Recenzie (1 046)
Fantóm opery (1925)
Výborně natočená adaptace klasického díla s dokonale zvládnutou výpravou a maskami. Většina herců předvádí též nadprůměrný výkon. Rozhodně stojí za zhlédnutí.
Krížnik Potemkin (1925)
Technické kvality snímku se nedají upřít, bohužel v porovnání se Stávkou došlo ještě k většímu zploštění postav a děje. Chápu, že to byl požadavek doby, nicméně to i tak minimálně v mém případě kazilo dojem z filmu.
This Film Is Not Yet Rated (2006)
Velmi pěkné, ale narozdíl od jiných dokumentů až příliš lineární. Co se ovšem týče informací, které jsem ze snímku nabyl, tak ty byly za hranicí toho, co jsem očekával. A to jsem byl připravený opravdu na ledasco.
Kolo života (1923)
Koukat na tento film je sysifovská práce, abych použil podobných metafor jakých je ve filmu nepočítaně. Ve chvíli, kdy se objeví světlá chvilka v podobě zajímavého dějového vývoje, je o pár minut později shozena naprosto nepochopitelným chováním postav. Vše je sice velmi slušně natočeno a jednotlivé "slogany" filmu jsou okatě prezentovány (Norma jako oběť), ale vše je příliš rozvláčné a prostinké, že to nezachrání ani jinak slušné herecké výkony a výborná práce kamery (především vlakové scény).
Přehlídka smrti (1925)
Bohužel na rozdíl od ostatních hodnotících jsem nebyl ze snímku příliš nadšen. V době, kdy Francouzi a Němci točili syrové snímky přišli Američané s přehnaně patetickým filmem se scénářem jak vytrženým ze slabšího románku pro ženy. Dvě - tři scény člověku v hlavě uvíznou, ale jako celek film nepřináší divákový žádný silný zážitek.
Třicet dva krátkých filmů o Glennu Gouldovi (1993)
Zajímavý projekt, ale jednotlivé celky jsou úrovní kvality natolik nevyvážené, že nemůžu hodnotit výše.
Zlodej z Bagdádu (1924)
Fantastická výprava, dokonalé kostýmy, skvělé obsazení a masky a mnoho a mnoho dalších kvalit bych mohl jmenovat, leč po úvodním rychlém rozjezdu film značně zpomalil a příliš se vlekl. Nápadů naštěstí tvůrci měli dost, takže i tak je na co se koukat, ale k absolutnímu hodnocení kousek chybí.
Inferno (1980)
Vizuálně skvělé, ale děj stojí za starou belu. Přesto stojí kvůli hrátkám s barvami za zhlédnutí.
Glee (2009) (seriál)
Po třech dílech říkám: Vhau! Napůl parodie na všechny kliše muzikálu, včetně vtipných odkazů na Hannah Montanu a High School Musical, narozdíl od obou jmenovaných však má seriál opravdu zajímavé nečernobílé postavy. Jenže velmi brzo se ze seriálu stalo to, co parodoval. Většina příběhová klišé se naplnila. V oblasti muziky se místo znovuobjevování dávných hitů nabízelo až příliš současného popu a tím se stal servilní prodlouženou rukou marketingových oddělení hudebních vydavatelství. Velké zklamání.
L'ultimo treno della notte (1975)
Slušná atmosféra, ale úplně jalový příběh s až příliš velkým množstvím logických chyb. Pár scén přesto zaujme, zvlášť ve spojením s hudbou Ennia Moriconneho.