Pierre

♫Vlak poslední odjiždí, a jehlu vpích mně do hýždí♪♫  Ach, jak  výstižně tato píseň  podbarvuje  celý film.  Na jaře jsem zhlédl první spolupráci Svěráka+Olmera ,,Co je vám doktore´´, která mě zrovna nezahřála na srdci, ale zůstala mi z ni téměr nezapomenutelná hořká pachuť. A stejně jako v Doktorovi tady  na mě jako na mladšího ročnika  dokázala ta upachtěná doba socialismu poctivě dýchnout. Ba, tohle už je hotový dokument! Otrávná vstávaní, šedivé kanceláře, trapné vtipy, uchechtané staré sekretářky, přizdisraní zaměstnanci...Ufff, tohle všechno, fakt nechcete. To se pak  vlastně čemu divit, že v takovém marastu se dokázal hlavní hrdina pouze kvůli jedné atraktivní osobě mállem zblaznit....Ze  Zdeňka Svěráka jsem  snad poprvé neměl  pocit Zdeňka Svěráka, ale Zdeňka Svěráka  přizpůsobujícího se svojí postavě. Na svérázy a milovníky žen jsme v jeho podání zvyklí, ale na takové posedlé tragédy fakt ne. Svěrák tady ale definitivně dokazuje, že je lepší herec než kdejací profesionální herci (:D). Poradil  si s tím opět skvěle a i díky němu je v hlavní dvojici i kus pravého jiskření, a v celém filmu i pár úsměvných prvků, byť  Svěrák tentokrát dokázal výborně i ten závěrečný smutek v minimalistickém podání...a po celou filmu vystihnout ten permanentní  vnitřní neklid své ústřední postavy, který skvěle podpořil  Olmer svým tehdejším režijním zajímavým stylem, který si ponechal od Doktora, a možná jej ještě rozšířil. Stejně jako v Doktorovi je zde občas skvělá subjektivní kamera. Novým zajímavým motivem jsou předely scen,  snové sekvence, explicitní zobrazení myšlenek....To skvěle vystihují rozpoložení hlavního hrdiny,  a jeho posedlost. Občas je pozoruhodné i nasvícení (když například do prostoru svití jenom jedno světlo, ale jinak jsou postavy nenápadné zahaleny do tmy.) Tyhle všechny vychytávky dodělávají  skvěle vytvořenou autentickou atmosférou a ukazují, že později zatracovaný Olmer, dokázal být  pozoruhodný glosátor doby, a tady to splnil, jak obsahem o krizi středního věku, zoufalém novém vzplanutí, tak i atmosférou  socialismu a svéraznou filmařskou formou.  To všechno se skvěle doplňuje,  vytváří velmi působivý výsledek a závěrečnou zvláštní pointou s opětovným vyslovením přání kávy nabere zajímavé vypointování. (Ale vždycky jsi řikala, že je nezdravá - když na mi máš chuť). Opravdu hodně dobrý film. To vyznění mi možná přišlo emociálně pestřejší než u Doktora, kdy jsem cítil hlavně depresi....tady to bylo takové všelijaké, ale za mě snad nejvíce atypický film se Svěrákem a další z filmů tohoto podzimu (:D) Před pěti lety jsem dal Jako jed jednu  hvězdu (hodnocení jsem pak smazal, čekal jsem prostě něco jiného), dneska dávám velmi silné a upřímné  čtyři a děkuji. Hlásím velký zážitek a dal bych i víc, kdybych si to neschovál na padesátku.  Ona ta šedivost života má asi bohužel, co říct i v dnešní době.   MY TADY ŽIVOŘÍME I BEZ NOŽŮ.  

