Assassin

Znáte takové to otřepané klišé o tom, jak film úžasně vypadá a každý jeho záběr byste si jako obraz pověsili na stěnu - málokde to je tak pravda jako u Assassina. Jak napsal Marigold, tohle je malířské umění. Vypiplané do detailu, s uchvacujícími barvami i kompozicí. Ale, tím pro mne pozitiva končí. Film jsem dokoukával na několikrát: v ději i postavách se ztrácím a potřeboval bych tabuli s barevnými nitkami, jak známe ze špionážních filmů. Tempo je velmi pomalé, což sice pomůže vychutnávání vizuálu, ale k obrazovce to nepřibije. 50 % (23.11.2016)

Asi první asiatský film, u kterého jsem vydržela pozornost od počátku až do konce. Uchvacující barevnost, propracovanost záběrů do posledního detailu, dlouhé záběry podobné meditaci, hudba jen v určitých místech. To a ještě víc je Assassin. Bohužel u mě vizuál převálcoval děj a to je jediný důvod, proč ubírám hvězdu. (13.03.2018)

Hele, to točil Bela Tarr a původně se to jmenovalo Wej-pejský kůň, že jo? Jako pardon, kamera, lokace, kostýmy, ano, to je nádhera. Ale způsob vyprávění je hodně nešťastný, protože náznaků je málo, postav a motivů moc, a časem už je to prostě takové - až směšné. Třeba dvouminuotvý záběr na ženskou v masce, která popojde na louce před kameru a pak se pomalu otočí. Nijak s ničím ten záběr nesouvisí. Tohle vůbec je jen leporelo na sebe nenavazujících záběrů. Nebo - jdou dvě baby lesem, potkají se, porvou se, dívají se na sebe - a pak jde každá zase dál svým směrem. Nebo - hrdinka v černém zachrání jednu ženu, vrhnou se na ni a mají ji za útočníka, ona je přepere a pak jen řekne: Ta žena je těhotná. - a jde dál. Takových podobných moudrých vět je tady docela dost a fakt mi to už časem přišlo směšné, tím svým patosem, snahou být to co nejvíc evropsky artové, jak se na sebe postavy dlouze a zádumčivě beze slova dívají... Jo, a vzhledem k názvu, ano, ve filmu jsou asi čtyři náznaky jakože soubojů, ale nebojte se, trvají krátce a choreograficky nic moc. Btw, ten formát 4:3 měl evokovat co, minulost? (02.04.2023)

V první třetině mi občas klipkaly oči, takže jsem nestíhal a nevěděl, koho kdo zachránil, proč a kdo je ta žena v zlaté masce. Nicméně. Surrealistické. Ne obrazově, ale pocitově (u filmu, který vypráví brilantním obrazem, docela zajímavé). ■ P.S. V průběhu filmu mě napadlo, že život vládnoucích vrstev byl primárně nudný. ■ P.P.S. Povívající jemné závěsy, "nahodile" zakrývající obraz, byly geniální nápad. A mlžná mračna, vstupující do scény, byla dokonalá (práce s obrazem, při které si člověk řekne: "uff"). (08.10.2015)

Toto ma milo prekvapilo. Zo začiatku som bol skeptický. Tak ako už u Choua zvyknem byť, ale asi po dvadsiatej minúte som sa odrazu ocitol tam na tom mieste. Technické vymoženosti súčasnej doby umožňujú Chouovi zobrazovať poetickosť akú som u neho ešte nevidel. A svedčí mu to. Príbeh jedného kráľovského dvora v 9. storočí, sledovaný cez oči nájomnej vrahyne má množstvo superlatívov. Od vizuálnej podmanivosti, hudobnej bohatosti, tak aj akčnej umiernenosti. Veľmi mi to pripomína Ashes of Time od Wong Kar-Waia. Hlavne tou poetikou - hoci AOT sa mi páčil viac. Každopádne pôsobivý kúsok ktorý mi pripomenul, prečo mám takýto druh filmov rád. Takže ďakujem za túto exkurziu. Qi Shu nestárne. (11.04.2021)