Lachtaan

Vydejte se na disorientační běh spojený s bobříkem odvahy uprostřed temné džungle kdesi ve Střední Americe. Třeba tam narazíte na skupinu sebevědomých mladých neherců, co se budou snažit navodit před vašima očima atmosféru takového venkovního Pádu do tmy. Pevně jsem doufal, že jim to vyjde.

Právě prožité třídenní dobrodružství po kusu malebné, ale pro mě až doposud neuznávané Francie, mi tamní pobyt nezaryl pouze tenhle zajímavý kout naší planety hluboko do srdce, také mě navnadil na film, jenž se prokopal do srdce ještě hlouběji. Nejzajímavější a svými výkony nejupřímnější evropský herec to po velkoleposti Nedotknutelní zkusil opět na podobně melancholickou notu a pro mě ji zahrál více než bravurně. Slza ukápla a to zaslouženě.

Nejkrásnější a zároveň nejpřísnější 40 letá hackerka, nejvíc hláškující vtipálek snažící se přesto být bezprostředně drsnej a okouzlující, nejlepší filmová badass dvojice Johnson x Statham, nejpropracovanější scénář z celé série. Všem odpůrcům frančízy od údajné poslední povedené pětky posílám zdvižený prostředníček, chválím si před jejich kyselými ksichty úžasný začátek na prosluněné Kubě a zas a znova nádherně zakončený příběh jedné velké filmové rodiny. Tak silné a neustupující, že se stavím do řady na 9. díl. [viděno v Cinestar Plzeň 16.4.2017]

Nebýt úspěchu gangsterek a temných kriminálek na přelomu osmdesátých a devadesátých let, z Gangster Squadu by byl jeden z nejlepších krimifilmů poslední dekády. V tendenci jej ale neustále porovnávat s nepřekonanými Mafiány či samotným velikánem filmu Kmotrem, se snímek zatratil někde pouze v mysli a srdcích nás těch, kteří dokáží být více než objektivní.

V červenci 2014 jsem na druhý Jump Street razil do kina trochu náhodou, ale v životě bych nelitoval takhle stráveného odpoledne. Pamatuji si, že film běžel již od 5 hodin v neúprosném nedělním vedru a my jsme byli jediná trojice, kvůli které se film promítal. A i z toho mám nezapomenutelný zážitek, jak se celým sálem po celou stopáž snímku rozléhá náš smích. Zkrátka jeden z nejpovedenějších sequelů vůbec a přiznám se, že jsem byl mezi těmi naivními jedinci, kteří v potitulkové scéně doopravdy trvali na dalších alespoň dvou pokračováních. [viděno v Kino Šumava Klatovy 20.7.2014]

Jestli budu někdy nějakému herci tolik věřit danou roli, jako jsem měl tu čest důvěřovat Robertovi v roli vizionáře Starka, tak se to stane revoluční záležitostí. Snímek, který před devíti lety předefinoval komiksový žánr hraných filmů a odstartoval neskutečně úspěšnou éru akčních blockbusterů. Film, který bude dle všeho i v mých 40 letech nejlepší Marvelovkou a především filmem, který mě nikdy neomrzí. A to že já jsem člověkem, který se obává dát druhou šanci i svým oblíbeným filmům jako je Into the Wild či Lords of Dogtown.

Asi vůbec nejpřihloupější animovaná série v celých dějinách kinematografie. Neskutečně ohraný námět spojení severoamerické divočiny s detailním vykreslením života jejích zvířecích obyvatel se ale netáhl zas tak špatně. Když pomineme poslední část, kterou odrovnal i dabing z míst, kde snad dabéři platili studiu, aby hlasy pro film zachovali, tak jsem se místy i bavil. Na rovinu můžu přiznat, že jsem se k Open Season dostal jenom z důvodu, aby můj profil nepřekypoval jen a pouze hodnotnějšími snímky.

Další troufalý komentář, za který by mě mohli odhodlaní kritici i stíhat. Ale já si budu stát za tím, že se zde jedná o nejlepší díl z přihlouplého, ale setsakra zábavného hraného pojetí oblíbeného komiksu. Příjemné prostředí Egypta, nejlepší představitel Asterixe i neskutečný půvab nejen paní Monicy Bellucci dělají z Mise Kleopatra film mého dětství a doposud jednu z nejúsměvnějších evropských komedií.

Asi bych si nikdy jako spousta rádoby kritiků pode mnou nedovolil tolik shazovat autentický snímek o jedné z nejděsivějších událostí v naší nepříliš vzdálené historii. Naše domovina má bohužel tendenci si filmy přikreslovat někdy až neúnosným směrem a když se to po revoluci stalo trendem, české snímky jsou již všechny házeny do jednoho pytle. Přitom zobrazení osudu Lidic je jedním z nejlepších dramat, které kdy tuzemská produkce vyplodila a kde se pan herec Roden stačil mihnout. Jen si nesmíme vytvářet nucené předsudky a nevidět i na tom krásném to nejhorší.

Jeden ze zaručeně nejlepších kinozážitků v životě. Asi nejen tím, že celý den pro mě byl dobrodružstvím ve vzdálené Praze, ani tím, že to byla vůbec jedna z mých prvních zkušeností v multikině, ale také zásluhou toho, jak se německá filmařina dostala tak znenadání na světlo světa a to pouhopouhou odlehčenou středoškolskou komedií. Když si díly dnes pustím zpětně, jednotka má v sobě skryté kouzlo, které nikdy žádné pokračování ani napodobenina nepřekoná, ale Fakjů pane učiteli 2 pro mě bude vždycky spjato s důležitým dnem 31.10.2015, ne jen další úsměvnou komedií na mém filmovém kontě. [viděno v Cinema City Galaxie 31.10.2015]