CO PIJEŠ? ANI NEVÍM...Tak abych navazál na koment ke Casinu musím opět zvolat: Cože? Tak tady má James Bond čtyřicet let zavedený nějaký oblíbený nápoj,  minule mu byl ukradený a teď už ani neví, co lemtá? Jen aby chlapec s takovou brzo nepřešel na rajčatovou šťávu.  A celkově nějak stagnuje... Zatímco minule zvládl přecházet od boření stavenišť, hraní pokeru až po (tentokrát už opravdovou) lásku, tady se v první polovině v podstatě jen neustále s někým neúnavně honí, morduje a cestuje. To všechno navíc bohužel  v zmateně sestříhané akci (i brácha si toho všiml),   které pak chybí vzrůšo (přitom třeba honička na střechách by mohla být super, nebýt prostě toho střihu..), i když je ji dost. A celkově je to dlouhou takové zmatené, uhoněné, hop sem, hop tam. Prostě po Casinu je i pro mě Quatrum zklamaný, Ale po něm  se opravdu bylo na co těšit, takže mě to celkem bavilo, hlavně když se na scéně objevila ta zrzavá agentka s hlasem Vondráčkové (a o skvělý dabing se tady dále znovu postaral Hádek nebo opět Dvořák.) Navíc to je  něčim zase pro změnu možná blížeji klasické Bondovce než minule. Například hlavním padouchem rádobyekologem, co si chce podmanit zásobování vody. Ten mě taky bral. A nechybí samozřejmě ani nějaký ty vychytávky, zajímavé prostředí. Takže Bondovka, která by stačila protřepat, nemíchat, vylepšit akci, a byla  by  zase skvělá. A já se omlouvám, že tenhle koment byl tentokrát tak krátkej.

MARTINI S VODKOU. PROTŘEPAT, ZAMÍCHAT? TO JE MI FAJT JEDNO. Cožéééé?  Tak tady je  40 let zavedený nějaký Bondovský koncept a najednou se řekne, že je to všechno jedno? A Daniel Craig ve mě evokuje spíše mafiána než supergenta a připomíná Vladimira Putina. Chápu, že těmito názory jsem se vrátil o 15 látky a dnes už jsou všechny dávno přežité. Ale nesmějte se mi, když jsem viděl Casino Royale poprvé až dnes po dvaceti Bondovek ,,starého typu´´ bez dosavadní znalosti Craigovek. To jsem pak  podobné  předsudky skutečně měl. I když po zdechlině jménem Dnes neumírej bylo jasné, že je pořeba sérii trochu probrat. A nakonec se vážně nebylo čeho bát....   Černobílý úvod ještě možná závání jistou pozéřinou a samoúčelnou snahou o přílišnou jinakost, ale po titulkové sekvenci jsem zhruba prvních  40 minut takřka zapomněl na všechny ty řeči o novém typu Bondoovek a přišel si jako bych sledoval klasický díl, pouze v zmodernizovanějším kabatě. Sice obecně nejsem  ve filmech příznivcem velkolepých akčních scének ,,pro akci´´, ale tady  jsme přece jen v  Bondovském světě, takže mě ta nadupaná úvodní akce s bagrem a jeřábem celkem bavila a potěšila mě, že nepůsobila tak smrtelně vážně, ba jako by občas pomrkávala i na ty, co měly i mírné zalíbení v bláznivinách, které v Bondovkách nastavil Roger Morre a občas jsem se během té úvodní jízdy i nasmál. A akce na úvod to přece u Bonda nějak nepřekvapí, stejně jako neshody s M, které mu, ale nezabrání dál trvrdošíjně pokračovat v patrání, během toho zbalit zástupkyni něžného pohlaví  a díky té se zase dostat k další stopě. Fakt tady zpočátku vše ubíhalo celkem klasicky, ale pohodově, zvládnutě, nekoukalo se na to už od začátků vůbec špatně. A pak přišla čásť v Černé hoře, kde se Bond snaží v hotelu porazit v pokeru  zloducha Cifru a během toho se sbližuje s kráskou Vesper. V této pasáží se poprvé odkrývají ony změny, ale probíhá to  v překvapívém příjemném komorním napínavém stylu. Při následné sekvenci s mučením již poznamé, že máme, co do činění s oným novým typem Bondovek, kdy sledujeme Bonda na chvíli opravdu ohroženého, sthaného, ale ocenil jsem, že i v této chvíli se vytasil jeden vtípek, který mě odboural. Syrová mučíč pasáž byla naopak nahrazena tou romantickou něžnou, kde se prohluboval vztah Bonda a Vesper a více než kdy dřív