Pierre

To mají před zlatou svatbou. A mě budou radit, abych se do toho hnal.  Krásná ukázka manželství po letech v krásném filmu.:o Jacques Besnard je skutečně zvláštní režisér. Pro mě tvůrce jedné mimořádné povedené komedie (Krást se musí umět), jedné ucházející, a dvou, které mají dobrý komediální rozjezd (v případě pana Septima dokonce vynikajcí!!!), ale ve druhé polovině jsou utnuty násilnou kriminální zápletkou. Tyto svoje podivné sklony ke kriminální zápletce v bláznivé komedii za každou cenu uplatnil Besnard i zde. Asi bych byl normálně vykolejen, ale po předchozích zkušenostech s panem režisérem a přečtení zdejších komentářů jsem byl připraven, a nešokovalo mě, že objevení nového vynálezů nepřišlo například  sci-fi komediální  vyústění nebo proniknutí vynálezu mezi lidi, jak zde navrhli někteří kolegové. V této oblasti podle mě v nápadech překonali samotné tvůrce, kteří  nově objevený plyn využili jen k honbě za ním a neustálému sledování profesora.  Ale tentokrát se mi přece jen podařilo najít v Besnardově stylu menší zalíbení po celou dobu filmu.  Stačí být dobře připravený, mít trošku slabost pro tyhle staré francouzské komedie,  a hlavně   přistoupit na hru, kterou naznačil uživatel Oskar: Představit  si, že to natočila skupina pětiletých dětí, potřeštěných nadšenců, nebo pejsek s kočičkou  (to výjde nastejno.) Se směřováním děje a využitím potenciálu si  hlavu nelámali,  ale zato tam dal asi všechno, co je napadlo, takže výsledek je i tak ztřeštěný, hravý, a charakteristická atmosféra tehdejších francouzských nechybí. Bavilo mě hlavně poslouchat starý český dabing, a  poznávat všechny známé tvářičky z tehdejších francouzských komedií, ale tou nevyzpytatelnou formou mě to vlastně bavilo celé. Lefebvrova parketa je například spíše Pitivier ze Sedmé roty, ale sledovat ho jako vychytralého profesora jakožto regulérní hlavní roli v dobách, kdy Lefebvre ještě sekundoval Funésovi v Četnické sérii bylo zajímavé, byť scénář mu nedává tolik příležitostí rozehrát komické situace. Nejvíce se mi však (možná nepřekvapivě)  líbil borec Bertnard Blier, který  celou tuhle bláznivinu odehrál se svým tradičním suverénním buldočím výrazem, a je jenom škoda, že nedostal více prostoru. V jednom momentě rovnou film sklouzne do regulérní groteskní scény.....a v závěru dokonce až k westernové stylizaci v nějakém kovbojském městečku, kde jsem dočkal teprve nevídaných věci (Lefebvre jako romantický hrdina na koni , závěrečná velká honička končící na dálnici apod.)  Uffffff. Tak si říkám, jestli se tenhle cirkus nehodil ke zhlédnutí spíše na Silvestra než týden před Štědrým dnem. Ale tímto jsem alespoň oslavil dvouleté výročí zhlédnutí komedie Situace je vážná, nikoli však zoufalá rovněž od dua Lefebvre+Besnard. A celkově už se hodlám věnovat do konce roku jen veselým filmům, a tohle svým způsobem veselé bylo dost.....Ve správné náladě to nebyl špatný úlet, mám vlastně podobné rád,  mnoha směrech je to určitě originální film, na který jen tak nezapomenu.:o Možná bych ho bral hlavně jako experiment, co všechno je vlastně možné (:D), ale jako takový právě nebyl špátný. Pro  úplně stoprocentě dobrý úlet mi tady chybělo trošku zběsilejší tempo, a taky parťák na sledování, abych se tomu měl s kým vysmát. Ovšem obavám se, že tohle bych si málokomu troufl pustit.:D I tak z mé strany spokojenost.  Ale abych navázal na svůj tři roky koment ze zlatého Adventu 2019 - pořád bych si dal cukroví. P.S. Jestli se dá něco doopravdy objektivně pochválit, tak líbezná hudba.

