špaček421

Po téměř třech letech jsem si to zopakoval a je to ještě lepší, než jsem si to pamatoval. Námět je výborný (oni Aischylos ani Euripides nebyli žádný béčka, že), scénář dobře zpracovaný a převedený do westernových kulis. Ani na chvilku jsem se nenudil, jak už jsem psal výše, krátká stopáž a svižné tempo dělají svoje. Baldi se nikde nezdržuje a všemu je věnovaný prostor tak akorát. Taky je dobře po tý spoustě béček vidět film, jehož tvůrci měli adekvátní rozpočet a tak je výprava bohatá a kompars početný. Kameramanovi se pak daří dělat z toho všeho krásný, téměř až umělecký obrázky. Hudba je výborná, a divím se, že Roberto Pregadio nedělal hudbu k víc westernům (nebyl to jenom tenhle film, ale moc jich nebylo). Jenom k některým hercům mám výhrady. Leonardu Mannovi, Albertu De Mendozovi a občas ani Lucianě Paluzzi jsem jejich výkony moc nevěřil. Mann, ač trochu vypadá jako vyoraná myš, je celkem uvěřitelný v drsné poloze, ale s emotivnějšími scénami už je to horší. S De Mendozou mám problémy takřka všude, nevadil mi snad jenom v Nešikovných rukou, ale ty už si moc nepamatuju (a pak v Pošetilosti mocných, kde skoro není). Jinak mi připadá jako herec jednoho výrazu ve tváři. Zato Pietro Martellanza a Pilar Velazquez byli skvělí. Z vedlejších rolí bych zmínil bez vousů snad ještě odpornějšího Piera Lulliho snad ve svojí nejlepší záporácký úloze, co jsem ho viděl, a Luciana Rossiho v poněkud překvapivé roli slabošského, ale oddaného obchodníka. Celkově si myslím, že to je jeden z nejlepších spaghetti vůbec, bohužel dost opomíjený a nedoceněný.

Po druhém zhlédnutí je jasné, že oproti rutinně natočenému originálu, na který by se bez Waynea, Strothera Martina, Roberta Duvalla či Dennise Hoppera snad ani nedalo dívat, je remake ve všech směrech lepší. Už ani neortodoxní konec mi nevadil. Jeff Bridges, Matt Damon i Hailee Steinfeld podali výtečné výkony, Josh Brolin jednoznačně překonává v roli Chaneyho Jeffa Coreyho. Oproti originálu se film nikde nezdržuje s Mattiiným vyřizováním obchodů a jde rovnou na věc, a k tomu přidává pár zábavných scén, které v původním filmu nebyly (oběšenec, doktor). Pokud obě adaptace vycházely především z knihy, originál se od ní odlišuje jen v detailech. Vše je ale lépe podané zde.

Tohle bylo celkem dobrý. Takový obyčejný špageťácký béčko. Jednoduchej příběh, dostatek akce, pěkná hudba, ucházející herci. Hlavní představitel sice vypadá spíš jako italská popová hvězda, než jako kovboj, vadil mi otravnej mexickej poskok, ale zas tam byla dobrá sexy mrcha Rosalba Neri, do který se tam zamiloval snad každej chlap včetně papouška.

-Jak se jmenujete? - Biddl. -Tak, pane Bidlo... -Ne, Biddl. - Tak, pane Biddl, podejte mi židl.

Francouzi byli v 50. letech opravdu machři. Film trvá dvě a půl hodiny, přesto nestihne nudit. První hodinka je sice slabší, jenže to, co přijde pak, vyrazí dech. Čtyři muži na nebezpečné silnici, vezou nebezpečný náklad (nitroglycerin), který může každou chvíli vybouchnout, stačí nepatrný náraz. Veškeré napětí vychází z toho, co se může stát. Žádné násilí (jediná krátká bitka), žádné čistě záporné postavy, největší překážku si hrdinové vezou s sebou. Postavy nejsou ani černé, ani bílé, jejich charaktery se v průběhu děje mění. Co se týče herců, mladýho Yvese Montanda jsem málem nepoznal, Charles Vanel, kterýho jsem vůbec neznal (jako většinu herců tady), mě hrozně překvapil, ostatní taky dobrý.

