Hlavonozec

Disney dělá z Marvelu uhlazené blockbustery, které posledních pár let nevynikají ničím. Prakticky víte, do čeho jdete a pokud s tím počítáte, nemůžete být nějak extra zklamaní, a pokud jste extra fanda, dokážete být i nadšení prvoplánovým poctivým fanservisem, který u svých děl nabízí. Zkrátka se jedná o nenáročné popcornové jednohubky. Ale to, co s Marvelovkama předvádí Sony, to je zločin. Jedna hvězda je spíš za výkony Matta Smithe, který celého Morbia táhne na svých bedrech takovým stylem, že si zákonitě musel uhnat houser. Nebýt něj, je to čistý odpad. Absolutně nezajímavý resident sleeper s dialogy které působí tak, že se spolu baví NPCčka z Oblivionu. Je to škoda, protože na Morbia jsem se těšil od dob, co jsem poprvé viděl film Blade. Morbius udělal fatální přešlap, protože daleko horší, než příšerný film, je příšerně nudný film.

Jordan Peele je dle mého názoru pár krůčků od toho stát se jedním z nejlepších hororových režisérů (společně s Robertem Eggersem a Ari Asterem) současnosti, narozdíl od nekonečně glorifikovaného Jamese Wana, který jen reprodukuje tisíckrát používané duchařské scénáře, Jordan Peele dokázal natočit dva skvělé originální horory. Proto absolutně nechápu, kterého chorého mozka s IQ trilobita napadlo na tak důležitý projekt jako Candyman, dát Peelea jen na pozici spoluscénáristy. Celý ten film, navzdory tomu, jak moc jsem se na něj těšil, dopadl jako zasraná katastrofa.

Definitivně nejlepší věc z Pionýrů hororu. Tady není o čem mluvit. Hlas Matouše Rumla je tady fenomenální, a Pavel Soukup, který s tímto kraťasem přišel ještě fenomenálnější.

90% Aby to tu nezačalo pěním nekonečných ód, kterých si v poslední době Seveřan bezesporu užívá, začnu s negativy a problémy, které s filmem jako takovým mám. Je to z Eggersových filmů zatím ten nejslabší? Pro mě osobně ano (ale to je tím, že předešlým námětům nemůže podle mě konkurovat adaptace legendy, která je postavena na jednoduché premise o pomstě, byť je natočena mistrovským způsobem). Je to vynikající kompromis mezi artovým snímkem a mainstreamovým hollywoodským snímkem? To patrně ne, ačkoliv musím uznat, že z celé Eggersovy filmografie je to divácky asi nejvíc stravitelné pro mainstreamové publikum, pořád se nejedná o dokonalý můstek, který by uspokojil adekvátně obě strany. Artovým divákům ubral na komornosti a přidal spoustu akčních a "velkolepých" momentů, a na mainstreamové publikum chrlí spoustu artových scén toho, jak Vikingové a Slované z Kyjevské Rusi prožívali své vlastní náboženství (přesněji řečeno je to točené tak, jak živě a opravdově ho vnímali). A teď tedy k těm pozitivům. Ano, jakkoliv se zdá scénář přímočarý a chabý, téma filmu je staré jako samotné severské ságy (ne-li starší). Příběh o pomstě syna už jsme viděli zpracovaný tolikrát, že už to ani nedokážeme spočítat (ať už vezmeme Hamleta, Poslední Království, Barbara Conana, nebo třeba i Lvího krále), potřebovali jsme zkrátka další adaptaci tohoto tématu? Vzhledem k tomu, jak příšerně většinou dopadají filmy se severskou tématikou nepochybně ano. Od dob filmu Valhalla Rising jsem neviděl film, který by se jen přiblížil správné atmosféře filmu s Vikingy, aniž by nespadl do propadliště klišé a občasné trapnosti. Seveřan je skvělým důkazem toho, že Vikingové nemusí být jen záležitost pro bandu náctiletých metalistů, co masturbují nad seriálem Vikingové, zatímco jim v uších hraje nějaký alfa macho power metal nebo pro latentní nácky. Herecké výkony jsou ve většině zvládnuté na výbornou, ať už vezmu Skarsgarda, Nicole Kidman nebo veleúžasného skvělého Willema Dafoea, který si i těch pár momentů, co ve filmu má ukradl všechnu pozornost pro sebe (chtěl jsem ve filmu sice víc Dafoea, ale chápu, že Eggers nemůže táhnout svou kariéru na jednom herci, obzvlášť, když ho ve svém dalším filmu obsadí do role hlavního antagonisty). Kamera a záběry přírody jsou něco, co mě přikovalo k sedačce jako na jízdě na horské dráze. Atmosféra byla tak mrazivá, že jsem měl v téměř celý film permanentní husinu. A i přes to, jak přímočaře se scénář zdá být, nakonec budete chápat chování každé jednotlivé postavy. Postavy nejsou černobílé a to je zaručeně největší pozitivum scénáře.

