Disk

Stále jedna z nejkrásnějších disneyovek, která navíc nijak nezestárla. Pocahontas jsem viděl v kině v době premiéry (bylo mi deset let) a i jako dospělý jsem se bavil a byl učarován nádhernou atmosférou, kterou příjemně dotvářely písně Alana Menkena. Už chápu, proč si James Cameron jako hlavní inspirační zdroj pro svého Avatara vybral právě Pocahontas.

Opravdu dobrý film a kupodivu s parádním dabingem, Jiří Prager a hlavně Miroslav Moravec nikdy nezklamou. Docela mě překvapila ta linka se Sonnyho (Pacino) přítelem, to bylo pro mě nečekané. Naštěstí nedošlo na žádné karikování, toho jsem se bál. I když, řekněme si to upřímně, Dvanáct rozhněvaných mužů a Serpico mě strhli mnohem víc, pokud jde o Lumetovy filmy. Ale rozhodně nelituju, že jsem Psí odpoledne viděl.

Viděno komplet. Bylo to skvělé. Krásně jsem se bavil a těch několik hodin sledování rozhodně nelituju. Takhle by měla vypadat skutečně zábavná reality show. A totálně jsem se zabouchl do Harryho.

První díl je něčím, co od dané látky skoro vůbec nečekáte. Výpravné, přesto hodně komorní a neokázalé. Asi nejpůsobivější pasáží je vraždění neviňátek. To je scéna, která pohne i těmi diváky, kteří jsou na filmové násilí běžně zvyklí a nic je už nepřekvapí. Vidět známé tváře v biblických rolích je opravdu zajímavé. Nikdo až na jednu výjimku se nepředvádí. Tak klidný James Earle Jones jako Baltazar je famózní, stejně tak Peter Ustinov a Christopher Plummer v rolích obou Herodů jsou taktéž výteční. Olivia Hussey na mě působila dojmem zralejší Julie, kterou si kdysi zahrála právě u Franka Zeffirelliho. Ovšem prozatím u mě vede Michael York jakožto Jan Křtitel. Celou dobu je totálně exaltovaným apokalyptikem, takže neznalým lidem může připadat směšný, ale právě on je onou hereckou výjimkou zmíněnou výše. A jestli je něco skutečně famózního, pak je to hudba oscarového Maurice Jarra. To je vyloženě nebeská záležitost, to se nedá slovy popsat. Myslím, že i samostatný poslech by stál zato.__________Ve druhém díle se konečně objevuje samotný Ježíš Kristus v podání Roberta Powella. Můžu říct, že za takovým Ježíšem bych taky šel. Powell má v sobě obrovské charisma, které v sobě dost ježíšovských představitelů postrádá, ale v tomto případě se casting povedl na jedničku. Stejně skvělá je Anne Bancroft jako Marie Magdalena. Má v sobě jistou důstojnost, i když jde o ženu na okraji společnosti. Zaujal mě taky Ian McShane v roli Jidáše Iškariotského (už se těším na scény jeho zrady) a Bruce Lidington v roli nevěřícího Tomáše. Můžu se domýšlet, zda Franco Zeffirelli kromě evangelních předloh použil jako inspirace i nějaký apokryf, přiečemž takové Tomášovo evangelium by se určitě nabízelo. Každopádně jsem byl ve všech ježíšovských scénách scénách v tomto díle pln němého úžasu, jakou pecku sleduji. Soundtrack Maurice Jarra a kameru vyzdvihovat nebudu, protože tyto složky jsou geniální samy o sobě._________Ve třetím díle mě absolutně ohromila Claudia Cardinale v roli hříšnice, která Ježíšovi omyla nohy slzami a utřela je svými vlasy. A fantastický je Ian McShane, který svou roli Jidáše parádně rozvíjí. Není to vůbec jednorozměrná postava, jak mu občas připisuje všeobecná nálepka. Zeffirelli mu dává úžasný lidský rozměr a McShane mu pomáhá svým charismatem. Paráda, tleskám. Jo a to rozehnání kupců v jeruzalémském Chrámu bylo parádní._________Závěrečný díl mě ohromil. Jde vlastně o úplně opačný přístup, který o skoro třicet let později zvolil Mel Gibson ve svém velkokýči Umučení Krista. Žádné zpomalovačky, žádná obsese z bičování, žádná latina s aramejštinou (dobové jazyky vaše dílo automaticky nevylepší), Robert Powell je snad nejlepším Ježíšem, který se kdy objevil na filmovém plátně nebo televizní obrazovce. Má úžasné charisma a všechno, co říká, mu bez výhrad věříte. Rod Steiger je jako Pilát velmi lidský a ani nemusí dělat ony okázalosti typu mytí rukou. Anthony Quinn jako velekněz Kaifáš nepůsobí prvoplánovým dojmem jako u Gibsonovy verze a Nikodémovi v podání Laurence Oliviera netřeba hovořit - jedna z jeho životních rolí. Ale nejvíce mě uchvátil Ian McShane v roli Jidáše. Zde jde o výtečně napsanou postavu s tragickým rozměrem, žádný typický zrádce, jak si ho černobíle vykreslujeme. Takhle pokorné ježíšovské vyprávění nevzniklo ani předtím, ani potom, což potvrzuje civilní závěr bez jakéhokoli patosu, ke kterému tato látka obvykle svádí. Ježíš Nazaretský je mistrovské dílo, po jehož zhlédnutí budete mít nádherný pocit, že jste viděli něco neobvyklého.

Audiovizuálně nádherné, ale jinak mi to bohužel nesedlo. :(

Krásný snímek s úžasně minimalistickou atmosférou a pěknými kluky, kterému škodí pouze příliš uspěchaný závěr. Přitom by stačilo přidat třeba jen deset minut se závěrečným políbením, aby ta romance vynikla. Třeba francouzský snímek V sedmnácti by mohl posloužit jako vynikající překlad.

Docela fajn dobrodužná oddechovka. Asi chápu, proč se mi to docela líbilo. :D

Jedna hvězdička za duet Evy Pilarové s Vojtěchem Dykem, přesněji za Montiho čardáš. Jinak jde o velmi nedůstojné rozloučení, které si výjimečná zpěvačka nezasloužila.

Samotný příběh jako takový asi moc neuchvátí, ale všechno ostatní je zpracováno na jedničku. Velký podíl na skvělém diváckém zážitku má samozřejmě místní příroda. Tak doufejme, že ta místní příroda zůstane ještě nějaký ten pátek zachována.

Největším kladem Brynychovy Oázy je sugestivní atmosféra a světový audiovizuál. Záporem je uspěchaný konec a dobově podmíněný voiceover Radoslava Brzobohatého v úvodu a závěru snímku. Nemluvě o tom, že jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že se dívám na prostříhané torzo. Velká škoda, že Zdeněk Brynych svůj vysněný film realizoval až v roce 1972. Normalizační doba je zde dost znát (Češi a Slováci společně s Němci mluví česky - Štefan Kvietik samozřejmě slovensky) a nepříznivě ovlivnila konečnou podobu celého filmu. Přesto je dobré Oázu vidět. Jednak kvůli netypickému tématu v normalizační kinematografii a jednak jde o jeden z inspiračních zdrojů pro film Tobruk od Václava Marhoula.