Lachtaan

Nevím, zda je to tím, že jsme si nechali zrovna Contratiempo na konec, ale jakožto nejlépe hodnocený Oriolův kousek mě tahle další hrátka s mozkovými závity zaujala zcela nejméně a poprvé nemůžu Paulovi udělit plný kvalt. Trochu mi přijde, že se tu zrecyklovaly všecky režisérovy trumfy a po předešlých veledílech vás už tohle nezasáhne. Ale to není chyba Contratiempa. Stejný pocit byste měli i u Těla nebo Záhadné bouře, je jen na vás, v jakém pořadí filmy nakonec uvidíte.

Oriol Paulo se za poslední dva měsíce zasloužil o to, co se povede jen hrstce vyvolených - probojovat se do top desítky mých oblíbených režisérů. Úderem tohoto hodnocení míjím tady na databázi velkolepý milník 3000, ještě než k tomu došlo, jsem si přál, aby zrovna tohle číslo patřilo pořádnému filmu. A tím Tělo rozhodně je. Neutichající thriller, u něhož se vám klasicky po “paulovsku” zavaří mozek a u konce si budete říkat, jak precizní dílo jste právě viděli.

Možná kdybych viděl oba díly del Torrova Hellboye s tehdejším čtyřletým odstupem, vyzdvihoval bych dvojku do výšin jako další neutichající akční fantasy komiksovku. Když jsem ale Zlatou armádu smlsnul v okamžitém zátahu za prvním dílem, nemůžu jít v hodnocení výš. Skoro po celé dvě hodiny mi přišlo, že koukám na jedno a to samé co předešlé dvě hoďky a s tím se bohužel nehodlám smířit. Přispívá k tomu už trochu v celku nepodstatný fakt, že ona Zlatá armáda se objeví na posledních pár minutek, ani se nestihnete porozhlédnout a už je zase pryč. Ono už u prvního dílu mi chyběl nějaký zajímavější epilog. [viděno na SkyShowtime 19.2.2023]

Komiksových filmů je v poslední dekádě ve světě víc než dobrých duší mezi lidmi, přesto mě jejich kadence tak omrzela, že k nim každým dnem chovám víc a víc rezervovaný přístup. Jestli ale nějaké komiksové stáji stále fandím ve velkém, je jí rozhodně Dark Horse Comics. Miluju jejich první 300 i oba díly Sin City, Pekelného kluka jsem vyhlížel roky a když konečně přistál na HBO, tak jen s prvním dílem. Ten jsem si konečně zkusil dopřát a třeba bez sáhodlouhého povídání uznat, že přesně tady by se měli všichni současní honibrci za velkými čísly inspirovat, jak se točí poutavá komiskovka. Ron Perlman ve své rozhodně nejpůsobivější roli. [viděno na HBO Max 19.2.2023]

Uším nejvíce lahodící jazyk na světě a země, z níž lezou jen samé povedené thrillery. Faktory, co mě přilákaly i k tomuhle neprávem zapomenutému filmu, co visí už 3 roky na Netflixu. A jsem dost rád, že díky účasti Maria Casase z bezkonkurenční Neviny tohle super dílko nebudu dále přehlížet. Konečně zase trochu svěží vítr mezi všemi těmi průhlednými snímky, kde hned víte, co se bude dít a jak to celé skončí. Ty kluci i holky jihoevropský to zkrátka umí. [viděno na Netflixu 18.2.2023]

Opět musím zvolit kritičtější cestu, opěvovaný, byť ne zcela všemi pozitivně přijatý kousek maestra del Torra působí na první pohled dost ambiciózně, aby na poli silně přetažené stopáže nedokázal ukočírovat divákovu pozornost a já se místy upřímně pekelně nudil. Bradley Cooper standardně výborný, to samé lze říct i o Rooney Mara, kterou člověk zas tak často nepotkává. V poslední době se trend natahovat filmy za hranici dvou hodin bohužel dost rozmohl a já toho fanouškem rozhodně nebudu. [viděno na Disney+ 17.2.2023]

Další adaptace slavné knižní romance, další seskupení půlky nejvyšší britské herecké smetánky i další na pohled lahodné kostýmní drama. Na Annu Kareninu jsem pohlížel už nějakou dobu, přeci jen mi i jako chlapa tyhle dobové romance nemálo baví, čerstvě po zhlédnutí můžu ale se zdejšími 70 % jedině souhlasit. Nějak jsem se do toho kolotoče spletitých vztahů nedokázal pořádně dostat a místo úhlavní dvojice mě mnohem víc zaujala role tehdy začínající Alicie Vikander. Jako neznalec předlohy jsem rovněž očekával údernější trpký konec. [viděno na SkyShowtime 14.2.2023]

Dohánění nesmrtelných klasik pokračuje a rovnou skrze jednu z těch nejbláznivějších, která ale krásně ukazuje, jak je potřeba semtam točit filmy trochu jinak. Zvlášť když jste jich viděli už velká kvanta a žádáte něco originálního. Natural Born Killers nejsou rozhodně pro každého, já ale tyhle psychedelické výstřednosti fakt můžu. [viděno na HBO Max 11.2.2023]

Steven Spielberg je právem označován za jednoho z nejlepších režisérů, dokáže totiž směle přeskakovat mezi těmi nejvzdálenějšími žárny a stejně v nich umí pevně udržet otěže a neškobrtnout. A co víc, nedaří se mu to jen mezi jednotlivými filmy, ale i v rámci snímku samotného. A. I. totiž mixuje podtext rodinného žánru s až nepříjemným postapo dramatem, do něhož Spielberg vlévá svůj cit pro precizní vizuál. Dost dlouho jsem byl nakopnut pro pátou hvězdu, v poslední půlhodince už ale přeci jen trochu dochází dech, mnohem víc jsem si užil začátek filmu. Ale i tak fakt skvělá práce! [viděno na HBO Max 5.2.2023]

Opět jeden z těch filmů, kde mnou cloumá dilema, k jakému hodnocení se nakonec ubrat, když se to na té vyšší škále pohybuje akorát na 7/10. Don’t Worry Darling mou pozornost poutalo poměrně dlouho, kvůli zalíbení do Florence Pugh hlídám už nějakou dobu všechny její projekty a ani tady nešlápla vedle. Jen to na mě celé působilo místy dost krkolomně, mnohdy skvěle temně a občas tak, že logiku nedávalo vůbec nic. Konec už je pak v klasickém stylu odbytí alá “domyslete si sami”. [viděno na HBO Max 5.2.2023]