Lachtaan

Nekompromisní, nekorektní, ulítlé, ale přitom pořád strašně zábavné. Štáfek byl vždycky příjemně hrající osobou, Prachař mě zatím také nikde nezklamal. Fotbalu rozumím asi tak jako vietnamec českému jazykolamu, takže nejrůznější reference napříč všemi deseti díly šly mimo mě. Ale i přesto jsem si tenhle netradiční seriál užil. Delší odmlka nám přinesla v druhé polovině sice slabší díly, velkolepé finále (první řady) Vyšehrad opět zase vytáhlo na jeho zasloužených 80%.

S žádným s předchozích velkofilmů o legendárním opičím muži jsem nikdy neměl tu čest a nikdy mě také jejich vzezření nelákalo. Loni jsem se ale téměř omylem sešel s trailerem na nový reboot v krásné, digitálně vyhlazené verzi, v níž mou pozornost upoutal hlavně pan Skarsgaard v roli hlavního hrdiny. A v průběhu filmu také samotný fakt, že zde nestojíme tváří v tvář zrodu hrdiny z džungle, ale jeho druhému návratu do míst, která pro něho znamenají samotný život. Takže veškeré přebytečné kritiky stranou, pan Yates dokázal svůj um již u posledních Potterů a v případě Legendy o Tarzanovi jej jedině potvrdil.

Trochu v klimatickém doznění stejně staré sci-fi pecky In Time se nese i příběh oblíbeného Matta Damona, kterému zde role sedla dle mého vkusu i více, než v omílané frančíze o "nesmrtelném" agentu Bourneovi. Spousta dalších příjemných tváří především britského vzezření i národnosti mu zde sekunduje na výbornou a to z Adjustment Bureau prostě dělá sci-fi, ke kterému se vyplatí po delší době s radostí vrátit. Jen já osobně jsem tu čest zatím neměl.

Gympl s netradičním pojetím otcovské/synovské dvojice Vorel nastavil laťku poměrně vysoko, ale hlavní představitel Jirka Mádl pozdvihl za svou kariéru již více na první pohled otřesných snímků. Zde člověk uvítá krásnou Evu Josefíkovou, se kterou mu to ohromně sedlo ve klenotu Probudím se včera a především kratší stopáž, jež na ulítlý filmy z vysoké přeci jen stačí. V závěru lze podotknout hlavně to jediné - jedná se o jedno z lepších českých děl za posledních 5 let.

Improvizace byla vždy nejčistší cestou k patřičnému humoru. A pokud se s ní ruku v ruce sejdou geniální nápady na ztřeštěné avšak příjemné hry pod taktovkou předních českých komiků dnešní vrcholové generace, vznikne i příjemný pořad, který v té televizi ani po letech vůbec neomrzí.

V době moderními trikovými efekty "přeplácaných" filmů si člověk mého filmového vkusu musí dávat velký pozor na to, co si zrovna pustí. Ze záležitostí, překypujících CGI přes všechny možné okraje jsem sice vyrostl, stále se nacházejí výjimky, pro které je nutno dále žít. Jednou z nich se ve finále jeví i dle všech viděných trailerů dosti extravagantní snímek, u něhož si ale uvědomíte, že vyšel z rukou velikána Guye Ritchieho a jste najednou doma. Netradiční hudba na pozadí středověkého prostředí udělala z přední anglické legendy neskutečnou podívanou, s třešničkou na dortu v podobě příjemného obsazení. Květnová kina profoukly hned dva velkolepé blockbustery. Piráty ale nakonec v mé hlavě i srdci Král Artuš potopil až na samotné dno někde 'Na konci světa'.

Tak jsem se konečně dočkal. Cesta k tomuto filmu byla strastiplná, natěšenost do kina mi přebila náhoda, která v náš plánovaný den přihrála do českých kin premiéru Špuntů na vodě a Úkryt vyřadila z vysílání. Od onoho dubnového čtvrtka hlídám téměř denodenně nejrůznější servery, jestli se na nich již můj vysněný favorit nevyskytuje. Až včera se na mě usmálo štěstí, se kterým jsem se naplno sešel dnes odpoledne a film s velkým očekáváním zhlédl. Příjemné prostředí, téma války, které mě uchvacuje v jakémkoliv filmu, sympaťák Brühl, jehož mám rád i v záporných rolích a hlavně oblíbenkyně Jessica Chastainová. Přiznám se, že jsem vůbec nečekal, jak příběh nakonec skončí a měl jsem ohledně toho zamlžené pocity. Ale k sakru - tohle je můj snad vůbec nejočekávanější letošní snímek. A v celkovém ohledu nezklamal ani v jediném procentu!

Z řemeslného hlediska je tvorba takovýchto druhů hororů zajímavá věc a režiséry, kteří to pro své příznivce umí naservírovat v dobré kvalitě, obdivuju. Jen jsem si až doposud nemyslel, že se dostanu i k okamžiku, kdy budu muset kritizovat scénář. A zrovna zde bohužel skutečně kulhal. Koneckonců nikdy nebudu fanouškem 'obyčejných' hororů, dostanu se k nim povětšinou skrze ty největší náhody. K mému štěstí se Lights Out chlubí velmi krátkou stopáží a vše tak rychle uteče ke konci, na který se člověk mých preferencí tolik těší.

Po půl roce od jednoho z nejlepších kinozážitků v životě jsem dostal druhou možnost zhlédnout jeden z vůbec nejdrsnějších a zároveň nejrealističtějších filmů za celý můj dosavadní život. Skutečné Zrození hrdiny, které si česká distribuce dovolila filmu přidat do názvu, je zde více než na místě. Panu Desmondu Dossovi i Andrewu Garfieldovi, jenž jej skvěle bez chybičky ztvárnil, vzdávám největší hold a respekt. Poté také samozřejmě velikánovi filmu Melu Gibsonovi, který se tímto skvostným debutem vrátil do režisérské sesle. Uchvácen jsem byl tehdy v listopadu v kině, uchvácen jsem byl i napodruhé u mnohem menší obrazovky. A to už film musí být opravdovým klenotem, aby i podruhé zanechal v srdci tak silný zážitek. [viděno v Kino Šumava Klatovy 16.11.2016]

Největší filmový skvost pro feministky. Ryze dámská záležitost trpce zobrazující složitý ale přesto neodmyslitelný život každé matky se místy jevila hodně přehnaně, chvílemi to byla dokonce zábava. V kabátu typického hollywoodského klišé, kdy by v případě takovýchto témat snímky jimi obohacené mohly tímto definovat vlastní žánr. Přesto tam zanechám slabý průměr, jež hodně zachraňovala stále krásná sympaťačka Mila Kunis.