boni

True Slav __ Gopnik Style __ Testament, ne, nemluvím o ranně renesančním díle prokletého básníka Francoise Villona, mluvím o tom možná nejujetějším filmu, jaký kdy obohatil celuloid. __ Kdybych měl Závěť charakterizovat pár slovy, tak bych asi řekl, že to je nejlepší nesmysl, jaký jsem kdy viděl. Něco mezi zvrhlou komedií, "žetkovým" akčňákem a nejlacinějším romantickým filmem, nejlépe německé produkce. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak v lecčem podobné Boratovi, avšak asi tak tisíckrát lepší ve všech směrech. Ale proč bych to takhle odbyl, když se naopak můžu u psaní tohoto komentáře odvázat, stejně jako se odvázal mistr Kusturica při psaní scénáře. Po letech jsem si to pustil znovu, když už jsem starší, nachystal jsem se napsat komentář, s hrůzou zjistil, že to nemám ohodnocené, pustil si to 3x během měsíce, což je u mě opravdu výkon, a s hrdostí obohatil seznam filmů atakujících moji TOP 10. Rozhodl jsem se, že tento komentář pojmu trochu netradičně, jelikož to je film u nás vcelku opomíjený, tak se vás pokusím nalákat k jeho zhlédnutí prostřednictvím věcí, které zde uvidíte, a které pravděpodobně neuvidíte nikde jinde. Bude to strhující, bude to asi i vyčerpávající, neb s velkou pravděpodobností stvořím to nejdelší souvětí, jestli se to tak dá vůbec ještě nazvat, v historii ČSFD, potažmo psané/mluvené češtiny, takže dámy a pánové, jdeme na to. Ještě bych se chtěl předem omluvit za případné spoilery, neboť z této pregnantní mozaiky, jež vám bude naservírována, by se dal chronologicky sestavit celý děj, tedy pokud oplýváte dostatečným důvtipem a fantazií, jež je pro celkové správné uchopení těchto balkánských klenotů hodně podstatná. Takže jdeme na to, experimentální komentář může začít. __ Tak živelné, jak jen může život být, bláznivé, jak na Balkáně umějí žít. Jediný film, ve kterém uvidíte kastraci v detailním záběru, plačícího dědu při sovětské hymně a jeho vnuka, který ve stejnou chvíli obdivuje ženské vnady, dále gangstera balkánského stylu, jenž má za domácího mazlíčka „slepici“ zabalenou v lesklém alobalu, kterou ve volné chvíli chodí obšťastňovat, a když už mu „nemá co dát“, tak ji zastřelí, když pak nemá slepici, tak nepohrdne ani krávou, a který plánuje postavit nové Světové obchodní centrum, první [World Trade Canter] v Srbsku, samozřejmostí jsou pitky s bratranci, jinými slovy velkým a malým skinheadem, kdy při rozsypání dědova popela se musí pít ještě víc, no, a co by to bylo za film, kdyby každý nebyl ozbrojen alespoň nějakým menším samopalem, kdyby tam nebyl trabant předělaný na limuzínu, plány na dovolenou s [Al ekskluzív:], prodej krávy za účelem nákupu náboženské ikony, typicky limonádová love story v kulisách supermoderní a pokrokové srbské školy, slečny v apartních slamáčcích s nezbytnou dírou na culík, nemůže chybět večer ve stylu Divokého západu aka Do města přijel novej šerif, s tím spojená nutná ztráta panictví s učitelkou, které nestačí plat ve školském sektoru, a tak si musí přivydělávat v bordelu, a která je zároveň matkou Tsaneho vyvolené, pokud to ještě někomu nedošlo, tak Tsane je Hlavní Hrdina, chcete-li Hlavní Postava, malování fresek na strop Sixtinské chalupy za zvuků čerstvě zhotoveného kostelního zvonu, soutěž párů v karaoke a jejich artové ztvárnění hitu The Winner Takes It All od kultovní švédské popové kapely, kdyby někdo nevěděl, tak se jmenuje ABBA, profesionální seskok padákem za účelem okouzlení vysněné ženy, vizionářský nápad o přestěhování