MartinS96

Ve chvíli kdy jsem předloňskou 22. míli nedokoukal ani do půlky, jsem měl nad duem Berg-Wahlberg už napůl zlomenou hůl. Touhle detektivně-akční lahůdkou se ale hoši v mých očích solidně revitalizovali. Slušně natočené akční sekvence možná, ale vcelku dobrý, sice nikterak překvapivý scénář, skvěle sladěný casting a skoro až Tarantinovsky trefnou volbu soundtracku jsem opravdu nečekal. Popravdě jsem si myslel, že dny Wahlbergovi slávy jsou sečteny, ale tenhle chlapík má stále co nabídnout a těžko bych vymyslel někoho, kdo by se do role soukromého očka/bojovníka za spravedlnost hodil lépe, když si vzpomenu na Denzela v Equalizeru, jen kroutím hlavou. Jasně, někde zhruba kolem poloviny, kdy jde akce stranou to trochu drhne, ale finální střet to naplno vynahrazuje a skoro mě donutil sáhnout do vyšší police i pro tu pátou hvězdu. Udržel jsem se, ale ten natolik avizovaný sequel do roka a do dne chci mít na stole, teda na Netflixu! „This is Batman business all the way. Got you and big boy over here running through Boston all Robin-ed up. And Alfred over here... You are an enabling Alfred. You gave him the keys to the Batmobile.“ - „The Riv is not the Batmobil.“ - „Well, it serves the same purpose.“ 8/10

Takhle rozporuplný pocit jsem z filmu už dlouho neměl. Když se ohlédnu za touto trilogií, vyjde mi z toho totálně promarněná šance. Vidím za tím strašný kalkul a žádnou koncepční práci. Když chcete budovat tak rozsáhlý vesmír, za kterým stojí šest filmů, nemůžete dělat každý další na koleně a popírat věci, v tom předešlém nastavené. Sedmička je nejvíce podobná starým Star Wars, osmička je pro mě nejlepší film trilogie a devítka hezky vypadající, chytře na nostalgickou strunu hrající bezpohlavní blockbuster. Je tam tolik logických lapsů, že až budou o tomto filmu dělat video na YouTube kanále CinemaSins, nejspíš jím to strhne počítadlo. Nejhorší je, že J.J. to asi tuší, a proto vás nenechá ani chvilku vydechnout, abyste o tom co se právě stalo nemohli ani na chvíli zapřemýšlet. Podobně film zapůsobil i na mě, kdy po skončení jsem dokonce uvažoval o devítce, když jsem si ale uvědomil kolik věcí tam nedává smysl, vyhnil mi k mizerným 7/10. Možná je můj názor v tomhle zpátečnický, ale Star Wars je dílem George Lucase a přestože svoje dílo myšákovi prodal měli ho přesvědčit, aby příběh trilogie vymyslel a na ten zbytek dohlížel. Můj velký problém s tímto filmem je nakládání se Silou. Tvůrci si vymýšlí co všechno je jen možné, nad rámec toho co Lucas v prvních šesti epizodách nastavil. (Neznám a neberu v potaz rozšířený kánon) Zdaleka nejlepší postavou filmu je C-3PO, ostatní se opět nikam neposouvají, popřípadě se točí v pomyslném kruhu. Spolu s Epizodou II nejhorší díl, ale na tu mizernou šestku to u mě pořád stačí. „Never underestimate a droid.“ 6/10

