Můj život s Bohuslavem Martinů

Hraný dokument Jakuba Sommera mapuje příběh hudebního skladatele Bohuslava Martinů, jednoho z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů. Dokument vznikající v koprodukci s Českou televizí je z velké části inspirován stejnojmennou knihou Charlotte Martinů, vdovy po Bohuslavovi Martinů a krom archivních záběrů především využívá právě hraných scén a předvádí velmi zajímavý dokument, který rozhodně stojí za pozornost. Sluší se jen dodat, že je život Martinů v podstatě odvyprávěn velmi stručně v kostce. Dokument trvá pouze hodinu, některými momenty autorova života možná proletí až příliš rychle a některé jeho vlastnosti a životní postoje sice načrtne, ale úplně nedovypráví. Přesto to ovšem celé funguje jako shrnutí života i osobnosti Martinů v kostce, kdy to celé především stojí na onom pozoruhodném audiovizuálním zpracování. Režisér a scenárista Jakub Sommer se mohl opřít o půvabnou kameru Viktora Smutného, poutavou výpravu Jana Vlčka a také do hraných rolí obsadil ty nejlepší možné herce. V součtu možná Bohuslav Martinů není v rámci hraných pasáží tak výrazným charakterem, Petr Stach je ovšem přesto ve své roli dobrý. Výraznější jsou ovšem Ondřej Kavan jako přítel Martinů Šafránek a Tereza Hofová jako osudová Charlotte, která do své role dává vše i díky výrazné snaze o francouzský přízvuk, který ovšem v součtu nepůsobí nuceně. V součtu celý dokument působí jako příběh někoho, kdo sice pocházel z malých poměrů, svým talentem si ovšem dokázal podmanit svět. Sommer ve svém dokumentu dokáže shrnout status Martinů z dnešního pohledu a skutečně předvést odvyprávět jeho zajímavý životní příběh. Nejsilnější jsou poté momenty, kdy se divák dozvídá o tom, jak Martinů reagoval na socialismus u sebe doma a jak těžce snášel politické procesy ve své domovině i nástup Mccarthismu v USA.  V lehkém náznaku poté dojde i na to, že Martinů jako každý nebyl úplný svatoušek, snaha dokumentu je ovšem především zdůraznit jeho velikost a významnost. A tu dokument zcela prodává. Jde o povedený hraný dokument, který patří mezi ty lokálně nejvýraznější v uplynulé době. Povedená práce a především funkční pocta hudební ikoně, která v jistých momentech dokáže i ideálně dojmout...... (25.11.2021)

Musím říct, že jsem se na dokument velice těšil, protože hudba Bohuslava Martinů je mi velmi blízká. Poněkud mne překvapilo režisérovo vyjádření, že "měl strach, aby dokument nekazila skladatelova hudba" - to je přeci poněkud zvláštní výpověď, když právě hudba prolíná téměř celý skladatelův život a je tak  sama o sobě jeho nejvěrnější biografií.. Jakub Sommer ji zřejmě příliš nepochopil, jinak by volil moudřejší slova. Dokument je nicméně kvalitní, originální, jen občas podle mně klade důraz na méně podstatné momenty ze skladatelova života, jiné opomíjí - je více zaměřený na lidské poklesky hlavních aktérů, než na kreativitu a místy je myšlenkově poněkud "rozsekaný". Je ale pravdou, že obsáhnout a zestručnit život jakéhokoli člověka v 60 minutách je opravdu nelehký úkol... (26.12.2021)

Pěkně  udělaný hraný dokument invenčně a napáditě kombinující dobové a současné záběry. Líbila se mi celková atmosféra, tak i malé režijní nápady jako, že třeba současný záběr najednou přeruší černobílý s praskáním kamery, sledování filmu s řidičem apod. Celé to bylo  takové pěkné a elegantní.  Trochu mi vadil snad jen francouzský akcent jakési  Terezy Hofové. Vyzdvihl bych Annu Fialovou,  která dokázala svůj part étericky odehrát bez jedinného slova. (01.12.2021)

Tady se to tedy sešlo. Přestože se B.M. narodil za několika vysočinskými kopečky, nikdy jsem k jeho muzice nepřilnul - návrat ke klasice mi jde více proti srsti než návrat k baroku. A navíc se domnívám, že tento dokument, který zřejmě autoři považovali za ambiciózní, je příkladem toho, jak by se dokument dělat neměl. "Poutavá vizuální forma" (viz obsah) je tu pouze projevem bezradnosti a nekritičnosti autorů. - Možná jsem se i trochu a nejapně pobavil, když při preludování B.M. na klavír pobíhala kolem (hudebně) nenasytná kočka. (31.10.2023)

Jakubu Sommerovi se uměleckými prostředky hraného filmu podařilo vytvořit dokument, který pojednává i to, co je jazykem protokolu nezachytitelné - uměleckost skladatelovy osobnosti,  nadčasovost jeho díla. A spolu s tím v působivé zkratce i základní data a skutečnosti jeho světoběžnického a pohnutého života. Velkému Čechovi se po zásluze dostalo další velké posmrtné pocty. A české kinematografii postčeskoslovenského období špičkového díla s dúvodnou nadějí na klasickou nadčasovost. (04.01.2022)