Il figlio di Django

Od fenomenálního úspěchu spaghetti westernu „Django“ (1966) toto jméno filmoví tvůrci ždímali, jak se jen dalo. Vzniklo bezpočet snímků s touto postavou, ale ani u toho nezůstalo. A zrovna tento snímek je toho důkazem, neboť postava Djanga je za celý snímek pouze v úvodní scéně. Ano, příběh je o synovi Djanga jdoucího v jeho stopách. Avšak příběh má klasickou dějovou šablonu o pomstě, který od všelijakých ostatních ničím nevyniká. Pro diváka neznalého tohoto subžánru se může zdát snímek zajímavým, ale fanoušci spaghetti westernu nadšení prostě nebudou. Výprava je, jak má být. Kladná postava je hrdinou, bandité zákeřní a lstiví, šerif je spíše pro okrasu a finálová přestřelka je hodna westernového zadostiučinění. Nebýt postavy Djanga, který spíše působí jen jako reklamní magnet, se jedná o zcela průměrný snímek, jakých je většina. Nepřekvapí, nenadchne, ale jako filmová *rodokapsová* zábava postačit může. (30.04.2023)

Příznivci šílených střihů a bizarních sestřihů si přijdou na své. Klišoidní příběh a hlavně zoufalá režie. Jak smutné vidět Guya Madisona v takovémhle filmu. V rámci žánru za 2. (28.02.2020)

Další špagetové céčko s nezajímavým Gabrielem Tintim, mužem jednoho výrazu, v hlavní roli, a minirolí Guye Madisona, opět coby střílejícího kněze, kterého si později zopakoval v Girolamiho Reverendu Coltovi. Jediné, co za něco stojí, je asi titulní Umilianiho písnička, kterou taky použil o tři roky později v Souboji: Django vs. Sartana. Mimochodem, tento film je už z roku 1967. (02.05.2015)