najednou žena nebyla po Bonda jen sexuální objekt, ale opravdový předmět lásky a tato pasáž byla rovněž velmi osvěžující s dalším zajímavým zvratem, kdy se chtěl vzdát služby. Finále je rozhodně neejmotivnější (z toho co jsem viděl) celé série a sekvence pod vodou mě opravdu až překvapila, jak byla vynikajcí a silná. Ufff, tak jsem to možná zbytečně dlouhatánsky rozebral, ale účelem bylo sdělit, že jsem sice té  změny Bonda trochu bál (aby to byl ještě Bond), ale Casino ty změny rozvrstvilo velmi přirozeně a pomalu. Navíc se stejně přirozeně a příjemnně měnily i nálady filmu, bylo tady pěkné zaměření na jednotlivé pasáže, které si u žádné starší Bondovky nepamatuji, byť pro mě třeba měli sympatičtjší atmosféru a větší nádhled. Ale tady se zase hezky přejdeme od téměř klasického dobrodružstív na začátku, po komorní napínavé scény, naturalistické mučení až po romantično nakonec...Taková pestrá paleta nikde  jinde u Bondovek nebyla, ale zjistil jsem, že to funguje a že jak se mění nálady filmu, je přirozené, že se mění a odhaluje hlavní postava. Nejprve tedy klasicky neohrožený hrdina, pak hráč, kterému jde o všechno (ale co když vlastně jen o jeho ego?), věčný alfa samec, který je najednou v nebezpečí a pak zamilovaný hrdina, co se na to chce všechno vykašlat. Když se to takhle dobře podalo, najednou mi i takový Bond přišel přirozený, byl jsem rád, že poznávám i další jeho stránky, byť například u pána Moorea bych to považoval za nevhodné a chtěl bych vidět jen toho alfa samce. Takže (já vím, že to všichni už 15 víte, ale...) musím potvrdit, že Casino je opravdu příjemný a přírozený restart v Bondovské sérii. Už ne tak pohádka pro dospělé (škoda), ale na oplátku skutečně živělný film (dobře.), který strčí do kapsy všechny Brosnanovky a Eva Green hravě zahanbí všechny předchozí Bond girl. Och, tak osudová!!  Tak díky, že jste si přečetli text velikosti mexického dolaru o něčem, co už všichni ví.  Ale protřepat, zamíchat? To snad není jedno, ne? A teď...hmmm, půjdeme třeba spát.

(VÍKEND BYL SKVĚLEJ, PODZIMNÍ PRÁZDNINY NA KRKU, RÁD SI ODPOČINU OD SEZENÍ V LAVICI, ALE OČEKÁVÁNÍ VŠELIJAKÝ, NÉLI-MIZERNÝ. NO JO, NĚJAK JSEM SE ROZUMNĚ VYSPAL DO OBĚDA DOKUD TO JDE..A HELE, PAN VČELKA NA DÉČKU! HAHA, TO MĚ DOBŘE ODREAGOVALO. A JDE SE ZASE HRÁT NA KRITIKA.)  Upozornit na kšeftování nás lidí s medem? Jako takové téma by mě opravdu nenapadlo, ale vlastně proč ne?  Je svým způsobem neotřelé (NEASI)  Notabene v animovaném rodinném žánru. Ale tady jsou na animák neotřelé i jiné věci. Milé děti, včely,  dospívající, věčně infantilní jedinci a trpětliví rodiče (JINÉ DIVÁCKÉ SKUPINY UŽ MĚ TADY NENAPADAJÍ. MIMOCHODEM, VŽDYŤ JÁ PATŘÍM DO VŠECH KROMĚ VČEL A RODIČŮ. ), uvidíte piloty upadající do bezvědomí, náznaky milostného  vztahu  mezi včelou a ženou pokus o likvidaci včely plamenem,  podezíraní, že včela je robot, hudebnika Stinga  likvidaci Medvídka Pů (CHUDÁK PRASÁTKO) ,atd.  Tento animák nikdy nepatřil k mým favoritům, ale jako menšímu se mi třeba líbilo  hezké včelí centrum v úvodu (VŽDYŤ SIS Z TOHO NIC NEPAMATOVAL)  a dneska mi v něčem připadala zábavá ta   směsice bizárností. Notabene když se ke sledování přidal brácha, který z té bizárnosti měl permamentní výtlem. Kdybych neměl chvilkového  parťáka, tak je asi tento komentář dost krátky, možná ani nevznikne nebo během deseti minut na nějákýho Včelku zapomenu. Ale bizár může být někdy fakt  fajn, notabene ve více lidech. Pana Včelku bych sice moc nedoporučil jako vyloženě dětský film (i když třeba první půlhodina bude pro děti pěkná), ale spíše pokud se chcete vysmát něčemu výstřednímu s lidmi naladěnými na stejně bizární styl humoru. Až se  jednou (mimo svého bráchu) s dalšími podobnými lidmi setkám, možná zažiju s Panem včelkou ještě celkem zábavný večer a rád se na něj podívám znovu. Možná je tohle další případ, kdy bych měl zapomenout na nějaké další dojmy, uvědomit si, že to je prča, udělat si z prčy prčů, dát z aprílu (JE ŘÍJEN, VOLE) vysoké hodnocení,  a jít dál. Ono by to sem fakt sedlo.  