Lachtaan

Dojemný příběh o skutečném člověku, který mnoho dokázal, aby si ještě více musel protrpět. Russel Crowe se zde ukázal v excelentním světle, ale na to, jak jsem doposud slýchal o Čisté duši jako o filmu, z něhož mi zážitek nedá ještě několik následujících nocí spát, musím přiznat, že já osobně jsem tolik uchvácen nebyl. Na plný počet mi film musí vnuknout do hlavy myšlenku, kdy si daný snímek odhodlám pustit znovu a ne starost o to, jestli se již blíží ke svému konci.

Těšil jsem se na film už jen z malicherného důvodu, že by mi kromě zážitku napínavého thrilleru mohl poskytnout i zajímavý náhled do oblasti, ve které se jako student ekonomiky pohybuji denně. Bohužel v případě tohoto snímku se tato část filmu, jež má pomalu rozběhnout konečný spád tváří ve finále hodně nudně a nepřesvědčivě a nezachraňuje ji ani Ben Affleck a jeho autistická parodie na Johna Wicka. Jedno z největších zklamání loňské tvorby.

Filmy přeplněné pouhou akcí a upraveností příběhu v důsledku toho téměř nulovou asi už přenechám nenáročným fajnšmekrům, kteří se pohybují ve věkové hranici, kdy i já jsem denně ujížděl na odlehčených kinotrhácích typu Pacific Rim. V případě Assassin's Creed jsem docela vděčný, že jako herní laik nynější "zážitek" nemůžu srovnávat s (údajnou) herní předlohou, protože v tom okamžiku bych se musel asi snížit k ještě kritičtější cestě v hodnocení.

Když chlapovi u filmu ukápne více než jen jedna slza, každý pozná, že už jde o výjimečné dílo. Většina filmových gurmánů by mě ukamenovala za to, s čím se hodlám svěřit v následující větě, pro mě ale bude Ladder 49 nejlepším výkonem pana Travolty. Vedle skvělého Phoenixe i snaživých méně známých tváří Burkeho a Chestnuta mi poukázali na jeden z nejhezčích filmových příběhů, který kdy vznikl. Skutečné hrdiny nemusíme hledat mezi těmi komiksovými, stačí se podívat do hasičských končin, tam ti opravdoví skutečně existují. REWATCHED 21.1.2018: Jak se obecně říká ‘Největší chybou těch nejlepších filmů je ta, že už je nikdy neuvidím poprvé’. Prvotní feelingy, kdy člověk ještě nepředvídal nadcházející scény, jsou už samozřejmě vytraceny, ale ta přenádherná hudba a přebornické výkony hlavních protagonistů mi i napodruhé, přesně po 11 měsících, potvrdily, že Okrsek 49 patří mezi TOP 10 mých nejoblíbenějších filmů. Pobrečel jsem si rád a s hrdostí.

Znáte ten pocit, když zhlédnete film, o kterém si nejen po jeho konci absolutně nevíte rady, co si vlastně o uplynulém zážitku máte myslet? Dovolím si řici, že Nocturnal Animals jsou snad vůbec nejdepresivnějším filmem, se kterým jsem měl prozatím tu čest. Ale přesně takovýto tajemný, chvílemi nudný (nevyhnete se asi v žádném sebelepším filmu), chvílemi napínavý, až z pocitů z jisté scény nejste schopni vnímat ani vlastní dýchání, to je ten typ filmů, který by měl ve světě dostat mnohem většího prostoru. Dvojice mých oblíbenců jako na trpkou notu rozhádaný manželský pár, to si nechám líbit snad někdy i podruhé, potřetí..

