MartinS96

Filmový rok 2018 byl pro mě zklamáním. Největší dojem na mě kupodivu do doby psaní tohoto komentáře udělal počin českého režiséra Ondřeje Hudečka o hokejovém turnaji století. Do dalšího roku jsem podle očekávaných filmů vkládal větší naděje a Glass byla jedna z největších. Hned zkraje jsem byl ale v předstihu trochu zklamán prvními ohlasy, které hovořily spíše o kvalitách typu Posledního vládce větru, než filmů ze slibných začátků známého indického režiséra. Vzhledem k proklamovaným kvalitám Shyamalanových novějších počinů se tomu dalo směle věřit. Poté se ale mince trochu obrátila a vzrůstající počet hodnocení dostal film do červených čísel. Nezbylo mi tedy než vyrazit do kina udělat si obrázek sám. Když pominu vcelku obdivuhodnou práci s kamerou (hlavně ostření) a podařenou hudbu, což jsou aspekty přetrvávající po celou dobu filmu, lze moje subjektivní hodnocení filmu rozdělit na tři části. V první půl hodině jsem byl velmi nadšen, zejména tím, jak moc se film podobá Vyvolenému a jak dobře rozvíjí postavu Davida Dunna. Poté se moje zalíbení v film samotný postupně snižovalo, i když musím přiznat že v celkové délce 129 minut snímek téměř ani na chvíli nenudil. Prostřední část filmu si pro sebe doslova urval James McAvoy, který dokáže s využitím snad 20-ti různých osobností člověka stejně dobře rozesmát, jako vyděsit. Ve své roli nezklamává podle očekávání ani Samuel L. Jackson a Bruce Willis je cool jako byl naposledy před více než deseti lety. Závěrečný zvrat mě po o chvíli poté následujícím vysvětlení přišel velmi dobrý, nejen co se týče smysluplnosti, ale také ve způsobu, jak trilogii zakončit. Zvrat, který zvrátil tento zvrat už byl ale fakt navíc a celé to jen dokurvil a je to přesně ten případ, kdy je vidět jak důležité je ukončit film ve správnou chvíli. „This is not a cartoon. This is the real world. And yet some of us still don’t die with bullets. Some of us can still bend steel. I’ve been waiting for the world to see that we exist." 7/10

V případě, že si koupíte novou 4K televizi a chcete zjistit co doopravdy umí, je nejjednodušší vyhledat si na YouTube video v této kvalitě, samozřejmě v případě, že jde o Smart TV. Filmovému fanouškovi, něco takového ale nestačí, v tom případě je tou nejlepší volbou právě Dunkerk. V době, kdy píšu tento komentář, jsem toto právě učinil a bylo to popáté, co jsem tento film od jeho premiéry v IMAXu viděl. I přesto, že Nolanovi s tímto tématem mnozí nevěřili, i tentokrát dokázal, že minimálně v současnosti jej nemá cenu srovnávat s kýmkoliv. Ze scénáristického hlediska, je to spíše krok zpět, to ale dává naprostý smysl, když se vlastně poprvé v kariéře musel držet v mantinelech historické akurátnosti. Příběh je tedy sice jednoduchý a postavy bez zajímavějšího backgroundu, to vše byl záměr, aby vynikl souboj o přežití, ne na úrovni jednotlivců, ale celé masy. Nebyl by to ale Chris kdyby to celé nepovýšil na maximální možnou úroveň, tím že si pohraje s vnímáním času. Na úplně jiný level je zde posunuta audiovizuální stránka, kterou se nebojím přirovnat třeba ke Cuarónově Gravitaci. Zejména letecké záběry dogfightů mezi Spitfiry a Messerschmitty jsou naprosto nadpozemské. Tento film ve mně probudil dvě věci. Tou první je právě obdiv k té kráse létání a věc druhá s ní úzce souvisí. Poprvé až v tomto filmu jsem totiž docenil hereckou osobnost v podobě Toma Hardyho. Teď už vím, že nikdo jiný neumí zahrát to co on pouze výrazem očí. Na kolena vás pak jako obvykle dostane závěr, který silně zabrnká na vaši emocionální strunu. Bezpochyby nejlepší film roku 2017. „Men my age dictate this war. Why should we be allowed to send our children to fight it?" 9/10

