Hlavonozec

Červený drak dokázal (oproti předešlému Hannibalovi) udržet krok s Mlčením jehňátek. Dokonce mám pro tuhle verzi větší slabost než pro první snímek Manhunter z roku 1986.

Byť je to Aronofskeho prvnotina v oblasti celovečerních filmů, nemůžu si pomoc, ale Pí je jeho nejlepší dílo, co kdy udělal (ani Requiem za sen Pí nepokořilo). To nejlepší z filmařiny 90. let (typická hudba, kamera) spojena s tím nejlepším z Arthura C. Clarka doplněno tajemnem. Pí je skvost, Pí je všechno!

Taková verze Carrie pro slaboduché...not great, not terrible. Ale The end of f****** world byl podle mě lepší počin.

Opravdu velká škoda, tohle je nádor v jinak skvělé filmografii Juraje Herze.

144 minut dlouhých jako 13 hodin.

Eggers vytvořil již druhý počin, ze kterého jsem se posadil na prdel a nemohl odtrhnout oči. Patizón s Panem Osbornem předváděli perfektní výkony a pomáhali tak udržet atmosféru hutnou, že by se dala krájet.

Těžko uvěřit, že Dario, samozvaný Master of Horror a mistr Giallo. Člověk, který má na svědomí Suspiriu, Inferno, Přízrak Terroru či Tmavě červenou, má na svědomí i tento ubohý povzdech, který se snaží tvářit jako nefalšovaný italský horror, ale sakra, nemá to žádné aspekty tamní hrůzy. Kde je napětí, kde je pestrobarevná kamera, přehnané barvy v kontrastu s krví, kde je prapodivná hudba, která jenom popudí diváka v tom, že se dívá na něco zvláštního? Místo toho tady máme armádu polonaprcaných psů a povstání bandy fanatiků. Nechápu, že tohle dělá ten samý člověk, co předchozí díly.

Raději bych poskládal všechny pořady Jaromíra Soukupa podle abecedy, a nechal si od Tommyho Wisseaua pouštět proud do bradavek, než si znovu pouštěl tohle 152 minut dlouhé mučení.

I přes zkreslený pohled na samotnou osobu Bundyho myslím celkem povedený kousek.

Po tomhle filmu jsem opravdu potřeboval cigáro.