Ale k úplnému stoprocentnímu guity pleasure tomu ještě něco  chybí (PROČ NAD TÍM  TAK PŘEMÝŠLLÍM?) Sice jsem se celkem bavil, ale pokud se díváte sám, musí to být nuda (PROČ NAD TÍM POŘÁD TAK PŘEMÝŠLÍM? Pokud  by Václav Moravec ale udělal duel Včelka Mája vs. Pan včelka  (jdu mu napsat), dal bych i zamýšlenou čtvrtou hvězdu. A to už myslím stačilo. Když pan Včelka poprvé vypadl mrazilo mi v zádech, je to občas sranda, ale ne na skoro  třičetiřádkovou referenci (HLAVNĚ ABY TO PO MĚ NEPŘEPOČÍTAVALI,.) Jak jsem se sem vlastně vůbec dostal? Vy radši užívejte podzimních prázdnin. A nezapomeňte:  VYSAJTE TY KATKY AŽ DO DNA!!! Ale nejdůležitější je bejt volnej jako vosa!  (TEĎ JSI MĚL V TELEVIZI VČELKU....A BACHA, V SOBOTU MÁŠ STARDANCE....DODATEk PO SOBOTĚ: BYLO TO SUPER...TEĎ BYCH SE MOHL JÍT PROJÍT. ALE JO, SVĚT JE PARÁDNÍ, JAK ZPÍVÁ KAŠPÁREK V ROHLÍKU.) 

TY SE NA ŽIVOT JEN DIVÁŠ. Jako si hlavní hrdina při svém filmovém dívání na život nejvíce oblíbil Casablancu, oblíbil jsem si já nejvíce nejspíš  film Jsem nesmělý, ale léčím se. Samozřejmě než pro filmařské kvality spíše pro nostalgii, srandu a pochopení, které mi tento film dal. Netušil jsem, ale že ještě najdu takřka druhé Jsem nesmělý, ale léčím se, akorát na Allenovský způsob. Takže by se spíše hodil název ,,Jsem nežádaný, ale léčím se.´´ (protože Woody a jeho postavy nemají právě zrovna moc problémy s nesmělostí, maximálně s nervozitou.), ale zůstává struktura jednoduchého příběhu o získaní lásky, na který se nalepují různé skvělé  skeče s gagy. Tedy minimálně v první polovině. Líbila se mi dojemná snaha hlavního hrdiny udělat na dívku vždycky, co největší dojem,  a vždycky se před ni snažit. Snad jen na některé Woodyho sexistické narážky jsem  až moc nesmělý. Ale ve druhé polovině mi  Woody překvapivě dokázal občas odkrýt i nesmělejší část své postavy kdy jsem to s ním ještě více prožíval.  Taky jsem musel trochu posunout level svého běžného uvažování a připustit si, že na večeři dvou platonických přátel by mohlo být i něco víc. A co teprve, když si dva platoničtí přátelé sednou na gauč, že? Přesto: někdy jsou podobní Bogartové fakt na zabití.:D   Už v jednom ze svých prvních scénárů  navíc dokázal  nastínit melodramatičtější tón a vážnější témata jako, že kvůli lásce k jedné osobě, můžeme zradit jinou milovanou osobu. V tomhle byl Sam určitě dobrá příprava například pro pozdější slavnější filmy jako Annie Halová nebo Helena a její sestry.  A musím uznat, že v mých očích snad tyto filmy i kapánek překonal..I spojení s Dianem Keatonovou mi sedlo snad ještě více než v Annie. Dobré bylo i vyobrazení upracovaného kamaráda. Woody nakonec dokázal i přes některé sexistictější narážky, nakonec opět připravit velmi zabavný, lidský a příjemný film, kde jsem stejně jako ve zmiňovaném Nesmělém našel i kus pochopení, ještě teď ve mě doznívá, asi ještě chvíli bude, i ve mě vyvolat určité romantické pocity, i když ne takové, jako když jsem v sobotu ve Stardance viděl Martinu Viktorii Kopeckou nebo když Amélie rozbijí lžičkou karamel, ale i tak  docela velké....Možná to bude pro mě  bude společně s Mužem z Acapulca  film tohoto podzimu, kdoví. Snad   by mi tedy hlavní hrdina Allan odpustil, že jsem ještě neviděl Casablancu. Třeba si ji při vzpomínce na nadšeného Woodyho v kině a jeho porady s Bogardem ještě více užiji. A už se nám skoro blíží víkend, tak se třeba zase nebudu na život chvilku jenom dívat. A taky už se blíží podzimní prázdniny.