Největší trhlinou v tomto autorském projektu Riana Johnsona je jeho hlavní premisa. Cestování časem totiž nedává smysl, zejména pak směrem do minulosti. Čestnou vyjímkou budiž trilogie Návrat do budoucnosti ve které se to tvůrcům povedlo vystihnout dokonale jak smysluplně, tak zábavně. To však není případem Loopera, jenž se snaží být velice chytrý, ale svými nelogickými situacemi si jen podkopává vlastní nohy (člověk potkává a komunikuje se svým mladším/starším já). V příběhu je i spoustu trhlin, například se zde zmiňuje postava, která se ve filmu nakonec vůbec neobjeví a telekineze v jinak realisticky vypadajícím filmu působí jako pěst na oko, přitom nemá hlubší opodstatnění. Všechno se pak snaží vylepšit celá řada známých herců. Jeff Daniels a Emily Blunt jsou téměř bezchybní, dokonce i Bruce je tu OK, ale jde snad o první film, ve kterém mě Joseph Gordon-Levitt vyloženě sral, navíc mi to přijde, že si slušně pohráli s jeho držkou. Pro někoho to může zachránit závěr filmu, který se může zdát šokující. Já ho však prokoukl, což se mi stává velice sporadicky, dosti mi to připomnělo film Predestination, který se mi ale líbil o mnoho více. 5/10

Předně zmíním, že jsem jako první viděl Nolanovu verzi a pro zajímavost si doplnil tu od Norských tvůrců. Původní Insomnie disponuje velmi dobrým námětem, který norští scénáristé přetavili ve vcelku dobrý příběh. Vcelku dobrý znamená, že Nolan se Seitzem, ho pro hollywoodský remake notně vylepšili. Scénář je bohužel v tomto filmu to jediné co lze opravdu pochválit. Snaží se i Stellan Skarsgård, ale když se máte porovnávat s někým jako je Al Pacino, jste prakticky předem poraženi. Ostatní herci se pak svým umem, těm hollywoodským ani zdaleka nepřibližují. Děj se zejména ze začátku velice rychle posunuje kupředu, přičemž zde postrádám zásadní množství scén, kterými tvůrci nový film o mnoho vylepšili. Jiné a pro mě také horší je zde i pojetí charakteru hlavního protagonisty, někomu však to, že je větší svině, než jeho americká verze může vyhovovat více. Nejvíce do očí bijící je ale technická stránka filmu, ve které v remaku naopak Nolan s Pfisterem ukazují svůj obrovský talent na začátku jejich kariéry a posunují tak kvalitu filmu ještě blíže k dokonalosti. 4/10

Kryštof sice začínal jako scénárista, režisérská sesle mu ale sluší čím dál více a za kamerou mu to jde už lépe, než u psacího stolu. Jestli něco nemůžu Falloutu vytknout je to technické zpracování, skvělé akční sekvence jsou podpořeny velmi dobrou kamerou a příjemným střihem. Právě scénář je tím, co u tohoto filmu pokulhává. McQuarrie měl nejspíš příliš velké ambice na to, aby natočil “jen“ skvělý akční film. Jak už někteří zmínili, možná se chtěl přibížit Temnému rytíři. V tomto ohledu se mu to ale hrubě nedaří a jen překombinovává děj, namísto toho aby mu dal větší vrstevnatost. Příkladem budiž, když se uprostřed filmu stane během okamžiku hned několik zvratů. Tím prvním a druhým mě sice potěšil, ale jen proto, aby mě tím třetím rozhněval. Tím však končí moje “hejty“, zbytek filmu totiž představuje velký milník v akčním žánru. Velké zásluhy připisuju také Tomášovi, který před kamerou předvádí opravdu neskutečné věci, čímž jen dokazuje, že je nejen dobrý herec, ale také nejvíc cool kaskadér Hollywoodu. Ne, že bych byl tedy z tohoto filmu “odvařenej“, ale nejen tihle dva si plný počet za poctivě odvedenou práci zaslouží. „You use a scalpel, I prefer a hammer.“ 9/10

Když o tom tak přemýšlím, člověk by se měl asi jednou za čas podívat na špatný film, aby si více vážil těch dobrých. V tomto ohledu mi tento sequel posloužil velice dobře. Přitom první film mi přišel víc než OK, mimo to byl kromě Expendables prnvím, ve kterém spolu hráli Arnie a Sly, což už samo o sobě byla pro fanoušky těchto dvou akčních hrdinů událost. Dvojka ale představuje ve všech ohledech úplné dno toho, co může Hollywood v současné době vyprodukovat. Scénář je hloupý, herci jsou špatní, kamera chaotická, akce nudná a horší vizuální efekty jsem dosud neviděl, ale co se dalo asi čekat od Stevena C. Millera, který ve své kariéře nenatočil byť průměrný film? Jednou to možná tenhle chlapík dotáhne tak daleko, že bude “slavný“ jako Uwe Boll. Opravdu nevím co si od tohoto projektu Sly sliboval, jen doufám, že takhle nedopadne dvojka Creeda. 0/10

