boni

Poslední křečovitá šance o přiživení se na dříve slavném jménu, které už v té době bylo každému jen pro smích, jedné z našich nejtalentovanějších, leč bohužel zároveň nejhloupějších zpěvaček. Naprosté dno všeho, co se samonazývá dokumentem. __ Rychtář není pivo, Rychtář je vrah!

Taxikář je pro mě osobním diváckým peklem, neb mě vždy uvede do stavu hluboké deprese, protože nutí k úvahám o naší společnosti. A to z podstaty věci nemůže končit jinak.

Nejhorší díl série, ale i tak velmi slušná zábava, která sice občas ztrácí tempo a její reálné obrysy se vytrácí v mlhavé dáli, avšak nakonec efektivně splní svůj účel - dovést nás ke kýženému cíli, tedy k objektivně lepším pokračováním.

Naprostá skvělost, jakou umí natočit jen Kusturica, ale k plnému hodnocení ji nakonec nedokázal dotáhnout ani Dadan šňupající koks z krucifixu, trsající na extrovní hitovky (Ja sam mala pitbull – terrier), žonglující s odjištěnými granáty či utírající se od hoven živou husou domácí. K hodnocení nejvyššímu mi tam chybělo ještě trochu větší „bláznovství“, na které určitě prostor byl, a nadále pro mě od Kusturici zůstává neotřesitelnou jedničkou Závěť, jež je minimálně o level výš. Ale i tak úžasně živelné, vtipné a snadno opakovatelné, tedy bez větších obav, že by to napodruhé mohlo nudit. __ A ještě musím říct, že tady se měli tvůrci Cigošingu inspirovat, jak se má dělat komedie s Římany ze západního Litvínova, a třeba by nám pak nenaservírovali takovou nebetyčnou sračku, za jakou by se nestyděl ani leckterý jůtuber, a kterou jsem bohužel téměř dvě hodiny mučil své oči, intelekt, duši a poslední buňky vkusu.

Obrazově podmanivé, dramaturgicky odpudivé. Každopádně když člověk vidí ten krásný vizuál a přírodu naší úžasné země, tak nemůže hodnotit nízko.

Potencionálně mimořádně zajímavá látka seriálu, jenž se vůbec neujal. Pilot byl pojatý velmi povrchně, možný záměr vzhledem k tématu (?), a tvářil se jako obdoba Zoufalých manželek. Každopádně věřím, že v rukou tak schopného režiséra, jakým Bryan Singer bezesporu je, to mělo větší budoucnost, než jakou ukázal první díl. Holt divácká přízeň je mrcha vrtkavá a cílová skupina divaček, tedy americké ženy středního věku, které pokud jsou vdané, tak s velkou pravděpodobností za americkorugbyového fanouška – žádný soccer, vy tlustí zdegenerovaní ignoranti, a tak to s chutí a škodolibým úšklebkem poslaly do propadliště seriálových (televizních) dějin, neb ty zkažené neděle s tímto pseudosportem jim už evidentně stačily.

V rámci možností slušně zachycené postapokalyptické reálie (díky menšímu rozpočtu si film musí vystačit s pár lokacemi), leč bohužel bez jakéhokoli hlubšího kontextu - emocionálně naprosto prázdný film. A všemu nasadil korunu ten všudypřítomný kamerový filtr (digitální utlumení), jenž zaváněl „céčkovou hororovinou“.

Pozor, smutné zjištění – jedná se za poslední roky o jednu z nejlepších pohádek tuzemské produkce. Dříve tak slavná škola strádá více než Řek Zorba pod nadvládou turecké šavle. __ A já z toho brzo šavli taky hodim. __ A pro mne asi poslední film, kde jsem skousnul mistra Kuse.

Co se týče vztahových filmů, tak pravděpodobně TOP 10. Žádné šablony, naopak reálné charaktery s lidskou tváří, poutavé prostředí a záměrně minimalistický, ale o to propracovanější scénář – to vše dělá z Ledové bouře jen těžko zapomenutelný zážitek. __ Zajímavostí je účast tří budoucích hereckých hvězd v „dětských“ rolích, a to konkrétněji Tobey Maguira, Elijah Wooda a Katie Holmes.

Takový trochu dospělejší Road Trip, tedy téměř s absencí toho nejvíce infantilního humoru (vyjma klasické teen poetiky: „Nemůžu vypovědět, jak moc mi scházíš, myslím na tebe minimálně 3x denně.“), a to je velká škoda. Jinak se ale jedná o velmi příjemnou komedii, která díky kratší stopáži nestihne nudit, no, a navíc má Reese, i když tedy s hrozným účesem, avšak zase s velkou dávkou sarkasmu. Neprávem (polo)zapomenutá komedie plodných devadesátých.