Pierre

Kdykoliv jsem někde zahlédl nějaké fragmenty ze SW, většinou jsem se nestačil divit.  Na jedné straně se to tam hemžilo samými oživlými zvířátky, robotky,  plyšáky, gumáky, a na jedné straně řečmi o senátu, dobru, zlu a poselství síly. Tak jsem nechápal, jestlipak jde o politické podobenství, zfilmování mého života nebo infantilní pohádku. Po prvním  zhlédnutí celé epizody, a rovnou chronologicky první natočené na tom.....nejsem o moc líp.  Bylo by pokrytecké, kdybych si já stěžoval na infantilnost.  Sám uctívám plno infantilních věcí, a vůbec se za to nestydím, naopak to ke mě patří. Svým způsobem i oceňuji, že do sci-fi je vloženo i nějaké odlehčení, a pár hlášek robotka C3-PO v jeho takřka sólo jízdě v úvodu bylo roztomilých.  Jenomže v celkovém dojmu mi tady to  přehupování mezi infantilností a seriózností zatím moc nesedí, nevím, co si mám o  celém fenoménu SW myslet. Je to takové samostatné  filmové náboženství, do kterého buď proniknete nebo projde kolem vás. Zatím to vypadá, že budu patřit spíše do té druhé varianty. Rozhodovat taky může to, že mě velkofilmy postavené na tricích nikdy nefascinovaly. Ale nutno podotknout, že si za tu trikovou stránku zaslouží George Lucas opravdu uznání, v roce 1977 to skutečně muselo být zjevení, a možná by  mi nevadilo ani dnes si to dát v kině (nebo i nějaký novější díl, pokud se k nim propracuju. Pokud vůbec bude chuť...)  Za takové maximální atmosféry asi zážitek. Já si odnáším minimálně zážitek z toho skvělého hudebního motivu Johny Wiliamse ze scény z  baru kde se na pozadí bizarní  pařby oživlých příšerek opět seriózně řeší nějaké tajné plány...Pro mě jak symbolické, pro celé SW. Je to asi jako kdyby na summitu EU tancovala striptérka. Ale Cantina Band by ode mě dostal tak šest hvězd!

VIDĚNO PO DLOUHÉ DOBĚ ZNOVU Po dvou letech od velkolepého vícevrstvého Muže z Acapulca se  duo  Phillipe de Broca+ Jean Paul Belmondo vrací s tentokrát komornější prostší hříčkou o nenapravitelném vykutáleném podvodníčkovi, kterého zarazí  až láska. Jean-Paul Belmondo zde ale dle  svého očekávání  mohl naplnit svou lásku ke převlekům (kdyby tušil, co ho čeká o pár let později v Bezva fintě) a stejně jako ve starším Sympatickém darebovi skvěle rozvinout svoje obratné žonglování se slovy a profesionální mystifikování. Jednotlivými podvodnickými situacemi  Belmondo bruslí samozřejmě naprosto, lehounce, důvtipné a jeho slovní kolotoč je prostě radost sledovat. Ačkoliv mám ve starých komediích celkem rád loupežné zápletky , tak tady s jejím příchodem (a vlastně vůbec prvním příchodem nějaké regulérní  zápletky)  se tato velká podvodnická jízda trošičku  zastavila, ale ještě přinesla  například vynikajcí pasáž se spojením krádeže a romantického večera, která vedle restaurační  scény s knírkem patří asi k nejzapomatovatelnějším momentům celého filmu. Jo, jak už to tak u Belmondo bývá, tak jde celkově o  lehkou, šarmartní  podívanou se zdařilým, jak slovním, tak vizuálním humorem i trochou romantiky, takže šarmartní to je i bez výraznějšího hudebního podkresu i režie. Ale  stejně jako ve spřízněném Sympatickém darebovi to má slabší druhou polovinu než první a pár hlušších míst.  S původních pěti hvězd nakonec po zralé jedno vteřinové úvaze měním hodnocení na pěkné čtyři. Ale opět jsem se pěkně pobavil, o tom žádná. A každý ze tří Belmondových hlavních dabérů na něj perfektně seděl...zde Miroslav Moravec, který sice na Třísku a mladého Krampola (!) úplně nemá, ale i tak je skvělej. Známku na telefon...tady si ji beru, neobtěžujte se, díky 

