boni

První den Bůh stvořil nebe a zem. Země se mu však zdála prostá a tma se nad ní vznášela, tak stvořil světlo. Světlo pojmenoval dnem a tmu nocí. Druhý den Bůh přikázal „buď obloha uprostřed vod“ a toto Bůh nazval oblohou a nebem. Třetí den Bůh stvořil zem, trávu, byliny a stromy. Čtvrtý den Bůh stvořil dvě světla, jedno ve dne – slunce, druhé v noci – měsíc. Pátý den Bůh stvořil zvířata, ve vodě ryby a ve vzduchu ptactvo. Šestý den Bůh stvořil zbytek zvířat a také stvořil ženu a muže. Přikázal jim, rozmnožujte se. Sedmý den Bůh pohleděl na svět a pochválil se, že se mu to dílo povedlo. (Jsem nevěřící Tomáš, takže děkuji studentovi osmé třídy za tento vkusný a fakticky přesný výcuc z dětské bible, aleluja.) __ A kdyby měl Bůh příležitost, tak by sedmý den nejen lelkoval a chválil své počiny dnů předešlých, ale taky by si otevřel nejedno orosené, pohodlně se usadil a zrakem spočinul na umu největšího frajera, jakého kdy filmové plátno poznalo, a zároveň největšího gentlemana, jemuž by i ta nejvíce frigidní žena na první dobrou padla do náručí. Belmondo má bez přehánění přes třicet skvělých filmů, ale Profesionál je pro mne tím nejlepším, respektive nejoblíbenějším. Bébelovo ladné našlapování na pokraji života a smrti, stále lámajíc srdce spanilých dívek a žen, s úsměvem na rtu a vlídným slovem v ústech, a do toho ve jménu zmrzlinářských odborů a společnosti za zdravé osvěžení našich ratolestí během dnů horkých i studených, nejeden nos a mužskou důstojnost. Při souboji s komisařem Rosenem, a za zvuků Chi Mai od největšího filmového skladatele všech dob, zatají dech snad každý, kdo někdy cítil něco jako čest, hrdost, říkejte si tomu jak chcete, pokud jste ten pocit zažili, víte, a pokud ne, je mi vás líto, ale víte hovno. Třešničkou je scéna závěrečná, což bylo poprvé a skoro naposledy, kdy jsem jako malý kluk u filmu brečel. Tak totiž odchází idol z největších, jako čestný muž nesoucí své ideály až do konce dechu. Film téměř atakující první příčku v mém seznamu. __ "Ano?" "Pan Volfoni? Limonády, zmrzliny?" "Jistě." "Joss Beaumont. Špehování a nakládačky."

Stephen King označil Stůj při mně za nejlepší zpracování jeho knihy, máme tu Shawshank, Zelenou míli, Osvícení a mnoho dalších skvělých adaptací, ale upřímně, a se vší úctou ke všem výše zmíněným a dalším, zdravím pana Darabonta, může se mu někdo divit? Tuhle epesní odyseu z let dětských do let dospělých jsem poprvé viděl někdy před pěti lety a jsem za to rád, protože tím, čím jsou Páni kluci, potažmo Tom Sawyer pro děti, tím může být a je Stůj při mně pro dospělé. Slovy těžko popsatelné, nostalgické, ale ne plačtivé, prostě lidské, jednoduché a s takovou dávkou životní energie, že se budete chtít do Castle Rocku vracet a znovu a znovu absolvovat těch pár okamžiků čiré filmové radosti. Musím říct, že filmový konec mi sedí o mnoho více než knižní. Tuhle větu vskutku moc často nepoužívám. __ Jinými slovy to nejryzejší klukovské dobrodružství, jaké si dovedete představit, o kterém snil snad každý dospívající špunt, a na jaké se slzou na krajíčku vzpomíná každý dospělý muž, protože "Nikdy potom už jsem neměl takové kamarády jako tenkrát, když mi bylo dvanáct. Bože, je to u někoho jiné?"

Jestli je něco skutečně výkladní skříní Netflixu, tak jsou to právě tyhle z části hrané dokumenty. Skvělé zpracování, poutavé téma, a i když se mi drogy hnusí, tak přeji hlavnímu protagonistovi úspěšný život mimo vězeňskou celu, protože tohle chtělo mozek a hlavně pořádné koule.

Příjemný film. I kdybyste to měli vidět jen kvůli mladé Julii Roberts, tak věřte, že to za to stojí, ale nebojte, je tam těch důvodů víc.

A já se táži, milí uživatelé, co jste jako čekali? Však Prima chrlí obdobně "kvalitní" projekty s až děsivě přesnou frekvencí. Na tohle je škoda plýtvat odpadem, vážně.

Animák spíše pro dospělé, ta krize amerického maloměsta, a s tím spojeného způsobu života, tam je vykreslená naprosto brilantně.

Až těžko pochopitelný sešup kvality oproti výborné jedničce.

Když jste Američan máte to se zdrojem informací vcelku snadné, buď jste liberál, takže ladíte CNN, nebo jste republikán, a sledujete Fox news. U nás to máme mnohem složitější, buď jste debil či liberál (ve většině případů obojí), a tak koukáte na tu skvělou nezávislou ČT, která tu svými poplatky parazituje doslova na každém sociálně etablovaném jedinci, nebo vás místo toho, kdo vyhrál volby v USA víc zajímá, kdo se vyboural u Prachatic, v tom případě na vás volá nejúspěšnější Afričan střední Evropy z nablýskaného studia TV Nova, a pak je tu třetí možnost, že sice nejste liberál, ale stejně máte v hlavě nasráno, takže koukáte na anomální osobnost Jardy Soukupa a jeho decentních cca patnáct pořadů na TV Barrandov. My normální, čti bílí heterosexuálové, kterých je stále u nás většina, máme prostě smůlu a v televizi si zprávy v mateřštině jen tak nezapneme. Takže musíme jak slepice v  trávě vyzobávat internet, kde si s trochou práce obstaráme bohaté, a našim ideálům přímé, informace. No a konečně jsme zpátky u Tucker Carlson Tonight, čili pokud jen trochu vládnete angličtinou, mohu Carlsona velmi vřele doporučit. Kdo si myslí, že americké talk show jsou jen Oprah či ta lesba na ježka, vždycky si nemůžu vzpomenout, jak se to její jméno píše, tedy dvě odporné kreatury s příšernými neokomoušskými názory, ten se nemůže více mýlit. Kulturní válka v USA je v plném proudu, a i když hlas konzervativců na první pohled slábne, tak je stále sakra silný. Ameriko, prosím, nedej se.

Povinný podcast pro každého filmového fandu, báječná cesta světem retra a nostalgie. Víc asi netřeba.

Když vezmu v potaz potenciál tématu, kvalitu materiálu a výsledné zpracování, tak mám chuť jít ještě níž. Amatérismus v čiré podobě.