Tento projekt jsem bedlivě sledoval již od samého začátku. Mangolda jsem doteď nenakoukal, ale Bale s Damonem pro mě předznamenávali jistou známku potenciální kvality. Slibnou žánrovku za sedm z deseti. Rozhodně jsem neočekával, že by se mohl souboj Fordu s Ferrari natolik kvalitativně přiblížit v mých očích téměř dokonalým Rivalům. Již po prvním záběru filmu, kdy se mi rozvibroval popcorn na klíně jsem věděl že půjde o velmi intenzivní zážitek. Příběh tohoto filmu se totiž odehrává v době, kdy na rozdíl od dnešních pojízdných vysavačů auta poháněly skutečné motory, ze kterých ten výkon doslova sálal, zachycení tohoto aspketu pak shledávám největším triumfem tohoto snímku. Burácející sedmilitrový Ford ve mě vyvolal podobně naplňující pocit z úžasného kousku inženýrství, který jsem naposledy zpozoroval v Dunkerku v podobě legendárního Spitfireu. Intenzita prožitku z tohoto filmu by tak mohla být větší pouze v případě, kdyby zaměstnanci kina přímo před plátnem spálili sadu gum a k tomu i nějaký ten benzín. Jedna z obav v záplavě nadšených reakcí byla stopáž čítající 152 minut, ta se ukázala být naprosto lichá, ba naopak mě ke konci začalo mrzet, že tam ještě ta půlhodina navíc není, a to se mi opravdu skoro nikdy nestává. Brilantní je jak vykreslení jednotlivých postav, tak i vztahu mezi dvěma hlavními hrdiny, jejich představitelé pak opět ukazují proč patří mezi nejlepší herce jejich generace, skvěle ale hrají i ostatní. Výtek mám opravdu minimálně, jednou z nich je pro mě nepochopitelné chování Mollie v jedné ze scén, další je trochu nerealistický vývoj závodu v Daytoně (ale možná to tak opravdu bylo) a poslední je naprosté vynechání postavy druhého jezdce Kenovi posádky, takhle to vypadá, že celých 24 hodin odjel on sám. Když to srovnám s Rivaly, Howardův film fous vítězí, například hudba v Le Mans '66 je sice dobrá, ta od Zimmera je však geniální. Podobnost vidím i v uzavření filmu, kdy Matt Damon stejně na začátku a na konci odříká filozofický citát, který rozhodně není špatný, Laudův upřímnější monolog na mě ale působil o něco lépe. Docela by mě zajímalo, jak by film vyzněl, kdyby poslední dvě scény byly nahrazeny pouhým titulkem. Závěrem je tak sice ne stoprocentně přesvědčivá desítka, ale jeden z nejlepších filmů této dekády určitě. There’s a point at 7,000 RPMs where everything fades. The machine becomes weightless. It disappears. All that’s left, a body moving through space, and time. At 7,000 RPM, that’s where you meet it. That’s where it waits for you. 10/10

Věděl jsem, že budu brečet a taky že jo. Sice se jedná o běžný, velmi jednoduchý film popisující život jednoho psa a jeho rodiny, je však nenásilně a vřele doplněný o filozofické otázky o smyslu života, jeho naplnění a o životě po něm. Navíc je do něj velice silně zakomponován prvek závodění, který sice občas postrádá jakési ukotvení v realitě, přesto je s ním nakládáno jako s obrovskou životní vášní, která člověka naučí nic v životě nevzdat předčasně. Obecně mě v drtivé většině filmy, které jsou vedeny vypravěčem nějakým způsobem ubíjí, v tomto filmu jsem byl rád za každou větu, kterou skrze hlavního protagonistu Kevin Costner pronese. Navíc se jedná o jednu z nejlépe napsaných postav letošního roku, která se zebe sype citáty, jež by se z fleku dali tesat do kamene jak na běžícím pásu, z čehož je vidět, že se jedná o knižní adaptaci. Zhruba ve druhé třetině pak přichází emocionální ždímačka, kterou naruší trochu slabší podzápletka. Závěrečná část je pak vykonstruována naprosto perfektně, přitom bez prvoplánové scény, kterou by člověk čekal, namísto ní, film končí daleko chytřeji, což mě přinutilo k hodnocení plánovaných čtyř tu pátou hvězdu přidat. „There's no dishonor in losing the race, there's only dishonor in not racing because you're afraid to lose.ׅ“ 9/10

Navzdory pochybným prvním reakcím jsem Grayovi opravdu věřil a do kina vyrazil. Zejména poté co jsem podruhé zkouknul a také docenil jeho dobrodružně-filozofické Ztracené Město Z. Bohužel se ale jedná o docela velké zklamání. Film jako takový jednoduše nenabízí nic zajímavého a nechvalně proklamované monology pro mě zdaleka nejsou jeho největším problémem. Po skončení filmu jsem si uvědomil, že cestování vesmírem je v tomto filmu bráno jako příliš samozřejmá věc, a jeho velkolepost například na rozdíl od Interstellaru na mě vůbec nijak nepůsobila. Vesmírná Sci-Fi bývají buď více filozofická, nebo se prezentují spíše jako blockbustery. Ad Astra ale není ani jedním z toho. Když se snaží o akční scény, které jsou relativně slušně nasnímané, tak většinou nehrají absolutně žádnou roli v příběhu jako takovém a působí spíš jako dramaturgická berlička, aby se v tom prázdném scénáři alespoň něco občas dělo. Rádoby filozofické řeči znějí strašně prázdně, zaměnitelně a bezvýznamně a emocionální scény také vůbec nefungují. Přitom základní příběh ve své podstatě je sice jednoduchý, ale rozhodně není neoriginální, nebo hloupý. Hoytema se sice snaží a většina close-upů s reflexními přilbami vypadá velmi dobře, záběry z vesmíru jsou ale velmi, velmi slabým odvarem toho, co jsme viděli v Intestellaru a ty úplně nejlepší záběry si vlastně film vyplýtvá hned na začátku. Jediným kdo nejspíš nezklamal je Max Richter, jeho nejslavnější skladbě „On the Nature of Daylight“ se sice nic z toho nepřibližuje, ale poslouchá se to docela hezky. 6/10