V ČR má snímek o alkoholismu svoje zastoupení díky zdařilé dvojici televizních filmů s Vladimírem Menšíkem Ikarův pád/Tažní ptáci. Jak jsem se dočetl, tady jde především o osobní příběh spoluautora scénáře i knižní předlohy Jozefa Formánka. Obdivuji, že se někdo dokáže takto závislosti zbavit, a ještě se z toho vypsat. Bez problémů věřím, že mu sledování filmu na premiéře nemuselo dělat dobře, a musel to pro něj být neskutečný zážitek. Leč pro běžného diváka film možná až moc zavání zjevnou knižní předlohou (hlavně v častém podkresu vypravěče) a útržkovitým vyprávěním. Ovšem   i přesto, se nakonec podaří filmu dodat nějakou dramatičnost, a alespoň je pořádně svižný. Ale konec je rychlý  možná až moc.  Fakt jsem čekal ještě nějakých patnáct minut navrch, což nakonec rozhodlo v mém váhavém   hodnocení. Ale líbilo se mi vyobrazení alkoholické léčebny se všemi těmi svéráznými figurkami odvykačů, jimž vévodil Jaroslav Dušek, který si tímto po 7 letech zahrál v kinofilmu, už tak trochu sám sebe, jako jakéhosi domnělého velitele hvězdné flotily. Na obranu zpackaného konce musím podotknout že , na Duška přecházejícho bránu, a výtlem z této scény (nic ve zlém) zase jen tak nezapomenu. Ale tak, když se velitel vrátí na svou flotilu  je všechno v pořádku, stejně jako když se na mě nedávno usmál anděl, dal mi adventní kalendář a venku sněžilo. Ale já bych stejně nejradši chtěl umět měnit, každou legraci v rotaci.

Jéé, to byla tak hezká pohádka s  neotřelou animací, stejně neotřelým ironickým humorem, a emocionálním zakončením. Milé, pěkné, vtipné. Ono vážně: ,,Už za pár dní Vánoce jsou.´´, jak zpívá Pokáč ve svém letošním  vánočním fláku. A tohle je úplně ideální do předvánočního /vánočního času. .  Bez výtek. Vím však, že každý rok na Vánoce, mě přijde navštívít.❤

Kdykoliv jsem někde zahlédl nějaké fragmenty ze SW, většinou jsem se nestačil divit.  Na jedné straně se to tam hemžilo samými oživlými zvířátky, robotky,  plyšáky, gumáky, a na jedné straně řečmi o senátu, dobru, zlu a poselství síly. Tak jsem nechápal, jestlipak jde o politické podobenství, zfilmování mého života nebo infantilní pohádku. Po prvním  zhlédnutí celé epizody, a rovnou chronologicky první natočené na tom.....nejsem o moc líp.  Bylo by pokrytecké, kdybych si já stěžoval na infantilnost.  Sám uctívám plno infantilních věcí, a vůbec se za to nestydím, naopak to ke mě patří. Svým způsobem i oceňuji, že do sci-fi je vloženo i nějaké odlehčení, a pár hlášek robotka C3-PO v jeho takřka sólo jízdě v úvodu bylo roztomilých.  Jenomže v celkovém dojmu mi tady to  přehupování mezi infantilností a seriózností zatím moc nesedí, nevím, co si mám o  celém fenoménu SW myslet. Je to takové samostatné  filmové náboženství, do kterého buď proniknete nebo projde kolem vás. Zatím to vypadá, že budu patřit spíše do té druhé varianty. Rozhodovat taky může to, že mě velkofilmy postavené na tricích nikdy nefascinovaly. Ale nutno podotknout, že si za tu trikovou stránku zaslouží George Lucas opravdu uznání, v roce 1977 to skutečně muselo být zjevení, a možná by  mi nevadilo ani dnes si to dát v kině (nebo i nějaký novější díl, pokud se k nim propracuju. Pokud vůbec bude chuť...)  Za takové maximální atmosféry asi zážitek. Já si odnáším minimálně zážitek z toho skvělého hudebního motivu Johny Wiliamse ze scény z  baru kde se na pozadí bizarní  pařby oživlých příšerek opět seriózně řeší nějaké tajné plány...Pro mě jak symbolické, pro celé SW. Je to asi jako kdyby na summitu EU tancovala striptérka. Ale Cantina Band by ode mě dostal tak šest hvězd!