VIDĚNO PO DLOUHÉ DOBĚ ZNOVU. Echm, vážně Gerád Oury? Ten, který dokázal ve svých filmech přirozenně skloubit bláznivé gagy se zajímavým prostředím ve svižném tempu a zábavném vyprávění? Tak proč přesně tohle tady chybí? Au, au. Přestože je natáčení filmu popisováno (například v Pierrových vzpomínkách) jako pohodové a s Victorem Lanouxem už kdysi dávno Pierre  začínal v kabaretech, tak mám dojem, že mezi nima zde nefunguje žádná chemie. Oury sám jako režisér a scénárista přechází mezi putováním advokátá a vězně, povykáním hysterického mileneckého páru a studentskými bouření bez ladu skladu, humoru, tempa. Nevíte, kam to vede, jaký to má smysl. Dá se říct, že jsem záměr Ouryho tentokrát vůbec  nepochopil a až na pár ojedinělých chvilek se  nebavil.  A to ještě pomijím ty excesy, jako že všechny ženské představitelky jsou tady jen proto, abychom měly komu kouknout na zadek nebo ho zmlátit. Kde jsou časy cudně vyzívávé  scéna s balkoném z Velkého šéfa? Kde je TEN  Gerárd Oury? A proč toho alespoň nebyl ušetřen můj nejdražšší Pierre? Tohle asi zase nebudu chtít dlouho vidět.

Viděno po dlouhé dobu znovu. RAUS SCHNELL, JAK KRÁSNÁ ŘEČ! Jak krásný historický film. Já tedy jinak  historické filmy s pláštěmi, dýkami a mečy moc nemusím. Ale ve kterém jiném historickém filmu se tak krásně přenášejí lidé z postele do postele, hraje se házená s polštářkem s bombou, psům se zvedají uši, nastavuje se směr šatů, otravuje se šlehačkou a tak dále a tak dále. Je pravda, že jsem dříve Pošetilost mocných měl rád méně než ostatní Funésovky. Snad právě kvůli tomu historickému prostředí. Ale při zhlédnutí po letech jsem opětovně musel uznat, že Gerard Oury dělal francouzské komedii prestiž a je právě obdivuhodné, jak zde dokázat napasovat tradiční bláznivé gagy do historického prostředího a sklouit frašku s historii, aniž by pořád klesl pod dobrý vkus. Michel Polnaeff zase dokázal stvořit nádherný soudtrack, který (jak už zde někdo poznamenal) přechází od westernovým motivům až  k romantickým. Ostatně i krátké mikro romantické scény se tady v této šarádě dají najít, jako třeba ta vedle kašny s kytkami. V těch byl možná Yves Montand nakonec přesvědčivější než stárnoucí Bourvil, pro kterého byla role Blase psána. Jinak ale velmi lituji, že se toho Bourvil nedožil. S ním by to bylo ještě lepší. Ale Montand si se svojí premiérovou komediální rolí poradil se ctí a jeho výkon je velmi živelný. Zatímco princezna mohla být opravdu lepší.  K Funésovi není co dodat. Má tady sice patrně nejzápornější roli své kariéry, takže se jěstě více než obvykle může zdát, že už to trochu přehání. Ale opět jen hýří energíí a jak zmizí ze scény, jde to trochu dolu. I pár jiných vyčpelých místeček tady je. Ale já prostě podobné old schoolové bláznivinky tuze rád.

