waterloo, o době, kdy mnozí se snažili dosáhnout velikosti, byť to byla jen velikost podvodu. (Česká televize)
(viac)Recenzie (32)
Hostinec U létavého draka mi byl doporučen, že prý se mému cynickému já bude líbit. Jednak důrazně popírám, že bych měla cynické já. Druhak nevím, jak vysvětlit, že se mi to líbilo. Jinak cynismus tu je ve všech variantách, od vypočítavého, přes patetický až k pragmatickému, na což je třeba pěti postav, hloupost tu je ve všech svých odstínech, na což stačí postava jediná, ale zamilovaná. Plyne z toho poučení, že romantika není slučitelná se životem, jsme-li obklopeni cyniky. ()
Příběh není špatný a zajímalo by mne, zda je tak skeptický už u samotného Sheridana Le Fanu. Ale strašně mne rušily chyby skriptu, dekorací, stínů zvukaře na zdi. Klepající se dveře, které jde jako šperhákem jedna z postav otevřít, nestabilní zdi, to, že jednu dekoraci využili pro jako dvě hospody, přitom všechny prvky včetně schodů a dveří jsou stejné... Snad jen kostýmy Ester Krumbachové patřily k poctivě odvedené práci. Co se samotného příběhu týče, příjemně mne překvapil Karel Šebesta, ale i ten, stejně jako ostatní, hraje na půl plynu. Ale aspoň nepřehrává jako Hanzlík nebo Brejchová, která tady s tím příčeskem fakt nevypadá jako osudová žena. Jo, hrát místo ní Klára Jerneková, mělo by to jinou šťávu, ta tyhle nejednoznačné postavy uměla. A stejně tak Adamíra se směšnými licousy, skutečně nijaký Šmeral... Jako by se to celé sfouklo za pár dní, nikoho to nebavilo, honem, ať to máme za sebou. Přitom zpětně mi ten příběh přijde dost dobrý, i když mne ta zápletka a zvrat napadly docela brzy, vše do sebe zapadne, starý případ se vyřeší, záhada objasní, ale ta atmosféra a zaujetí tomu prostě chybí. ()
Jednoduchá televizní inscenace podle skvělé literární předlohy má prvky romantické, mysteriózní a kriminální. Zvláště pro diváka, který příběh nezná, může být její první zhlédnutí docela napínavé. Když jsem viděl toto zpracování poprvé, byl jsem ještě nevykvašený mladík a s postavou Richarda Becketa (Jaromíra Hanzlíka) jsem se tu do značné míry identifikoval. Moc se mi to líbilo. Na rozdíl od mnohých laciných braků se tu objevuje i několik myšlenek o snění a realitě, o naivitě mládí a "praktičnosti" starších. Prostě kvalitu i přes minimalistickou divadelní výpravu zajišťuje kvalitní scénář a dobří herci (vynikající Jiří Adamíra!). Sheridanova novela je velmi vděčným námětem pro filmová zpracování... ()
Romantické dobrodružství ve skromném podání televizní inscenace. 1) 23letému Jaromíru Hanzlíkovi (Richard Beckett) to slušelo._____ 2) Doslovnost inscenace, o níž ve svém výstižném komentu hovoří gudaulin****, stejně jako očividný nedostatek zaujetí tvůrců (honajz***) mi brání ocenit dílo lépe. ()
Jako adaptace Le Fanovy slavné předlohy mi to přijde strašné, ale ten film podle mě nefunguje ani samostatně bez znalosti knihy. Ze slavné povídky Pokoj v hostinci Dragon Volant nezůstal v podstatě kámen na kameni a osobně mi přijde směšné už jen to, jak Dragon Volant přeložili do češtiny jako "Létavý drak", podobně jako se tomu nevyhnula typická předrevoluční nesmyslná (nekonzistentní) výslovnost cizích jmen - zatímco jméno hlavní postavy herci vyslovují počesku jako [Richard], jméno jeho sluhy Johna už vyslovují jako [Džohn] - nedávno jsem se pro změnu podivoval u o rok staršího Hraběte Draculy, proč v něm jméno Jonathan vyslovují jako [džonasn]. Kvůli tomu, že herci mluví česky, se navíc zcela zabil původní duch povídky, v níž je Richard původem Angličan, který přicestoval do Francie, kde obdivuje zvuk "lámané, a přece tak neskonale lahodné angličtiny" z úst hraběnky (která se v anglickém originále jmenovala Eugenie a v obou českých překladech vystupovala jako Evženie, zatímco film její jméno pozměnil na "Laurance" - nejsem si jistý, jak by se to mělo psát, protože v závěrečných titulcích je Brejchová uvedena pouze jako "hraběnka"). Film navíc zcela postrádá napínavý duch předlohy, která si celou dobu připravuje munici na to, aby čtenáře na posledních stránkách zaskočila šokujícím rozuzlením, které je ve filmu otevřeně naznačováno dávno předem; scénář Zelenkové se navíc v samotném závěru od předlohy zcela odklání a přichází s jiným finálním vyústěním, které je na míle vzdáleno celkovému vyznění Le Fanova textu, na který lze nahlížet jako na osobitou detektivku s hororovými prvky (tajná chodba, umrtvující jedy, pohřbení zaživa...) a varovným závěrečným prozřením hlavního hrdiny, který se - na rozdíl od filmového Richarda - ze své lehkovážnosti poučil. Nesedlo mi ani obsazení hlavních rolí, Hanzlík s Brejchovou mi oba přišli pro jejich role nevhodní, a na paměť se mi stále drala vzpomínka na Soukupovu Svatbu upírů, která o 22 let později z Le Fanova stejného textu rovněž hojně čerpala (a přidala tam navíc ty upíry) a kde mě kdysi zcela okouzlila tehdy 27 letá Iveta Bartošová, které jsem roli sličné hraběnky dokonale věřil, a podobně i Rudolf Hrušínský nejml. mi v roli Richarda přišel nádherně věrohodný, a celkově se ten film Le Fanově poetice přiblížil víc, mj. díky barevné kameře a nádherným kostýmům a lokacím - ta černobílá kamera zde oproti tomu působí strašně neživotně, což ještě zhoršuje to, že celý film se kompletně odehrává v umělých interiérech a veškeré záběry jsou buď z polodetailu nebo z detailu - působilo to na mě ve výsledku až klaustrofobním dojmem a dal bych život aspoň za jeden velký celek někde v exteriéru, leč nebylo mi dopřáno - ten film byl zjevně natočen pro tehdejší (černobílé) televizní obrazovky (samozřejmě ve formátu 4:3), nikoli pro širokoúhlé kino... Líbil se mi tam jenom výborný Husák v roli Richardova sluhy, jinak mě ten kostýmní spektákl nijak zvlášť neoslovil, a považuji ho za potvrzení skutečnosti, že Češi nikdy horory moc točit neuměli, až na naprosto ojedinělé výjimky. () (menej) (viac)
Reklama