TheEvilTwin

Po dlouhé době hodně odlišný žánrový snímek, než je v dnešní době zvykem. Clock sází all-in na celkem neobvyklý nápad, kdy žena, která ve 38 letech nechce děti, jde do experimentálního programu, jenž má zajistit, že je chtít bude. Ovšem přístup samotný je celkem zvláštní a mírně se zvrtne. Debut neznámé Alexis Jacknow má precizní vizuální stránku, jejíž prostředí i záběry působí áčkově a na takový "zapadlý" film poměrně vysokorozpočtově, dále šikovnou hlavní herečku a hlavně už zmíněný skvělý motiv, který dodává hutnou, paranoidní a emotivní atmosféru. Občas se povede (v rámci možností) i nějaký jump-scare, ale je pravda, že do hororového žánru film příliš nezabrušuje a soustředí se spíše na hrátky s divákem a dramaticko/paranoidní linii hlavní postavy. Kdyby byl závěr trochu jasnější, byl bych asi spokojenější, ale i tak není nový Clock určitě k zahození a stojí za to udělat si na něj vlastní názor. Uspokojující průměr.

Věřím, že z Hunger Games parodie se dalo vytěžit více, ale i přes celkovou béčkovost se zde pár vtípků našlo. Nicméně i tak je 82 minut stopáže na mě trochu moc…

Poctivý oldschool thriller říznutý duchařinou se sympatickou hlavní hrdinkou, ale nikterak originálním či nevídaným obsahem. Jde z něj cítit řemeslná zručnost, zejména pak v budování atmosféry v domě či samotném závěru a jsem si jist, že v roce vydání mohlo jít dost dobře o událost roku, která dosud nevyšla, ale po tolika letech a zhlédnutých filmech mi zde jednotlivé prvky už nepřijdou jako inovativní, nýbrž všechny v dnešní době už stokrát viděné. I tak ale mohu objektivně říct, že napětím film rozhodně nešetřil a dost jsem si ho užil. Zejména pak musím vyzvednout samotnou finální pětiminutovku, která mě teda skvěle překvapila a natvrdo uzemnila a která filmu vysloužila čtvrtou hvězdičku.

Odpočinkové rodinné pobavení pro všechny věkové skupiny a všechny typy diváků. Yes Man svým nápadem dokáže zaujmout, Jim Carrey v hlavní roli je naprosto perfektní a jeho tvář je v komediích úplně jiná liga než kohokoliv jiného a nejvíc pak musím vychválit zejména humor, který je přirozený, trefný a donutí diváka se od srdce zasmát. Skvělá věc a po dlouhé době trefa do černého.

Zhulenecká zábava, která se zpočátku rozvíjela šikovně a většina humoru padla na úrodnou půdu, ale časem se film tak trochu ztrácel a do závěru dojel jen jako taková “meh” komedie, na kterou po měsíci nejspíš navždy zapomenu…

Povedené překvápko a výjimka potvrzující pravidlo, že někdy se vyplatí jít jako první do neznámého indie filmu. Chválím nápad, kdy svět v budoucnosti je díky změnám klimatu a zvýšení hladin oceánů zaplaven a zůstaly jen 2 “mini-kontinenty” - sever a jih. Ty jsou vzájemně znepřáteleny a po letech vzájemných bojů sledujeme starou základnu v oceánu, ve které je skupina čtyř vojáků střežících okolí a především bombu. Od začátku jde cítit hmatatelné napětí a neustálý hudební podkres dodává filmu velmi dobrou atmosféru, vzájemná interakce a vztahy mezi postavami postupně gradují a ačkoliv se film na první pohled tváří jako scifi, jde ve skutečnosti o plnohodnotné, hutné a vyhrocené mezilidské drama. Tím se dostávám zároveň k mínusům, protože celý tenhle dystopický background filmu je sám o sobě perfektní nápad, který ale tvůrci úplně zazdili a vlastně nám o “novém světě” neřekli skoro nic - místo toho jedou naopak celé dvě hodiny v dialogových kolejích, takže kdo čeká vizuální scifi, ten ať mírní svá očekávání. Pokud ale jde čistě o kvalitu dramatické složky filmu, jsem překvapen a nadšen, protože v tomhle případě 2 hodiny utekly jako voda a já vlastně tohle klábosení hltal do syta. Závěr pak otvírá prostor pro morální a etické otázky a otevřenou polemizaci, ale já osobně od něj čekal lepší rozuzlení. I tak jde ale o slušný nadprůměr, který si pozornost zaslouží.

Klasická přihlouplá oldschool komedie, ze které jde cítit její "mámvpičismus" a je to takový ten ideální kousek na pobavení a zahnání nudy. Většinu času vyloženě nenudí, a ikdyž rozhodně nemůžu říct, že by šlo o objektivně dobrý film, tak pár hlášek a scén se povedlo a na Annu Faris se jakožto milovník Scary Movie podívám vždycky rád. A stejně tak mladá, potřeštěná Emma Stone je taky klenot podobně laděných filmů.

Bože, tohle byl tak skvělý film, že si vlastně ani nepamatuju, kdy naposled jsem z filmu cítil tak pohodovou energii a tak dobrý vibe. Neskutečně zábavná, ale zároveň uvědomělá komedie s pekelně áčkovým obsazením (vážně, doslova každá postava zde je prostě známá tvář), skvěle napsanými charaktery, jejichž vzájemnou interakci a chemii jsem žral od úvodních minut a se strašně fajn průběhem od komediálního začátku až po citelný a nenuceně emotivní závěr. K tomuhle nemám výhrady, už dlouho jsem se totiž u filmu necítil takhle uvolněný a nedokoukal jej s tak uspokojivým pocitem.

Hodně nenáročná, dobrodružná family friendly komedie, která svou cílovku nachází v teenagerech a mladších dětech, ale jinak své uplatnění v kinematografickém poli jinde rozhodně nenajde. Na výraznější zážitek je film až moc plochý, jednoduše přímočarý a nezáživný, ale jako jakási kulisa na pozadí by se asi přežít dal. I tak to ale nemění nic na tom, že 2 hodiny je na tuhle prkotinu až hodně přemrštěná a úmorná stopáž.

Aster a jeho Midsommar a Hereditary, stejně jako celé A24 studio mě až doteď vždy naprosto převálcovali a z filmu jsem odcházel bezprostředně nadšený, ale onen pocit mi zůstal i po týdnech. Z Beau Is Afraid však odcházím úplně rozpačitý, protože rozhodně není to, co jsem čekal. Podvědomě tak nějak rozumím, co zde Aster převádí na plátno a musím ocenit výkon Phoenixe i celkovou myšlenku, bizární styl vyprávění i odvahu a kreativitu, ale 180 minut je prostě sakra úmorná doba a vydržet tohle usedět bylo i na mě moc. Celý film totiž působí jako soubor random scén, kde nic nedává smysl a vše působí až směšně, ale přitom základní pointu divák vlastně chápe. Jen ten závěr a pocit z filmu prostě není tak úderný, jak bych si přál a jak jsem čekal.