Určitě vždycky budu s největší jistotou obdivovat ty, kteří se dokáží s tímto typem těžké životní rány vyrovnávat s pozitivní nadsázkou a místo ohledů za mnohem lehčím pesimismem a krajnou sebelítostí se snaží tento nepříjemný verdikt osudu zastínit projevem paradoxně větší chuti žít. Jeden z mých favoritů mezi herci zde ztvárnil skvělou hlavní roli, podpořenou jinak 'fajnovým' panem Rogenem, jenž by měl ale dle mého názoru zůstat jen a pouze u jeho ulítlých komediií typu Interview. Film hezký, nenáročný ale takovým způsobem, že mě k němu asi nikdy nic nepotáhne znovu.

Jsem rád, že takovéto filmy nám mohou nabídnout nejen onen očekávaný kulturní zážitek, ale především i ten poznávací. Já jsem po celý svůj život nikdy nenabral mnoho zajímavostí o válce ve Vietnamu a tento snímek mi ji alespoň trochu přiblížil - sice ne z toho oficiálního/obecného hlediska, ale situaci, která se stala pro některé nezapomenutelným příběhem. Bohužel ale film sám o sobě vedle nového poznání filmového maniaka mých kvalit a chutí neobohatil zážitkem, se kterým by se ve finále sešlo něco mocnějšího než jen průměrné hodnocení.

Jeden z těch filmů, který Vás zláká popisem svého příběhu, napohled excelentní vizáží, jež donutí mnoho filmových fandů do snímku vkládat velké naděje. Já osobně stavím filmy z krutého období druhé světové války do předních příček ve chvíli, kdy se rozhoduji, na co se tentokráte podívám. I tak tomu bylo zde u Spojenců. Bohužel ale ne každý jedinec v rozsáhlém filmovém světě může být takový, jak na první pohled vypadá. A zde mě vedle nestabilního a matoucího příběhu, který v jistých chvílích dokonce ztrácel konexe s předešlými scénami, nepřesvědčilo ani hraní jinak skvělého Brada Pitta.

Už to budou neblahé tři roky, co jsem se jako nehororový filmový fanoušek odhodlal ke zhlédnutí všemi omýlaného hororu Saw. Po necelých dvou hodinách komorního 'hororu ne hororu' jsem veškeré pomyšlení na jeho pokračování zavrhl. Tehdy jsem ale už věděl, že ne na vždy. Je to více než půl roku, co jsem většinu svých volných odpolední místo kvalitních snímků světové úrovně zasvětil bláznivým, chvílemi nechutným, ale více než to zábavným hororům prostřednictvím série Wrong Turn. A nyní mě začala honit mlsná po něčem podobném a tak jsem sáhl po podobném mase. A musím uznat, že až na dva výjimečné díly jsem se celý týden nenudil. Kontinuita příběhu je na nenáročně laděnou hororovku bravurní, mnohdy zdejší mysterie a promyšlenost Jigsawova díla předčí sebelepší kriminálku. A v tom je přesně schované kouzlo Sawu. Člověk si to pouští s pocitem, že se mu dostane hodiny a půl hororové řežby, mnohem více si ale odnese zarytý fanda sofistikovaných kriminálek, u kterých se Vám otevírá spletitý příběh o uvědomění si toho, co všechno by se nám mohlo přihodit, kdyby se objevil někdo, ochotný překročit ty nejzazší hranice, přinutivší nás zaplatit za naše životní chyby a hříchy.

Největší svinstvo dnešního světa ovládaného krutou mocí internetu zachyceno ve dvou hodinách jednoho z nejrealističtějších thrillerů, co jsem kdy viděl. Věci, co se dějí dnes a denně, od chvíle, kdy lidstvo IT technologiím podlehlo. Vlastně název snímku ani tak neodpovídá kruté skutečnosti. Protože jakmile se ve všech různých směrech zachycených do nejpravděpodobnějšího detailu v tomhle snímku připojíte, už není cesty zpět. Přesně, ne-li ještě hůře, jako v případě hrdinů jednoho ze snad vůbec nejlepších filmů za poslední půlrok mého téměř každodenního brouzdání po filmovém nebi!