dvojčat z New Yorku do Srbska, to už jsem asi zmiňoval, ale tak princip opakování zdůrazňuje pointu, záchrana lásky ze spárů krvelačných kuplířů, bratranec použitý jako beranidlo při narušení statiky hospody/bordelu, závěrečná kastrace šéfa zločinného syndikátu, samozřejmě humánní cestou, neb byl předtím zhypnotizován kolem z bicyklu, předsvatební znesvěcení počestného děvčete v kufru auta ne nepodobného Ladě, pochopitelně za jízdy, a už úplně nakonec tradiční srbská svatba za zvuku zvonů, samopalů a s atmosférou jak na stadionu Marakana při proslulém bělehradském derby v kopané, K.O. od kněze, kterému je narušován pohřeb, rozehnání obou průvodů (svatebního i pohřebního) za pomoci příslušného množství střelných zbraní v držení nepřátel, čti vykastrovaného mafiánského bosse a jeho nohsledů, duchovního ostřelovaného v sudu na dešťovou vodu, akorát tedy v sudu bez dna, a následnou dvojitou svatbu za líbezného Svatebního pochodu Felixe Mendelssohna – Bartholdyho feat. srbský Corleone, tedy profi zvuk Dolby Digital 5.1 bomb dopadajících na provizorní obřadní síň, chcete-li kapličku, respektive výše zmíněnou chalupu se stropem (a nejen jím) od Michelangela, toho času malované venkovským vynálezcem, ale i tato posvátná chvíle se musí přerušit, neboť starší z ženichů musí odklopit kupoli s pravoslavným křížem, vysunout podomácku vyrobený raketomet, a chopit se řešení situace a tady bych mohl konečně udělat tečku a pokračovat dál. Mezitím má jeden zloduch smůlu, protože se jeho obavy ukázaly býti více než opodstatněnými a náhle se zhmotní v noční můru každého myslivce, čili ho znásilní divoký kanec, chcete-li divočák. V té chvíli vykastrovaný boss nasedá na rakev s nebožtíkem uvnitř a rozjíždí se z kopce za účelem zlikvidování „vyjebaných sedláků“, jen nepočítal s další pastí jak z filmu Sám doma a skončil v propadlišti dějin. Ještě než se vydáte psát oslavný komentář na ČSFD, volat s až dětským nadšením v hlase svým přátelům, rodinám, kolegům, milencům, milenkám a tak dále, tak se dozvíte, že anděl nosí „три полоски, трипа три полоски, хард басс тусовки, адидас кроссовки“, vypadá jak ranně socialistický Batman a zajímá se o výsledky Italské ligy. A to v ní v tě době ještě nehrál Сергеј Милинковић-Савић, tedy srbský Zidane. A tímto šťastným koncem, kapitalisticky řečeno [Hepy Jendem], nám končí Kusturicova provokace tradičního filmu a pseudointelektuálních kruhů, které se kolem filmu shlukují. Skvělé a zběsile zábavné - tento pocit se ve vás bude s každým dalším zhlédnutím jen umocňovat. A do toho všeho si ještě přidejte nekompromisně barvitý balkánský folklór, zejména hudbu v provedení Lidového umění technického svobodné republiky Srbsko a jeho podřadných, chtěl jsem říci integrálních území (Bosna, Černá Hora a Косово je Србиja). A ještě bych skoro zapomněl na takového netradičního vypravěče, i když tedy nic nevypráví, a to srbského rytíře poletujícího tak, že by z toho Christian Bale „zledgerovatěl“ závistí. __ Нож, жица, Кустурица! __ „Děda říkal, že první co ojel, byla kráva a všechno ostatní potom už bylo za nula bodů… Šéfe, za prachy vojedu i divočáka, ale nechci, aby divočák vojel mě… Šéfe, to bude paráda jak sex se štikou … Dej si radši pozor na divočáka.“, „Tohle bude první dílo srbské firmy na bourání uvnitř - zbourají i pyramidy. … A proč pyramidy? ... Jsou staré, co s nima, překážejí Američanům na cestě pro naftu, jakmile vyhlásí tendr, pyramidy budou pryč. Pokud něco stojí v cestě pokroku a demokracii – bourej.“

