Lachtaan

Na Penny Dreadful cením, že se nešroubovalo do nesmyslného počtu sérií a že po tom všem, co dokázalo na poli menšího počtu dílů odvyprávět, divákovi ani v poslední epizodě vůbec nenaznačilo průhlednost toho, jak to všecko nakonec dopadne. Už jsem viděl nespočet seriálů, kde byl konec naprosto odfláknutý, tady by se ale většina ostatních tvůrců měla učit a uvědomit si, že ne každý závěr dle snových představ znamená automaticky kvalitní zakončení. [viděno na SkyShowtime]

Druhá štace čarodějně-hororově-folklórního seriálu z období viktoriánské Anglie, kde se misí všechny možné známé knižní potvory, je v mých očích mnohem poutavější než první sezóna, už jen skrze fakticky vyšperkované epizody jako Půlnočnice. Do toho člověk začíná celkově více chápat propojení nelehké minulosti většiny postav s jejich nynější snahou o vykoupení a k mnoha z nich jsem si i konečně našel cestu. Jen si ze seriálu stále nesedám na zadek. [viděno na SkyShowtime]

Billions sleduju už skoro, co je rok dlouhý, bohužel do toho vždycky vhodí vidle nějaký element, díky kterému jde tenhle jinak ale stále velmi dobrý seroš na druhou i zazší kolej. Mnozí by za to vinili postupný úpadek seriálu, já se ale hlavně v druhé polovině této řady vrátil do pocitů z dob, kdy byly Miliardy na své vrcholu a onen emotivní odchod (dočasný) jedné z hlavních postav se tvůrcům podařilo skutečně dobře naroubovat na zbytek příběhu. Už bych byl dávno v 6. řadě, nesmyslná práva mezi VOD službami mi to ale nedovolí. Tak snad v létě na Maxu. [viděno na SkyShowtime]

Nějak vehementně dokumenty nesleduju, ale se současně běžící Stezkou Českem jsem narazil už na postarší pořad, kde nás Mirek Vladyka provází všemi CHKO na našem území a jelikož jsem ve většině ještě nebyl, jsou Klenoty naší krajiny příjemným lákadlem do různorodých koutů té naší nádherné přírody. Z první řady prozatím nejlepší Jizerky, tam jsem už byl, ale rozhodně ne naposledy. [viděno v iVysílání]

Díky škole jsme dostali příležitost vidět menší dokument o ožehavé problematice přístupu nadnárodních společností k odpovědnosti ohledně uhlíkové neutrality a třebaže dokument obsáhne několik citelných příběhů se záběrem na to, jak to v různých světových regionech funguje přesně navzdory snové představě, sám dokument není ničím extra výjimečným a po nějaké době i přes tak silné téma začne dokonce nudit. To i Netflix to umí udělat lépe, ačkoli tam mnohdy cpe zbytečně šrobouvané prvky poutavosti pro běžného diváka. [viděno v rámci festivalu Ekofilm 15.4.2024]

Asi budu u tohoto výroku v českém rybníčku v menšině, ale zastesklo se mi po poslechu němčiny a zabrousil jsem k něčemu, co už si skřížilo mou pozornost během své letní premiéry, aby to rychle zapadlo prachem a nátlakem dalších tun obsahu. V ráji je dystopické sci-fi, které je přesným prototypem cesty po schodech. Bohužel ale té, kde začínáte nahoře a míříte střemhlav dolů. Na začátku filmu jsem byl extrémně zaháčkován, žral každý detail, nechal se unášet vizuálem i podmanivým soundtrackem a fandil ústřednímu páru. S každou další desítkou minut ale všechna výše zmíněná pozitiva začala upadat a u toho roztodivného konce jsem jen doufal, že tím tvůrci nenaznačují ambice jakkoli pokračovat. Ale cením mezinárodní spolupráci s Litvou, státy jako tento to potřebují. [viděno na Netflixu 28.4.2024]

Nelehké téma o nelehké době, které na svých bedrech nesou téměř vždy stoprocentní Radek Brzobohatý a Jiřina Bohdalová. Mě ale další z reflexí těžkostí předchozího režimu zase úspěšně minula a to bez pomyšlení, že bych byl vůči této části českých dějin jakkoli zdrženlivý. Chápu tehdejší potřebu se těmto špatnostem věnovat, já jsem ale všemi těmi soudruhy přehlcen z mnohem odfláklejších, ale frekventovanějších děl a tady jsem ocenil spíš výborné technické zpracování než ústřední příběhovou linii. [viděno na Voyo 27.4.2024]

Aniž to Roman Polanski před těmi více jak 50 lety tušil, stal se průkopníkem jednoho z mnoha subžánrů hororu a vytvořil kult, na němž jsem já osobně ani po takové době nezaznamenal jediný zub času. Naopak jsem se nechal hned ze začátku vtáhnout do toho nepříjemného činžovního domu, z jehož trpké a tajuplné atmosféry se mi až skoro ježily chlupy po těle. Dlouho se mi totiž nestalo, že bych měl u filmu konstatně zvedlou tepovou frekvenci a to je znakem toho, že jsem stanul tváří v tvář poctivému hororu. [viděno na SkyShowtime 25.4.2024]

Obyčejnému zpracování možná trochu nadhodnocuju, ale tomu ožehavému tématu z mnou tak obdidované Afriky a další odnože její těžké historie, která se bohužel stále promítá i do dnešních dní, musím dát za plný počet. Jak moc je zdejší příběh založený na pravdě (ujít bez úhony 1250 km východoafrickou savanou), nechávám na soudu jiným, já především cením, že se tvůrcům podařilo obsadit skutečné Jihosúdánce. I to je malicherná cesta ku pomoci jedné z nejchudších zemí světa. [viděno na Voyo 21.4.2024]

Ty prachobyčejné romantické komedie, co vznikaly za oceánem ještě 15 let nazpátek jako na běžícím páse a dodneška je jich plné sobotní odpoledne na Nově, bych si jen tak nepustil, ale jakmile se do nich přimíchá zajímavý fantasy prvek (Mezi námi děvčaty), rád tomu tu šanci dám. A s až nečekanou spokojeností jsem se sešel i u profláklé romanťárny, kde neexceluje jinak poněkud kontroverzní Mel Gibson, ale hlavně až nečekaně půvabná Helen Hunt. A samozřejmě spousta trefných džouků na konto situací, co by se asi tak dělo, kdyby chlap dokázal číst ženské myšlenky. [viděno na Voyo 20.4.2024]