Nemůžu si pomoct, ale Jan Svěrák je pro mě malý, český ekvivalent Spielberga. Stejně jako božský Steven si ale občas vybere slabší chvilku, jako v případě pohádky o třech bratrech. V jeho zatím posledním filmu, ale opět nacházím ten nesmírně vlídný filmařský styl, kterým mi již zmíněného Štefana tolik připomíná. Moc mi nejde mi do hlavy, že tenhle film v očích filmových diváků a kritiků pro mě nepochopitelně propadl, minimálně ve srovnání s českou tvorbou posledních dvaceti let je to prostě jinej level. Přiznávám chybí tomu nosnější dějová linka, která by film táhla od začátku kupředu, i tak jsem byl schopen v tomto velice jednoduchém příběhu najít miniaturní dějové linky, které se sice nijak zásadním způsobem nerozvíjí, já si s nimi ale ty téměř dvě hodiny vystačil. Největší přednost filmu shledávám v naprosto uvěřitelném prokreslení charakterů, kterých tu rozhodně není málo. Ty jsou navíc ztvárněny všemi herci téměř dokonale, jak jsem v českém filmu neviděl už hezkou řádku let. Největším překvapením je pak Oldřich Kaiser, ze kterého při mistrovsky zkomponovaných záběrech srší charisma o 106. Nevím jestli je to tím, že mi v danou chvíli tenhle film tak sednul, a nebo je (alespoň pro mě) Svěrák zpět a velmi se těším, s čím se tento bezkonkurenčně nejlepší tuzemský filmař od doby Formana vytasí příště. 8/10

Z pozice zarytého SPARŤANA, jehož víkend je jen tak dobrý, jaký je výsledek posledního zápasu jeho milovaného klubu mi bylo hned jasné, že objektivně zhodnotit tento seriál nebude vůbec jednoduché. Stejně tak, když vezmu v potaz, že Slavii se tato sezóna opravdu vydařila. Z pozice milovníka fotbalu jsem za každý takovýto projekt jenom rád, ale po třetím díle (který s spolu s druhým považuji za vrchol téhle série) jsem byl docela zděšen, že budu muset s podobnou těžkostí, s jakou „fandím“ jiným českým klubům v evropských pohárech udělit minimálně čtyřhvězdičkové hodnocení. Naštěstí pro moje klubismem ovlivněné já, kvalita s jakou přicházely další díly dosti opadla. Nadšeně jsem vítal zákulisní záběry, které seriál posouvaly v širším kontextu kupředu, ať už to byly Trpišovského motivační proslovy, které se však později začaly opakovat, nebo záběry z utkání, které běžně v televizi nejsou k vidění, proložené rozhovory týkající se dané situace. Od druhé poloviny pak seriál působil jako nastavovaná kaše, která by se určitě dala výživněji shrnout do tří kratších, než do pěti delších dílů. Mistrovské oslavy, které jsou stejné jak na hřišti, v kabině, ve vlaku i poté opět na stadionu jsou toho jasným důkazem a ze slušně vypadajícího dokumentu o fotbalové sezóně se stává pouze průměrné youtubové video, patřící na týmový kanál. Chybějící objektivita a větší respekt k soupeřům pak zapříčiňuje nemožnost zaujmout nikoho jiného, než fanouška tohoto klubu a větší světovost tohoto projektu je tak spláchnuta do hajzlu. 6/10