James Wan se přestěhoval zpátky do 70. a 80. let, aby nasál atmosféru poctivé giallo estetiky ala Suspiria a na kávu zašel k Davidu Cronenbergovi, aby zpatlal nechutný nádoru podobný humus jako ve filmu Brood.  A světe div se, není to úplná katastrofa. Je to svěží návrat k hororovým kořenům a Argentova estetika z toho filmu přímo čiší. Nicméně nejedná se o žádný zázrak a konec filmu je příšerně uvalený. Je tam spousta momentů, kdy byste nejradši scénáristu pořádně profackovali a úplný závěr je takový Deus ex machina moment, který přišel odnikud.

Je to lepší než ten předchozí omyl, u pár scén jsem se tu i zasmál. Většinu času je to ale pořád strašná nuda. Yates už je podle mě ohraný a celé HP sérii by sedla zase nějaká atmosferická změna (konec s tou stereotypní šedivostí, už jsme si ji užili dost, slušela by tomu opravdu velká změna), jakou přinesl třeba Cuarón ve Vězni z Azkabanu (možná bych uvítal i návrat Chrise Columba, který taky dokázal s Potterovskou tématikou pracovat temně a zajímavě, jako tomu bylo v Tajemné komnatě). Je tu rozehráno strašně moc zbytečných postav, které nám scénárista předkládá jako důležité, nicméně jsou skoro všechny pro příběh absolutně irelevantní (počínaje Scamanderem, konče Creedencem). Pro tah tohoto filmu byli absolutně k ničemu a jejich příběhové linky tam byly tak nějak navíc. Chápu Yatesovu snahu o to vyvolat v několika scénách pocit nostalgie a návrat k Potterovi. Tyto scény měli ale úplně opačný efekt. Spíše mi ukázaly, jak bych teď daleko radši viděl kterýkoliv díl Harryho Pottera, než toto. Faktem zůstává, že Fantastická zvířata měl zůstat jako jeden film, kde se nemělo hrát na velké problémy kouzelnického světa, protože do tohoto konceptu postava Scamandera vůbec nezapadá (není to zkrátka vůbec postava, co by se hodila do nějaké epické války kouzelníků). Yates se z něj snaží udělat hrdinu typu hobitů z Pána prstenů (takoví malí hrdinové na pozadí epických událostí), ale vůbec mu to nejde. Mads Mikkelsen i přes to, že je to skvělý herec nedostal vůbec dostatek prostoru (a tím myslím herecky, protože na plátně je dostatečně dlouho) dokázat nám, že je adekvátní náhrada za Johnnyho Deppa (ba dokonce i za Colina Farrella). Byl bych rád (což se mi asi nesplní), aby byl tohle poslední pokus o tuto sérii a aby se ze světa Harryho Pottera začalo čerpat odjinud a hlavně, jinak.