Pokud má tady na csfd vůbec smysl hodnotit podobné dokumenty, tak musím dát tomuto  plnou palbu hvězd. O Funésovi jsem četl 3 knihy, a začínal jsem s ním v objevování francouzských filmů. Tento dokument mi všechno připomněl. Nejdůležitjší informace z těch tří knih, vrátil mě do pocitů prvního objevování a k tomu dodal ještě něco nového, co mě zaujalo (kritické reakce na Velký flám, Funésovy poznámky .) nebo jsem ještě nikde jinde neslyšel tak dobře vystihnout (Funésova komplikovaná postava vycházející z perfektciolismu)  A komu by se náhodou nechtěly číst ty knihy, tohle snad ve slušné míře i postačí. Já děkuji.

POZOR SPOILERY. Podnikatel Marty začne najednou komolit slova. Této vady řeči se dokáže zbavit jedinně v blízkosti účetního Morina, kterého tedy začne mít neustále ve své blizkosti, ubytuje ho u sebe doma a pověří ho jako pobočníka ve své firmě. Nakonec zjistí, že příčinou jeho problémů je ztráta medvěda z dětství, kterého Morin vyrobil. Uffff, ačkoliv teď je bizární hlavně můj pokus o popis děje, tak tady mi přišlo bizarní hlavně tohle zakončení s mědvedem, které může papírově možná působi hřejivě, ale mluvení Claviera s medvědem a bratrský souboj o plyšáka na mě byl ke konci už trochu zbytečný úlet (a sledoval jsem sám a samozřejmě NAPROSTO střízlivý, takže jsem se ani neměl s kým se tomu vysmát nebo se u toho cítit dostatečně na tripu.:D) Škoda, že nejen tento, ale v podstatě všechny dějové kotrmelce (od hlavního nápadu až po zmíněné zakončení) působí trochu nuceně a nepřirozeně.Během Nepostradatelného pomocníka jsem si jinak párktát vzpomněl na o rok mladší snímek s Clavierem Zloduch Albet, který se mi líbil. Ten byl taky postaven na vděčém schématu střetu dvou odlišných lidí, střetu, a kultur, který částečně funguje i tady. Například scény u pana Martyho v bytě jsou fajné (až jsem skoro litoval, že pasáží jako večeře nebo prohlídka koupelny nebylo ve filmu více.). Clavierovi  navíc tyhle zazobanci prostě jdou samy a HLAVNĚ Villeret je i v jedné ze svých posledních pořád roztomilý....a jak já chtěl vidět jejich spolupráci!!!  Sice jsem naštěstí viděl viděl film  originale, ale handicapem je, že komolení slov ve francouzštině Čecha moc nepobaví, a český dabing je v tomto případě opravdu jen na vlastní nebezpečí.  Takže slovní  úvod mi moc nesedl. Stejně jako náhlé zakončení do bizáru a  scény s Clavierovými rivaly. Zbytek je celkem fajn oddychovka. Trochu random film taky neuškodí, hlavně před Vánoci. Random film, ale hlavně vyznamný svou hlavní dvojící.

Vždycky budu mít rád sladké, takže mám rád Mikuláše, co jej nosí. To nemočního prostředí mě spíše děsí. Karlu Kachyňovi se stejně jako v předchozích nemočních filmech  Pozor vizita a Počítaní oveček podařilo izolaci nemocnice skvěle vystihnout, tentokrát více depresivně. Naprosto  souhlasím s ostatními komentující, že ta nemocnice teprve se vzpamtující ze socialismu vypadá opravdu děsivě. Stejně jako svým způsobem děsiví jsou lidé  v ni působící - především zlobivý výrostek Ruda bez matky a přísná upjatá sestra v podání Elišky Balzerové. Tyhle postavy, a celý ten nemocniční závan pro mě byly  příjemné asi jako hrachová kaše na vánoční večeři. Jenže ony přišly chvíle, kdy jsem s nima začal i soucítit. Karel Kachyňa to dokázal  tak udělat, že ani tyhle figury nejsou černobilé, a vyhnout se schématičnosti. Naopak hezky neobyčejně obyčejně  citlivě upozornit na lidské starosti a mikro příběhy v tomto celém zdánlivě nenapadném filmu, kde nakonec přišla  jistá naděje....Já vám to prozradím, skutečně přišel Mikuláš.