Hráčskou hantýrkou by šla Nejtemnější hodina v podstatě nazvat DLCčkem k Nolanovu Dunkerku. Nejen, že popisuje dění na druhém břehu Lamanšského průlivu v tom samém období, dokonce se ve filmu objeví stejná scéna. Je na ní však znát ten markantní rozdíl, když namísto reálných záběrů, po CGI moři plují CGI lodě. Člověka to za to srdíčko prostě nechytí. Podobně na mě působil celý film, i když Gary je ve své roli velice přesvědčivý a toho plešouna si určitě zasloužil. Film má poměrně pomalý začátek, od druhé třetiny se ale solidně rozjede a pan Churchill vám rozhodně přiroste k srdci. Slušné drama o tíze rozhodnutí, obětování, o vůli bojovat a v neposlední řadě o pověstné britské národní hrdosti. „I am still in the privy and I can only deal with one shit at a time. " 7/10

Chápu, že 3D verze s dabingem v malém kině, je asi tou nejhorší možnou volbou, ale od záporů této varianty se úplně odprostím. Začnu pozitivně, digitální zvířátka jsou OK a některé akční sekvence s nimi jsou dokonce super, to je ale asi spolu s přítomností sympatického hereckého dua a deseti vteřinami původní Williamsovy hudby všechno. Zbytek je úplně špatně. Vše začíná u hloupého, předvídatelného, neoriginálního děje a pokračuje nepředstavitelně otravnou hudbou (kromě zmíněných deseti vteřin). Dvě hlavní postavy neprochází naprosto žádným vývojem a postavy vedlejší jsou totálně nezajímavé. Vrcholem všeho je neustálé žití ze slávy Spielbergova veledíla. Jeff Goldblum se ve filmu objeví asi na trojnásobek času co v traileru a nehne se od stolku s mikrofonem. Nesnesitelné je také neustálé omílaní postavy Johna Hammonda a dohadování se o jeho původní vizi. Zkrátka jak už jsem někde psal, s dinosaury se mělo skončit po roce 93, kvalitám filmu, který v tomto roce vznikl se totiž žádný další ani zdaleka nepřiblížil. 4/10

Podle většiny udělal Eastwood masivní chybu, když do role tří hlavních protagonistů obsadil herecky nezkušené, přímo daného incidentu zúčastněné muže. Já s tímto faktem neměl žádný problém, naopak mi přijde sympatické nechat je zahrát si sami sebe. Když pominu první část, ve které jsou obsazeny mladé herecké naděje, není ve filmu zřejmě jediná herecky náročná chvilka, u které by byla jejich topornost do očí bijící. Rozhodně je dobře, že Clint nepřepálil stopáž, a i když je druhá třetina filmu prakticky o ničem stále si držela mou pozornost. Do té doby jsem byl přesvědčen o spokojené šestce, za závěr dávám ještě o bod víc. „I don’t know, man, do you ever just feel like life is just pushing us towards something, like some greater purpose? " 7/10

Zatímco jednu z nejkrásnějších melodií od Johna Williamse poslouchám každou chvíli, Jurský park jsem neviděl snad deset let. Přitom v mládí patřil k mým oblíbeným filmům a na kazetě jsem ho sjížděl několikrát do roka. Byl jsem mile překvapen, když jsem si ho v roce 2018 pustil znova. Nestárnoucí, v té době revoluční CGI strká do kapsy i některé soudobé blockbustery, scénář srší vtipem i nápadem a Spielberg je na vrcholu sil. V té době mu mohl konkurovat snad jen James Cameron, avšak zatímco jeho filmy uměly chytit za koule, ty Spielbergovy vás chytly za srdce, stejně tak, jako se to u mě povedlo právě Jurskému parku. Podobně jako by už nikdo neměl zkoušet točit nové Batmany (protože Nolanovu trilogii již nic nepřekoná), měl by i rodinný blockbuster s dinosaury zůstat u svého prvního nepřekonatelného dílu. „All major theme parks have delays. When they opened Disneyland in 1956, nothing worked!" - „Yeah, but, John, if The Pirates of the Caribbean breaks down, the pirates don't eat the tourists." 10/10