VIDĚNO PO DLOUHÉ DOBĚ ZNOVU Po dvou letech od velkolepého vícevrstvého Muže z Acapulca se  duo  Phillipe de Broca+ Jean Paul Belmondo vrací s tentokrát komornější prostší hříčkou o nenapravitelném vykutáleném podvodníčkovi, kterého zarazí  až láska. Jean-Paul Belmondo zde ale dle  svého očekávání  mohl naplnit svou lásku ke převlekům (kdyby tušil, co ho čeká o pár let později v Bezva fintě) a stejně jako ve starším Sympatickém darebovi skvěle rozvinout svoje obratné žonglování se slovy a profesionální mystifikování. Jednotlivými podvodnickými situacemi  Belmondo bruslí samozřejmě naprosto, lehounce, důvtipné a jeho slovní kolotoč je prostě radost sledovat. Ačkoliv mám ve starých komediích celkem rád loupežné zápletky , tak tady s jejím příchodem (a vlastně vůbec prvním příchodem nějaké regulérní  zápletky)  se tato velká podvodnická jízda trošičku  zastavila, ale ještě přinesla  například vynikajcí pasáž se spojením krádeže a romantického večera, která vedle restaurační  scény s knírkem patří asi k nejzapomatovatelnějším momentům celého filmu. Jo, jak už to tak u Belmondo bývá, tak jde celkově o  lehkou, šarmartní  podívanou se zdařilým, jak slovním, tak vizuálním humorem i trochou romantiky, takže šarmartní to je i bez výraznějšího hudebního podkresu i režie. Ale  stejně jako ve spřízněném Sympatickém darebovi to má slabší druhou polovinu než první a pár hlušších míst.  S původních pěti hvězd nakonec po zralé jedno vteřinové úvaze měním hodnocení na pěkné čtyři. Ale opět jsem se pěkně pobavil, o tom žádná. A každý ze tří Belmondových hlavních dabérů na něj perfektně seděl...zde Miroslav Moravec, který sice na Třísku a mladého Krampola (!) úplně nemá, ale i tak je skvělej. Známku na telefon...tady si ji beru, neobtěžujte se, díky 

Pokud má tady na csfd vůbec smysl hodnotit podobné dokumenty, tak musím dát tomuto  plnou palbu hvězd. O Funésovi jsem četl 3 knihy, a začínal jsem s ním v objevování francouzských filmů. Tento dokument mi všechno připomněl. Nejdůležitjší informace z těch tří knih, vrátil mě do pocitů prvního objevování a k tomu dodal ještě něco nového, co mě zaujalo (kritické reakce na Velký flám, Funésovy poznámky .) nebo jsem ještě nikde jinde neslyšel tak dobře vystihnout (Funésova komplikovaná postava vycházející z perfektciolismu)  A komu by se náhodou nechtěly číst ty knihy, tohle snad ve slušné míře i postačí. Já děkuji.

POZOR SPOILERY. Podnikatel Marty začne najednou komolit slova. Této vady řeči se dokáže zbavit jedinně v blízkosti účetního Morina, kterého tedy začne mít neustále ve své blizkosti, ubytuje ho u sebe doma a pověří ho jako pobočníka ve své firmě. Nakonec zjistí, že příčinou jeho problémů je ztráta medvěda z dětství, kterého Morin vyrobil. Uffff, ačkoliv teď je bizární hlavně můj pokus o popis děje, tak tady mi přišlo bizarní hlavně tohle zakončení s mědvedem, které může papírově možná působi hřejivě, ale mluvení Claviera s medvědem a bratrský souboj o plyšáka na mě byl ke konci už trochu zbytečný úlet (a sledoval jsem sám a samozřejmě NAPROSTO střízlivý, takže jsem se ani neměl s kým se tomu vysmát nebo se u toho cítit dostatečně na tripu.:D) Škoda, že nejen tento, ale v podstatě všechny dějové kotrmelce (od hlavního nápadu až po zmíněné zakončení) působí trochu nuceně a nepřirozeně.Během Nepostradatelného pomocníka jsem si jinak párktát vzpomněl na o rok mladší snímek s Clavierem Zloduch Albet, který se mi líbil. Ten byl taky postaven na vděčém schématu střetu dvou odlišných lidí, střetu, a kultur, který částečně funguje i tady. Například scény u pana Martyho v bytě jsou fajné (až jsem skoro litoval, že pasáží jako večeře nebo prohlídka koupelny nebylo ve filmu více.). Clavierovi  navíc tyhle zazobanci prostě jdou samy a HLAVNĚ Villeret je i v jedné ze svých posledních pořád roztomilý....a jak já chtěl vidět jejich spolupráci!!!  Sice jsem naštěstí viděl viděl film  originale, ale handicapem je, že komolení slov ve francouzštině Čecha moc nepobaví, a český dabing je v tomto případě opravdu jen na vlastní nebezpečí.  Takže slovní  úvod mi moc nesedl. Stejně jako náhlé zakončení do bizáru a  scény s Clavierovými rivaly. Zbytek je celkem fajn oddychovka. Trochu random film taky neuškodí, hlavně před Vánoci. Random film, ale hlavně vyznamný svou hlavní dvojící.