Když Karel Gott zemřel, byla to do vypuknutí covidu snad nejprobíranější zpráva. Nepatřím k jeho skalním fanouškům, ale každý ho znal, každý se dozvěděl o jeho odchodu..... A dle tohoto dokumentu by ho každý mohl chtít i za příbuzného. Karel se nám představuje jako neustálý šprýmař a trousič nějakých glos a mouder, co si dokáže zachovat nadhled i s těžkými zdravotními komplikacemi, ani se pořád nevzdát vystupovaní. U Gottů doma panuje většinou naprostá idyla. Dcerunky jsou spořádané, a společně s manželkou Ivanou tatínkovi pomáhají v zákulisí, třeba s praktickými věcmi, které už mu dělají potíže. Jo, Karel byl bezpochyby v něčem sympaťák a nejen jako občan republiky, kde je jedním z nejčtěnějších plátků Blesk svým způsobem oceňuji ten nadhled do jeho domacího prostředí. To jsou totiž záběry, které jinde neuvidíte, a do takového osobního dokumentů záběry s protagonistou v osobním prostředím svým  způsobem patří a je zajímavé se na ně podívat. Přesto jsem se trochu nemohl ubránit dojmu (a opravdu to nechci myslet nikterak neúctivě ani cynicky), že některé situace působily trochu nastrojeně. Navíc jak přece jen někdo poznamenal v jedné recenzi,  přece jen se Karel na filmu podílel i jako svým způsobem nepřiznaný scénárista a mohl kaméře ukázat jen to, co chtěl. Ale vykašleme se na to. Ve Francii vznikl například oslavný dokument o Belmondovi, v Česku už i o Jiřím Suchém. Nevidím důvod proč by si podobný formát nezasloužil i Karel Gott, který je opravdu asi naše téměř nejznámější celebrita (ať si o něm každý myslím cokoli.) Notabene ještě s tím svým  šťavnatým osudem na konci života (rodinna v pozdní věku, do toho těžké zdravotní komplikace, ale furt sílá vystupovat.) měl na svůj oslavný dokument, kde by mohl neomezeně provádet právo. A že Karel uměl být zábavný průvodce, nemůže být po tomto dokumentu pochyb.  Fanoušci Karla dostanou, tak jak se jim opravdu bude líbit a ten závěrečný odkaz ke smrti je fakt celkem silný pro všechny. I mimo to je tam pár objektivně zajímavých informací i z historie, i jsem se něco nového zajímavého dozvěděl (píseň o Janu Palachovi), naopak bych zase k něčemu dodal podrobnosti (zpívání s Karlem Krylem, porevoluční restart.) Ale u těhle oslavných dokumentů zavisí na tom, jak moc jste velký fanoušek protagonisty. Pro fanclub to bude za pět, ale pro mě to zůstane na třech  , s tím, že stejně hodnocení u takového dokumentu není moc důležité-

Při sledování některých  nejmenovaných vysoce postavených činitelů mám občas pocit jako by šlo o roboty, co si jdou  bez ohledu na následky jenom za svým, nedokáži si chvíli ponechat chladnou hlavu, a  chovat se i trochu jako lidi z masa, kostí a emocení. Tohle jsem si  uvědomil, když mi  hlavní postava Ivo Róna začínala připadat už tak  jako  karikatura. Ale není podobných karikatur plná televize a internet? A on i ten pán Ivo Róna má za tvrdou masku někde ukryté svoje ptáčky...Miroslav Donutil se své zdanlivé karikatury zhostil přesným  minimalistickým herectvím, takřka Gabinovskeho stylu a v takové poloze mu t hodně o sedlo. Film jako celek není výsloveně dokonalý, ale rád jsem si zašel do kina a se zaujetím sledoval nové české drama s mnoha přínosnými současnými tématy jako například přehnaný  důraz na patriarchát, důvěřivost a možnosti zneužitíí na internetu, pokrytectví apod. Všechno různé tak nějak spojené dohromady, že