Nafoukaný snobský spisovatel si pozve domů milence své ženy, sebevědomého italoangličana. A rozhodně nejdou pít čaj. Spisovatel miluje drsné hry, ovšem milenec také není žádný slaboch. Celý film stojí na skvělém hraní Laurence Oliviera (už chápu, proč je tak legendární herec) a Michaela Cainea. Nikdo jiný ve filmu nehraje, ten celý patří jen jim. Jediná výtka je, že to mohlo být kratší. A pak taky určité zvraty šly odhadnout. Jinak hodně dobrý.

Starý zlatokop Sam Cooper najde zlato, jenže ho v tu chvíli zradí parťák. Sam je nucen ho zabít, a protože sám všechno zlato neuveze, musí si najít parťáka, kterým se stane jeho syn Manolo. Jenže brzy se něco zvrtne a k dolu se nevydávají dva, ale čtyři. Vlastně to má se spaghetti westernem společnou jen zem původu a pár představitelů, jinak je to spíš podobné klasickému westernu. Na italowestern (k tomu se scénářem Fernanda Di Lea) je to poměrně málo akční, spíš zaměřené na charaktery postav. V hlavních rolích Van Heflin jako starý dobrácký prospektor, potom Gilbert Roland jako jeho bývalý kámoš, ovšem má s Cooperem nevyřízené účty, Klaus Kinski jako typická krysa a George Hilton jako Cooperův "hodný" syn. Hlavní čtyřka silná, příběh zajímavej, ale nataženej, na hudbu se dá zvyknout, ale stejně na víc jak na 3* to nevidím.

Klasická spaghetti komedie s Budem Spencerem v nejlepší formě, spoustou rvaček, zajímavých nápadů (nasazování brýlí před rvačkou), ale i s příběhem, kde nejde primárně o bitky - Spencer (neumí střílet) utíká před Jackem Palancem (nejrychlejší střelec na Západě), protože se omylem vyspal s jeho sestrou (myslel, že je to děvka), a Palance chce, aby si ji Spencer vzal. Spencer se ujme malého sirotka, kterému patří pozemek u města Westland, odkud je ale všichni chtějí vypudit, protože pozemek skrývá jakési tajemství. Co nesedí moc dohromady, je zápletka s Palancem a jeho zneuctěnou sestrou a návštěva Spencera v bordelu, a proti tomu postava malého přemoudřelého kluka, která film dělá spíš pro děti. Zajímavá jsou jména hlavních postav (Coburn a Bronson). K tomu pěkná hudba (a písnička) Luise E. Bacalova. Slabší 4*.

Nejlepší film Beatles. Ještě ujetější, než Help, ještě vtipnější, než A hard days night. Sice jenom animovaný, praví Beatles se objeví až na konci, ale to nevadí. Jsou tu jejich nejlepší songy z let 1965 - 1968 (Sgt. Peppers Lonely Hearts Club Band, Lucy In The Sky With Diamonds, Nowhere Man, Eleanor Rigby, All you need is love, When I'm Sixty-Four, Hey Bulldog, samozřejmě titulní Yellow Submarine). Děj je sice pitomej, spíš jsou to epizodky (Moře příšer a Moře děr vedou), ale vůbec to nevadí. Stejně si člověk pana Nikoho a Modrý Hnusáky oblíbí. Jak je u filmů Beatles zvykem, nejvýraznější roli tu má Ringo a nejvíc vzadu je George. A kreslenej Paul je větší sympaťák, než ten pravej.

Ten film se snaží bejt tak stylovej, až je to příliš. Kamera se neustále klepe. Má být vidět detail tváře hlavní postavy, místo toho se občas objeví, protože kamera sebou škube všude kolem. Akce je až přehnaná, postavy (zlý dozorce plivající do jídla) nevěrohodné, hudba přehnaně dramatická. Příběh se snaží lidem vnutit, že Kájínek je nevinný. Takže na konci zjistíme, kdo to ve skutečnosti byl (tu postavu si nejspíš vycucali z prstu), ale co nezjistíme je proč byl obviněn zrovna Kájínek. K hercům - bezpochyby nejlepší Vladimír Dlouhý. Uvěřitelný jak milující dědeček, tak největší hajzl pod sluncem. Vilhelmová otravná. Hlavního hrdinu by musel hrát někdo jako Steve McQueen, aby bylo dosaženo toho, o co se režisér snažil (sympatickej drsňák), čili rusák Lavroněnko nic moc. Obzvlášť ruší postsynchrony, ale mnohem víc u Boguslawa Lindy (který tu navrch nemá co hrát).