Hlavonozec

Zábavný druh prokrastinace.

Zaručeně se jedná o jeden z nejhorších filmů, jaké jsem kdy viděl. Navzdory tomu, že je to absolutní sračka bez kousku talentované filmařiny, nedá se mu popřít kultovní punc. Navíc, ze všech těch odpadových sranců, které jsem ve svém životě viděl, by mi nevadilo se na Pokoj znovu podívat. Právě kvůli své stupiditě se jedná o perfektně bizarní, komický podkres k hektolitrům alkoholu.

Jo, je to lepší, než ta původní verze, ale desetkrát lepší než 0 je pořád jen 0.

Tohle je přesně to, co jsem chtěl po seriálu 13 reasons why.

Příšerné, ale na druhou stranu, čekal někdo něco jiného než totální provar?

Černotumorní zákulisní scény handicapovaných cynických hudebníků, pro které je černý humor jako Sovětský svaz, nemá žádné hranice a neustále se roztahuje. Jo, tahle parta mě baví od doby, co je promoval Řezník a kreslíři časopisu Sorry.

Tenet ve mě vyvolal spousty rozporuplných pocitů. Na jednu stranu jsem byl pobaven, nadšen, okouzlen. Na druhou stranu jsem byl zmaten, pobouřen, ponížen, zesměšněn a měl jsem pocit, že se mi Christopher Nolan snaží nacpat předmět tvaru i velikosti mexické agáve tam, kam se odváží podívat jen celníci. A z nějakého zvláštního důvodu jsem byl rád. Mám rád filmy, co se s vámi snaží poctivě vyjebat a podaří se jim to. Je spousty filmů, co vám chce vymrdat mozek z hlavy, ale jenom pár filmů, kterým se to skutečně podaří.

Jeden z důkazů toho, že film dokáže překonat knižní předlohu. Klub rváčů je fenomenální zakončení kinematografie devadesátých let. Postavy jsou perfektní a díky tomu, že Edwardu Nortonovi tak nějak chybí osobní identita, dokáže se divák snadno vžít do postavy. Navíc neznám snad ikoničtější roli Brada Pitta, než zrovna Tyler Durden. Film je perfektní kritika tuctové konzumní společnosti, zároveň také ale poukazuje na to, jak šíleně se může zvrhnout hnutí, které zbaví člověka jeho individuality a udělá z něj v podstatě na prosté roboty bez identity.

Doctor Who je pro mě geniální záležitostí hlavně proto, že se nesnaží hrát si na něco, co to není. Nesází na nějaké super inteligentní a nudné zobrazení budoucnosti, jako v případě Star Treku. Všechno je tam spíš tak nějak své, místy hloupé, groteskní a trhlé. Což ovšem skvěle doplňuje charisma a důvtip téměř všech představitelů Doktora. Přesně proto se mi seriál vryl do paměti, protože se jedná o přesně stejný druh sci-fi, jaký nám předvedl Douglas Adams se svým Stopařovým průvodcem po galaxii. Navíc sledování tohoto seriálu způsobuje závislost na theremin.

99% Mechanický pomeranč je za mě absolutní vrchol Kubrickovi tvorby. Masochisticky dokonalá práce s kamerou, skvělými hereckými výkony a práci s hudbou, kdy se mísí klasická hudba smíšená s moderními synťáky, aby tak víc navodila pocit tomu sci-fi prostředí neuvěřitelně doplňuje to nejhlavnější, co pokládám za absolutně geniální u tohoto snímku, a to je hlavní myšlenka filmu. Název Mechanický pomeranč, jako proces, kdy vezmete něco organického a snažíte se, aby to fungovalo mechanicky, skvěle vystihuje to, co se ve filmu děje. To vše dopomohlo k tomu, aby se Mechanický pomeranč stal nejen mým nejoblíbenějším filmem od Stanleyho Kubricka, ale zároveň asi nejoblíbenějším filmem vůbec.