až to působí dojmem, že se film snaží chytat víc zajíců najednou. Ale spolehlivě se všemi motivy táhne linka odhalovaní kostlivců ve skříni a rozkladu osobnosti. Od začátku je to také předstováno tak, že vše spěje k odhlaení nějakého velkého osobního tajemství, takže i při dost pomalém tempu působí  film napínavě. Pro někoho z komentujících napětí skončilo scénou v chatě, pro mě ovšem víceméně přetrvalo až do konce. Byl jsem tedy trochu zklamán,že to stejně v závěru od té mikrodetektivky odbočilo a vlastně tam o to ani nešlo. Což trochu naštve a možná nejen mě, pokud na vás taky tak zapůsobil impozantní trailer. Ale vždycky se mi u filmech líbila jistá hra s divákem a ta se tady povedla. Atlasovi ptáků  jde než o šokující odhalení, asi spíše  studii člověka,který má sice vše, ale najednou ztrací půdu pod nohama. To se celkem povedlo vystihnout stejně jako zmást diváka.   Ve výsledku se film i přes výše zmíněné dvě jasné tahnoucí línie a zřetelné ambinace   ale přece jen trochu rozplzne (a to i  trochu po zhlédnutí v hlavě),  a ty mluvicí  ptáky jsem rovněž moc nepobral. Ale víceméně mě to celou dobu i přes nedostatky bavilo. Mrzí mě tedy malá návštěcnost a i chladné hodnocení (vážně mi chcete říct, že je tohle o 11  % horší  než  třeba Ženy v běhu?) a rád film ocením slabší čtyřkou. Děkuji za pozornost.

Ty jo, po jak dlouhé době jsem já Kašpárka vlastně viděl? No, když jsem ho viděl poprvé jako mladší, podstatně méně rozkoukaný  divák (rozuměj:ještě méně než teď.:D), co se s Belmondem teprve seznamoval, mohla taková akční komedie na mě působit i trochu jako zjevení,  a snad jsem u ni pociťoval  dokonce i napětí. Každopádně jsem na Kašpárka vzpomínal jako na slušnou (byť občas trochu praštěnou) jízdu.  Po  druhém zhlédnutí s odstupem jsem v něm našel  lehkou snahu příbližit se špionážním filmům, dokonce snad i výsloveně Bondovkám. Belmondo je zde prezentován takřka jako neohrožený hrdina, po kterém jdou snad všichni padouši okolí a za oběti si berou většinou  ženy v jeho blízkosti, které většinou Belmondovi neodolají. I přesto je hlavní hrdina pořád nad věcí a všechny padouchy hravě setře. Prostě kašpárek. Ale mám dojem, že na kašpárky si hrál i  celý tvůrci tým a podle toho to trochu dopadlo. Lauther s Audiardem a Belmondem chtěli navázat na úspěch Policajta a rošťáka. Scénář měl býr hlavně výzva pro další Belmondovy exbihice. Při natáčení se všichni skvěle bavili a zažili v Benátkách skvělý čas. Jenže ačkoliv mám rád Kašpárkoviny všeho druhu, Belmonda a vlastně tak trochu i ty staré Bondovky, tak tentokrát na mě kombinace nezafungovala úplně dokonale. Připomíná to spíše zfilmovanou verzi  dortu pejska a kočičky. Vážně trochu schizofrénní podívaná, která zmateně přeskakuje v ději i žánrech .Ale snad se ten film pořád dá trochu užít alespoň jako ,,oddychovka s oblíbeným hercem.´ Některé scény (Belmondův útěk v nedbalkách a vestičce) se povedly a hodně mě bavily.  Pasáže se čluny, které právě asocioují Bondovky, jsou taky  dobrý. Ale zas na oplátku mě iritovaly  třeba ty opakované kopance do zadku. Že by se už fakt začínala projevovat osmdesátková krize francouzksému filmu? Občas mě Kašpárek pořád bavil, ale sem tam ne a rozhodně potřeboval trochu pročesat. Takže bohužel tentokrat hvězda dolu a tím pádem tři hvězdy. Zpět odkládám do krabice s DVD a rád zase někdy provětrám dojmy.