Příšerné zklamání. Film, který nemá ani začátek, ani konec, ale je to jenom přechodná kapitola pro třetí díl, aby tvůrci vymilkovali trilogii. Halloween z 2018 sice taky nebyl žádný zázrak, ale aspoň dokázal pracovat s postavou Jamie Lee Curtis. Tady je z nějakého důvodu (absolutně neprávem, protože se jedná o jedinou zajímavou postavu v této nové trilogii) upozaděna a místo toho se příběh zaměřuje na bandu dementních NPCček z oblivionu, kteří se chovají, jako kdyby chtěli umřít. Policie, která je neschopná, už je v horroru jakýsi evergreen a člověk si na něj lehce zvykne. Ale policie, která neumí do dva metry vysokého cíle střelit z méně než tří metrů, to je absolutně nová úroveň. Kouzlo starého Halloweenu bylo v tom, že se Carpenter zaměřil na úzký kruh postav, se kterými se divák seznámil, měl k nim za tu dobu vypracovaný nějaký vztah a tím se divák do jejich příběhu vžil a když se dostaly v pozdější fázi do průseru, člověk jim fandil a přál jim, ať se z toho dostanou. Namísto toho jsme dostali téměř dvouhodinový blábol, kde se nám střídá horda postav, kteří nejsou nijak zajímaví, a než se stihneme byť jen naučit jejich jméno, tak hned umřou. S lidmi se tady pracuje jako s materiálem na maso a krev, co má iq trilobitů. Jediné pozitivum tohoto filmu je společná práce Carpentera s jeho synem na hudbě, ale ani to si tu jednu hvězdu nezaslouží, protože byla relativně zajímavá hudba absolutně zastíněna tím dementním a absurdním scénářem. Je to škoda, nejenom, že už se neumí natočit dobrý slasher, ale lidi už ani neumí ždímat ty staré zaběhlé značky tak, aby to bylo zajímavé.

Tady k tomuto kousku nemám slov. Bezpochyby se jedná o nejhorší (ale zároveň i nejzábavnější) film, jaký byl kdykoliv kýmkoliv natočen.

Od první série jsem nic neočekával a vlastně jsem se docela bál, že to skončí absolutním fiaskem, proto mě nadmíru překvapilo to, jak moc mě nakonec (až na pár kiksů) bavila. Proto je pro mě až velkým zklamáním, jak sinusoidně si udržuje kvalitu druhá série. Dvě hvězdy jsou spíš za první epizodu, která byla povedena v mnoha směrech, za opravu charakteru Marigolda a za povedenou bojovou choreografii, kterou Cavill nacvičil. Opravdu jinak žádný pořádný tahač, co se týče postav a charakterů. Všechny charaktery v hlavních rolích jsou pokřivené, nesympatické, chaotické a neměl jsem k nim žádné projevy sympatie. Světlou výjimkou byly postavy Djikstry a Emhyra (byť se v této sérii byli jen v málo momentech). Není to tak příšerné, abych nad seriálem definitivně zlomil hůl, ale stálo mě opravdu hodně sil tu sérii dosledovat. Jak jsem už jednou slyšel, v první sérii bylo pár průšvihů, které ale nakonec nevadily tolik, protože mě celek velice bavil. V druhé sérii je několik momentů, které mě neuvěřitelně baví, ale jako celek je to docela průser.

Opravdu nikdy jsem nečekal, že budu svědkem toho, jak se spider-man rube v jednom filmu s panem Osbornem, Nespoutaným Djangem a s Paulem Bulvou z Klubu sráčů. Doposud jsem to nevěděl, ale toto je přesně to, co jsem si vždycky přál vidět. Nostalgie z postav ze starých spider-manů se mnou šila všemi směry, až jsem si nakonec mezi tou bandou zoomerů v sále připadal jako nejvíc vystříkaný nerd. Jamie Foxx v tomto filmu je důkazem toho, že druhá šance má smysl a navíc dokazuje i to, že ten jeho slizký a nechutný creepy stalker Max byl jediný světlý moment v tom odpadovém Spider-manovi z roku 2014. Alfred Molina mě sice na film velice navnadil, ale ten, kdo si sebral veškerou mou pozornost pro sebe byl Willem Dafoe, který z mého pohledu předvedl nejlepší herecký výkon ze všech MCU filmů, co doposud vznikly. Film v podstatě nemá hluché místa a furt se něco děje. Humor byl spíše trefný a nespadal moc do trapnosti. Akční scény byly akční a dramatické scény byly dramatické. Co víc si přát? Tom Holland navíc konečně uplatnil svůj herecký um tím správným směrem a konečně předvádí, že kromě toho vtipkujícího (skoro až deadpoolovského) ukecaného nerda, umí zahrát i plnohodnotného spidermana s nějakými tragičtějšími náladami. A opravdu jsem dlouho nezažil, že by u nějakého komiksového blockbusteru celý sál nadšením tak 6x zatleskal. Tím vším se tady tento počin stává nejen nejlepším spider-man filmem s Hollandem, ale nejlepším spider-man filmem od dob posledního spider-mana Tobeyho Maguirea.