Alain Delon si zde jako režisér, scénárista a producent v jednom   vyzkoušel roli tvrdého lehkomyslného  poldy.  Tedy typ postavy, který v tehdejší  francouzské kinematografii proslul spíše v mém oblíbeném podání Jeana Paula Belmonda.  Belmondův šarm dokázal v některých případěch udělat i ze slabšího scénáře (Samotář) příjemnou podívanou.  Delon byl sice skvělý charaktení herec, a oceňuji, že po važných 60, 70. letech zkusil s osmdesátkami  zabrousit i do komediálnější polohy, ale podle mě je tady vidět, že mu (s vyjímkou skvělé sebeparodie v Poloviční šanci a Asterixovi) nikdy moc nešla.  Takového lehkomyslného poldu v rozumnějším podání si zahrál již předtím v Povídce o policajtovi, kde to fungovalo skvěle, ale zde to na mě působilo přece jen trochu nuceně. Hlášky podával celkem dobře, ale jak se měl pustit do rozsáhlejších pokůsů o humorné dialogy, moc jsem mu to nevěřil. Možná kdyby ta stylizace nebyla tak trochu okatě Belmondovská, ale příbližila se té umírněnější z Povídky, hned by to bylo lepší. Nebo kdyby nebyl alespoň příběh tak zamotaný, aniž by vyloženě sklouzl k přiznané komediální parodii, ke které to jinak nemělo daleko. Ale například korzovat s koženou s bundou a teniskami osmdesátkovému Delonovi ještě šlo, byl to hold člověk stylový. Moc se mi líbila taky ta jeho sexy sekretářka, které se taky povedlo pár hlášek  a (naprosto vážně!!!)  mi sedl i ten ulítlý hlavní hudební motiv, který mě vždycky po zaznění dostal aadekvátní nálady na sledování tohoto už trochu svérázného kousku.  Blíží se Silvestr, ale ani na ten by se to moc nehodilo. Ale tak...mám odškrnuto a zítra Stardance.:D A jedem: . ♪Boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo♪

Pěkně  udělaný hraný dokument invenčně a napáditě kombinující dobové a současné záběry. Líbila se mi celková atmosféra, tak i malé režijní nápady jako, že třeba současný záběr najednou přeruší černobílý s praskáním kamery, sledování filmu s řidičem apod. Celé to bylo  takové pěkné a elegantní.  Trochu mi vadil snad jen francouzský akcent jakési  Terezy Hofové. Vyzdvihl bych Annu Fialovou,  která dokázala svůj part étericky odehrát bez jedinného slova.