To si člověk říká, že už viděl všechno, a pak si pustí Mrakodrap. Kde Dwayne Johnson skáče s „jednou“ nohou do dálek, do kterých Jenda Železný házel oštěpem, proskakuje všude možně těmi nejméně pravděpodobnými způsoby, no, a hlavně drží most – to je pro mě vážně hláška roku. Člověk si celou dobu myslí, že to je parodie na akční filmy, ale ono to je myšleno vážně, holt je vidět, že to bylo točeno primárně pro asijský trh. Ale co, sice se za ty tři hvězdy stydím, avšak bavil jsem se slušně.

Naprosto nijaký film, který stojí za zmínku jen díky tomu, že zde debutovali dva z našich největších hereckých velikánů, a to Rudolf Hrušínský a Josef Kemr.

Po narativní stránce docela rutinní dobrodružný film, který táhnou nahoru Roger Taylor se Stewartem Grangerem, ale sráží ho dost předvídatelný děj, k čemuž výrazně přispěla místy zvláštně vedená režie Richarda Thorpea, a hlavně nepříliš povedený melodramatický pokus o vykreslení milostného trojúhelníku, kde se nějak nedaří výrazněji rozvinout myšlenku o tom - kterak se hodné děvče s andělskou tváří zamiluje do toho „špatného“. Plus rozhodně nejsou ani některé do očí bijící anachronismy, na které si prostě nikdy nezvyknu. A to mi je samozřejmě jasné, že 99% Američanů je ani nepostřehne, takže proč se snažit. Každopádně i tak je docela škoda, že podobné filmy jsou tuzemským divákům naprosto neznámé, neb to svižně odsýpá, nenudí a odehrává se v zajímavém prostředí. Slabší tři hvězdy.

Bez mučení přiznávám, že mě předešlé díly vcelku bavily, ale pětka se stala něčím absolutně otřesným, co jsem dokoukal jen s velkým sebezapřením. V podstatě už to ani není film v pravém slova smyslu, ale jen sled více, či méně navazujících rádoby vtipných skečů, které jsou diletantsky poskládány dohromady, a tvoří mimořádně nekonzistentní celek. Pro krále parodie Davida Zuckera je to již jen štempl na skutečnosti, že Scary Movie 4 pro něj bylo labutí písní.

Epická freska mistra Leoneho, ten nejgrandióznější epitaf filmové historie a konečná determinace jeho filmového božství. Brilantně vystavěný příběh o přátelství, jež ani smrt nerozdělí, a o lásce, jíž i mafiáni s absencí elementární morálky podlehnou. Leonemu se povedla naprosto neskutečná implementace snu každého slušnějšího režiséra o filmu, který překlene více generací a hlavně se stane normativním prvkem budoucích děl svého subžánru jako takového. Smekám pomyslný klobouk, odhazuji ho v širou dál a dojetím zamačkávám slzu. V Tenkrát v Americe si sedlo vše takovým způsobem, že si až začínám myslet, že nejenže nosil Leone celý scénář v hlavě, scénář, na kterém pracoval dvanáct let, ale že snad i od první chvíle věděl, koho do jaké byť sebemenší role obsadí, který z komparzistů kdy projde před kamerou, nebo po kterém záběru bude pauza na oběd. Vše je prostě tak explicitně vysoustružené do sebemenších detailů, že jiný pocit z tohoto filmu ani mít nemůžete. Co se týče narativní stránky, tak vůbec nevadí, že střídání doby není nijak obrazově zvýrazněno, neboť tu máme génia Ennia a jeho nesmrtelnou hudbu. Musím se přiznat, že napoprvé se mi to strašně líbilo, ale úplně mě to neohromilo, až při dalších projekcích mě to začalo pohlcovat čím dál víc, objevoval jsem stále nové struktury příběhu, a nakonec se to pevně usadilo v mojí top 10 a v mém srdci filmového fanouška, a dostal jsem se až do dnešního stavu naprostého odevzdání. Jedinou slabinou tohoto mistrovského díla je ta strašně krátká stopáž, neb ty čtyři hodiny utečou jako nikdy. Závěrem bych se chtěl omluvit za tento expresivní komentář, ale dle mého názoru se jedná o jeden z pěti nejlepších filmů historie, o čemž bych se snad i hádal, a tak jsem se „rozněžnil“. __ „Víte, pane ministře, já mám taky jeden příběh. Je trochu jednodušší než ten váš. Před mnoha lety jsem měl přítele. Udal jsem ho, abych mu zachránil život. A oni ho zabili. Jenže on to tak chtěl. Bylo to skvělý přátelství. Dopadlo to s ním špatně a špatně to dopadlo i se mnou... Už spoustu let jsem neměl v ruce pistoli. Nemám zrovna nejlepší oči. Třesou se mi ruce. A já bych vás nerad minul."