Přestože je Tarantino globálně velmi oblíbeným režisérem, jeho filmy prostě nejsou pro každého. Troufám si říct, že tento zasahuje ještě o mnoho menší obecenstvo, než je tomu zvykem, podobně například jako Autozabiják. Důvod jeho nepřístupnosti ale nespočívá v obvyklém problému, který diváky od jeho filmů odrazuje, tedy násilí v nich použité, proto také asi nikdy svojí mámě nepustím Djanga, či Hanebný pancharty. Důvodem, proč tento film není pro každého je jeho vleklé tempo, s opravdu minimálním posunem děje. I scénář vzhledem k délce filmu působí dost řídce a i když mě opravdu téměř po celou dobu skvěle bavil, při druhém zhlédnutí to může být trochu problém. Násilí je naopak v tomto případě minimálně do poslední chvíle na Quentinovy poměry vcelku pomálu, když na něj ale nakonec dojde, fanoušci řezničiny si rozhodně přijdou na své. Zároveň si myslím, že jde o nejvíce komediálně založený film, jaký dosud natočil. Očekávání už jen vzhledem k obsazení musela být obrovská. V hlavních rolích Pitt a DiCapriem, doplnění plejádou více než desítky skvělých herců i v těch nejmenších rolích. Z pozice nejočekávanějšího filmu roku se sice může jednat o malinké zklamání, ale to jen proto, že jsem chtěl už po opravdu dlouhé době vidět nový desítkový film. Jak už bylo ale mnohokrát zmiňováno Tarantino si ten film prostě natočil pro sebe a jeho finální podobě může absolutní desítkové hodnocení dát snad opravdu jen on sám, či nějaký podobně velký maniak do americké televizní formy. Odkazů, které tam na toto téma proběhnou je totiž strašná spousta a většina lidí prostě nebude mít páru o čem je řeč. Přesto je to ale naprosto originální a strašně, strašně cool a velice poctivá filmařská práce, bez zbytečných digitálních výmyslů. Co se týče hereckých výkonů o fous lepší DiCaprio, Brad je zde však za ultimátního motherfuckera, kterému se nevyrovná ani největší akční star té doby. Jediná část která mě trochu znudila je pouze pár minut dlouhá, až dokumentárně vypadající sekvence, po které následuje samotné finále, ve kterém Tarantino opět naprosto vyjebal s historickou akurátností, ale koho to sere? „Anybody accidentally kills anybody in a fight, they go to jail. It's called manslaughter.“ 9/10

První John Wick byl zjevením, druhý malým překvapením, že v případě toho prvního to nebyla jen náhoda. Objektivně je dvojka minimálně po řemeslné stránce lepším filmem, avšak ten moment překvapení stále hraje do karet prvního dílu, díky čemuž se tomu druhému v mých očích vyrovná. Trojka je opět posunem kupředu, jelikož už pro mě ale nebyl v ničem první (dvojka byla první viděný v kině) můžu po prvním shlédnutí říct, že jsem si ho nejspíše užil nejméně. Možná je toho příčinou i to, že jsem si některé scény z předešlých dílů nedávno připomněl, a tak jsem toho byl už trochu přesycen. Každopádně nápadů tady je, že by vystačily na další tři filmy. Akce je o dost více a je to jen dobře, protože „příběh“ je pro mě každopádně krokem zpátky, o ten ale v téhle sérii nikdy moc nešlo. Kromě toho že soubojů je více a jsou zase o fous nápaditější mi přišlo, že jsou prováděny v o dost vyšším tempu, což je pro mě asi největším plusem. Bohužel se ale naplnila se moje obava o hereckých kvalitách Halle Berry, která alespoň nedostala tak velkou roli jak jsem očekával. Za její výkon v akčních scénách, jí patří ale i můj obdiv, i když mě sekvence s bojovými psy bavila zdaleka nejméně. Určitě jsem zvědav na druhé shlédnutí. Přesto, že se v tuto chvíli mám gun-fu tak trochu až po krk, potvrzení čtyřky kvituju. „A fourteen million dollar bounty on his head, and every interested party in the city wants a piece of it, I’d say the odds are about even.“ 9/10

Při vyzobávání Fincherovy filmografie jsem si tento film nechal téměř na úplný konec. Do této chvíle jsem neviděl pouze jeho Vetřelce. Nejspíš to bylo místní hodnocení a to, že jsem o něm od nikoho neslyšel sebemenší zmínku. Tím více mě však překvapilo, jak mě rozemlel. Nevzpomenu si na film, který by v tomhle žánru působil intenzivněji a napínavě od samého začátku do úplného konce. Každý jeden aspekt tohoto snímku funguje jak má. Zneklidňující hudba, pro Davida typický zelený filtr a úžasné kamerové kreace, které si trochu pomáhají digitálními efekty, to vše podporuje neskutečně hutnou atmosféru tohohle survivalu. David Koepp vytáhl také jeden ze svých nejlepších scénářů, i když v něm existuje pár miniaturních děr, které jsou nejspíš jedinou záminkou proč nedat čistou desítku. Thriller je prostě Fincherovo prostřední jméno, to už mu jen tak nikdo neodpáře. „This is what I do. If some idiot with a sledgehammer could break in, do you really think I'd still have a job?" 9/10