Tak tímto už mám viděné všechny natočené Bondovky. Začínal jsem je sledovat při pátečním uvádění na Prima max, až se po dvou a třičtvrtě můj Bondovský pátek pro jednou přesunul  do kina, na nejnovější díl této ságy a jeden z nejočekávanějších filmů za poslední dobu vůbec. Předtím jsem se přečetl i mnoho ostatních názorů. Někdo mluví o pohřbu celého Bondovského fenoménu, ale přece jen mi příjde, že ty nadšené recenze jsou častější. No, já nejsem absolutně divák blockbůsteru, a i u Bonda samotného se považuji za spíše ,,opatrného´´ fanouška. Takže asi bude každému jedno, když se nepřipojím ani k jednomu táboru, a přidám do debaty možná trošku kontrovérzní pohled. Ale já si prostě myslím, že tenhle Bond už ani nemusel vzniknout. Vím, že se hodně lidem nelíbilo Spectre (viděl jsem ho včera, a do tohoto tábora se nepřidám), ale nemělo to jeho zakončení určité kouzlo? Blofeld se dostal  za mříže, Bond se dle vlastních přání uvolnil ze služby, a mohl si konečně nově užívat svobodného života s novou známou. Respektivě tak BY to skutečně být mohlo, KDYBY prostě Bond stiskl spoušť, definitivně Blofelda odstřelil, a udělala by se tečka za touto kapitolou. Jenomže to by se pak opět nesmělo pokračování s dalším odhalováním nitek, souvislostí, Bondova nitra. apod. Chápu, že jsou na tohle hlubším pohledu, vícevyznamovosti a návaznosti Craigovky postaveny, a diváci to hltají. Ale nemá každý seriál  jednou kloudně  skončit? Když mají Vraždy v Midsomeru už přes 20 řad, musí si človek sarkasticky říkat, že vtom Midsomeru už musí být všichni zavraždění. Když Craigův Bond už konečně dojde k nějakém u závěru, říkáte si, že se mu stejně zase ideální život časem naruší, a dovede ho k nějaké další temné strance. Takto se (uznávám v předchozích filmech) dobře vymyšlený koncept Craigových Bondovek v mých očích najednou dostal do slepé uličky. Přitom v  komentáři  u Skyfallu jsem strašil, že kdyby se něco upravilo, začal bych se děsit jak bych mohl být JÁ nadšený z moderního blockbusteru. Tady jsem se toho zděsil,  hned v úvodu u  děsivé, ale vynikajcí úvodní sekvence, pak se mi zase líbily romantické chvíle  s Madeleine, a říkal jsem si, hmmmm...tak tohle asi bude vážně velké finále. Jenomže pak se právě tak nějak zastavilo v opětovné Bondovské krizi osobnosti, výměne pozice a babrání se v minulosti. Nevím přesně proč, ale tentokrát už mi to prostě přišlo jako furt to samé dokola. Jako bych sledoval další povinný  díl nekonečného seriálu. A když se po dlouhém čase konečně vyjasnilo kdo je hlavní padouch, tak mi v jedinnmé rozhovoru s Madeleine začal připadat zajímavější než tentokrát celá postava Bonda. Ta  tentokrát projde mnoha polohami a Craig ho fakt HRAJE, ale prostě ta postava mi už přišla taková vyždímaná. Byť jsem se původně moc netvářil na nápad s dcerunkou, tak nakonec až on to stoprocetně  osvěžil, a zase ukázal Bonda v trochu zajímavějším světle jako opatrovníka rodinny. Ke konci taky konečně dostal trochu více padouch Ramiho Malka, který mi náhodou přišel správně divnej s nelogivkým megalomanským plánem. Ano, takoví padouši přece dířve v Bondovkách byli, a taky měly honosná centra. To mi tady určitě nechybělo, v tomto ohledu jsem byl spokojen. Postavy Madeleine a mladého Q (který dodává i dost humoru, který tady jinak chyběl) mi sedly už dříve, a tady se opět blýskly.   Takže v jednotlivostech šlo možná mnohdy o skvělý film.  Řemeslně samozřejmě laik jako já, nemá co vytknout, a i ten tolik diskutovaný závěr mi přišel podán naprosto skvěle. Ano, mám s ním problém, protože překračuje hranici přes kterou Bond ji neměl a příjde mi to už jako takové lacinné ždimání emocí a senzace. Navíc účinek není tak velký, když mám dojem, že by si Bond asi spokojeného života stejně asi nikdy užívat nemohl, Do takové pasti se Craigovky bohužel v závěru v mých očích trochu zavřely a je to škoda. Protože nechci být nevděčněný, jelikož jinak  moc rád jsem viděl Bondovku v kině, to je něco, na co se jen tak  nezapomíná (notabene v téhle složité době a uprostřed zasněženého pátečního večera.) Líbilo se mi i padoušské sídlo, úvodní sekvence nebo zmiňované vedlejší postavy. A konečně i přes ty výhrady, které k diskutovanému závěru mám (nechali jste zabít Bonda, tyvole!), na mě prostě formálně  zapůsobil dobře, protože je dobře podaný a ví jak zapůsobit. Ještě teď ho mám vrytý po kůži. Před filmem jsem si nadšeně fotil plákat a užíval si tu jedinečnost přicházejícího  ikonickému okamžiku - Bondovky na velkém plátně. Po filmu jsme vyšli z bráchou z kina, zase začínalo sněit a já to celý tak nějak v sobě zpracovával. Už daleko tišeji.:D A teď už (dobrou?) noc...  Má oči po tobě-Já vím.