To jsem takhle jednou zabrouzdal televizními kanály do neprobádaných vod a hle, nejlepší televize na světě – Barrandov. Ale ne ledajaký Barrandov, milé děti, bylo to slovutné Kino Barrandov. Tam se každý den setkáváme s bezpočtem dech beroucích děl slavných autorů, až mě vždy zaráželo, jak můžou na takové množství kvalitního obsahu sehnat peníze, konkrétněji na ty jistě neskutečně drahé licence, ale holt z reklamy rejžují víc než CBS při Super Bowlu. Každopádně nevím proč, asi nějaká náhlá příhoda mozková, ale nechal jsem to tam přepnuté a dobrou hodinu fascinovaně koukal na tento, ehm, film asi říkat nebudu, to bych se vážně rouhal, ale tak dejme tomu dílo. Během té hodiny se mi nevyhnulo cca 5 reklamních bloků po deseti minutách, což je takový standard Guru Járy, a tedy jsem viděl cca 10 omračujících minut hrané poezie. Ale teď vážně, jen studio Asylum může točit takové sračky, měl by jim konečně někdo vzít ty mobily, smazat stříhací programy z laptopů a nakopat pořádně do nespecifikovaných částí lidského těla, protože tohle je nebetyčná urážka čehokoli, co se kdy v televizi vysílalo. Ale zase jsem toho neviděl tolik, takže hodnotit nebudu, neb jsem třeba přišel o nervy drásající gradaci, kde všechno dalo smysl, a díky tomu jsem to celé jen krutě nepochopil. Ale spíš bych řekl, že odpadu je tady škoda. __ A světe div se, o dobrý týden později opět přepínám programy a na co že to nenarazím. TV Barrandov… to je vážně jiný svět.

Kvalitní scénář, který ale má pár kosmetických vad, úchvatně budované napětí, přesně padnoucí herecké výkony s tak žhavým jiskřením, až běhá mráz po zádech, akorát jen škoda toho, že hudba to občas strhává k lacinosti, méně výrazný podkres by tady sedl mnohem lépe. Každopádně i tak skvělá práce, a kdybych si mohl vybrat jednu jedinou filmovou roli, kterou bych si chtěl zahrát, tak bych neváhal ani vteřinu, neb by mě hned zalarmoval můj Basic Instinkt, a chtěl být detektivem Nickem Curranem.

Čekal jsem nějaký vtipný pohled na to, jak moderní technologie utváří dnešní vztahy mezi lidmi, respektive degenerují jakýkoli prostý lidský kontakt, ale dostalo se mi jen neuvěřitelně povrchní slátaniny, v jaké nemůže hrát nikdo jiný než Majlý Cyprus. Ale bez mučení přiznávám, že to docela rychle uteklo a hvězdu přidávám za fakt, že Demeterovic Mooreně by teda padesát nikdo ani za mák nehádal. Příště si ale při výběru raději dám nejdříve pár facek, abych nepřehlédl evidentně sympatičtější originál.

Pro každého milovníka Čínské čtvrti je tenhle film utrpením a opravdu jen malinkým požehnáním. Vše, čím byla Čínská čtvrť tak dokonalá, tak to vše tady chybí. Filmu nejvíce škodí mdlý děj, zmatečně a neumně sestavený do naprosto nesourodého celku, přílišné tlačení na pilu při snaze o odkazy na klasiku, naprosto nulový hudební podkres, a to vše ve více než dvouhodinovém zcela vyčerpávajícím balíčku. Naštěstí zůstává stále dokonalá atmosféra, Jack Nicholson, který svým hereckým výkonem navazuje na původního J. J., a když jsme pozorní, tak sice zmatečný, ale docela propracovaný scénář. Slabší tři hvězdy.