špaček421

Zábavný western, který na začátku vypadá na temnou mstitelskou jízdu, poté se změní v klasiku boje drobných zemědělců vůči bezskrupulóznímu magnátovi, aby se do toho nakonec vnesly bohužel i komické prvky. Ale spíš se mi to líbilo, i díky Lawrencovi, který se mi tu snad poprvé opravdu zamlouval, a hlavně jeho hippie kamarádovi, který je neskutečně cool. Škoda snahy o modernost (včetně hudby), do které se nedopatřením vneslo i pár anachronismů, jako třeba podprsenka. Jinak opět nerežíroval Klimovsky, který patrně nikdy nenatočil vůbec nic, byl uveden jen ze smluvních důvodů, ve skutečnosti režíroval Sergio Bergonzelli.

Další špagetové céčko s nezajímavým Gabrielem Tintim, mužem jednoho výrazu, v hlavní roli, a minirolí Guye Madisona, opět coby střílejícího kněze, kterého si později zopakoval v Girolamiho Reverendu Coltovi. Jediné, co za něco stojí, je asi titulní Umilianiho písnička, kterou taky použil o tři roky později v Souboji: Django vs. Sartana. Mimochodem, tento film je už z roku 1967.

Náckové, vlkodlaci, Sybil Danning a Nicolas Cage jako... FU MANCHU!!! Z těch falešných upoutávek asi nejslabší, ale pořád sranda.

Vlastně to ani není moc western, ale příběh (údajně na základě skutečných událostí ze Španělska počátku 19. století) zaujme i tak. Zuří občanská válka, všude smrt, zkáza, nemoci. Každičká naděje je zašlapána do země, třebas i krutostí lidí lpějících na tradicích a odmítajících se přizpůsobit. To, spojeno s všeobecným strachem, způsobí smrt syna hlavního hrdiny. Ten se samozřejmě chce pomstít. Škoda jen, že George Hilton v hlavní roli občas přehrává. Jinak by to bylo o dost lepší. Hrdinové i po obrácení k temné straně zůstávají sympatičtí, ač se kvůli zkratkovitosti o nich ani moc nedozvíme, naopak o padouchovi ztvárněném vynikajícím Ernestem Borgninem se dozvíme dost na to, abychom ho pochopili. Ale ani on nemá dost prostoru. Tenhle příběh si zasloužil aspoň dvě hodin, takhle to bylo moc uspěchané (běžně dostupná verze má jen 90 minut).

Modré světlo a Žhavé výstřely 2 mi zabránily brát cokoli z tohohle filmu vážně. Jenom škoda, že se moc nepředvedl ten maník s plamenometem. "Vzdejte se, budete mít spravedlivý soud!" "Co ty na to, Johne?" "NASRAT!!!"

"Chci to... co chtějí oni... a všichni hoši... co sem přijdou... aby tu položili život. Já chci... aby mě moje vlast... milovala tak... jako já miluju ji! To je to... co chci!" Co roztahal Chuck do tří filmů, vystačí Stallonemu v pohodě na jeden lepší. Oproti jedničce je to strašná degradace, ale je to sranda. Výbušné šípy rulez. A Jašin taky.

Guy Madison coby mstitel. Vlastně ne. Rik Battaglia coby hlavní padouch. Ačkoli tam má taky asi pět minut. Peter Martell se pro změnu celý film jenom snaží neumřít na zranění, které utrpěl ještě před začátkem. Celé je to nudné, šedivé a vyloženě špatné. Přehnaná násilnost všechno jenom podtrhuje.

Předleonovský spaghetti western se vším, co od takového filmu čekáme. Jasný, kladný hrdina, zákeřní padouši, krásná dívka, veselý chlapec, plno dobrodružství, minimum brutality a na konec dokonce přijede kavalerie, aby všechno zachránila. Nejlepší je samozřejmě Morriconeho hudba, z herců nejvíc zaujme Horst Frank coby padouch, kterého si ovšem neužijeme tolik, kolik bychom chtěli..

Asi se podivíte mýmu hodnocení, ale mně se to docela líbilo. Jako komedie teda. Vezměte si tohle: Franco Nero je bílý ninja, mistr bojových umění! (Ovšem při akci ho zastupuje kaskadér, který má poněkud jinou figuru než Franco.) Proti němu je banda padouchů, kterou tvoří homosexuální šéf trénující ve volném čase akvabely, jeho poskok, který připomíná Smitherse ze Simpsonových, chlap připomínající křečka s hákem místo ruky, kterým, pokud ho naštvete, vám natrhne koule (Nero mu pro změnu vytrhne ten hák). Nero sbírající pušky, Nero v převleku za sekuriťáka, Nero vzpomínající na chvíle z války (mimořádně patetické scény. A pak je tu černý ninja, Sho Kosugi, a jeho démonické pálení chatrčí. Vážně se to brát nedá, ale tohle rozhodně vedle Přání smrti 3 a Nezvěstných v boji 3 patří mezi ty Cannonovky, na který určitě ještě někdy mrknu. Snad se budu smát stejně jako poprvé.

Winnetou goes spaghetti! Ač režisér Reinl zůstal stejný, styl se změnil aby odpovídal dobovému vkusu, více detailů, otáčení kamery, je tu víc prašných stepí než zelených luk a i obsahem je ten film drsnější. V Pokladu na Stříbrném jezeře si nedokážu představit scénu bičování zajatce, zastřelení muže úpícího pod povaleným vozem či pokus o rozčtvrcení koňmi. Tady se toho dočkáme. Stejně tak útočných včel či zabití několika banditů jedovatými hady. A na konci zase efektní výbuchy. Barker a Brice se moc nezměnili, Hawkens bohužel zblbnul, stejně jako Castlepool. Karin Dor vypadá oproti dřívějšku poměrně vyžile, Rik Battaglia naopak s neoholenou bradou ještě více zdrsněl (ale v první svojí scéně má z nepochopitelných důvodů knír?). Ale upřímně, ze všech Vinnetouů mimo hlavní čtyřku je tenhle asi nejlepší. Pořád průměrný, ale asi nejzábavnější a nejmíň debilní. "Zemní plyn." "To je dech velkého Manitua."