Všichni teď rozumí očkování a  Českým slavíkům...Ale já jsem už minulý pátek svoji dávku televizního bizáru ukojil, zapařil na Borečka Janečka... a teď se jde třeba na dalšího Bonda! A já vám ho pěkně okomentuji.:o  Jak by řekl Varel Fryštenský: ,,Já tomu možná nerozumím, ale.´´. Jenže Varel by dodal: ,,,Za sebe bych řekl, že tady nic tak extrovního nevidim.´´ Já bych naopak za sebe řekl, že tady oproti pátečním Slavíkům  nic tak hrozného nevidím. Od hůře hodnocené novodobé Bondovky jsem moc neměl žádná očekávání.  Je pravda, že se Spectre se sice nevyrovná emotivnosti Casina, Skyfallu a v celkovém dojmu je trochu moc roztáhlé. Ale zase se mu podařilo spojit prvky moderního Bonda (osobní mise, hlubší vztah s Bond girl), na Bonda nezvykle dlouhé dialogové scény (dialog s Many peny u Bonda doma) s  vyloženě old schollově i nadnesednými  motivy (honička v Římě končící přeletem, padouch má konečně zase honosné sídlo.) Dohromady to náhodou tvoří atraktivní mix a pro mě náhodou asi nejbondovější Craigovu Bondovku, u které jsem se skvěle bavil. I Craig (byť jsem si na něj zvykl už předtím) tady na mě působil tak nějak nejvíce frajersky. No, solidní jizdu trochu zkazí poslední půlhodina ve znamení: dějové zvraty všech zemí, spojte se. A některé ty zvraty zatím nedokážu jednoznačně vyhodnotit. Je asi zajímavé (Pozor Spoiler!), že za mnohým z předchozích Bondovek stojí ukrytá postava Blofelda, která vedla i předchozí padouchy (Konec Spoileru!) a úplně cítím, jak bych měl být mile překvapen  pointou a jak do sebe všechno od začátku takhle zaklaplo.  Ale já si říkám,  jestli to trochu nebagatelizuje dobře vybudovanou osobnost předchozích padouchů (hlavně Silvy.) Závěr mi vyloženě přišel jako úmělý pro pokračování a skoro až  idiotský.  Copak by (opět trochu Spoiler) nestačilo, kdyby bylo po Blofeldovi, a Bond už si mohl ve skvělé káře od Q užívat svobodného života? No, asi se ještě musíme přesvědčit, že Není čas zemřit...Nebo možná je....Ale i ze Spectre jsem překvapivě spokojený. Snad až na  tu poslední dvacetipětiminutovku se mi to celou líbilo a bavilo mě to.

První čtvrhodinka se zběsilou akcí na střechách, s motorkou, a bagrem mě zmátla, že by po dvou pokusech (jednou povedenného, podruhé rozpačitého) o trochu jiného Bonda mohlo jít o návrat ke klasice a větší nadsázce. To jsem se spíše  spletl, ale úvod je nicméně slušnej. Jinak už jsem si celkem zvykl na to, že s Craigem přišly v sérii nové trendy, a celkem se mi to občas začalo líbit, ale tady jsem v první polovině občas narážel na svoje limity konzervativce. Prostě vidět Bonda v sídle M16 neoholéného a zanedbaného je takový divný pocit. Mám daleko k fajnovce, ale v tomto momentě bych ho fakt nejradši hned strčil do sprchy. Celkově mě první polovina až tak nezaujala. Všechno se změnilo s příchodem padoucha Slivy ve vynikajcím podání Javiera Bardema. Ten si pro sebe ukradl celý film, a s jeho příchodem se taky celý snímek skvěle rozpohyboval. Najednou stal před M16 všehoschopný úchylný cynik s moderním uvažovaním, rozjela se akce (vlak), napětí, příběh, osudost, i menší vtípky (opět vlak.:D.) Některé pasáže fakt super (politický soud, třeba zase do třetice nádraží.:D), a i když by mě asi nenapadlo, že se finále nějaké  Bondovky bude odehrávat na venkovské samotě za podpory myslivce, tak tady překvapivě i tohle funguje.  Judi Dench mi vždycky přišla spíše jako typ usedlé dámy než velitelky a roli M jsem ji nikdy moc nevěřil, ale tady byl nakonec dobrý tah ji nakonec více zapojit do děje, vytáhnout z Londýna, a zdůraznit její vztah s Bondem. Její konec mě zasáhl, nečekal jsem to. Nakonec i ty trošku kontrovérznější věci v první půlce měly svoje opodstatnění. Jen bych ji trochu více prostříhal, citelně přidal prostoru Bardemovi...A pak bych se v takovém případě  bál, jak bych pak mohl být JÁ nadšený z novodobého velkofilmu..Ale i tak jsem hodně spokojen stejně jako u Casina. A Bardem? Úžasný padouch! Tak počkat...On tady není.