Vždycky budu mít rád sladké, takže mám rád Mikuláše, co jej nosí. To nemočního prostředí mě spíše děsí. Karlu Kachyňovi se stejně jako v předchozích nemočních filmech  Pozor vizita a Počítaní oveček podařilo izolaci nemocnice skvěle vystihnout, tentokrát více depresivně. Naprosto  souhlasím s ostatními komentující, že ta nemocnice teprve se vzpamtující ze socialismu vypadá opravdu děsivě. Stejně jako svým způsobem děsiví jsou lidé  v ni působící - především zlobivý výrostek Ruda bez matky a přísná upjatá sestra v podání Elišky Balzerové. Tyhle postavy, a celý ten nemocniční závan pro mě byly  příjemné asi jako hrachová kaše na vánoční večeři. Jenže ony přišly chvíle, kdy jsem s nima začal i soucítit. Karel Kachyňa to dokázal  tak udělat, že ani tyhle figury nejsou černobilé, a vyhnout se schématičnosti. Naopak hezky neobyčejně obyčejně  citlivě upozornit na lidské starosti a mikro příběhy v tomto celém zdánlivě nenapadném filmu, kde nakonec přišla  jistá naděje....Já vám to prozradím, skutečně přišel Mikuláš.

Alain Delon si zde jako režisér, scénárista a producent v jednom   vyzkoušel roli tvrdého lehkomyslného  poldy.  Tedy typ postavy, který v tehdejší  francouzské kinematografii proslul spíše v mém oblíbeném podání Jeana Paula Belmonda.  Belmondův šarm dokázal v některých případěch udělat i ze slabšího scénáře (Samotář) příjemnou podívanou.  Delon byl sice skvělý charaktení herec, a oceňuji, že po važných 60, 70. letech zkusil s osmdesátkami  zabrousit i do komediálnější polohy, ale podle mě je tady vidět, že mu (s vyjímkou skvělé sebeparodie v Poloviční šanci a Asterixovi) nikdy moc nešla.  Takového lehkomyslného poldu v rozumnějším podání si zahrál již předtím v Povídce o policajtovi, kde to fungovalo skvěle, ale zde to na mě působilo přece jen trochu nuceně. Hlášky podával celkem dobře, ale jak se měl pustit do rozsáhlejších pokůsů o humorné dialogy, moc jsem mu to nevěřil. Možná kdyby ta stylizace nebyla tak trochu okatě Belmondovská, ale příbližila se té umírněnější z Povídky, hned by to bylo lepší. Nebo kdyby nebyl alespoň příběh tak zamotaný, aniž by vyloženě sklouzl k přiznané komediální parodii, ke které to jinak nemělo daleko. Ale například korzovat s koženou s bundou a teniskami osmdesátkovému Delonovi ještě šlo, byl to hold člověk stylový. Moc se mi líbila taky ta jeho sexy sekretářka, které se taky povedlo pár hlášek  a (naprosto vážně!!!)  mi sedl i ten ulítlý hlavní hudební motiv, který mě vždycky po zaznění dostal aadekvátní nálady na sledování tohoto už trochu svérázného kousku.  Blíží se Silvestr, ale ani na ten by se to moc nehodilo. Ale tak...mám odškrnuto a zítra Stardance.:D A jedem: . ♪Boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo♪

Pěkně  udělaný hraný dokument invenčně a napáditě kombinující dobové a současné záběry. Líbila se mi celková atmosféra, tak i malé režijní nápady jako, že třeba současný záběr najednou přeruší černobílý s praskáním kamery, sledování filmu s řidičem apod. Celé to bylo  takové pěkné a elegantní.  Trochu mi vadil snad jen francouzský akcent jakési  Terezy Hofové. Vyzdvihl bych Annu Fialovou,  která dokázala svůj part étericky odehrát bez jedinného slova.